Samota po rozchodu může být velmi bolestivá až zničující. V určité podobě je ale přirozená a je třeba si toto uvědomit a zbytečně se netrápit. Pokud si toto nejsme schopni uvědomit, zbytečně tím prohlubujeme a prodlužujeme naši bolest a trápení. V dnešním článku se pojďme podívat, jak čelit samotě po rozpadu vztahu.

Biologicky jsme všichni naprogramováni k tomu, abychom se k někomu připoutali. Každý z nás, přirozeně v jiné míře a v trochu jiné podobě, potřebujeme cítit, že je někdo, kdo nás má rád. Potřebujeme vědět a cítit, že existuje někdo pro nás citově a emocionálně dostupný. Někdo, kdo nám bude dodávat pocit hodnoty, zcelovat nás, podporovat nás, a kdo v nás bude vzbuzovat přirozený pocit jistoty. Někdo, s kým nepociťujeme samotu.

Pocity samoty po rozchodu mají mnoho úrovní

Každý z nás potřebuje určitý stupeň sounáležitosti, tedy mít pocit, že k někomu nebo někam patří. V určité míře každý z nás někdy cítíme úzkost z toho, že máme pocit, že jsme na světě nebo na věci úplně sami. Každý to máme v mysli nastavené jinak, nicméně základy, do jaké míry budeme cítit samotu po rozchodu, byly položeny již v primární rodině v našem dětství. Toto se stalo již v prvních třech letech našeho života a je velmi obtížné toto nastavení v dospělosti změnit.

Z toho je zjevné, že míra utrpení ze samoty po rozchodu není odvozena jen od toho, že vás partner opustil nebo jakým způsobem. Vaše míra bolesti je odvozena od toho, jaký základ v sobě máte nastaven ze svého dětství. Ničím si tedy nepomůžete, pokud ze své samoty viníte jen svůj protějšek. Nesnažte se, i když po nějakou dobu je přirozené mít zlost na bývalého partnera, setrvávat v nastavení, kdy se budete jen litovat. Neházejte pomyslně všechnu vinu jen na svůj protějšek, protože i když o tom nemusí vědět, vám to stejně nijak nepomůže. A lépe se cítit také nebudete. 

Vždy je nutné za sebe přijmout zodpovědnost bez ohledu na to, co si myslíte, že vám druhý udělal. Po každém rozchodu je naprosto přirozené cítit samotu a bolest. Je to i z toho důvodu, že vnitřní představa našeho partnera, na kterou jsme se v duchu obraceli, musí být postupně pomyslně zničena a zacelena. Samota je tedy vyvolávána tím, že se s touto představou, kterou v sobě máte ve své mysli uloženou, loučíte. Truchlením pohřbíváte nejen představu  partnera v sobě, ale i část sebe, kterou jsme do partnera pomyslně vložili. Toto je myšleno psychologicky, protože do každého pratnera, se kterými jsme měli vztah, jsme psychologicky vložili i nějakou část sama sebe, se kterou se rozchodem loučíme.  

Prožijte si samotu po rozchodu a truchlete

Období, kdy po rozpadu vztahu truchlíme a trpíme samotou, je velmi náročné. Je proto těžké si v tomto období najít někoho jiného, ke komu bychom dokázali něco cítit dlouhodobě a nesrovnávali ho s naším bývalým partnerem. Je velkou chybou, když si někteří lidé myslí, že můžou bolest z rozchodu a ze samoty řešit tím, že si najdou nového partnera. Dokud se opravdu nesmíříme a nevyrovnáte s tím, že jsme se s partnerem rozešli na nevědomé úrovni, nemůžeme vytvořit prostor pro nového partnera. V naší mysli je toto prostě nereálné.

Je velmi těžké stanovit, jaký průběh a jaká intenzita samoty po rozchodu  normální, přirozená nebo patologická. Právě z toho důvodu, že každý si z dětství odnášíme jiné zkušenosti, jiný základ a každý máme jinou osobnost, nejde toto vlastně poměřit. Je naprosto běžné, že bolest po rozpadu vztahu se vás může držet půl roku až rok. Nicméně po tuto dobu by se bolest měla postupně snižovat a váš stav jen zlepšovat.

Pokud by se váš stav po prvních třech měsících nezačal zlepšovat, bolest z rozpadu vztahu a samoty by nezačala postupně odcházet, tak vám doporučuji vyhledat odborníka psychologa, který vám s vaší situací pomůže. Společně se můžete zamyslet, zda-li problém není ve vaší minulosti a není potřeba vám pomoci jinak.

Po rozchodu nezůstávejte uzavření sami do sebe a o samotě

Nejhorší, co můžete udělat v období po rozpadu vztahu, když prožíváte samotu je, že po práci půjdete jen domů a o víkendech budete trávit čas také sami doma. Proti pocitům samoty můžete nejlépe bojovat tím, že si doslova a do písmene naplánujete každý večer po práci. Naplánujte si, že budete vykonávat nějakou činnost, nebo že někam půjdete. Ideální je sport, koníčky, dobročinná pomoc apod. Dohodněte se s někým, co podniknete a kdy. Stejně tak si naplánujete i několik víkendu dopředu. Nejlépe si vše naplánujte předem s vašimi známými, aby domluvené pro vás nebylo tak jednoduché zrušit. A zároveň, abyste tímto změnili i prostředí.

Důrazně upozorňuji na to, že pokud vám nebude dobře, budete trpět samotou, nezůstávejte sami. Většina lidí v takovéto situaci řekne, že je nic nebaví, a že nechtějí nic dělat. To je právě ta největší chyba. Nemáte si takto čas naplánovat a naplňovat proto, aby vás to bavilo, ale abyste zkrátili dobu, po kterou budete prožívat samotu. Takto snížíte intenzitu prožívané samoty. Zároveň se díky zaneprázdnění nebudete propadat hlouběji až do případných depresí, ze kterých by se vám velmi těžko dostávalo.

Zkuste v sobě tedy najít veškerou sílu a nepodceňujte plánování vašich činností. Snažte se svůj čas, co nejvíce zaplnit. To vám pomůže, že si dříve nebo později uvědomíte, že máte schopnosti, jak samotu zvládat. Nejhorší je utvrzovat se v tom, že se svojí samotou nemůžete nic dělat, protože jí dovolíte, aby vás přemohla. V lepším případě budete chodit jen do práce a nic víc nebudete dělat. Je dobré mít někoho, komu se můžete svěřit se svým pocitem samoty, a koho požádáte, aby na vás pomyslně dohlédl.

Pokud se nacházíte v obdobné situaci a stále si nevíte rady, jak tuto situaci řešit, nejste si jistí ani po přečtení tohoto článku, pak se na mě neváhejte obrátit. V odkazu si můžete vybrat jednu z možných konzultací – konzultace.

autor článku: Karel Chába