Dobrý den,pět let žiji s přítelem v jeho bytě.Tuto věc mi hodně často předhazuje.Nic není moje a také používá větu pokud se ti něco nelíbí,tak běž..Hrozně lehce se kvůli něčemu urazí a pak klidně i týden kolem mě chodí a nebaví se se mnou.Je to pro mne dost depresivní hlavně i kvůli tomu, že máme společnou práci i kancelář.Pokud jsem v pohodě máme harmonický vztah,někdy vlastně až moc,až si pak říkám,že je vše buď přehnaně super nebo přehnaně strašné!!Občas máme hádky až takové, že mě vyhazuje z bytu(táhne mě ke dveřím aby mě vyhodil na chodbu)prozatím to neudělal.Můj dotaz je vlastně takový, mám se od přítele odstěhovat, uvědomí si, že mě stratí?Nebo se mám na vše vykašlat a jít o dům dál?
Mám ten boj vzdát?
- 26. 10. 2011
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, to opravdu nevím, zda si to uvědomí. Spíše asi ne. Neb se bude domnívat, že chyba je na vaší straně. Také si nemyslím, že by bylo správné (i z důvodu případného nového vztahu) se jen tak vzdát a nic se z tohoto vztahu nenaučit. Doporučoval, aby jste si řekli co od vztahu a partnera chcete. Stanovili si pravidla společného soužití. Pokud se pravidla nebudou dodržovat, tak je teprve čas na rozchod. Při rozhovoru postupujte podle pravidel komunikace viz článek http://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/ a http://www.partnerske-vztahy.eu/proc-musi-byt-vztah-o-komunikaci/ .
Dobrý den, děkuji za vaši odpověď. Jen já se obávám, že vždy, když se s přítelem bavíme o nějakých pravidlech či představách, tak mi řekne ať nedělám důležitou a tím naše debata končí. On nikdy nic vyřešit nechce. Řekne mi jestli chceš abych se naštval (píši slušně) a potom odchází..
Mě je 28 let a jemu je 33 let a já už bych i uvažovala o miminku, ale poslední rok, už si někdy říkám, že s ním radši ne. Smažili jsme se spolu už x-krát rozejít, ale já jsem v tomhle hrozně měká, stačí aby on o pár stupňů otočil a já mu přitakám. Před dvěmi lety jsme si pořídili pejska, nyní je dost nemocný a veškerou péči, starost a finance nechává na mě, vůbec s ničím mi nepomáhá, bojím se, že kdyby jseme si pořídili miminko, že to bude stejné? Lidi kolem mě to vidí a nechápou mě. Jenže já jsem svým způsobem spokojená, mám práci, kterou jsem vždy chtěla a vždy jsem si říkala, že i chlapa, který by se o rodinu postaral. My máme společnou práci, vlastně on mě ji naučil a jsme na sebe svým způsobem závislý, i proto se nám hůř ze vztahu odchází. Oba si, ale žijeme takzvaně na svém písečku, co se týče financí. Každý si vždy platí do koruny svoje. Já jsem byla vychovávaná jinak naši nikdy takto peníze neřešili, moc se mi tento systém nelíbí a nemůžu si nato zvyknout. Občas máme hádky i ohledně tohoto. Nedej bože, že mu někdo sáhne na jeho peníze!! Nevím, zda už neztrácíme oba dva čas a zda si opravdu z toho vztahu nemáme vzít jen zkušenosti a jít dál. Pokusit se domluvit na rozchodu, který by náš vztah posunul na kamarádský či na kolegy v práci (nebo možná my už v takové pozici i jsme, ale bez dohody)..Já bych byla asi spokojená, ale on by asi lámal mosty a to mě trápí…Mohla bych Vás poprosit ještě jednou o Váš názor, jak z tohoto začarovaného kruhu pryč?
….bohužel, pokud partner nechce komunikovat a věci řešit, tak se nemůže nic změnit. Doporučuji mu dát jasné ultimátum do kdy, co a jak by se mělo změnit. Pokud se nebude snažit a na vztahu pracovat, pak už záleží jen na vás, zda chcete i dál trpět anebo vzít život do svých rukou..