Jsme s partnerem 4 roky,po rozchodu z před.manželství.Užíváme si a jsme šťastní.Komunikujeme spolu a dohodneme se většinou na všem.Až na problém,kdy se partner věnuje svým dětem.Je jim 18 a 14 let.Jezdí za nimi domů 3x týdně, stará se,když manželka je v práci a 1x ,vrátí se i v 22,00 hod.učí se s nimi.Děti jsou u něj, jak řekl ,,na 1. místě.“Většinou nedodrží časy návratů a někdy i dohodnutých plánů se mnou.Na společné dovolené /i s jeho dětmi/jsem se cítila odstrčeně.Snažím se s nimi navázat vztah, ale jde to pomalu.Na 1. dovolené mě ignorovaly. Pokud mu řeknu své pocity,trvá na svém, že ,,tak to bude a děti jsou pro něj vše a s tím nikdo nehne“Snažím se tolerovat, ale něco je někde špatně.
Dobrý den, pokud bych vycházel jen z toho, co píšete, tak se to nezmění. Nicméně nikdy to není jen tak, jak to vidí jedna strana. Je otázkou, jak spolu mluvíte, co si myslíte, že ten druhý říká, a jak na to reagujte. V tom může být zásadní problém. Doporučuji tedy mluvit o tom, co můžete udělat pro jasnější vysvětlení problému. Co to u něho například znamená „děti jsou na prvním místě“? To přeci nezbytně nemusí znamenat, že vás nemohou přijmout atd. Jsem si ze zkušenosti jistý, že problém je složitější a hlubší. Musíte o tom začít komunikovat, a tak přikládám odkaz na článek o komunikaci: https://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/.