Zdravím, jsme rodina, děti 9 a 7 let, dům na hypotéku – společně. Manželka semnou již rok nic nechce mít, připadá mi, že mě nenávidí, když se snažím zjistit proč, tak, že už prostě ne. Prý mě 8 let milovala, ale poslední dva roky už ne. Nesdělila mi proč, vím, že jsem méně akční, ale pak si to máme vyříkat, ale na to ona moc není a obvykle to končilo hádkou. Taky na výchově dětí se neshodujeme, nerespektuje můj odlišný názor na pravidelnost spánku nebo časové omezení mobilní techniky. Mám z toho ve vztahu deprese. Dříve mi ho aspoň vyh.., ale ani to již není, nevím jestli je vhodné ji požádat, že bych si před ní vy..nil sám, když je prý frigidní. Nevím jak ji přimět mít zájem na řešení
Dobrý den, bylo by jistě prospěšné, kdyby s vámi paní chtěla problém řešit, nicméně jeden z důvodů, proč nechce, může být to, že její city k vám umřely a ona se na vás už nedokáže emočně a sexuálně navázat. Pravděpodobně i proto jí připadá zbytečné to s vámi řešit. Když po ní budete cokoliv sexuálního chtít, budete ji od sebe ještě více odpuzovat. Můžete ji zkusit požádat, aby s vámi šla do poradny. Asi nebude chtít a vy ji pak poproste o to, aby vám řekla celou pravdu o tom, jestli si ještě někdy umí intimitu s vámi představit. Přikládám odkaz, pod kterým najdete článek, kde píši více: https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-zachranit-vztah-kdyz-druhy-nechce/.
Děkuji za radu… Manželka je odpojena a vnitřně rozhodnutá, že už semnou nic nechce.. chce rozvod. Nevím kde jsem kdy udělal chybu, možná ji dělala i ona, protože pokud ji něco vadilo, nikdy semnou nekomunikovala, což měla narovinu sdělit, pokud ji něco trapilo. To že nejsem schopen číst něčí myšlenky mi tedy zkazily vztah. Delší dobu na mě padá deprese, možná právě i z intimního odcizení. Ona to vnímala asi tak, že nejsem tolik akční, ale bolest duše člověku bere hodně chutí do čehokoliv.. Prohlubuje se odcizením i duševním, cítím z ní nenávist. Má láska k ní se díky takové zradě mění v nenávist, resp ve vztek z těžkého zklamání, prostě to neuvěřitelně bolí. Do poradny nechce v žádném případě, tedy nakonec půjde, ale jen protože máme děti a musíme se i nadále domlouvat o péčí. Vidím ji tak, že vidí jen hmotné statky, ale skutečného citu není schopna. Ani s dětmi si skoro nehraje, pouze si je kupuje a pokud přijdu z práce, všichni koukají do telefonu, asi ji to tak vyhovuje, ale odcizuje to rodinné vztahy. Možná jsem ze staré školy, ale co je moc, je příliš.. jde o jednu z věcí, ve kterých se výchovné nepotkavame. Osobně se chystám k psychologovi, protože se trápím už snad dva roky. U mě nikdy nebrala, že mohu mít deprese, za to u její matky brala alkoholismus jako nemoc, což svědčí o tom, že její vztah ke mě nemá vyšší citový základ a pochopení. Naděje umřela a můj stav vyžaduje velkou opravu duše, abych se s takovým zklamáním z krachu rodiny vůbec srovnal..
Závidím všem, kteří dokážou cestu k sobě najít, já ztrácím víru věřit v jakýkoliv případný budoucí vztah