V článku se dozvíte, co je to emoční nevěra, jak se s ní vyrovnat, ale také to, co určitě nedělat. 

Co je to emoční nevěra? Definovat ji je obtížné 

Definovat přesně, co je to emoční nevěra, je velmi těžké. Je to z toho důvodu, že každý člověk je jiný a má i jiný názor na to, co to je nevěra jako taková. 

Obecně můžeme říci, že o emoční nevěru se jedná v okamžiku, kdy má člověk silnější emoční pouto s někým jiným než se svým primárním partnerem. Tedy pokud se k někomu vztahuje emočně intimněji a upřednostňuje ho před svým partnerem.  

Pokud na někoho myslíte jako na nejdůležitější osobu, která vás sytí. Podporuje, dodává vám odvahu a pocit hodnoty větší než váš protějšek.  Pak se to teoreticky dá posuzovat jako emoční nevěra. 

Jak se tedy s emoční nevěrou vyrovnat? 

Na jedné straně ten, kdo se cítí podváděn, by na svůj protějšek určitě neměl útočit, vyčítat, vyhrožovat. V ideálním případě by se měl na situaci dívat tak, že se mezi ním a partnerem něco děje. Protějšku něco chybí, a proto dělá to, co dělá a co nazýváme emoční nevěrou.

Na druhé straně ten, kdo je vnímán jako podvádějící a páchá emoční nevěru, by se měl zamyslet nad tím, co svým chováním druhému způsobuje. Není vůbec důležité, jak toto chování budeme nazývat. Klíčové je, že váš protějšek se necítí dobře, cítí se ohrožen. V tomto případě není důležitá pravda, podstatné je to, co mezi sebou vytváříte, jak na sebe vzájemně působíte, co si děláte. Proto nemá cenu zaměřovat se na definování emoční nevěry, ale na to, co svému protějšku způsobujete. 

Chcete se vyrovnat s emoční nevěrou? Neřešte, co je a co není 

Jak byste se tedy měli chovat, abyste se co nejlépe vyrovnali s emoční nevěrou? Jak už bylo naznačeno, určitě se vyhněte tomu, že se budete přetahovat o definici emoční nevěry. Zdůrazňuji to proto, že právě toto je ten nejčastější způsob, kterým se lidé při řešení emoční nevěry propadají do ještě hlubší krize. 

Přesto, že je velmi složité definovat, co to emoční nevěra je, některé páry – a není jich málo – ztroskotají na tom, že se o tuto definici přou. Je emoční nevěra, když si s někým hodně píšete? Co je to ale hodně? Je to jedna, nebo deset zpráv denně? A tak dále. 

Při emoční nevěře se zaměřte na to, co se děje mezi vámi 

Vyrovnat se s emoční nevěrou můžete tedy nejlépe tak, že se zaměříte na to, co se děje mezi vámi dvěma. Soustřeďte se na to, že na jedné straně je ten, který se cítí poškozen chováním druhého. Na druhé pak ten, který je zraněn tím, že je mu něco vytýkáno nebo zakazováno. 

Už samotný fakt, že se spolu nemůžete domluvit, že se cítíte zranění nebo nějakým způsobem tlačení do kouta, že je vám něco vytýkáno nebo zakazováno, znamená, že máte problém. Neumíte se k sobě přiblížit, neumíte se jeden druhému svěřit. A to samozřejmě může být příčinou toho, proč si jeden z vás například často píše s někým jiným.  A proč je to považováno za emoční nevěru. 

Jednak je tedy třeba tomu, kdo se cítí být podváděn, pomoci, aby co nejméně trpěl. Pak je nutné zaměřit se na to, jaké potřeby nejsou naplňovány.  Proto si jeden z vás s někým jiným píše, často telefonuje, nebo se dokonce někde schází a povídá si, což druhý považuje za akt emoční nevěry. Zkuste se tedy zcela oprostit od toho, kdo z vás má pravdu. Od faktu, co je a co není emoční nevěra, protože byste se na této skutečnosti mohli úplně zaseknout a nikam byste se neposunuli. 

Otevřete se jeden druhému, s emoční nevěrou se vyrovnáte lépe

Věnujte pozornost tomu, co se dělo před tím, než k pomyslné emoční nevěře došlo. Jak jste spolu komunikovali, jak jste si naplňovali potřeby. Jedině když se zaměříte na tyto věci, můžete se s emoční nevěrou vyrovnat. Klíčové je, abyste se jeden druhému chtěli více otevřít. Říci si, co na jedné straně prožíváte, na druhé straně mluvit o potřebách, které nebyly naplňovány.  

Je nutné, abyste se vzájemně respektovali.  Jednomu z vás nesmí být vymlouváno, že to přehání, že jde například jen o psaní. Na druhé straně nesmí být znehodnocovány potřeby, o kterých bude mluvit partner, který je v kontaktu s někým jiným, a tedy potenciálním pachatelem emoční nevěry. 

Na počátku emoční nevěry je odcizení 

Vyrovnat se s emoční nevěrou můžete jen za předpokladu, že se k sobě budete chtít přiblížit. Budete si chtít pomoct a respektovat to, co se v každém z vás děje. Bojovat proti sobě a tomu, co kdo namítá, jak se kdo cítí, bude naopak působit tak, že se budete odcizovat.

To pak zase bude působit na toho, kdo má potřebu být v intenzivním spojení s někým třetím. Bude ho to motivovat k tomu, aby v takovém konání pokračoval. Emoční nevěru musíte brát jako důsledek. A když ho budete chtít vyřešit, je nutné nejprve se dostat k tomu, jaké byly příčiny. 

Emoční nevěra má své kořeny v tom, že jste se od sebe začali odcizovat. Také v tom, že si vzájemně nenaplňujete své potřeby. Těmi potřebami mohou být například úcta, uznání, respekt, zájem o druhého. Právě tyto věci jsou nejčastějším důvodem, proč si někdo s někým často píše nebo telefonujete. Protože i bez fyzického kontaktu mohou být tyto potřeby naplněny. Na tyto a podobné věci se proto zaměřte, pokud se chcete vyrovnat s emoční nevěrou.

Vyrovnat se s emoční nevěrou musíte společně 

Určitě ale zapomeňte na to, že byste emoční nevěru mohli vyřešit tak, že každý budete jednat sám za sebe. Tím byste se od sebe naopak ještě více oddělovali a odcizovali.  Stali byste se dvěma samostatnými jednotkami. A o to větší by měl ten, kdo má potřebu emoční nevěry, motivaci v této činnosti ještě pokračovat. Vyvarujte se tedy jakýchkoli útoků. Vyčítání a vyhrožování, protože tím byste princip emoční nevěry právě jen podporovali.

Čím klidněji, slušněji a věcněji budete chtít o problému mluvit, budete to vnímat tak, že problém je mezi vámi dvěma. Že vás někdo třetí prověřuje, zkouší, jaké vy dva máte schopnosti. Budete-li to chápat takto, budete situaci schopni lépe zvládnout a s emoční nevěrou se snadněji vyrovnáte.

Domníváte-li se, že i vy ve svém vztahu bojujete s emoční nevěrou, a ani po přečtení článku si nevíte rady s tím, jak se s ní vyrovnat, obraťte se na mě. Rád vám pomůžu prostřednictvím některé z konzultací, které nabízím. 

autor článku: Karel Chába