Znáte toto? „Už ti nikdy nebudu věřit“, „to jsi neměl dělat, nikdy ti neodpustím“. Každý člověk dělá chyby. Žádný vztah není o tom, že by oba byli stoprocentní. Jsou chyby malé až ty tragické a zásadní. Pokud chcete s partnerem budovat vztah a myslíte to s ním vážně, tak se musíte smířit s tím, že do vztahu odpuštění patří. Pokud i po nepříjemné události chcete ve vztahu zůstat, tak musíte odpouštět.

Převezměte za sebe odpovědnost. Proč? Není možné chtít zůstat ve vztahu, ale donekonečna tomu druhému vyčítat jeho chybu, ať to bylo cokoliv. Už mnohokrát jsem zažil u klientů, že odpouštění dokázalo překonat i takové nepříjemnosti, jako je nevěra. Vím, že je to někdy velice složité, ale jiné cesty není.

Nedělejte tu zásadní chybu, že budete vyčítat, Tím jen vše zhoršujete. Musíte si uvědomit, že vztah je o podpoře a sdílení. Musíte tedy sdílet i to špatné. Ve většině případů, se kterými jsem se setkal, byla „vina“ na prohřešku oboustranná. Každý se na ní podílel jinak, nicméně podílel. Vyčítáním se problém jen prohlubuje. I nevěrník je jen člověk a má svou hodnotu. Má své potřeby, a když se k němu budete chovat špatně, tak jen zakládáte na to, aby to udělal znovu. Jistě není dobré jen mávnout rukou a říci „v pořádku, nic se neděje, jedeme dál“. Jistě není dobré se ponižovat a ze strachu ze ztráty partnera mu vše vždy odpustit bez hranic, které si určíte. Všeho s mírou, ale věřte, že vždy musíte zvažovat, co vy sami v dané situaci můžete udělat, aby se problém vyřešil co nejrychleji a nejlépe. Vždy se musíte sami sebe ptát, jak jsem se na tom podílel/a.

Co tedy udělat? Jak z toho ven? Základ je si o problému upřímně a v klidu promluvit. Říci si, co kdo z vás cítí, jak to cítí, jaký to má na vás a vztah dopad. Když mluví jeden, druhý jen poslouchá a co se týká emocí, nijak je nehodnotí. Neříkáte si emoce proto, aby je ten druhý znevažoval, ale proto, abyste si uměli představit, jak se ten druhý cítí. Pak si popište konkrétně, co byste chtěli. Možná to můžete cítit jako odčinění, nicméně já mám na mysli, co byste chtěli, jak jinak by se protějšek měl chovat, abyste se cítili dobře a bezpečně. Stanovte si pravidla. Oboustranná. Vycházejte z faktu, že s největší pravděpodobností došlo k chybě tím, že jste se na ní oba nějak podíleli. Chtějte jí tedy i oba napravit.

Po dohodě, jak z toho ven, jak vyřešit příčiny, které zavinily důsledek, si odpusťte. Už se k problému zbytečně nevracejte. Každý začněte plnit svou část dohody bez toho, že to budete podmiňovat tím, že nejdřív musí začít ten druhý. To by opět nefungovalo.

aurtor článku: Karel Chába