Možná máte pocit, že když vám kolega nebo kamarád pomůže s taškou, nebo za vás zaplatí kávu v restauraci, jste rázem jeho dlužníkem. Proto se tomu bráníte, chcete si za každou cenu zaplatit svoji kávu a také ukázat, že tu těžkou tašku unesete sama.
Problém proč neumíme my ženy od mužů přijímat, často pramení z naší výchovy. Nejsou zase tak dávné doby, kdy byla žena oceňována především za to, že s ničím nepotřebovala pomoci a zvládla všechno sama. Naopak ženy, které se nechaly hýčkat byly označovány jako “fifleny”. A skutečně byly doby, kdy jsme se s kamarádkou byly schopny s “nápadníky” téměř poprat, jen aby za nás nezaplatili ani korunu a s ničím nám nepomáhali s heslem “my si všechno zaplatíme, zařídíme a uděláme samy” a “nemáme to přece zapotřebí”.
Vůbec nás nenapadlo, že tím tak trochu bereme dospívajícím mužům jejich galantnost, kterou nám chtěli projevit. Pocit, že nemůžeme jen tak přijímat anebo vše musíme vrátit, není vždy úplně správný. Někdy stačí oplatit laskavost poděkováním, milým slovem, úsměvem, popovídáním si. To, že pro nás chce muž něco udělat a my to přijmeme, nás k ničemu nezavazuje a normální muž to ani neočekává.
Proč neumíme přijímat komplimenty
Přemýšlím nad tím, že pak stejný postoj, který si takto neseme, přenášíme i do partnerství. Myslíme si, že když nebudeme přijímat žádné komplimenty, ani nabídky na pomoc, nebudeme vyžadovat galantní gesta, budeme působit na partnera lépe. Nebude si pak alespoň myslet, že jsme vypočítavé, líné či rozmazlené. A tak odmítáme nabízenou pomoc, a drobné komplimenty odrážíme, zlehčujeme je jako nepravdivé, protože jsou nám skoro nepříjemné.
V partnerství se pak po nějakém čase nestačíme divit, že jsme najednou na vše samy a partner nám sám od sebe s ničím nepomáhá. A čemu se vlastně divíme, když jsme si to samy tak od začátku nastavily? Navíc pokud jsme svým chováním dávaly do světa najevo, že všechno zvládáme samy, komplimenty ani pomoc nepotřebujeme a vše zařídíme nejlépe i za ostatní.
Pak je docela možné, že nás právě proto začal obdivovat zrovna takový partner, který takovou ženu (která nic nepotřebuje) hledal. Proč mu pak vlastně po létech začneme vyčítat, že nám s ničím nepomůže, nic nezařídí, nemá pro nás hezké slovo?
Přijímejme pozornosti a komplimenty
Přemýšlejme, jestli není fajn dát raději mužům najevo, že jsou pro nás laskavosti, které nám projevují příjemné a že nás těší. Samozřejmě není teď řeč o ženách, kterým se říká zlatokopky, těch většinou jde především o nákladné finanční dary a o možnost se podílet na majetku jejich partnera, to je jiná kapitola. Mluvím o normálních drobnostech.
O takových, že vám někdo podrží dveře, že vám pochválí šaty či účes, že vás pozve na kávu či oběd. Dopřejme takovému muži tu možnost to udělat. Nechme muže, ať se cítí opravdu jako muži. Je jasné, že si kávu nebo oběd můžete zaplatit sama, ale o to přece nejde. Pokud k vám pronese muž lichotku, přijměte ji a poděkujte. Nesnažte se jí shodit, nemějte pocit, že vám jí říká jen proto, že od vás za to něco očekává.
Musíme lichotky vracet?
Není nutnost ji vracet, jen proto, že máte pocit, že je to vaší povinností. Zalichotit samozřejmě můžete kdykoliv a komukoliv, ať jde o muže či ženu. Vždy ale jen v případě, že lichotku myslíte vážně. Mezi komplimentem, pochvalou a oceněním, které myslíme upřímně je samozřejmě rozdíl, než když pochlebujeme nebo se vlichocujeme jen proto, abychom získali nějakou výhodu.
Totiž kompliment a pochvala jsou takovým „psychickými pohlazeními”, která si dáváme proto, abychom se vzájemně potěšili či povzbudili. Falešným lichocením se naopak dostáváme do závislé pozice, protože podbízením se ponižujeme především sami sebe. Pokud se budete držet zásady upřímných lichotek a komplimentů a budete se takto chovat vy sami, ani vás nebude napadat, že by vám někdo lichotil z jiných důvodů, než že to tak pravdu myslí.
Je pravdou, že si muži někdy neví s vhodností lichotky úplně rady. Mají mnohdy obavu, že takový kompliment bude žena brát třeba jako nevhodnou nebo ji nepřijme. Pokud ovšem takový muž u vás udělá zkušenost, že jeho lichotku oceníte, bude mít odvahu vám lichotku kdykoliv vyslovit znovu. Muž, který vidí, že vás jeho lichotky těší, se pak sám cítí lépe a většinou se pak i jako správný muž více snaží vám dělat radost.
Muž, který se cítí být úspěšný je podstatně více šťastný. Pokud má muž pocit, že vás jako partner dělá šťastnou, bývá to pro něj většinou značné uspokojení. Kompliment by vás zkrátka měl potěšit, měl by vám zvednout náladu, měl by vám zvýšit sebevědomí. Na druhou stranu ale může také potěšit i druhou stanu právě proto, že ji přijmete. V případě, že se naučíte přijímat i dávat komplimenty, přenesou se tyto návyky samozřejmě i do vašeho partnerského vztahu. Ocenit a pochválit se s partnerem navzájem, je vlastně tím, co by ve vztahu nikdy nemělo chybět.
Článek pěkný, ale co dělat, když muž ženu žádnými komplimenty nezahrnuje, ale já jí zahrnoval. 23 let !!! Nakonec se sebral a šla bydlet sama, jestli jí někdo bude zahrnovat víc a víc !!! Ani dítěti našemu nedá výživné, aby oslňovala opačné pohlaví !!! Tak, že vyhrávají v dnešní době , vítězí prachy !!! Smutné !!!
Dobrý den, Miloši, pokud jste dělal, co jste mohl a jí to bylo málo, udělat víc nemůžete a musíte přijmout fakt, jakou má osobnost a že odešla. I toto se děje. Lidská osobnost není a nemůže být dokonalá.
Dobrý den.Fakt je, že aby se někdo naučil přijmat od muže, tak je to opravdu osobnost a nebo prostředek, jak tomu partnerovi plně ublížit ! Je s podivem, že od jiných lidí, když něco obdržela v práci sebemenší maličkost, tak to doma bylo ale divadlo, jak jsou lidé všímavé osobnosti a lidé ! Ať jsem dělal, co byo možné, tak při nebližší příležitosti, mě bylo řečeno, že mě na to ser..! To člověka, natolik otupí, že si sám sobě nalhává, že to asi tak nebylo myšleno. To dělá zamilovanost ! A když Vám ještě nechá dítě školou povinné, tak koukáte na svět, jak blázen. K tomu, že nedostanete ani výživné na dítě 7 měsíců, tak to člověk začne střízlivět. A při tom je to učitelka v M.Š. světe div se !!
Článek pěkný, ale co dělat, když muž ženu žádnými komplimenty nezahrnuje, ani když mu to řeknu. Je možné, že to nemůže pochopit, že je to pro mně jako pro ženu důležité? Bohužel to v našem vztahu nebylo nikdy, že by se o mně jako o ženu nějak zajímal, ale já si to uvědomuji až teď, skoro po třiceti letech soužití.
Dobrý den, měla bych dotaz. Mám přítele (16 let), mě je (15). Jsme spolu něco přes půl roku a jediný problém, co nás odtrhává od nás, tak je jeho spolužačka. Má s ní několik fotek, píše si s ní, a když mu řeknu že by to mohl vynechat, že mi to nepřijde normalni, tak mi řekl, že jemu to normální přijde, že je to jeho spolužačka. Nevím co mám dělat, ale strašně na ni žárlím. Přes týden se nevidime s partnerem, až o víkendu, je celý týden mimo mě, takže o něm nemám přehled. Chtěla bych poradit, jestli mám pravdu v tom, že by to mohl obezit s ní ? Děkuju
Dobrý den, obecně není nic špatného na tom, že je v kontaktu se spolužačkou. Konkrétně je správné to, co vy dva si za správné určíte. Chce to tedy hledat kompromis. Měla byste také uvažovat o terapii a začít svoji žárlivost řešit, jinak vás bude stále trápit.
Dobrý den.Co by jste dělali, kdyby jste cely život milovaly jednoho kluka a ten kluk vas ,byli by jste šťastní ale udělala by jste par chyb ve vztahu,cely srdcem by jste milovala toho kluka a on vám řekl,ze chce rok pauzu a ze chce abych byla s jeho kamaradem a ze možná by se po roce co si vyčistí myšlenky,ze by se možná vrátil.
Dobrý den, kladu si otázku, k čemu vám bude to, jak by to řešil někdo jiný. Každý člověk je originál a měl by se v takové věci, kterou řešíte, zařídit čistě jen tak, jak to cítí. Pokud vám vyhovuje, co vám navrhuje, tak to udělejte. Pokud ne, tak to ukončete a neohlížejte se na to, jak to mají druzí.