Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří váhali nad tím, zda vztah ukončit, nebo ne. Neustále přemýšleli nad tím, jaký bude jejich život, když zůstanou, co bude jinak, když odejdou. Ze své praxe jsem vypozoroval 3 nejčastější důvody, proč lidé váhají nad tím, zda ukončit vztah, nebo ne.

Mezi tyto důvody patří:

  1. UBLÍŽENÍ

Velká část lidí se bojí, že pokud vztah ukončí, ublíží svému protějšku nebo rodině. Za svoje rozhodnutí jsem zodpovědný, což je přirozené. Naše hranice ovšem končí tam, kde omezuji sám sebe díky svým postojům. To je špatné.

Ubližovat sám sobě tím, že zůstávám ve vztahu, který mi nevyhovuje, jsem v něm dlouhodobě nespokojený, již není funkční, je špatné. Tuto nespokojenost vnímám nejen já sám, ale i moje okolí. Každý má právo na vlastní štěstí, ale pokud si myslím, že toho nemůžu dosáhnout se svým partnerem či partnerkou, měl bych se podle toho zachovat.

Ve vztahu se může objevit nespokojenost. Je to přirozený vývoj vztahu, když se dostaneme do fáze, že si ujasňujeme svůj vlastní prostor, co ve vztahu chceme, nebo nechceme. S tímto se dá pracovat. Vztah nemusí být špatný. Vztah je nefunkční v tom momentě, kdy chci na vztahu pracovat, dělám proto, co je v mých silách, sháním informace, jak se posunout a aplikuji to v životě, ale přesto se vztah nikam neposouvá, druhý nespolupracuje, cítím dlouhodobou nespokojenost. Pak by stálo za to zvážit, zda vztah ukončit, nebo ne.

  1. DĚTI

Často se lidé při svém rozhodování, zda vztah ukončit, nebo ne, odvolávají na děti. Spousta lidí říká, že pokud by nebylo dětí, dávno by vztah ukončili a odešli. Tahle situace je velmi podobná té první, o které jsem psal.

Děti nemůžou být šťastné, pokud já sám nejsem spokojený a šťastný. Nespokojenost člověka ve vztahu má dopad i na jeho okolí. Rodiče často nemají trpělivost, negativně se chovají k dětem, často „vybouchnou“ nebo se dětem nevěnují, jsou příliš kritičtí. Proto bych se měl zamyslet na tím, jaký příklad dávám dětem a zda vztah ukončit.

Rodiče si musí uvědomit, že děti se učí odpozorováním. Když dítě vidí rodiče, jak se chovají, bude tento druh chování opakovat. Děti se pak v dospělosti budou chovat přesně jako jejich rodiče, od kterých se to naučily. Pokud u rodičů vidí, že se k sobě nechovají dobře, hádají se nebo spolu nemluví, neprojevují city, považují to děti za standard a budou to opakovat i ony. Takový druh výchovy je učí, že problémy se neřeší, ale odsouvají.

Je mnohem lepší, když děti žijí v harmonickém prostředí s jedním rodičem, než kdyby žily se dvěma rodiči v neharmonickém prostředí, plném hádek, vyčítání, tedy v nefunkční rodině.

  1. VLASTNÍ POCHYBNOSTI

Třetím nejčastějším důvodem, proč lidé váhají, zda vztah ukončit, nebo ne, je ten, že velmi často pochybují sami o sobě. Objevují se myšlenky typu „já si už nikoho nenajdu“, „nejsem dost atraktivní“, „nedokážu žít sám“, atd. Často si lidé myslí, že sami nedokáží vydělat dostatek peněz na to, aby neztratili svůj životní standard, který mají ve vztahu. Tyto pochybnosti je drží zpátky, aby vztah zachovali a neukončili jej.

Pokud se rozhodne člověk zůstat ve vztahu kvůli těmto věcem, bude mít jistoty, bude mít o starost méně, nebude se muset tolik snažit, aby si více vydělával, ale nespokojenost v člověku bude růst. Pak se ve vztahu budou cítit nenaplnění.

Jsou i další důvody, proč lidé váhají nad ukončení vztahu, ale zde jsem zmínil ty nejčastější, s kterými se setkávám ve své praxi.

Jak postupovat, když chci ukončit vztah?

Jedním z důležitých předpokladů, aby člověk mohl ukončit vztah je ten, že si potřebuje vytvořit v hlavě představu, že je to možné. Potřebuje dávat hlavě impulsy, že to jde. Pokud si naše hlava neumí představit, že by vztah skončil, že bych to dokázal zvládnout, má tendenci vytěsňovat myšlenky na ukončení vztahu.

Vše začíná myšlenkou. Myšlenkou, kterou začneme nejdříve realizovat v hlavě. Takový člověk by si měl vzít tužku a papír a napsat si jednotlivé kroky, jak bude postupovat ke svému cíli. Ujasnit si, koho se tahle věc, ukončení vztahu, bude týkat, co komu mám říci, atd.

Mám velmi dobrou zkušenost s klienty, kteří začnou postupovat tím, že si např. začnou hledat možnosti bydlení na internetu, ujasní si, co vše budou muset udělat, shání si informace. Ač tomu na začátku nevěřili, že to skutečně udělají a vztah ukončí, těmito kroky začali věřit, že to zvládnout. Každý krok je posunoval blíž k cíli.

Tento princip platí i v tom, když se rodiče bojí říci svým dětem, že se rozejdou a vztah ukončí. Opět je důležité postupovat tak, že si to nejprve představím v duchu. Zkusím si to jen tak nahlas říci, když jsem doma sám, aby se mozek dostával do reality, do které se chce dostat.

Vše je možné, je to jen otázka našeho myšlení a našeho přesvědčení.

Základ je ten, že nesmíme dovolit našemu mozku, aby uvěřil myšlenkám, že to nejde. Čím více mozek přemýšlí nad tím, že není něco možné, tím více se v tom utvrzuje.

Když se ale myšlení otočí a začnu myslet nad tím, jak by to mohlo jít, změním pohled a aktivně se každý den několik minut nebo i hodinu zabývám jednotlivými kroky, které mě povedou k ukončení vztahu, můžu se spolehnout na to, že se to začne stávat realitou.

Pokud u vás dřímají pocity nejistoty, zda skutečně děláte dobře, zda máte vztah ukončit, případně jste se už rozhodli a potřebujete větší podporu ve vašem rozhodnutí, obraťte se na mě. Rád vám se vším pomůžu.

autor článku: Karel Chába