Paralelní vztahy vznikají z mnoha důvodů. Někdy máme pocit, že nám pouze jeden partner nemůže poskytnout vše, co potřebujeme. Jindy se prostě zamilujeme do někoho dalšího, ale zároveň nedokážeme ukončit svůj první vztah.
Jak vzniká paralelní vztah?
Paralelní vztah většina lidí neplánuje. Může si jej samozřejmě vědomě pořídit v případě, že zákonný partner či partnerka nemohou naplňovat určitou potřebu, ale člověk chce přesto ve vztahu zůstat. Vědomě pak hledá paralelní vztah, který tuto jeho potřebu bude naplňovat. Nejčastěji jde například u mužů o potřebu sexuálního naplnění.
Častěji ovšem paralelní vztah začne pouze jako dobrodružství, o kterém si nevěrník myslí, že bude pouze neškodným povyražením. Může jít jak o sexuální dobrodružství, tak o určité souznění, kdy se s někým sblížíme. To co vypadalo ze začátku nevinně, ovšem plíživě přejde v určitou závislost na tomto paralelním partnerovi a začne mnohdy dlouhodobý paralelní vztah.
Kde nejčastěji vzniká paralelní vztah?
Protějšek se kterým máme paralelní vztah můžeme samozřejmě potkat kdekoliv. Nejčastěji ale paralelní vztahy vznikají např. na pracovišti. Trávíme zde spoustu času, máme společná témata k hovoru, společné přátele i prostředí, k navázání bližšího vztahu jsou tedy velmi dobré podmínky. Problémem je to, že trávíme s kolegy v práci mnohdy daleko více času než se svým partnerem.
Může se nám pak zdát, že je nám vlastně kolega či kolegyně bližší, začneme se navzájem více otvírat jeden druhému, svěřovat se i např. se svými problémy v primárním vztahu. Je pak krůček k tomu si zajít společně na oběd, či na víno a získat pocit, že kolega či kolegyně mě chápe, a zamiluji se do něj.
Také ve skupině lidí, kteří mají podobné zájmy či koníčky můžeme nabýt přesvědčení, že nám určitá osoba je blízká právě proto, že společně sdílíme příjemné zážitky, máme společné témata k hovoru, prožíváme podobné emoce nadšení, vášně atd..
Stejně si tak můžeme nebezpečně idealizovat osoby, které známe z dětství, či mládí a měli jsme k nim třeba již kdysi pozitivní vztah. Můžou sem patřit spolužáci, lásky z mládí, naplněné či nenaplněné, bývalí partneři.
Idealizace dlouhodobého paralelního vztahu
Zde všude můžeme propadnout sentimentu a iluzi, že s takovým člověkem by to bylo to pravé. To je ovšem opravdu často pouze iluze. I na dlouhodobý paralelní vztah nemůžeme mít takové nároky, jako na vztah primární, a proto máme značně zkreslenou představu o tom, jak by to skutečně vypadalo v opravdovém vztahu. Vídáme se pouze za tím účelem, aby nám spolu bylo dobře, naopak v primárním vztahu musíme řešit i nepříjemné věci.
Vše umocňuje chuť zakázaného ovoce, společného tajemství. Zkrátka, užíváme si jen to pěkné. Takového partnera si mnohdy přehnaně idealizujeme. Nejsme schopni poznat, jak by s ním fungoval skutečný život. Proto ani po letech nemusíme vědět, jestli by paralelní vztah mohl fungovat jako primární.
Co dělat, když jsme již v dlouhodobém paralelním vztahu
Měli bychom si uvědomit, že dlouhodobý paralelní vztah je často vztahem „doplňkovým“ ke vztahu primárnímu a tak jej i brát a víc od toho nečekat. Je docela dobře možné, že kdyby se stal vztahem primárním, nevyhovoval by nám. To třeba právě proto, že nám doplňuje určitou potřebu, která nám u našeho partnera chybí. Ovšem je pravděpodobné, že pokud by náš primární vztah skončil, chybělo by nám zase spoustu jiným věcí, které nám primární partner dával, a které by nám partner z dlouhodobého paralelního vztahu poskytnout nedokázal.
Jsou lidé, kteří si dlouhodobými paralelními vztahy vyplňují téměř celý život. Často si tím kompenzují nějaký deficit, něco, čeho se jim v primárním vztahu nedostává. Přesto jim dává primární vztah tolik pozitivního, že jej ukončit nechtějí. Udržování dlouhodobého paralelního vztahu je náročné na psychiku, a to především z důvodu nutnosti jeho skrývání, potřebě partnerovi někdy lhát, a z toho důvodu i umlčet své svědomí.
To u citlivých jedinců může mít samozřejmě vliv na jejich psychiku, což si mnohdy ani nemusí uvědomovat. Většinou žijí pod neustálým stresem z možného prozrazení, a tím pádem mají stále za zády riziko ztráty primárního vztahu. Je tedy dobré si předem ujasnit, jestli nám stojí za to, takový paralelní vztah mít, a jestli nás po čase nebude více vyčerpávat, než nám dávat. Nebylo by přece jen jednodušší naplnit všechny své potřeby v primárním vztahu pomoci dobré komunikace s parterem?
Dlouhodobý paralelní vztah totiž po čase téměř vždy začne působit nějaké problémy. Ve velké míře po nějaké době totiž mohou chtít paralelní partneři více, než být jen těmi druhými. Především pokud nejsou ve stejné pozici jako my – zadaní. V případě, že nemají primárního partnera, nebude jim zřejmě nekonečně dlouho paralelní vztah vyhovovat, a začnou tlačit na to, aby se z nich stali partneři primární.
Někdy se může povést změnit dlouhodobý paralelní vztah v primární. Především tam, kde je partner v primárním vztahu dlouhodobě nespokojen. Pak zřejmě uvažoval o rozchodu již před tím, než navázal paralelní vztah, který ho v tomto pouze utvrdil. Takový člověk pak o konci svého primárního vztahu uvažuje sám, není třeba jej do toho nikterak tlačit. Pokud totiž začne partner v dlouhodobém paralelním vztahu na svůj protějšek tlačit, jde většinou o začátek konce paralelního vztahu.
Pokud se tedy nacházíte v dlouhodobém paralelním vztahu jako ti „druzí“, mějte od začátku na paměti, že to spíše takto zůstane, a nedělejte si zbytečné naděje. Přemýšlejte nad tím, co vás vedlo jít do vztahu se zadaným partnerem. Možná se bojíte blízkého vztahu, možná je příčina jiná. Pokud vám taková situace nevyhovuje, pokuste se od zadaného partnera odpoutat a najít si někoho, kdo je pro vás vhodnější.
Pokud jste v situaci toho, kdo se nachází v troj či více úhelníku paralelního vztahu a nevíte, co dělat, neváhejte se na mě obrátit. Vyberte si v sekci konzultace, jaký druh setkání vám bude nejvíce vyhovovat.
