Půl roku jsem měla přítele,oba 45 let. Byl po rozchodu,měl už vlastní bydlení a tvrdil,že je to uzavřené.Po 3 měsících řešil soudně péči o dítě s bývalou ženou,bylo mezi nimi spoustu negativní komunikace,byl z toho rozhozený.Snažila jsem se ho podpořit,ať je mu lépe.Tím jsem ale upozadila své potřeby.Zhoršovalo se to,mé pocity také.Při poslední schůzce jsem řekla,že mi na něm záleží,ale na mně samotné taky a že by se měl pokusit to v sobě uzavřít,že se necítím dobře.Od té doby se mi vyhýbá, navrhla jsem už 3 schůzky,on se vymlouvá.Cítím, že je to konec,jako bych pro něj byla další nepříjemnost,kterou se nechce zabývat.Nevim,jak to v sobě zpracovat.Vždy pro mě bylo důležité problémy dořešit.
Dobrý den, každý člověk zvládá stres jiným způsobem. To mimo jiné proto, že každý sám sebe, a tedy i svou hodnotu vnímá na určité úrovni. Píši to proto, že si myslím, že svým upozorněním na to, že by si to už měl uzavřít, jste mohla podle jeho vidění upozorňovat na jeho subjektivní slabiny. Bylo mu to asi tak nepříjemné, že pro něho bylo jednodušší začít se vám vyhýbat než se svými emocemi něco dělat. Je hodně prospěné si uvědomit, že nejspíše dělal, co mohl, ale lépe to v tento moment nedokáže. Přikládám odkazy na články, kde píši více o tom, jak se pokusit s rozchodem vyrovnat: https://www.partnerske-vztahy.eu/samota-po-rozpadu-vztahu/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem/.