Nevěra je jeden z největších zabijáků vztahu. Pokud se nevěra provalila, je to často velmi silný šok a není jednoduché se s tím vyrovnat. Co tedy dělat, abyste to zvládli v rámci možností co nejlépe?
Uvolněte své emoce!
V první řadě, jak se říká, vypusťte páru. Nedržte v sobě negativní emoce, vypusťte je ven –plačte, křičte, uvolněte přetlak. Poté si dejte čas na vzpamatování se z prvního šoku.
Chci s tebou zůstat dál?
Oba z páru by měli zvážit, zda chtějí zůstat ve vztahu po této události. Klidně si napište plusy a mínusy na papír a zvažte i historii vztahu. Zda je to opakovaná nevěra, nebo to bylo poprvé. Jaký byl před tímto váš vztah a jak jste se cítili. Zda má pro vás smysl vydávat energii a úsilí na zachování vztahu. Oba si pak toto své rozhodnutí sdělte.
Proč?
Ano, to je asi ta nejběžnější otázka. Odpověď typu „něco jsem hledal/a, cítil jsem se sám/sama, nic to pro mě neznamenalo“ je jen obecná a nic vám kloudného neříká. Mnoho lidí dělá tu chybu, že pokud už se rozhodne s partnerem ve vztahu zůstat i přes odhalenou nevěru, tak se spokojí s tímto typem odpovědi a ujištěním, že se to nebude opakovat. Velká chyba. Každá nevěra má nějakou konkrétní příčinu. Chtějte tu příčinu znát – konkrétně, ptejte se na detaily, co tomu předcházelo, jak se dotyčný cítil, na co myslel, co mu chybělo, proč to s vámi neřešil, zda se bojí komunikovat atd.
Zůstáváme spolu, jaká jsou pravidla?
Pokud jste se oba rozhodli zůstat ve vztahu, tak je čas si určit pravidla. Na základě zjištění, proč nevěra vznikla, si určete pravidla, jak se budete chovat. Konkrétně si vydefinujte kroky, kterými předejdete další nevěře. Řešte příčiny nevěry. Je nutné si upřímně bez emocí říci, jaká opatření uděláte, aby se situace neopakovala. Co uděláte, pokud se to opakovat bude.
Zvyšte své sebevědomí!
Nevěra vás jistě poznamená a proto pracujte i na svém sebevědomí. Dělejte to, co vás posílí. Chování vašeho partnera není osobní vůči vám. I když vám to možná zní divně, je to tak. Pokud vás partner podvedl, neřešil to s vámi, aby této situaci předešel, tak jste nemohli vědět, že se něco děje. Chování takového partnera je zcela zaměřeno na naplnění jeho potřeb a není osobní vůči vám.Berte to tak, že otevíráte novou kapitolu svého života a váš vztah může být ještě lepší. Vše zlé je pro něco dobré. Pokud si nebudete vědět rady s řešením situace, doporučuji vyhledat odbornou pomoc.autor článku: Karel Chába
Dobrý den,jsem s manželkou již 14 let,vše jsem si myslel,že je perfektní. Byla pro mně to sluníčko co vycházelo každé ráno v srdíčku. Bohužel jsem před dvěma dny omylem zabrousil na její FB (máme jeden počítač) a tam jsem zjistil že má vztah s nějakým klukem. Sice mi hned slíbila,že vše ukončí už kvůli naší tříletý dceři,ale stejně jí momentálně moc nevěřím. U mně je nejhorší,že pracuji v noci,takže moje myšlenky jsou celou noc jasné,spím tři hodiny denně a jídlo do sebe nedostanu ani omylem. V mém případě je nejhorší to,že manželka se s tím klukem vídá často proto že je figurant u nás v kynologickém klubu. Chtěl bych se zeptat jestli je nějaká šance či rada jak jí zase věřit?
Dobrý den, důvěra je produktem činností. Tedy nevzniká samostatně. Měli byste se tedy začít zajímat o to, co bylo ve vašem vztahu špatně. Jaké jsou příčiny nevěry. Ty se snažit společně vyřešit. Když vy uvidíte, že žena se snaží a že to myslí upřímně, tak se vaše důvěra začne zvedat. Určitě to chce čas. Doporučuji postupovat také dle tohoto článku http://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/.
Dobry den,podobny problem mam taky.S pritelem zijeme spolu 2,5 roku.Nedavno jsem zjistila,ze jeho kolegyne v praci ma na nej zalusk,ikdyz ma doma manzela.To me strasne vyvedlo z miry a jeste to,ze mu kupuje darky a on mi tvrdi,ze si to koupil sam.Taky jsem nasla doma ve skrince prezervativy,ty mi ale nepouzivame.A neni to tak davno,co jsem v te skrince utirala prach a nic tam nebylo.Prosim poradte.
Dobrý den, vše, na co se ptáte, najdete zde http://www.partnerske-vztahy.eu/dlouhodoba-nevera/.
S přítelkyní jsme společně již 7,5 roku, od cca jejích 15 let. Teď mě podvedla, na diskotéce. Vím, že to bylo poprvé, přišel jsem na to přes známého a pak si to ověřil, když nechala zapnuté FB. Pořád mám před sebou ty slova, tu scénu a spoustu otázek, který si myslím že chci vědět ale bylo by mi ještě hůře. Prý chtěla zkusit něco nového. Chápu že je to dlouhá doba a ona je mladá a má život před sebou. Já teď ale nejím, nemohu myslet na nic jiného, je mi zle a mám jen ty nejhorší myšlenky. Navíc si myslím, že si s ním pořád píše a dalšímu setkání by se nebránila. Co mohu dělat? nechci ji ztratit ale nevím jestli jí mohu ještě věřit, jestli to dokážu.
Dobrý den, toto se bohužel stává u tak mladých lidí. Je přirozené, že chtějí něco zažít a mít zkušenosti. Nicméně zkuste to řešit tak, že se budete zabývat tím, co jí chybí a co chce. V tom také můžete najít odpovědi na to, zda váš vztah má ještě smysl.
Dobrý den, mám takový problém. S přítelkyní jsme už od střední školy – to je 8 let. Všechno bylo v pohode až do posledního měsíce. Malém jsme se rozešli, ale po týdnu jsme byly zase spolu. Všechno bylo snad ještě lepsi. Pak mi ale řekla že se vyspala s někým jiným. Je na ní vidět že toho lituje, že to byla hrozná chyba. Prej to udělal že zvědavosti – byl jsem její první. Že prej to byla hrůza a vůbec neví co jí to napadlo. Mám to nějak vzít nebo konec?? Každý pohled na věc ocenim. Dik
Dobrý den, opravdu se stává, že člověk, který má/měl jen jednoho partnera, chce zkusit i něco jiného. Má to opravdu své klady. Doporučuji to respektovat a pokusit se vztah napravit tak, jak se píše v článku.
Dobrý den, pročetla jsem, co píšete i téměř celý web, hledala jsem rady jak vyřešit svůj problém. Před 3 měsíci jsem požádala partnera aby se ode mě odstěhoval, že se s ním rozcházím. Náš vztah trval přes 12 let a trvalo dlouho, než jsem našla odvahu udělat toto vážné rozhodnutí. V podstatě byl již téměř permanentně v práci a já se cítila fakt zanedbávaná, v podstatě to měl u mě jen jako ubytovnu. Po mnoha snahách o komunikaci, a řešení této situace jsem mu navrhla, aby si o své potřebě pořád pracovat („aby to k něčemu vypadalo“) s někým promluvil, třeba s nějakým odborníkem. Už jsem začala být zoufalá, vlastně jsem extrémně začala žárlit na jeho práci, která mě ho úplně kradla, ale nechtěla jsem se pořád opakovat s tím, že chci taky trávit nějaký čas s ním, ikdyž jsem třeba za ním do jeho práce chodila, což byla asi tak jediná možnost nakonec jak ho vidět. Pokud na mě měl vůbec čas, bylo všechno v hodně hektickém duchu a jakési nervozitě, že netráví efektivně svůj čas, takže více méně jen při hodně ošklivém počasí (miluji vycházky do přírody), nebo když já už měla jiný plán. Našla jsem si svoje přátele a s nimi jsem trávila svůj volný čas a to se mu nejprve líbilo, protože jsem po něm přestala vyžadovat jeho pozornost, později mě začal víc kontrolovat a dávat najevo, že mé chování není v pořádku. Cítila jsem se hrozně, …jako automat na vaření, uklízení a zabezpečení všeho, co jen šlo, aby on mohl být ve své práci, která je jeho koníčkem, který mu drobet přerostl přes hlavu. Milovala jsem ho přes to všechno, ale i tak jsem sebrala poslední kapku svých psychických sil a řekla mu důvod mého rozhodnutí, tvrdil, že se mě neměl možnost věnovat, protože jsem trávila čas s jinými (z celých cca 10 let, nepočítám tak ty 1. dva roky velké zamilovanosti, jsem čas s novými přáteli trávila cca poslední rok našeho vztahu ( myslím tím výlety se psy do přírody, občas společný oběd). No, přítel mé rozhodnutí nesl všelijak, podle jeho slov by údajně pochopil, že jsem si našla někoho jiného a proto s ním nechci být. Za 12 let našeho vztahu jsem mu nebyla nevěrná (on až na jedno mnou odhalené “ klopýtnutí“ údajně také ne).Po 3 týdnech pochopil, že to myslím vážně a odstěhoval si pár věcí. Nerozumněl tomu, přesto mě tvrdil, že jsem pro něj jediná. Ano, jediná, ale jak přiznal, v tom smyslu, že nemá čas si hledat jinou. Stále mě ujišťoval, že náš rozchod byl zbytečný, je z toho zmatený a jeho život je teď dost prázdný. Protože ho pořád prostě miluji (možná, že se to spíš mísí s lítostí, ale to neumím rozlišit), vždycky jsem ho u nás uvítala, když přišel na návštěvu. Myslela jsem, že si uvědomí, že práce je pomíjivá a měl by budovat i kvalitní vztah, ve kterém budou oba šťastní. Přišlo ale ve mě emocionální peklo, když řekl, že spí s jednou spolupracovnicí a jsou to tedy „jízdy“ (o které mimochodem ještě 1/2 roku předtím tvrdil, jaká je to špindíra pod úrovní a že její postel rozhodně nezeje ani občas prázdnotou). Velice hluboce mě to zasáhlo, najednou jsem cítila, že si tím cestu ke mě úplně uzavřel, pro mě najednou ztratil hodnoty, pro které jsem si ho vážila a pro něž jsem ho obdivovala. Začal žít jen ve své práci, nejprve se mu to extrémně líbilo, byl s ní i se svou prací, nikdo po něm nic nechtěl. Ale potom začal vypadat celkem zanedbaně a hodně unaveně. Řekl, že mu je všechno v životě už úplně jedno, život pro něj nemá smysl, a přiznal i to že s ní spí i bez kondomu, a pokud otěhotní, tak holt to bude nějak řešit. Pryč jsou všechny jeho morální hodnoty, údajně za mnou celé 3 měsíce dolézá a já si ho nevšímám. Já sama prožívám citové peklo, pocity viny za jeho stav, potřebu ho nějak ochránit, ale zároveň nemohu překousnout, že se spokojí s tak podprůměrnou úrovní života (nebo spíš přežívání). Nemůžu se stále tak nějak odrazit a začít hledat tu svou nitku která předestírá můj život.
Jedni radí, vem ho zpátky, druzí naopak a čekají kdy padnu kolem krku jinému (no, to fakt není můj styl)
Držím palce všem, kteří mají taková nebo podobná trápení, aby je vyřešili k jejich spokojenosti. Já jsem si tu alespoň vylila rozpárané srdíčko. Snad mě v tom pomůže čas.
Tak jsme v pátek s partnerem mluvili. Řekla jsem mu, že vím o chatování na facebooku, i to, co jsem si tam přečetla. Jeho reakce byla, že jsem zklamala jeho důvěru a že ho mrzí, že jsem to četla a taky že jsem mu to hned neřekla a odkládala jsem to týden a víc, že na mě moc dobře viděl, že se něco děje, ale chtěl mě nechat vydusit, abych se přiznala sama. Taky že usuzuju podle sebe a dělám z něčeho závěry, aniž bych znala souvislosti. Byla jsem z jeho reakce tak rozhozená, že jsem se nezmohla na nic jiného, než že bych to dokázala skousnout a zůstat s ním, kdyby to tak bylo a on to ukončil s ní.
Dál jsme se bavili o tom, co vidíme jako problém v našem vztahu a domluvili jsme se, jak by to mělo fungovat. Další moje otázky na nevěru a na komunikaci s tou slečnou vždy zamluvil něčím jiným. Nevěrný by prý být nemohl, protože se nedokáže s nikým milovat bez pocitu zamilovanosti a když už by s někým měl milenecký vztah, tak ve chvíli, kdy už by ode mě odcházel.
Nakonec řekl, že to udělal schválně. Že se s danou slečnou domluvil na tom, že mu za kredit do telefonu bude psát a bude předstírat, že spolu něco mají, aby mi dal lekci za můj žárlivý výstup 8. září kvůli kondomům v mikině a za mou nedůvěru k němu. Že si uvědomuje, že dost zariskoval a že o mě klidně mohl přijít, ale že nemohl jinak. Slečně prý mám klidně zavolat, protože mi to samozřejmě potvrdí. Připadám si jako ve špatným filmu… 🙁
Vím, že život se mnou není jednoduchý a že jsem možná občas žárlivá, ale myslím si, že to není o moc víc než ostatní ženský. Taky vím, že ho štvu některýma věcma, co dělám, ale takovýhle trest je fakt drsný.
Chtěla bych věřit tomu, co říkal, ale na druhou stranu vím, že on by takovému vysvětlení nevěřil. Takže jsem zase tam, kde jsem byla s tím rozdílem, že komunikaci se slečnou samozřejmě přede mnou vymazal a jestli doteď nebyl smluvený na tom, jak budou reagovat a co mi budou tvrdit, tak teď už určitě je..
Dobrý den, moc Vám děkuji za odpověď. Myslím si, že jsem našla příčiny, proč je partner nevěrný a vidím teď jasně, že to je moje chyba. Myslím si, se mnou není spokojený, protože se nechovám v určitých věcech podle jeho představ. Myslíte si, že když začnu pracovat na odstranění některých nedostatků, které zřejmě na začátku vztahu v prvotní zamilovanosti byl ochoten přehlédnout, je šance, že přestane být nevěrný? Myslíte si, že je špatné předpokládat, že chce zůstat se mnou, když investuje do rekonstrukce a bavíme se spolu o dítěti? Mám strach z rozhovoru o nevěře, protože se cítím špatně kvůli způsobu, jakým se mi vše potvrdilo. Je to velký zásah do soukromí a podle mého partnera je něco takového neomluvitelné.
……ano, jistě má smysl pracovat na odstranění nedostatků. Nicméně, vy budete odstraňovat něco, o čem se domníváte, že je nedostatkem. To nemusí vést k požadovanému výsledku. Neb každý vidíme jednu věc svou optikou. Ano, pokud investuje, tak je možné, že chce zůstat. Ovšem opět jsou to jen domněnky. Opravdu zvažte závažnost situace a zda povede k úspěchu to, co navrhujete.
dobrý den… ja jen si myslím, že chyba bývá asi na obou stranách a to, že se nechováte podle jeho představ…možná na tu věc máte jiný názor, neznámená to, že je to špatně. Já jsem se dostal do stejné situace. Po pětiletém manželství jsem se dozvěděl, že už přes 1/2 roku mě moje žena podvádí. Navíc mi řekla, že ho miluje. Nejhorší je, že máme malou dvouletou holčičku a nedovedu si představit, že by ji vychvával někdo jiný než my dva. Proto jsem se pokusil ji dát druhou šanci. Tvrdila mi, že to s ním ukončila. Chce být prý se mnou a s malou. Ale bylo vidět, že je to pro ni těžké rozhodnutí. Pro ni je totiž malá na prvním místě. Nebýt malé tak asi by nebylo co řešit. Taky jsem se snažil zjistit co dělám špatně, abych se pro příště vyvaroval toho aby měla důvod někoho hledat. Dostal jsem jenom odpověď, že chyba není ve mně. Teď bude přede mnou několik perných týdnů. Nedovedu si představit, že bych s nimi nebyl.
Dobrý den, samo se to bohužel neurovná. Doporučuji si přečíst tyto články a zařídit se podle nich http://www.partnerske-vztahy.eu/jak-vyresit-neveru/ a http://www.partnerske-vztahy.eu/proc-vznika-nevera/ a http://www.partnerske-vztahy.eu/jaky-udelat-prvni-krok-kdyz-nastane-krize-vztahu/
Jsem s manželkou 17 let, máme dvě děti. Nikdy jsem manželku s žádnou ženou nepodvedl-jsem asi monogamní. Na nevěru jsem přišel úplnou náhodou. Bohužel se manželka zachovala jako v béčkovém filmu-vše zapřela. Pak navrhla, že budeme žít ne spolu, ale vedle sebe. Ovšem neřekla, že si představuje, že každý budeme mít své sexuální partnery-chtěla takovou legalizaci nevěry. Takový permanentní život ve lži a přetvářce. To byla první rána. Asi za tři týdny jsem se na ní znovu obrátil a vše přiznala. Jsou to nekonečně strašné pocity. Měl jsem představu, že žena má jisté morální vlastnosti a nezachovala by se jako tuctová panička v televizním seriálu. Je tam několik strašných zklamání-jednak z toho druhého, vedle kterého žijete tolik let, spojuje vás tolik věcí, včetně dětí (a to jsem byl u porodu druhého dítěte, což nás ještě více sblížilo a byl jsem tři roky na „mateřské“), pak samozřejmě příšerné vlastní-osobní zklamání-absolutně se vám zhroutí svět, nic vás netěší, z ničeho nemáte radost. Když jsem během tří týdnů dostal již druhou ránu do vazu-propadl jsem nekonečným depresím, což trvá půldruhého měsíce. Honí se vám hlavou strašné věci 24 hodin denně, nespíte, nejíte, chcete se zabít, nefunguje vám mozek, zcela vás pohltí iracionálno, máte vypnuté takové základní lidské instinkty. Uvažujete zcela vážně o sebevraždě a vůbec si nepřipustíte jak by na to doplatily ti nevinní – děti-je vám to jedno. Mučíte se naprosto konkrétními představami, co všechno spolu dělali-tady asi nastupuje mužské ego, takový asi nějaký pud, zděděný po předcích. Dohodli jsme se, že spolu zůstaneme, manželka vše ukončila. Pak vám nastoupí žárlivost-ukončila to doopravdy, nepokračuje v tom a pořád se vám honí hlavou stejné věci dokola-pořád stejný film. Potom myslíte na to, zda budete schopen s tím druhým ještě intimně žít, jestli až k tomu dojde se vám v hlavě neobjeví představa, jak se líbá s někým cizím a co všechno dělá a bude konec. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych se ocitl v takové situaci, což je asi špatně, asi by člověk s něčím takovým měl v duchu počítat, aby ho to potom úplně nedostalo do kolen, na dno. Neidealizovat si toho druhého-vždyť nevěra je dnes tak rozšířená. Ale hlava vám to prostě nebere. Snad to nějakým způspbem vyléčí čas, pár měsíců, rok, dva-nevím. Ale vím, že to už nikdy nebude jako předtím.
.
Zažívám teď něco podobného. Jsme s partnerem 2 a půl roku. Myslela jsem si, že nemáme žádné problémy až na občasné hádky o běžných věcech. Po sexuální stránce si vyhovujeme a myslím, že nijak sexuálně nestrádá, protože mě sex baví a myslím, že se milujeme docela často.
Asi před měsícem jsem našla v jeho mikině dva kondomy (my je nepoužíváme). Zeptala jsem se, kde k nim přišel a odpověď byla, že je našel. Moc tomu nevěřím, ale nakonec jsem to přijala jako fakt. Ale tomu žárlivému a nedůvěřivému hlodání se nedalo zabránit. Asi po 14dnech odjel na dopoledne pomoct kamarádovi se stěhováním, tak jsem se podívala do brašny na notebook a našla jsem kondom a Cialis (se mnou problémy s erekcí nemá). Na to už jsem neměla odvahu se zeptat. Pořád se to ale dalo snést. Hlodání bylo silnější, ale zárověň se děly i věci, které hlodání na chvíli potlačily.
Až včera jsem udělala asi největší chybu v životě. Partner šel do sprchy a nechal zapnutý FB. Podívala jsem se do historie zpráv a tam to všechno bylo. Vím, jak vypadá, jak se jmenuje, kde přibližně bydlí a kde pracuje a taky vím, že při sexu s ní používá kondom. Nečetla jsem celou komunikaci, ale vím, že ten den, co měl v kapse dva kondomy, byl u ní.
A teď jsem v situaci, o které píšete. Nemůžu jíst, je mi zle, nemohla jsem spát, nemůžu se na nic soustředit a můžu si za to sama, protože nebýt zvědavosti a podezíravosti, jsem mohla dál žít v sladké nevědomosti. Teď se užírám myšlenkami, jestli to je sex nebo sex a láska, jak dlouho to trvá, co spolu dělají, proč mi to dělá. Zřejmě je něco špatně z mé strany, protože jinak by se to nestalo. Připadám si ošklivá a hlavně nevím, co mám dělat. Nemůžu přiznat, že jsem někde něco četla. Nevím, jestli mám dotyčné zavolat, ztrapnit se a ptát se, jestli jsou v tom i city. Snažím se přetvařovat, být veselá a tvářit se, že se nic neděje. Ale moc to bolí, protože partnera miluju.
Dobrý den, určitě si nic nevyčítejte. Pokud jste se už podívala tam, kam jste neměla, tak se to nedá vrátit. Je potřeba se dívat vpřed a k ničemu vám nebude se obviňovat. Nevěra je na stupnici emočního zatížení na prvních příčkách. I člověk, který se nikdy neprojevoval žárlivě se může dostat do situace, kdy ho emoce zcela ovládnou a chce si ulevit. Nedomnívám se, že by muselo být něco z vaší strany špatně. Přečtěte si na stránce Články článek Proč vzniká nevěra? Možná pak změníte názor. Dotyčné bych nevolal. Nemá smsyl v tento moment třetí osobu vtahovat do situace. Ona za to nemůže. Ten odpovědný měl být váš partner. Co máte dělat? Na stránce Nevěra a sex najdete ucelený návod i články a to vám hodně napoví. Pokud nic neřeknete, tak se to může dít nadále a hlavně nemáte spolu s partnerem šanci odstranit příčinu jeho chování. Dobře si tedy zvažte (napište si to na papír) co vás čeká pokud to neřeknete a co vás čeká pokud to řeknete. Pak se rozhodněte.
Jsem v podobné i když jiné situaci, nechci Vám kazit myšlenky, ale můj příběh je podobný ač s horším koncem… Když jsem před půl rokem cítila, že není vše v pořádku, že partner mluví o své nové kolegini v superlativech a víc než je zdrávo, zjisitla jsem si podrobnosti, přiznal se k něvěře s ní.. že je paní lehká a pověstná v okolí tím,že kam příjde tráva neroste jsem vzala jako úlet a nechtěla jsem zničit vztah, který trvá skoro deset let.. od té doby bylo vše krásné, pohodové a i když stejně klid jsem nikdy neměla, myslela jsem, že po tom všem, si to už nikdy nedovolí.. snažil se semnou o dítě a mluvil o spolešném životě ….a ejhle… víceméně čestvá zpráva o tom, jak to s ní táhne vesele dál tři měsíce a já žiju v ružovém snu.. je mi tak akorát na zvracení a nevím co dál.. vztah v troskách a myšlenky všelijaké… depresi nikomu způsobovat chraň bůh nechci..ale je nějaká rada na to, jak v sobě potlačit myšlenky, že se vše urovná a udělat radikální krok? Paní si v klidu doma užívá rodinný život s manželem a dvěma dětmi a já jsem na provaz… chce se mi ji zničit, ač vím, že pomsta není asi to pravé, protože jsou vinni oba..