Znáte tyto věty? „Vím, že to není správné, ale já si nemohu pomoci, prostě to pro ně musím dělat.“ „Ať se snažím sebevíc, tak pořád nemám uznání druhých, necítím jejich lásku.“ „Hodně myslím na druhé, pomáhám jim a na sebe nemám čas.“ „Snažím se, ale pořád nejsem spokojený.“ „Jednou jsem mu nevyhověl a hned se naštval“.

Jsou lidé, kteří neustále dělají něco pro druhé v (NE)VĚDOMÉ víře, že jim to přinese lásku, uznání, pochopení, dobrý pocit a respekt. Myslí si, že tím dělají dobro. Často věří, že je to tak správné. Vytoužený výsledek se ale často nedostavuje a pokud ano, tak ho musí velice složitě a vysilujícím způsobem neustále obnovovat. Tedy jsou závislí na druhých, na něčem, co nemají pod kontrolou.

Proč se někteří tak urputně snaží být na všechny hodní? Proč pomáhají kdekomu a nemyslí na sebe? Proč jsou sami pro sebe až ti poslední?

Hlavní příčina je v tom, že tito lidé to dělají ze zištných důvodů. Ovšem když jim to řeknete, tak se budou někteří zuby nehty bránit a vysvětlovat vám, že to není pravda. Že to dělají z lásky, že je to dobrý skutek, že být hodný na druhé je správné, atd. Ano, jistě že pomáhat je správné, ale nejdříve bych si měl pomoci sám sobě a pak těm druhým. Pokud se mi nedostává ani polovina zisku z vynaložené námahy, tak něco není v pořádku.

Jak poznat, že se tento článek týká právě vás? Že něco není v pořádku?

– už první věty jasně nastínily, o kom přesně tento článek je, někteří to, co píšu, vědí, jiní se v článku najdou.

– děláte to, o čem víte, že to není správné

– pořád nepřichází to uspokojení, na které tak dlouho čekáte

– reagujete uraženě, zklamaně, když vám někdo nevyhoví, když vám nevyhoví ten, komu vy pomáháte

– snažíte se neustále určitou osobu zvát na různé akce, ale dotyčný vás nikdy nepozve

– vaše pomoc škodí. Např. živíte dceru na studiích (přesto že sama pracuje, a studuje už 7 let, neb školu fláká). Ona se chová nezodpovědně, musíte hlídat její výdaje, nemá snahu školu dokončit a nedej bože, že jí něco vytknete, hned vám začne vyčítat, že jí nemáte rádi a vy podlehnete a nevyžadujete změnu, dál se staráte…

– atd. …

Nedělejte tedy medvědí službu sobě ani druhým tím, že se snažíte dosáhnout dobrého pocitu tak, že skrze pomoc druhým chcete pomoci sobě anebo těm druhým neprospíváte. Tak to nefunguje a je nutné začít tím, že pomůžete nejdříve sobě a necháte ty druhé, aby se naučili o sebe postarat.

Začněte u toho, že si vyberete jednu z těch lehčích věcí na řešení a začnete to dělat tak, jak si myslíte, že by to mělo být správně. Uvidíte, že zjistíte, že je to lepší, že se nic tak hrozného nestalo, že se cítíte silnější. Postupně si takto vyřešte svůj život. Svěřte se někomu, komu můžete věřit a požádejte ho o podporu na vaší cestě.

autor článku: Karel Chába