Jste spolu manželé již nějakou dobu. Čím dál více cítíte, že se od sebe vzdalujete. Že už si nejste tak blízcí jako kdysi. Nemáte si již co říci, spíše už jen žijete vedle sebe. I přesto, že jste skvělými rodiči, spolu již neumíte být spokojení. Vzájemně se odcizujete, což může mít vliv nejen na děti, ale i na celou rodinu.

Jaké důvody vedou k manželskému odcizení?

Z mojí zkušenosti je hlavním důvodem manželského odcizení především emocionální psychické odcizení, resp. manželé si nebyli nikdy příliš psychicky blízcí. Nějakou dobu manželství fungovalo. Manželé měli před sebou společné cíle jako např. založení rodiny, koupě bytu či domu, vybudování firmy, atd. Neustále spolu směřovali za svými sny a cíli do chvíle, kdy mají oba dva pocit, že již není čeho společně dosáhnout. A to je i v případě, že vše funguje velmi dobře.

Velmi důležité je si uvědomit, že i když společně prožíváme volnočasové aktivity, děláme, co nás baví, přesto se nebavíme o našem psychickém světě každého z nás. Zde nastává problém manželského odcizení, kdy si každý žije s vlastními myšlenkami. Každý z manželství žije velmi intenzivně svůj psychický život ve své hlavě, ale bohužel jej nesdílejí společně.

Vytváříme si domněnky! Nekomunikujeme.

Proč je to tak důležité? Každý z nás se občas nachází v období, kdy má spoustu strachů, úzkostí či obav. Vytváří si různé domněnky o protějšku, které se velmi často neshodují se skutečností. Někdo se může cítit v manželství nepochopený, odstrčený, nebo i nemilovaný. Odcizení se pomalu, ale jistě vkrádá do manželství.

To, jak se v manželství cítíme, začneme transformovat navenek. Pokud se např. někdo cítí v manželství osamělý, začne si zařizovat život sám. Najde si své přátele, své koníčky a již nepočítá s tím druhým. V druhém to může vzbuzovat domněnku, že ho protějšek nemá rád, že raději tráví čas s jinými lidmi, a i on se začne zařizovat podle sebe. Výsledkem je to, že se lidé zásadně odcizí.

Napravit manželské odcizení? Ano, jde to.

Pokud si navzájem uvědomíme, že jsme se odcizili a chceme daný vztah napravit, je nutné si o všem popovídat. Je důležité se pomalu a nenásilně k sobě vracet. Partneři by si měli najít na sebe více času, vzít tužku a papír a společně se zamyslet nad těmito věcmi:

–          Co je dříve spojovalo?

–          Co je dříve společně bavilo?

–          Kdy spolu byli rádi?

–          Kdy společně byli spokojení a šťastní?

–          O čem se mohli vášnivě a dlouze bavit?

–          atd.

Čím více najdete společných témat k hovoru, tím lépe. Je důležité se k těmto věcem vrátit. Najít si pro sebe čas a prostor, vypnou telefony. Být jen spolu a věnovat se jeden druhému. V této fázi je také důležité se věnovat svým pocitům. To, co prožívám, jak vnímám vztah, apod.

Rozhovor jako určitá platforma

Tento společný čas by oba partneři měli brát jako určitou platformu a domluvit se na určitých pravidlech. Ten, kdo mluví, v žádném případě nebude kritizovat, hanit toho druhého, nebude se v žádném případě bránit. Mluví jen o sobě, o svých pocitech, co mu vadí, čeho se bojí. Čemu se mu ve vztahu a manželství nedostává. Druhý musí být ochoten dané informace přijmout, i když se jako manželé vzájemně odcizili. Dotyčný nijak nereaguje, maximálně dá podporu ve formě obejmutí.

Takový rozhovor slouží k tomu, aby se lidé společně sblížili, aby odstranily bariéry, které jsou mezi oběma partnery, díky nimž došlo k manželskému odcizení. Pokud rozhovor bude pro jednoho z manželů nepříjemný, můžou debatu přerušit a dát si nějaký čas, hodiny či dny, aby dané informace při debatě byly zpracovány a přijaty. Je důležité si věci říkat, nenechávat si je pro sebe.

Někdy si lidé nechávají věci pro sebe jen proto, že mají zkušenost, že někdy něco řekli a druhému to vadilo. Na základě této zkušenosti si utvořili domněnku, že pro ně druhý nemá dostatečné pochopení. Je důležité se na celý rozhovor dívat jako na něco, co mi pomůže se ve vztahu posunout.

Pokud se vám i přesto nedaří manželské odcizení vyřešit a nevíte si rady, jak dál, můžete se na mě obrátit a já vám rád pomohu na vaší cesta ke sblížení.

autor článku: Karel Chába