Slovo pasívní agrese se začíná stále častěji objevovat v různých článcích, přesto ještě všichni nemusíme vědět oč se jedná. Je také možné, že máte doma takového „pasívního agresora“ a ani o tom nevíte.

Pasívní agresor – toto slovo zní celkem drsně, dalo by se tedy předpokládat, že půjde především o muže. Přitom naopak dle mého názoru ženy používají pasívní agresi stejně často, dokonce si myslím, že mnohdy i častěji než muži. Pasívní agresi občas a v malé míře použijeme zřejmě každý, ale v případě, že ji člověk používá primárně k řešení svých problému, může již jít o pasívního agresora.

O co pasivnímu agresorovi jde

Pasivní agresor svoji agresi totiž potlačuje. Nevyjadřuje ji přímo, balí ji mnohdy do ozdobného obalu. Především proto, aby on vypadal pěkně a jako někdo, kdo vlastně na druhého nijak neútočí. Často dokonce o sobě říká, že nemá rád konflikty, nerad se hádá, a to je skutečně pravda. On se totiž konfliktům mnohdy vyhýbá. Když jej posloucháte, můžete mít pocit, že má vlastně svým způsobem pravdu, že on je ten chudák, na kterého ostatní útočí.

Jeho cílem mnohdy bývá vyvolat v partnerovi (ale nemusí jít jen o partnera ale klidně i o kamarádka, kamarádku, příbuzné..) pocit viny. Tím, že ten druhý pociťuje provinění je spíše ochoten splnit to, co si pasívní agresor přeje. Většinou jde o neschopnost mluvit o svých potřebách přímo.

Žena třeba řekne muži: „Jsi pořád v práci, děti tě vůbec nevidí, proto se kluk špatně učí a kdoví kam to ještě povede“. Žena tak vyvolává v muži pocit viny přes děti, protože není schopna svému muži přiznat, že by s ním chtěla trávit více času, že se cítí sama. Přestože ví, že on do práce musí, aby vydělal třeba na jejich hypotéku. Ona se cítí nespokojená, ale neví, co s tím, proto pasívní agresi atakuje svého muže, který se pak cítí špatně také.

Jak poznáte pasivního agresora

Pasivní agresi někdy není úplně jednoduché rozpoznat, protože se jako skutečná agrese vůbec netváří. Pasívní agresoři ale používají často toto typické chování:

Obviňují partnera a všechny ostatní místo aby přijali sami odpovědnost za svůj život. Na každou vaši snahu o pomoc často reagují negativně, proč to u nich nejde. Nakonec pochopíte, že nechtějí řešení ale chtějí, aby je lidé okolo litovali. V partnerech pak vzbuzují pocit viny, který se snaží v nich udržovat. Přestože třeba roky tvrdí, jak ve vztahu trpí, stále v něm z nějakých záhadných důvodů zůstávají.

Mlčí nebo se chovají lhostejně. Pasívní agresoři se mnohdy nemají problém chovat jako malé dítě. Klidně trucují a místo komunikace a hledání řešení problému jen mlčí nebo se tváří, že pro ně problém není důležitý. Objevuje se zde nedospělé chování, jako je třeba mlčení, ignorování partnera, nemožnost se jakkoliv domluvit.

Dělání různých schválností s následným omlouváním: „Promiň, nevěděl jsem, že se tě to dotkne nebo ti to tak vadí.“ Jde o to, že takový pasívní agresor udělá něco, o čem ví, že se jeho protějšku zaručeně dotkne nebo schválně na něco důležitého zapomene. Omluvou se pak z takového chování vyviní stylem: „Já nic, já jsem to neudělal/a přece schválně“, přitom opak je pravdou.

Co dělat s pasivním agresorem

Důležité je zjistit, proč se partner jako pasívní agresor chová. První důvod, proč se někdo stane pasívním agresorem je ten, že se cítí bezmocný, nedokáže prosadit svůj názor normálním způsobem. Zde je třeba se zamyslet, zda dáváte svému protějšku možnost se vyjádřit, jestli neshazujete jeho názory, nechováte se k němu nějak špatně.

Pasivně agresivně se může člověk chovat právě proto, že tak vyjadřuje svůj nesouhlas, přestože vám to, že s něčím nesouhlasí do očí nedokáže říct. Pasivní agresi pak používá jako určitý ventil své nespokojenosti. Je nutné se zde podívat na vztah jako celek a zamyslet se, zda-li nemohu partnerovi nějak pomoci. Pomoci můžete především tak, aby neměl partner strach se vyjadřovat otevřeně a přestal tak používat pasivní agresi.

Druhým důvodem proč se partner chová jako pasivní agresor může být, že se tak naučil chovat již v minulosti. Mohlo to být způsobeno nejen nějakou negativní zkušeností v předchozích vztazích, ale není výjimkou, že se tato obranná reakce vyvine již v dětství. Pokud se již jako dítě váš partner nemohl z nějakého důvodu vyjádřit k tomu, co mu vadí či s čím nesouhlasí, pak pasivní agrese bylo jediné čím se mohl bránit. Pokud takové chování alespoň občas fungovalo, není divu, že se jinak než jako pasivní agresor chovat neumí.

Možnost zbavit se takového chování je samozřejmě možné, ale sám pasivní agresor si musí uvědomit, že má problém, a že s ním chce něco dělat. V takovém případě se můžete pokusit situace, kdy začne používat pasivní agresi vždy rozebrat a rozklíčovat. Je dobré zjistit co se v tu chvíli ve vašem partnerovi skutečně děje, a co se za pasivní agresi (především jaká emoce) skrývá.

Pokud se vám to nebude dařit je vhodné vyhledat odborníka, který vám může v tomto procesu pomoci. Pokud si však pasivní agresor svůj problém nepřipouští a stále hledá vinu v okolí, bude velmi těžké provést nějakou nápravu. Musíte se pak rozhodnout zda chcete s takovým člověkem ve vztahu setrvat nebo vztah raději ukončíte. Vztah s pasivním agresorem je totiž velmi vyčerpávající, jak pro partnera, tak případně pro celou rodinu.

Pokud máte pocit, že máte ve vašem vztahu co do činění s pasivním agresorem a nevíte,  jak dál, neváhejte mě  v sekci konzultace.