Až příliš často se na sezeních setkávám s názorem, že jeden/oba z páru si myslí, že ten druhý s nimi vždy musí souhlasit, vždy přijmout jejich názor, jejich úhel pohledu na věc. Díky tomu se pak hádají, snaží se za každou cenu prosadit svou. Ve skutečnosti jde o boj o moc, o to, že chtějí cítit lásku a myslí si, že když s nimi ten druhý nesouhlasí, tak je rád nemá a nerespektuje je a jejich názory.
To je ale iracionální pohled na věc. Proč? Každý máme své DNA, své otisky prstů a taktéž máme své jedinečné psyché. Každá lidská bytost má své jedinečné zkušenosti a přesvědčení, ty se tvořily především v raném dětství a z nich je vždy tvořen názor na danou věc, o které se vede pře.
Co z toho vyplývá? Není žádná jedna pravda. Každý má tu svou subjektivní. V mnoha situacích není možné určit, kdo má pravdu, co je lepší, hezčí, praktičtější.
Co s tím, když se nemůžete dohodnout? Uvědomte si, co zde píšu. Řiďte se tím, že ve vztahu nejde o to, kdo má pravdu, nicméně o podporu a sdílení. To, oč tedy ve skutečnosti jde, je se dohodnout na tom, kdo rozhodne v případě, že je nutné rozhodnout. Že ten druhý je bude v rozhodnutí podporovat a sdílet případný neúspěch. Z toho totiž vzniká láska a jistota, že se na druhého mohu spolehnout. Ne z toho, že si vždy prosadím svou.
V případě, že to není nutné, tak si jen názor vyslechněte a respektujte ho jako něco, na co ten druhý má nárok a něco, co je jeho subjektivním viděním věci.
Respektujte, že každý má svůj svět.
autor článku: Karel Chába
Můj partner (oba 51 let, jsme 2 roky spolu)je extrovert, já introvert.Respektuji a naprosto mi nevadí jeho potřeba stýkat se často s kamarády, on mě však nutí absolvovat všechny akce s ním. Mám daleko méně času než on, více povinností ale hlavně tyto akce mi nikdy nic neříkaly, jsem raději ve společnosti jedné či dvou dobrých kamarádek..Partner zastává názor, že není normální, když se akcí jeho kamarádů straním (většinou jde o posezení v hospůdce či výlety na kole). Své zájmy (lyžování, chataření) mu nenutím, vím, že k nim nemá vztah. Stále častěji opakuje, že pokud se to nezmění, nemůžeme být spolu, že mu mé chování vadí čím dál víc. Myslím si, že je to jen otázka respektování druhého
Dobrý den, ano, je to otázka respektu, ale také potřeby sdílet s vámi. Dle něho nenaplňujete jeho důležitou potřebu a to mu vadí. To chápu, stejně jako chápu váš postoj. Je to tedy o snaze vytvořit kompromis, a pokud to nepůjde, tak o síle si přiznat, že se k sobě nehodíte.