Neříká vám tohle něco?: „Když já nepřijdu a neobejmu jí, tak ona to neudělá“. „Musím ho pořád prosit o to, aby se mě dotýkal a dal mi pusu“.
Každý ve vztahu potřebuje nějakou psychickou a fyzickou vzdálenost. To je normální, a proto se na toho druhého nezlobte, pokud vám dává své náklonnosti málo nebo hodně. Už proto, že schopnosti (ne)projevovat náklonnost se každý z nás učí v raném věku. Pokud tedy nejste v této oblasti spokojeni, tak je nutné si vše vykomunikovat a pojmenovat.
Jak na to?
Popište jeden druhému, jak se cítíte, když ten druhý dělá to, co dělá. Jinými slovy, pokud nejste spokojeni s projevy intimity a náklonnosti tohoto druhého, tak mu popište, jak jeho malý nebo velký zájem na vás působí a jak se cítíte.
V druhém sledu popište, co byste chtěli. Každý sám za sebe. Pozitivně a co možná nejkonkrétněji. Kdy a co očekáváte, v jaké formě a intenzitě. Snažte se pak najít prostor, ve kterém se budete cítit dobře a komfortně oba a vytvořte kompromis.
Ten, kdo se v této dovednosti vyzná lépe, by se měl protějšku snažit pomoci. Vysvětlit mu, jak na věc a být trpělivý. Někdy se totiž setkávám s klienty, kteří říkají „rád bych vyhověl, ale nevím jak, neumím si představit, jak jinak a lépe dávat najevo svou přízeň. Tak, jak to dělám, mi to připadá normální“.
Upozorňujte se slušně upozornit na začátku vaší změny, kdy jste například očekávali, že mělo přijít to a ono. Jak se měl ten druhý v danou chvíli zachovat. Chvalte za každý malý úspěch a snahu.
autor článku: Karel Chába
