Láska

Na následujících řádcích se dočtete, co je to láska, jak lásku poznat, jaká je opravdová láska, zda existuje osudová láska, ale i to, jak láska souvisí s úctou. 

Láska je intimita a nedá se bez ní žít

Definovat přesně, co je to láska, nelze: každý si pod ní představí trochu něco jiného. Existují ale obecné definice lásky a my se na ně podíváme. Láska je zcela jistě silný vztah k druhé osobě. Je to emocionální a sexuální přitažlivost. Láska je samozřejmě určitá forma věrnosti, oddanosti a v nějaké podobě touha po druhém, a to nejen sexuální, ale také touha trávit s druhým volný čas nebo něco společného vytvářet (například založit rodinu).

Láska je přirozeně vše, co souvisí s city, citovým poutem a náklonností k protějšku, a proto bychom místo lásky mohli použít i termín intimita. Intimita rovná se láska, láska rovná se intimita.

Bez lásky se nedá žít. Lásku potřebujeme k tomu, abychom se cítili celiství, abychom měli pocit, že se můžeme o někoho starat, ale také že se někdo stará o nás. Láska je tedy velmi důležitá pro psychickou pohodu. Proto jsme tak zranění, smutní, někdy máme i silné deprese, když se s partnerem dlouhodobě hádáme, máme krizi vztahu, nebo se dokonce rozejdeme. 

Láska tedy není jen něco, co když máme, je to fajn, a když nemáme, nic zásadního se vlastně neděje.  Láska je opravdu velmi důležitá k tomu, abychom byli v životě psychicky zdraví a celkově spokojení. Pro mnohé je láska dokonce tím největším smyslem života. Z toho vyplývá, že lásku neboli intimitu (k sobě i druhým) můžeme považovat za jedno ze základních měřítek psychického zdraví člověka. 

Láska a úcta sama k sobě jako základ naplněného života

Je bez diskuze, že intimita, tedy láska sama k sobě je něco, co vyjadřuje naši schopnost dávat lásku druhým. Lidé na to ale bohužel často zapomínají a myslí si, že když už jsou dospělí, jsou takzvaně „hotoví“, víc už se sebou nemusí dělat, a přesto budou mít uspokojivou úroveň intimity a vztah plný lásky. 

Takhle to ale určitě nefunguje: láska začíná u každého z nás, u toho, jak se chováme sami k sobě a jak se cítíme sami se sebou. Od toho se pak odvíjí, kolik lásky od druhých chceme, jakým způsobem si ji od druhých „dobýváme“, ale také to, kolik lásky chceme druhým dávat. I to je důvod, proč bychom se měli snažit sami sebe lépe poznat a kontinuálně na sobě pracovat. 

Jak poznat lásku? Projevuje se mnoha způsoby

Stejně jako definovat lásku je i odpověď na tuto otázku nelehká. Je to proto, že každý si lásku vykládáme jinak, a proto i důkazy lásky jsou pro nás odlišné. Odpovědět komplexně na to, jak poznat lásku, tedy určitě nelze v pár větách a vydalo by to na desítky a stovky stran textu. 

Když si situaci hodně zjednodušíme, můžeme říct, že láska je vlastně naplňování potřeb. Každý člověk, který vstupuje do vztahu, to dělá proto, aby byly naplňovány jeho potřeby a aby on naplňoval potřeby druhého. Aby mohl žít spokojeně, potřebuje člověk naplnit potřeby v mnoha oblastech života. Právě vztahy používáme k tomu, abychom měli větší šanci tyto potřeby naplnit. Jako příklad si můžeme uvést sdílení domácnosti a placení nájmu, což se ve dvou lidech dělá přirozeně snadněji, než když je na to člověk sám. Lásku jistě nepoznáte jen podle toho, zda spolu platíte nájem, je to ale jedna ze sociálně-ekonomických potřeb, které jsou vztahy schopné naplnit. 

Do vztahu samozřejmě vstupujeme i přímo kvůli tomu, aby byla naplňována naše potřeba lásky a citů. Lásku můžeme poznat tak, že nám partner dává najevo, že se na náš těší, že se mu po nás stýská, má o nás strach, má s námi soucit, pečuje o nás, nemyslí jen na sebe, ale i na naše potřeby, které nám chce naplňovat. 

Vzájemný respekt a kompromisy: i tak se dá poznat láska

Znakem lásky je také to, že respektujeme jedinečnost nejenom svoji (v případě lásky sama k sobě), ale i druhého. A to třeba i tím, že chápeme, jak lásku projevuje a kolik jí potřebuje partner a kolik my sami. To je jedna z věcí, kterou je jednoznačně nutné respektovat: představa, že v každém vztahu mají oba stejnou schopnost dávat najevo lásku, city a intimitu i je stejně přijímat, je nereálná. I proto je jedním z důkazů toho, že jsme poznali lásku druhého, to, že respektuje, jakým způsobem chceme intimitu dostávat a jak ji chceme dávat. 

Co se týče přijímání a dávání lásky, je ve vztahu samozřejmě nutné dělat kompromisy: není možné dívat se na věc jen tak, jak lásku chceme dostávat a dávat my. Lásku tedy poznáte i tak, že se druhému chcete přizpůsobovat v naplňování potřeb a stejně tak se chce on přizpůsobovat vám.

Chováte se jako tým? I to je láska

Lásku ve vztahu poznáte tak, že se chováte skutečně jako „my“, ne jako „já a ty“. Budujete intimitu, snažíte se k sobě neustále přibližovat a na vztahu pracovat. Láska je zastání se jeden druhého, zároveň ale ne žádný fatalismus, kdy ve všem dáte druhému za pravdu a proti každému, kdo má byť jen trochu jiný názor než váš protějšek, se silně vymezíte. V neposlední řadě je láska o tom, že spolu chcete trávit volný čas. 

O tom, jak poznat lásku, bychom mohli mluvit skoro donekonečna. Podstatné je si ještě jednou připomenout, že to, jak poznáme lásku, je pro každého z nás jiné. Nejdůležitější je chtít porozumět sami sobě a tomu, jaké důkazy lásky potřebujeme. To je pak třeba sdílet s partnerem a na oplátku poznat, jak se k lásce a k tomu, jaké důkazy potřebuje, staví on. 

Opravdová láska překračuje hranice

K tomu, jak poznat lásku, se úzce váže téma opravdové lásky, na kterou se mě klienti na konzultacích velmi často ptají. Opravdová láska se dá definovat tak, že oba dva (tedy vy i váš partner) chcete ve vztahu svým způsobem překročit sami sebe a svůj kruh bezpečí a pohodlnosti. To je klíčové pro to, abyste mohli naplňovat potřeby druhého a aby byly naplňovány potřeby vaše. Pěstovat opravdovou lásku můžeme skutečně jen tím, že každý překročíme své psychické hranice, tedy jakýsi pomyslný kruh toho, co je nám známé, v čem se cítíme dobře a co si chceme obhajovat.  

Už víme, že láska je o potřebách, ale hlavně o citech a intimitě, ta opravdová také o sebeodhalení, které s intimitou velmi úzce souvisí. Řekli jsme si, že pokud chcete pěstovat opravdovou lásku, musíte se vyznat sami v sobě i ve svém protějšku. Bez toho se budete pohybovat jen po povrchu a budete spolu schopni řešit věci jen velmi okrajově. 

Chcete zažít opravdovou lásku? Odhalte se

Abyste mohli úspěšně pěstovat opravdovou lásku, budete muset jít opravdu do hloubky sama sebe i druhého. K tomu je nezbytné sebeodhalení: opravdová láska je o tom, že si umíme přiznat, kdo vnitřně jsme, jaké máme slabiny, čeho se bojíme. Opravdová láska je o tom, že si vůči sobě nic nenamlouváme a vidíme se takoví, jací jsme, a přesně takhle se představíme i protějšku. Odhalit se znamená jít hluboko do sebe a přiznat si svoje slabiny, které nejsou nic špatného, jen se s nimi musíme umět seznámit.

K opravdové lásce, respektive sebeúctě a sebeodhalení patří ale také partnerská citlivost. Musíme chtít poznat hloubku psychiky našeho protějšku a to, kdo doopravdy je. V rámci opravdové lásky se protějšek musíme učit empaticky přijímat, což vůbec není jednoduché. Jednoduše to zní, v reálném životě nicméně druhého dokážeme přijmout jen tak, že se naučíme zpracovat některá svá vnitřní nastavení, která se v první chvíli staví proti tomu, abychom partnera mohli opravdu přijmout takového, jaký je. 

Pokud chceme budovat opravdovou lásku, vždy se nám do cesty budou stavět situace, v nichž naše názory půjdou proti názorům našeho protějšku. Abychom mohli druhého přijmout, musíme porozumět tomu, proč se v nás v určitých situacích vytvářejí negativní emoce. To je opravdová láska. 

Existuje osudová láska? Jistě. A má hned několik podob

U tématu lásky nemůžeme vynechat téma lásky osudové. O osudovou lásku jde často ve chvíli, kdy jsme s druhým prožili silnou zamilovanost, vztah se ale z jakéhokoliv důvodu neposouval a museli jsme ho ukončit. Důvody mohou být různé: možná nám ho, když jsme byli mladší, zakázali rodiče, možná se druhý přestěhoval daleko za prací. Osudovou lásku tak nebylo možné dál rozvíjet.

Každý vztah prochází několika fázemi a první z těchto fází je zamilovanost. Pokud si zamilovanost neodžijeme a nepřejdeme do druhé fáze vztahu, kdy nám začnou padat růžové brýle, může se stát, že ustrneme ve stádiu, kdy si svého partnera, respektive bývalého partnera idealizujeme. V tomto případě k lásce k takovému člověku přidáváme přívlastek osudová. 

Osudová láska samozřejmě může nastat i v případě, že se nám do života někdo neustále vrací. Z nějakých důvodů se rozcházíme, nezanevřeli jsme ale na sebe a za pár let se zase potkáme a opět k sobě silně vzplaneme. Osudovou láskou může být nazýván také partner, který nás v životě zásadně ovlivnil. Možná jsme s ním nebyli ani dlouho, ani celý dospělý život, něco zásadního nám ale dal, nějak nás ovlivnil, něco nás naučil – i to je pro někoho osudová láska. 

Pro někoho je zkrátka osudová láska to, když s druhým žije celý život, pro jiného to, když s partnerem velmi souzní a prožívá silnou intimitu, tedy svým způsobem vše, co v článku popisujeme jako projevy lásky. 

První láska je láska k matce: rozhodne o tom, jaké vztahy prožijeme v dospělosti

Pojďme se nyní podívat na první lásku, která je velmi důležitá. První lásku prožíváme nejčastěji s matkou (není to tedy ta pubertální, kterou si pod tímto pojmem mnozí asi představí) a to, jak se nastaví vztah (tedy citové pouto) mezi námi, pak velmi zásadním způsobem rozhoduje o tom, jaké budou naše vztahy v dospělosti. Jak s láskou budeme později schopni pracovat, jak ji budeme přijímat a také dávat. 

Má-li někdo v dospělosti opakovaně problémy v lásce, tedy ve vztazích, dá se předpokládat, že měl nějaký problém se svojí první láskou, tedy že se ve stádiu výchovy událo něco mezi ním a jeho matkou. Nemuselo to být přitom nic zásadně špatného: pravděpodobné ale je, že došlo k nastavení, které nyní brání ve správném prožívání lásky. Pokud tedy máte problém se vztahy, nesoustřeďte se jen na lásky od puberty dále, ale zamyslete se nad tím, jaký vztah jste měli se svou matkou. 

Láska a úcta 

Vše, co jsme si dosud řekli, je v mnoha ohledech zásadní k tomu, abychom mohli lásku a vztahy prožívat co nejlépe. Nicméně láska bez úcty je něco, co nemůže fungovat, ani když jsou splněny všechny ostatní předpoklady. K tomu, jak se ke druhému chováme, jak se o něj zajímáme, jak naplňujeme jeho potřeby, je třeba vždy připojit úctu. 

Úcta je něco, co řada lidí sama od sebe nedokáže jen tak dávat a musí se tomu učit. Láska a úcta jsou vlastně jakési trvalé oceňování druhého, a to ne za to, že pro nás něco dělá, ale proto, že jsme ho opravu poznali. Až když jsme schopni empaticky porozumět tomu, kdo partner je, až když ho skutečně pochopíme, můžeme k němu chovat opravdovou úctu. 

Opakem úcty je chování, kdy neustále nebo velmi často prosazujeme na úkor protějšku sami sebe. V tom případě nemůžeme pěstovat emocionální a sexuální intimitu ve vztahu, nemůžeme se k sobě dostatečně přiblížit. Mnozí na úctu ve spojení s láskou zapomínají a chovají se k sobě velmi neuctivě, například se vzájemně urážejí (a tím lásku a úctu k sobě samozřejmě snižují) nebo se nesnaží svůj protějšek poznat a pochopit ho a jeho limity. Proto jdou láska a úcta ruku v ruce a proto je třeba se na úctu ve vztahu zaměřovat. Chcete-li pěstovat lásku, musíte zkrátka pěstovat úctu, a to k druhému i sami k sobě. 

Definic lásky je celá řada stejně jako jejích forem. První láska (ta k matce) je přitom klíčová a do značné míry určí, jak bude člověk prožívat všechny své dospělé vztahy. Vyznat se v projevech lásky a poznat, zda jde o lásku pravou či osudovou, nemusí být snadné. Nevíte-li si rady, nezoufejte a vyberte si některou z konzultací, které nabízím. Rád vám pomohu.

autor článku: Karel Chába