Manželská krize a nevěra spolu velmi úzce souvisí. Krize i nevěra jdou spolu ruku v ruce
stejným směrem po stejné cestě. Na začátek si ale nejprve povíme, proč a jak se lidé do
manželské krize dostávají a jak s tím vlastně nevěra souvisí.
Proč se dostáváme do manželské krize
Hlavním důvodem bývá, že se jeden druhému uzavíráme. Začínáme být čím dál více
sebestřední, protože jsme nespokojení se svým životem a se svým vztahem. Vinu pak
nehledáme v sobě, ale více či méně vědomě to dáváme za vinu svému manželovi či
manželce. Zde je ale nutné říci, že když jsou ve vztahu problémy, nikdy to není tak, že za ně
může jenom jeden. V naprosté většině případů se na problémech nějakým způsobem
podílejí oba dva.
Dále je třeba zdůraznit, že pokud je člověk se svým životem nespokojený, musí to řešit on
sám. Nemůže očekávat nebo požadovat po někom jiném, aby řešil jeho problémy a jeho
život vylepšil.
Pokud se uzavíráme sami do sebe, tak tu svoji nespokojenost začínáme hlouběji zkoumat a chceme ji řešit. Velmi často se stává, že začneme na toho druhého tlačit, že mu mnohé vyčítat a že po něm neustále něco chceme. Bohužel v tu chvíli zapomínáme, že i druhé straně je někdo, kdo má nějaké své potřeby, které často opomíjíme a nenaplňujeme. Tím toho druhého nutíme k tomu, že i on sám se začíná stávat více sebestředným.
V takové situaci už jeden druhého nepodporujeme, nedáváme si najevo lásku. Nesdílíme
spolu to negativní v našich životech a místo toho se bohužel velmi špatnou komunikací
neustále snažíme prosazovat své potřeby. Toho se pak dopouštíme oba dva a výsledkem
pak je, že z 10 pokusů něco v klidu vyřešit a na něčem se dohodnout je 10 hádek, které nás
akorát ještě více uzavírají do sebe a prohlubují problém.
Manželská krize otevírá vrátka nevěře
Je pak vcelku přirozené, že do toho přichází někdo další. Často slýchávám, že to byla úplná náhoda, ale obvykle to vůbec žádná náhoda není. Prostě potkáme někoho nového nebo se sblížíme s někým ze svého okolí, koho už dlouho známe, a s tím člověkem pak začneme svoji nespokojenost probírat. Ten člověk má pro nás pochopení, dopřeje nám vlídného slova, podporuje nás, ukazuje možná řešení a podobně. V tu chvíli je samozřejmě už jenom kousek k tomu, abychom byli nevěrní.
Bohužel ve chvíli, kdy začneme být nevěrní nebo i ještě před tím, než k samotné nevěře
dojde, se začnou problémy ve vztahu ještě více prohlubovat. Teď je tu navíc někdo, kdo má pro nás pochopení, kdo nám dává mnohem více podpory, než nám dopřává manžel či
manželka. Kvůli tomu se naše averze vůči partnerovi a sebestřednost ještě více prohlubují a manželská krize se zhoršuje.
Sami sobě říkáme, že kdyby se partner choval tak, jak se k nám nyní chová milenec, kdyby
pro nás dělal to, co dělá milenka, tak by ke krizi vůbec nedošlo a ani by se nekonala žádná
nevěra. Máme totiž pocit, že nám milenka rozumí, že nám vůbec neubližuje, že nás
podporuje atd.
To je ale samozřejmě naprosto iracionální pohled na situaci. S milencem/milenkou jste
neprožili zdaleka tolik, jako se svým partnerem. Nemáte za sebou prožité všechny možné
starosti. A ani si zatím nejste tak blízcí, abyste se mohli tolik zraňovat.
Jak z toho ven?
Ideální by pochopitelně bylo okamžitě nevěru ukončit, zaměřit se na vlastní manželský vztah a snažit se problém vyřešit. Bohužel je ale smutným faktem, že naprostá většina lidí, kteří zažívají ve svém manželství hlubokou krizi, nikdy nevyhledá pomoc. A pokud už se o tento problém zajímají, zjišťují si informace a čtou třeba tento článek, tak ho vnímají pouze tak, že se na nich autor jen snaží vydělat.
Musíte si ale uvědomit, že pokud se vaše manželství nachází v opravdu hluboké krizi, tak
máte doslova zkreslené představy o tom, co je správně a co nikoliv. Máte různé zkreslené
představy o sobě, o svém partnerovi i o vašem manželství. Doslova žijete v iluzi, která má
se skutečnou realitou pramálo společného. Pak je skutečně těžké se vzájemně na něčem
domluvit, společně se dohodnout, jak budete v manželství postupovat a jak to budete řešit.
Samozřejmě je rozumné, abyste se snažili tyto problémy vyřešit nejprve vy sami. Teprve až
poté, kdy zjistíte, že nevíte jak na to nebo se vám nebude dařit, pak vyhledejte pomoc.
Prvně byste si měli se svým manželem či manželkou sednout a v klidu si říci, jakým
způsobem budete tuto situaci řešit. Nesnažte se ale okamžitě řešit konkrétní věci, které vám na tom druhém vadí.
Například se spolu dohodněte, že každou středu v 8 hodin večer si spolu sednete a každý z
vás přednese jeden nebo dva problémy, o kterých si budete povídat a které budete v tu
chvíli řešit.
Velkou výhodou pak je, že oba dva víte, kdy se o tom budete bavit, kdy budete problémy
řešit. To vás zbavuje zbytečného napětí a stresu, protože se pak o takových věcech
nebavíte před cizími lidmi v době či místě, kde se to ani trochu nehodí.
Také byste se měli dohodnout, že nejprve bude mluvit jeden z vás. Poté se vystřídáte. Ten,
kdo má slovo, řekne, co mu vadí, jaké vidí problémy a navrhne, jak by se to podle něj mělo
řešit. Až se na tomto dohodnete, teprve pak začněte řešit jednotlivé věci, které vám na
vašem manželství nebo partnerovi vadí a které je podle vás potřeba změnit.
Pokud se vám to nebude dařit, pak je na čase požádat o pomoc odborníka, který vám
pomůže. Dost často jsou mezi lidmi velké křivdy, které je nutné vyřešit ještě před samotným řešením nevěry. Odborník na partnerské vztahy vám pomůže, abyste mezi sebou vymazali tu propast, kterou jste si vytvořili, a abyste se opět spojili. Abyste už neviděli jenom sami sebe a své potřeby, ale abyste viděli i toho druhého.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den,prosím o radu.Po 30 letem manželství si manžel našel o 11 let mladší milenku.Pry doma nebyl spokojený,nikdo ho neposlouchal,jen jsme ho využívali.Ja to bohužel tak nevnimala.Mame postižené dítě,dům , hypotéku ,vnuka v domě,takže i já mám spoustu starostí, které on nevidí a myslí si že já jsem v pohodě.Sex jsem občas odmítla,únava a neustále dohady ,proto pak na sex nebyla chuť.Lituji všeho,že jsme si dřív neudělali víc času na sebe a nemluvili v klidu,vždy vše končilo dohady.Manzela miluju,nechci o něj přijít,ale on neví zda dokáže zapomenout co se stalo.Je doma ,ale za 3 měs.mi nedokázal říct,že mě miluje,že to zvládne.Sex je teď sice lepší než kdy dříve, ale tak žít nechci.
Dobrý den, Iveto, klíčem je si stanovit pravidelné sedánky, kdy postupně začnete konkrétně rozkrývat, co komu vadí a jak to co nejlépe vyřešit. Tím začnete cítit větší důvěru, kterou je po tom všem přirozeně nutné posilovat. Musíte se také na svých sezeních učit partnerským dovednostem, které vám přikládám v odkazech: https://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/.
Dobrý den, s manželem máme 2 děti a jednu krizi jsme již prodělali před 3mi lety (po narození syna). Nyní přišla druhá krize. Manžel mi řekl, že už půl roku byl nespokojený a poslední 3 měsíce měl někoho jiného (poskytla mu klid a porozumění). 14 dní doma nebydlí, pouze chodí na návštěvy za dětmi. Po teto době jsme si sedli a mluvili o nás. Navrhl, že bychom mohli zkusit manželskou poradnu, pokud by nám to pomohlo, ale že se hned automaticky domů nevrátí. Kdyby se teď vrátil, bylo by to jen kvůli dětem. Poskytla jsem mu čas, ale popravdě nevím jak se chovat a jak to celé brát. Děkuji
Dobrý den, Pájo, berte to pozitivně. Má nějakou motivaci na vztahu pracovat, to je klíčové. Jaká je to motivace, to neřešte, tím byste ho odradila. Vím, že vám to nedělá dobře, že se hned nechce vrátit, atd., nicméně chce to jít krůček po krůčku. Určitě do poradny jděte. Sám vám rád pomohu, pokud budete chtít. Přikládám odkaz na konzultace: https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/
Dobrý den, o nevěře se obecně píše, že vzniká z nespokojenosti. Já však měla spokojený vztah, který fungoval. Máme s manželem tři děti a byli jsme v pohodě. Jenže jsem potkala někoho, kdo mi nabízel pozornost a únik od běžných starostí a navíc se musím přiznat, že se hrozně líbil ten adrenalin… Nakonec jsem neodolala došlo k nevěře (3 měs.). Manžel na to přišel a nyní zažívám psychický nátlak od manžela, přestože lituji a nevěru jsem okamžitě ukončila. Navíc jsem (již po nevěře) otěhotněla a manžel si dítě chtěl ponechat. Je to již půl roku, za 3 měsíce rodím a manžel mě neustále terorizuje otázkami „proč?“. Odpověď se mu nelíbí, já mu víc nemůžu říct a nevím, co s tím. Děkuji moc!
Dobrý den, v tom, co píšete, si přímo protiřečíte. Neberete v úvahu nevědomou část mysli. Nespokojená jste byla, jinak byste netoužila po pozornosti atd. S ohledem na to, co píšete o chování muže, nejde poradit jinak, než že se musíte obrátit na odbornou pomoc. Sami to nezvládáte, a proto vám toto řešení vřele doporučuji. Přikládám odkaz na konzultace: https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/.
Dobrý den, jsme s manželem skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Až na pár výjimek se nás bohužel týkají body z článku Jak poznáte krizi vztahu. Ba co víc, manžel mi před měsícem přiznal půlroční nevěru, která i nadále trvá. Důvodem bylo zřejmě hlavně naše citové odloučení, komunikace jen o provozu domácnosti a neochota ustoupit ze svých vlastních sportovních koníčků, které paradoxně s věkem přibývaly. A já jsem najednou viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu dělala, chtěla bych je napravit, i sebe, a postavit náš vztah na jinou, lepší úroveň. Manžel souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Má náš vztah ještě šanci? Děkuji.
Dobrý den, ano, je to řešitelné. Nebudete to jednoduché, ale když bude i on opravdu chtít, tak to jde zvládnout. Teď byste se měli dohodnout na tom, kolik času potřebuje, aby si vše urovnal, a především, co se po tu dobu bude dít. Lidé v jeho situaci musí problém řešit aktivně. Nejen doufat, že se to v hlavě nějak změní. Pokud si nebude vědět rady, může se na mě osobně obrátit. https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/
Dobrý den. S manželem se známe 20 let a jsme manželé 11 let. Máme spolu 3 děti. 10,7 a 2 roky. Po narození 3 dítěte jsme se hodně odcizily. Já doma pecuji o děti a domácnost. On v práci dělá karieru, profesně stoupá vzhůru. Doma se chce bavit jen o práci. A ještě ke všemu jsme spolu prestali mít sex a před půl rokem se mi priznal že má v práci milenku. Vztah trvá 1,5 roku. Dala jsem mu ultimátum že se má rozhodnout zda bude s milenkou nebo s rodinou. Tvrdí že to ukončil a chce byt se mnou. Domnivam se že jen kvůli dětem. Nijak se nesnaží vztah zachránit. Důvěra je podkopána. S milenkou každodenně v práci. A tráví tam celý den. Jests k tomu jsem na manželovi finančně závislá. Děkuji za radu
Dobrý den, děláte chybu, že mu dáváte ultimátum. Člověk, který má city k někomu, tak si ze dne na den neporučí. Nechce o vás přijít a tlačíte ho tím do lhaní. Aby se vaše situace vyřešila, musíte oba chtít pracovat na příčinách. Ne řešit jen důsledek (milenka). Musíte se chtít učit komunikovat. Špatná nebo žádná komunikace vede k odcizení. Navrhněte mu tedy, že chcete vztah posunout a začněte se učit těmto věcem https://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/
Dobrý den,s mužem jsme spolu 5 let. Já mám pocit že už jsem k němu přestala cokoliv cítit. Hlavně od doby kdy se hádáme a kdy se stal workoholikem. Pořád je jen v práci a a když je doma řeší jen práci. Já to chci ukončit, nebaví mě tenhle život. Ale tím,že zde píšu asi úplný konec nechci. Jsem bezradná, říká že mě má rád a přitom si mě moc nevšímá, když se snaží dělat něco společně, je to většinou po hádce a ve chvíli kdy mu vyčtu, že se mi nevěnuje a má rád jen práci. Dá se tohle ještě zachránit? Mužů k němu ještě vůbec něco cítit kromě vzteku? Vadí už mi na něm vše, jak jí, jak se směje, jak spí. Nevím jak dál. Je lepší utéct nebo bojovat a snažit se s tím něco dělat? Už je to rok, Děkuji
Dobrý den, abyste mohli něco řešit, musíte to chtít oba. Dle toho, co píšete, on nechce. Jeho snaha je jen vždy, když je k tomu nucen a to, jak víte, nevydrží. Takže doporučuji si vážně promluvit o tom, zda opravdu něco budete dělat nebo ne. Pokud ano, zvažte alespoň jednu návštěvu u mě. Řeknu vám, co vše vás čeká, jak na to, a pak se můžete definitivně rozhodnout, zda začnete záchranu, nebo to ukončíte.
Dobrý den, už jsem Vám psala. Moje manželství je už bohužel v troskách. manžel se semnou soudí o děti , a hlavně mě nenávidí a tak bych to chtěla po 23letech změnit, aby to bylo aspoň takové jako dřív. On, ale ne. Nekomunikuje se mnou už 8měsíců a když tak je hrubý a vulgární. Ještě se do toho plete ta 19letá holka. Nevím jak dál. Bere mi syna, a ani mi nechce umožňovat styk se synem. Vychovává ho spíše tchýně nežli on. Synovi je 14let a dceři 9 let oba se za to stydí co otec dělá. On totiž ani dětem neříká pravdu vždy se chová tak , že se vlastně děti nic nedoví. Jen to odešel jsem od mámy ne od vás a vrátit se nejde. Ale proč to jim neřekne. Děkuji za vyslechnutí Frantová Jana
Dobrý den, chápu tu bezmoc, nicméně jsou v životě situace, kdy nemůžete věci napravit, nýbrž je přijmout, že už to jiné nebude. Zaměřte se více na sebe a na svůj nový život a nedávejte jemu energii.