Odpustit nevěru je velmi složité. Pro někoho to může být až nad lidský úkol. Pokud se nacházíte v situaci, kdy ještě po několika měsících po zjištění nevěry svého protějšku nedokážete odpustit, pak si přečtěte tento článek.
Každý z nás vstupuje do vztahu s jinými zkušenostmi, s jinou minulostí, každý z nás pochází z jiné rodiny a má jinou výchovu. Výchova nás formuje k tomu, zda máme naši osobnost spíše vyzrálou nebo nevyzrálou. Pokud jste se dozvěděli, že vás protějšek je či vám byl nevěrný, tak vás to dle vaší osobnosti může zasáhnout různými způsoby. Jaké způsoby to jsou? Co s tím můžete udělat?
Naše osobnost a schopnost odpustit nevěru
- Dokážete se z nevěry velmi rychle dostat
Jsou lidé, kteří se na nevěru dívají jako na logické vyústění toho, jaký byl jejich vztah. Tedy to může pár vnímat tak, že za nevěru můžou oba dva. V tomto případě vás takový postoj, kdy vám byl druhý nevěrný, tolik nezasáhne a odpustit nevěru budete víceméně schopni. Oba dva si uvědomujete, že byste měli se vztahem něco udělat, aby se to v tom lepším případě již neopakovalo.
Nemáte zásadní problém zvládnout svoje emoce. I když vás nevěra po určitou dobu mrzí, dokážete se z toho rychle „otřepat“. Nemyslíte na to, jste schopni normálně fungovat, jste schopni intimity se svým partnerem a jste velmi rychle či okamžitě schopni žít „jako by se nic neustalo“, i když s vědomím, že byste se svým vztahem měli něco dělat, pokud chcete odpustit nevěru a posunout se dál.
- Dokážete nevěru odpustit za předpokladu, že se vztahem něco uděláte
Jsou lidé, kteří dokáží nevěru odpustit pouze za podmínek, že opravdu skončí a začne se s jejich vztahem něco dělat. Každý člověk chápe, že nevěře něco předcházelo, že něco ve vztahu nefungovalo. Pokud jste tento typ lidí, pak byste se měli vrhnout do nápravy vztahu, začít se učit komunikaci a pracovat na své blízkosti ve vztahu tak, abyste jeden druhého lépe poznali. Můžete se inspirovat článkem Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.
Pokud se začnete věnovat vašim potřebám a naplňováním vašich a partnerových potřeb ve vztahu, pak se mezi vámi začne budovat citové pouto, bude se mezi vámi tvořit důvěra, budete si mnohem více věřit. Spojíte se jako tým a tu situaci můžete zvládnout. Nejspíš dokážete zvládnout a odpustit nevěru. Nicméně je potřeba, abyste se spojili, abyste se začali chovat týmově a začali se někam posouvat.
- Nevěru nedokážete odpustit, i když se snažíte
Pak je tady i třetí skupina lidí, kteří i když postupují podobně jako páry v druhé skupině, přesto všechno nedokáží nevěru odpustit a zapomenout ji. Jsou to většinou lidé, kteří se dostávají běžně do stavu deprese, nejsou schopni se soustředit na práci, nemůžou spát, špatně jí, špatně regenerují, nic je nebaví a mají pocit absolutního zmaru.
Berou nevěru jako velkou zradu, jako to nejhorší, co se jim v životě stalo. I když se snaží opravdu poctivě pojmenovat příčiny nevěry a partner se chová tak, že ho to opravdu upřímně mrzí a nevěru ukončí, snaží se jakkoliv svůj zraněný protějšek podporovat a sdílet jeho bolest, přes všechny snahy zlepšování vztahu se nemusí dařit nevěru odpustit.
Pokud se to týká vás, uvědomte si, že s největší pravděpodobností jste už s nějakou zátěží do vztahu přišli. Něco ve vaší psychice, čeho si nemusíte být vědomi, bylo takové, že vás to v tuto chvíli oslabilo, když jste začali bojovat s nevěrou a chtěli ji odpustit.
Proč nedokážete odpustit nevěru?
Obecně jde pravděpodobně o to, že jste v dětství nevybudovali takové citové pouto se svými rodiči, resp. se svou matkou, čehož jste si nemuseli být do této chvíle vědomi. V tuto chvíli, kdy řešíte nevěru partnera, si připadáte, že jste na světe úplně sami, že se vám svět zbořil, prožíváte bolest, jako byste byli opuštění, jako by z toho nebylo možné vystoupit. Odpustit nevěru je pro vás bolestivý proces.
Pokud se tento případ týká vás, že nedokážete odpustit nevěru i po několika měsících, i když se o to snažíte, pak není jiné možnosti, než abyste navštívili odborníka a začali svůj problém řešit s ním. V tomto případě je dobré, aby pár, který bude navštěvovat nějakého poradce a budou se vzájemně učit vztahovým dovednostem a komunikaci, aby podvedený navštěvoval zároveň i nějakou terapii, resp. psychoterapii.
Smyslem je hledat v psychice to, co se váže k té obrovské bolesti a neschopnosti se zbavit a odpustit nevěru a to, že na ni nedokážete přestat myslet, že neustále máte nutkavé myšlenky, kde váš partner s tou milenkou byl, co s ní dělal, atd.
Nelze to v tomto případě chápat tak, že jediný problém je nevěra vašeho partnera. Je v tom něco mnohem hlubšího. Bohužel častým pravidlem je, že si lidé myslí, že pokud je někdo takto negativně zasažen nevěrou a nedokáže ji odpustit, pak iracionálně vyžaduje od svého protějšku, aby řekl nebo udělal něco tak, aby ta bolest zmizela. Bohužel nevěrný partner takovou moc nemá, tím se problém nevyřeší.
Váš protějšek tím, že vám byl nevěrný, pouze otevřel a aktivoval psychická zranění, která v sobě máte. Přirozeně to neměl dělat, neměl být nevěrný. Bohužel naše protějšky mají schopnost aktivovat svým chováním naše dávná zranění, ale zároveň nemají moc, aby nás vyléčili, i když se o to upřímně snaží. Je pak nezbytně nutné začít chodit k odborníkovi, kde se právě budete zaobírat tím, abyste to vyřešili a dokázali nevěru odpustit a mohli se ve vztahu posunout.
Pokud svůj problém s nevěrou chcete v páru řešit, ale doteď se vám to nedaří, pak se na mě obraťte a domluvte si konzultaci. Rád vám pomůžu. Nebuďte na to sami.
Autor: Karel Chába
Dobrý den, to je zajímavý článek. Co se týče té nevěry spíš to byla zrada v něčem jiném a co k tomu ve mě daleko déle prohlubuje smutek je, že nejsem já na prvním místě, ale jeho tatínek. (Je to polosirotek)
Dorazil to tím, že na mě hrál nečistot hru a pak se zachoval jinak. Tím mě zradil. Nechci opravdu nechci zmiňovat co to bylo. Jen vím, že mám vztek a totální marnost. Asi mám ty deprese, protože teď opravdu nefunguji. Ale zase opravdu nemám pocit, že bych byla sama. Sama nejsem. Jen jsem spíš očekávala, že by se mi zkusil omluvit, ale to je asi úplně marné.
Chtěla bych se rozvřzt, ale zatím nemám kam jít. A snubní prsten jsem ještě nesundala.
Dobrý den, s manželem jsme ve vztahu 13 let z toho 10 let manželé. Před pár dny jsem mu přišla na nevěru která trvala asi měsíc a půl,dokonce mi jednou lhal že musí na pracovní cestu a byl celý týden ubytován v apartmánu a scházeli se. Neveru ukončil v den kdy jsem mu na to přišla. Dostala jsem z něj,že má krizi nejméně půl roku, pro mne to byla novinka, ničeho jsem si nevšimla. Problem mám teď já, nedokážu se přes to přenést, cítím velkou zradu z jeho strany. On náš vztah chce zachránit a dá se říct že se snaží, ale stále mi to přijde že to je málo. S nevěrou jsem se setkala v minulém vztahu a nikdy jsem ji nepřekonala, nicméně tady bych to chtěla aspoň zkusit, ale nějak si nevím rady.Dekuj
Dobrý den, Moniko, jak jsem se zmiňoval v článku, každý má jiné předpoklady k tomu, jak se s nevěrou, zásadním zraněním od nebližší osoby, dokáže vyrovnat. Podle toho, co píšete, to vypadá, že bohužel patříte mezi ty, kteří v sobě ani po letech nemohou bolest ze zrady uspokojivě vyřešit, a proto vám doporučuji, abyste vyhledala pomoc odborníka. Přirozeně by mělo velkou hodnotu, kdybyste s manželem šli společně do poradny, kde vás nasměrují ve smyslu toho, co dělat, abyste se z krize dostali. Pokud se budete snažit situaci řešit sami, nejspíše vydáte velké množství energie a ke kýžené změně a úlevě nedojde. To bude mít negativní dopad na vaše další fungování ve vztahu.
Můj manžel mi byl nevěrný po 25letech celkem spokojeného manželství. Odešel ode mě a 3 dětí. Nyní jsme zase spolu, děti jsou šťastné, já ne. Nedokážu mu odpustit. On si v podstatě vynutil tlustou čáru, nechce o ničem mluvit. Já jsem plná věcí, které mě trápí a chtěla bych mu je říct. Přestěhovali jsme se za nim do bytu,který si po odchodu zařídil a já ti našla věcí milenky, včetně laskyplnych dopisů, které jí psal a podotýkám, že zcela náhodně při úklidu. Nevěřím mu,stále někam odchází, a nechce říct kam. Mam pocit,že se z toho zblaznim. Ve vztahu se mnou se nesnaží. Připadá mi,že ho nezajímá. Např. přijde domů, pomazli se s dětmi a kolem mě projde jako vzduch. Zvažuji odchod.
Dobrý den, Petro, je to tak, jak vám to manžel názorně ukazuje. Nechce-li se vztahem nic dělat, zlepšovat ho, vše bude jen takové, jaké je to teď. V určitý okamžik, když nebude chtít dál spolupracovat, se musíte začít spoléhat jen na sebe a rozhodnout se, co dál. Ti, co se odvolávají na to, že problém je v tom z páru, který nechce nic řešit, se bojí vzít na sebe zodpovědnost a nežijí spokojený život.
Dobrý den, můj manžel patří do třetí kategorie. Před 5ti měsíci jsem ho bohužel podvedla, ale s dotyčným jsem nespala, pouze jsme se cca 3 týdny scházeli, ale bez sexu. Manžel na to přišel a i když jsem uznala svou chybu, xkrát jsme o tom mluvili, řešili..stále mi nedokáže odpustit. Vždy to vypadá, že už bude vše dobré a najednou mi to opět předhazuje a hádáme se. Snažím se, ale jemu je vše málo a já už nemám sílu. Chápu, že jsem ho ranila a zklamala, ale takhle nedokážu dál žít. Pořád mě jen podezírá a obviňuje a to i když jsem doma. Máme dvouletou dceru, snažím se i kvůli ní, ale každým dnem mám menší sílu bojovat. Nevim už jak dál. Děkuji za nějakou radu, hezký den.
Dobrý den, Báro, je možné, že ho to tak zranilo, že potřebuje odbornou pomoc. Můžete tedy udělat to, že on sám vyhledá terapii a bude na sobě pracovat. A další a ještě lepší varianta je, že vyhledáte pomoc vy oba a budete pracovat na vztahu. Tím se bude posilovat důvěra, vztah se bude zlepšovat a také se tam zaměříte na ty křivdy. Vřele vám to doporučuji, protože sami na to evidentně nemáte a s každým neúspěšným pokusem to zlepšit budete dál a dál ztrácet sílu. Přikládám odkaz na mé konzultace: https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/.
Dobrý den, patřím do třetí kategorie, kdy jsem sice přiznala svůj podíl viny (neměli jsme několik let sex, snaha o změnu nebyla ani na jedné straně), z mé iniciativy ho obnovila (a je to hezké), fyzicky jsem se změnila rozhodně k mnohem lepšímu, ale po 3 měsících mám pocit, že se mnohem víc snažím já. Jsme spolu 16 let, máme 12-letého syna. Chodím k psychoterapeutce, s partnerem komunikujeme možná víc než kdy předtím, přesto nedokážu odpustit a zapomenout. Sama mám pocit, že je to proto, že necítím od partnera vlastní snahu, kterou by mi city dával najevo. Udělá jen to, o co si řeknu. Nejraději by na celou věc zapomněl, byl to pro něj prý jen sex (trval rok, sešli se 1x za 14 dní). Míša
Dobrý den, Michaelo, nedivím se, že vám nejde zapomenout, když jeho iniciativa je nedostatečná. V tom vidím velký problém. Dokud se toto nezmění, tak se neposunete. Doporučuji vám, abyste šli na sezení oba. Je nutné, abyste oba slyšeli a pochopili, že se musí mezi vámi změnit mnohem více a že to musíte chtít oba. Přikládám odkaz na konzultace: https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/.