Pokud zjistíte nevěru, ale rozhodnete se i přesto s partnerem zůstat, je vhodné mu odpustit. Když odpustíme, prospějeme tím totiž hlavně sobě.
Citová rána, kterou utrpí člověk, který byl podveden, je obvykle velmi bolestná. Pokud nám byl partner nevěrný, podváděl nás, je normální, že nás po počátečním šoku ovládnou negativní emoce. Cítíme se pokořeni, zoufalí, odmítnutí, bezmocní, může se nás zmocňovat vztek, úzkost, pocity méněcennosti.
Kromě toho všeho nás pak trápí nejistota, že se partner může nevěry dopustit znovu. S podezřením se pak díváme na každý jeho krok, možná kontrolujeme jeho e-maily i mobilní telefon, požadujeme důkazy věrnosti, očekáváme pokání. A také přemýšlíme nad tím, jestli a kdy dokážeme partnerovi nevěru odpustit.
Proč odpustit partnerovi nevěru?
Pokud jsme se rozhodli s partnerem zůstat ve vztahu, který nebude jen formální, je nutné mu nevěru odpustit. Jiná cesta prostě není. Náš partner není schopen to, co se stalo, nikterak vzít zpátky. Pokud ho budeme při každé příležitosti trestat připomínáním mu nevěry, opovržením, pak vlastně v konečném důsledku jsme to my, kdo posunuje vztah k rozpadu.
Brání nám předsudky odpustit nevěru?
To je otázka, kterou bychom si měli položit. Je možné, že existují určité předsudky, které nám brání skutečně partnerovi nevěru odpustit. Mezi ně může například patřit:
• Myslíme si, že náš partner bude považovat naše odpuštění jako povolení k dalšímu podvádění
• Domníváme se, že odpuštění bude znamenat, že schvalujeme chování, kterého se náš partner dopustil
• Jsme přesvědčeni, že musíme co nevíce potrestat našeho partnera, že tím zmírníme naše zranění a také si partner příště nevěru raději dobře rozmyslí
• Můžeme mít pocit, že svým obviňováním máme nad partnerem moc, a nechceme se jí vzdát
• Chceme v něm vzbudit větší výčitky svědomí, máme pocit, že dostatečně nepochopil, jak nám ublížil
Chceme-li odpouštět, je to něco, co děláme především pro sebe. Obnovujeme tak v sobě klid a zbavujeme se role oběti. Odpuštění partnerovy nevěry neznamená, že jeho chování schvalujeme, či mu dáváme povolení podvádět. Znamená to pouze, že přestože jeho nevěru považujeme za chybu, přesto jemu i partnerství dáváme šanci.
Za odpuštěním pak stojí postoj, kdy přestože se cítíme chováním partnera zraněni ( jeho chování porušilo naše dohody), jsme připraveni mu odpustit. Je dobré si uvědomit, že partner je jen člověk, a všichni lidé dělají občas věci, které nejsou správné. Náš postoj by měl promítnout připravenost k obnovení důvěry, a možnosti pracovat na partnerství. Poté je vhodné začít hledat, co přispělo nebo bylo příčinou nevěry. Odpuštění je totiž snadnější, čím lépe rozumíme důvodům, proč partner selhal.
Co je dobré si uvědomit při odpuštění?
V žádném případě partnerovi nikdy neodpustit ani se o to nepokusit (ať už s ním zůstaneme nebo ne) není znakem síly, ale spíše určité slabosti. Postavíme se tak do role ukřivděných, zklamaných, kterým se stala nespravedlnost. Zůstat v této roli oběti může být mnohdy pohodlné, pasívní a může se nám to zdát bezpečné. Můžeme se při každé příležitosti vymlouvat právě na to, že nám bylo ublíženo. Nakonec ovšem tento postoj nijak neřeší naší situaci, a vlastně nám nedovolí se jakkoliv pohnout v životě vpřed.
Odpuštění po nevěře je dlouhodobý proces. Je dobré si přiznat, že přestože chceme odpustit, nejsme toho mnohdy ještě nějakou dobu schopni. Můžete partnerovi upřímně říci, že se mu snažíte odpustit, ale zatím to ještě nedokážete.
Může se nám někdy zdát, že se točíme stále v kruhu, někdy se dokonce naše emoce zhoršují. Je dobré si uvědomit, že jde o normální proces hojení emocionální rány. Až z odstupem času pochopíme, že se vše opravdu velmi malými krůčky zlepšuje.
Negativní emoce nepotlačujte, ale ani si je příliš nehýčkejte. Někdy se vám může stát, že vás třeba i někdo z okolí, třeba kamarádka bude tlačit do role oběti. Bude vám připomínat, jak vám bylo ublíženo, a jak byste na to neměla nikdy zapomenout. Vymezte se vůči takovému přihušťování negativních emocí, protože vám tím bude otvírat pouze stále dokola staré rány.
Co ztratíme, když neodpustíme?
Myslíme si, že když partnera dostatečně nepotrestáme svým stálým opovrhováním a připomínáním mu, jak nám ublížil, bude naše prevence proti nevěře nedostatečná? Tomu se ale nedá příliš věřit. Právě naopak. Pokud vás bude neustále někdo obviňovat, dávat vám najevo, že jste vinni a navždy budete, jaký to bude mít následek? Přestanete se snažit, protože vlastně nebudete mít proč se namáhat.
Když budete cítit, že vše, co dobrého uděláte pro svého partnera bude záhy smazáno vašim minulým prohřeškem, bude časem vaše motivace udržet takový vztah nulová. Raději si najdete nového partnera, kde budete začínat s čistým štítem a máte možnost v jeho očích stoupat. Nebudete mít u něj dluh, který nelze nikterak a nikdy vyplatit.
Neodpuštění druhému může rovněž u vás vyvolávat neustálý stres, a ten bude negativně ovlivňovat vaše zdraví. Příčinou stresu pak jsou často právě negativní emoce ve vztahu. Je tedy nanejvýš vhodné si takové emoce v sobě nehýčkat, ale naučit se je zpracovat tak, aby vás přestaly obtěžovat.
Nelze tedy jednoznačně doporučovat, zda máte s nevěrným partnerem zůstat, anebo raději od něj odejít. To je složitější rozhodnutí, kde roli hrají samozřejmě i další okolnosti. Pokud ovšem s partnerem, který byl nevěrný zůstat chcete, je zřejmé, že odpustit bude nutností. Pokud chcete s partnerem zůstat, ale nejste schopni odpuštění, nedokážete zastavit negativní myšlenky ve své hlavě, neváhejte mě kontaktovat. Kontaktovat mě můžete v sekci konzultace .
Dobrý den, manžel mi před měsícem oznámil, že se zamiloval do kolegyně. Že na ni musí stále myslet, je nešťastný a mne už nemiluje, ale má mne rád a proto mi to neřekl hned. Jejich vztah trval prý rok. Manželovi je 53 let a jsme spolu 28 let, té paní je 52 a je rozvedená. Byl to pro mne šok, nic jsem netušila, naše manželství bylo harmonické. Já manžela miluji, je to pro mne láska mého života. Po počátečním šoku jsme o tom začali mluvit. Asi vše odstartovala jeho nespokojenost s životem, nuda a málo sexu. Rozhodli jsme se, že spolu zůstaneme. On nyní říká, že nechápe co s ním ten rok bylo. Jsme znovu zamilovaní, je pozorný, sex je výborný a častý. Vadí mi,že jsem nyní podezřívavá a ve střehu
Dobrý den, Iveto, bylo by prospěšné zabývat se tím, co za emoce jsou na pozadí vaší nejistoty. Ta jako celek totiž určitě nesouvisí jen s tím, co zde popisujete, a týká se i jiných témat. Ta mohou být z doby, kdy jste muže ještě vůbec neznala. Dohodněte se s mužem na tom, že se pravidelně začnete věnovat tomu, že si oba popíšete, co se ve vás v konkrétních situacích emocionálně děje. Smyslem je popsat sebe, ne druhého, a empatie, ne kritika toho, co si vzájemně řeknete.
Dobrý den ,dala jsem druhou šanci, ale cítím že odpuštění mi moc nejde .Stále to bolí. Mám pocit že jsem manželovi zbyla .Nevyčítám ,ale jakoby stále čekám něco špatného .Že mi znovu ublíží .Jsme manželé 15let .O nevěře jsem věděla a rok jsem vše prožívala odmítnutí, nezájem ,samotu. Bylo to peklo.Nemít děti , odešla bych.Manžel zůstal doma .Po roce zamilovanost vyprchala a vše ukončil .Tvrdí že se poučil a doma je spokojený. Snaží se , je pozorný. Vše jinak klape .Ač je to rok, stále mě bolí slova jak říká že už mě nemiluje. Já bohužel přes tu bolest taky ne a někdy mám pocit že jsem dala druhou šanci jen kuli dětem .Mám ho ráda a chci být sním. Je to těžké i proto ,že jsou ve stejné práci.
Dobrý den, Aleno, obávám se, že muž sice ukončil milenecký vztah a snaží se, nicméně neděláte nic pro to, abyste se k sobě více přiblížili a sdíleli spolu, co každý z vás prožívá. To, co mi zde píšete, musíte řešit s mužem. Musíte mu popsat, co se ve vás děje, co prožíváte, a on se musí snažit o hlubokou empatii. Vaše citová vazba je po tom všem velice narušená, a i když se muž snaží, tak se jeho snaha nedotýká hlubších zranění, která v sobě máte. Bez práce na citovém přiblížení se k sobě, které vám musí být po nějakou dobu nepříjemné, jinak byste nevynesli na světlo své bolesti, se neposunete. Pokud si s tím nevíte rady, tak vám rád pomohu na konzultaci. Přikládám odkaz, kde si můžete vybrat, co by vám vyhovovalo: https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/.
Co dělat když je partnerovi odpuštěno – a to několikrát – a on je nevěrný znovu a znovu? A nejsou to jen „úlety“, většinou to jsou vztahy na několik měsíců, dokonce i let?? Vždy sliby, pokání… A nakonec zase..
Dobrý den, Žaneto, měla byste se zamyslet sama nad sebou. Problém není jen on, ale i vy. Z nějakého důvodu mu odpustit potřebujete, protože se bojíte. Nejde vše svádět na něho a doufat, že on se změní, protože vy se neumíte postavit sama za sebe. Pokud chcete svůj život změnit, musíte se za sebe sama před sebou postavit a udělat, co je třeba. Určitě to není zdánlivě ušlechtilé dávání dalších šancí, které ve skutečnosti dáváte sama sobě a ne jemu, protože se bojíte pravdy.