Osudový nebo spíše zidealizovaný vztah?

Rozchod v době, kdy se vztah nestačil přehoupnout ze stádia prvotní zamilovanosti do stádia dalšího, může někdy způsobit nereálné vnímání tohoto vztahu. Takové vnímání pak může ovlivňovat i naše budoucí vztahy.

Příběh Aleny je podobný spoustě dalších. Manželství jí nevyšlo a za nějaký čas po rozvodu poznala, podle jejích slov, úžasného muže. Od začátku sice věděli, že každý má ve vztahu jiné priority (on chtěl děti, ona již 3 děti měla a další nechtěla), ale přesto se do sebe zamilovali. Vztah popisuje, jako by šlo o příběh velmi romantického filmu. Říká, že to bylo naprosté splynutí duší, oba měli pocit, že se hledali celý život. Sex byl plný vášně i něhy, zkrátka takový, jaký oba v životě nezažili.

Přesto se rozhodli, tedy spíše se více rozhodl on, že ve vztahu nebudou pokračovat, právě proto, že dotyčný muž toužil po dětech. Alena na něj dodnes nemůže zapomenout. Bere to jako svůj ztracený osudový vztah. Všechny muže, které posléze potkala, pak s tímto mužem srovnávala. A tak byl každý vztah vlastně předem odsouzen k zániku. Dodnes jí drží naděje, že se jednoho dne objeví, vezme jí do náručí a zbytek života bude po jejím boku.

V začátku vztahu si vytváříme iluzi

Když se dva lidé do sebe zamilují, je první fází období, kdy náš mozek potlačuje schopnost objektivně hodnotit svůj protějšek. To, že se říká, že je láska slepá, má své opodstatnění. Zamilovanost, kterou pociťujeme k druhé osobě, totiž podle výzkumů potlačuje aktivitu některých mozkových nervů. Především právě těch, které mají co do činění s kritickým hodnocení druhých lidí a také s negativními emocemi. Na druhou stranu mozek produkuje zvýšenou aktivitu v té oblasti, která je zodpovědná za libé pocity.

To je ten důvod, který vás nutí být stále a co nejblíže k milované osobě. Nejsilněji takový pocit většinou zažíváme v pubertě, třeba u své první lásky, na kterou pak většinou nikdy nezapomeneme. Ovšem ani ve zralém věku. Přesto, že jsme již zkušenější, nejsme vůči takovému zamilování imunní. A také víme, že nám takové zamilování může občas pěkně zkomplikovat život. Třeba i tím, že z nějakého důvodu nabudeme pocit, že vztah, který z nějakých vnějších důvodu skončil dřív, než stačil zevšednět, by byl zrovna ten, který by nás učinil šťastné.

Osudový nebo zidealizovaný vztah?

Pak mnohdy mylně takový, tzv. neukončený vztah, začneme vnímat jako osudový. Takový vztah většinou končí v období zamilovanosti z nějakých vnějších důvodů. Někdy může být tím důvodem třeba vzdálenost mezi partnery. Jindy jde třeba o případ, kdy je jeden z partnerů zadaný a vztah se rozpadne právě proto (vztah s ženatým mužem, či vdanou ženou pak zanechávají často tento syndrom zidealizovaného partnera).

Také určitá neslučitelnost může být důvodem takového rozumového rozchodu. Jeden chce děti, druhý po nich netouží. Jeden třeba chce bydlet na vesnici a druhý dokáže žít jedině ve městě. Většinou jeden z nich pak nechce budovat vztah, který by neměl příliš perspektivu. Bohužel často právě proto, že je vztah ukončen v tom nejlepším, tedy ve fázi zamilovanosti, s sebou nese nejedno úskalí. Hlavně proto, že si v té době naprosto nereálně, zidealizujeme partnera.

Ale máme také tendenci si zidealizovat celý vztah. Vzhledem k tomu, že většinou vztah trval krátce a mnohdy ani nebyl naplněn společným soužitím, nemohli si partneři ani zevšednět. Také si nemohli většinou ani nijak ublížit a nebyly mezi nimi ještě žádné křivdy, které se v dlouhodobém vztahu zákonitě objevují. Pokud by se přece jen nějaký mráček objevil, už je pak dávno zapomenutý. Lidská paměť je totiž velmi selektivní. Po čase v mozku tak vytřídí vše, co by mohlo být negativní a zůstávají pak jen pozitiva.

Proč další vztahy krachují

V hlavě pak má taková osoba vytvořenou představu bezchybného vysněného prince či princezny. Myslí si pak, že s nimi by byli šťastni navždy, pokud by je nepřízeň osudu nerozdělila. Pokud pak s takovou představou vstupují do dalších vztahů, může se jim to pěkně vymstít. Není pak náhodou, že další vztahy krachují. Pak si taková osoba mnohdy představuje, že s jejím zidealizovaným bývalým protějškem by to vše bylo jiné a sluncem zalité. Problémy pak vidí především v partnerovi či partnerce.

Často si do budoucích vztahů promítají své sny, které jim se zidealizovaným partnerem nevyšly. Je pak zřejmé, že žádný partner nemůže naplnit to, co si představují, protože romantická zamilovanost vydrží jen určitou dobu. Pak bohužel začneme mít třeba pochybnosti, vidíme jak chyby na partnerovi, tak se navzájem třeba zraňujeme. Tady se odhalí, jak nereálná a zkreslená bývají očekávaní takových partnerů. Láska a zamilovanost bohužel nestačí pro vztah, který má přečkat déle, než jen právě období zamilovanosti.

Co dělat, když jste se zasekli ve zidealizovaném vztahu?

Takový člověk si dokáže roky udržovat představu, co by bylo, kdyby se s takovým partnerem nerozešel. Je zvláštní, že si dokážeme myslet, že s tou určitou osobou by bylo vše jiné, než s těmi ostatními. Z jakého důvodu si myslíme, že by nepřišly ty stejné problémy, které jinak vždy v partnerství máme? Kdyby se Alenin vztah naplnil, tak by možná za půl roku nebo rok pochopila, že není vše dokonalé, a že si třeba s partnerem vůbec nerozumí.

Mohlo by se třeba stát, že by její partner byl frustrovaný, že nemá své vlastní dítě. Naopak by třeba vůbec nemusel vycházet s jejími třemi dětmi. Třeba by zjistila, že je lakomý a často protivný. Mohlo by se pak ukázat, že spolu dále vůbec být nechtějí. Možná by s ním stačilo po nějakou dobu žít, aby se nemusela roky trápit představami, které jsou spíše z žánru pohádek, než aby byly skutečné.

Prvním krokem je pak přiznat si, že s největší pravděpodobností je problém na straně toho, kdo s sebou vleče břemeno zidealizovaného partnera a vztahu. Je nutné, aby si sám v sobě člověk přiznal, že je možné, že pokud by se vztah naplnil, nemusel by třeba vůbec dobře fungovat. Navíc si musí uvědomit, že pak nemůže žádný další vztah fungovat právě díky neustálým porovnáním a nereálným očekáváním. Toto se mnohdy děje i na nevědomé úrovni a tady je určitě dobré navštívit odborníka.

Pokud máte pocit, že jste se ocitli v takovém začarovaném kruhu, kdy vám takovýto ve vás neukončený vztah zasahuje do vašeho života a vztahů, které se vám pak mohou rozpadat, neváhejte kontaktovat partnerského poradce v sekci konzultace a on vám s tím rád pomůže – Konzultace.

autor článku: Svatava K.

studentka kurzu partnerských vztahů

Seriál rad, Jak zvládat
partnerské vztahy
na váš e-mail.:

Jak zvládat partnerské vztahy

Zadat váš email

Zaslat na email

vytisknout

Komentáře

Své komentáře prosím formulujte maximálně do 700 znaků!
Jakmile bude váš komentář zodpovězen, budete upozorněni e-mailem. Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.
Odesláním komentáře souhlasíte se zasíláním elektronických novinek. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

* povinný údaj