Jak chápat situaci, kdy partner nemá zrovna ten nejlepší vztah k dětem z předchozího vztahu?
Protože se rozpadá velké množství vztahů, a to i takových, ve kterých jsou děti, je častá situace, kdy do rodiny přichází po čase nový partner. Někdy naváže s dětmi přátelský vztah a vše pak normálně funguje. Nastávají ovšem i situace, kdy si partner k dětem cestu nenajde. Nebo si cestu k němu nenajdou děti.
Čím starší děti, tím je často situace pro spolužití složitější. Partner, který přichází do rodiny pak mnohdy stále kritizuje děti, nechce se finančně podílet na společných aktivitách, partnerka má často pocit, že stále jen na nich něco vidí. Atmosféra v takové rodině je pak značně napjatá a rozchod mezi partnery je pak otázkou času.
Pořád něco vidí na mých synech
Pokud nevznikl v rodině zrovna ideální vztah mezi novým partnerem a dětmi jeho přítelkyně, nastává velké množství variant, od ignorování se navzájem, až po otevřený boj. Případ Evy je, dalo by se říci, typický. Má dva syny ve věku 13 a 16 let a má pocit, že právě kvůli vztahu jejího přítele k dětem, bude muset vztah ukončit.
Její partner totiž často děti kritizuje, na výlety chce brát jen Evu, ale ne její syny. Eva je z nastalé situace už značně frustrovaná a uvažuje vážně o rozchodu. Partner Evy se rovněž nechce finančně podílet na ničem, co se týká jejich dětí. Tvrdí, že starat se má vlastní otec. Navíc má její partner stále pocit, že je mu celá rodina nedostatečně vděčná za to, co pro ně on dělá.
Situace se zdá na první pohled jasná. Přítel Evy je prostě nevhodný partner a měla by se s ním raději rozejít. V případě, že je Evin přítel opravdu osoba, která dělá vše jen proto, že očekává za vše vděk, asi s ním nebude soužití jednoduché. Pokud on sám nebude mít zájem se nějak se svým chováním vypořádat, zřejmě se situace nezlepší.
Partner nemá rád mé děti, protože se necítí být v rodině vítán
Vše může být ale také jinak. Ženy jako je Eva by si měly v každém případě upřímně přiznat, jestli jsou schopné se na věc dívat nestranně. Děti totiž dovedou někdy pěkně potrápit „vetřelce“, který přichází do jejich domova a je dobré na to myslet. U starších dětí to pak často mohou být takové ty nenápadné prvky skryté agrese – ignorování partnera, obracení očí v sloup, nevhodné poznámky atd. Je pak docela dobře možné, že to partner vnímá jako nepřátelský postoj, ale matka takové chování ani nezaznamená nebo mu nepřikládá na důležitosti.
Někdy nedokáže žena vytvořit partnerovi přicházejícímu do rodiny takové podmínky, aby se v nich cítil dobře. Nejde samozřejmě o to, že by měla dát na vedlejší kolej své děti. Pokud se ovšem od začátku nebude cítit takový partner jako součást rodiny, bude se situace časem jen zhoršovat. Minimálně polovina neúspěchu v takovém případě je i na straně ženy. Pokud si toto žena neuvědomí, bude mít s největší pravděpodobností problém si najít muže, který se bude cítit v takové rodině vítán.
Problém s dětmi ukazuje především na problém ve vztahu
V mnoha případech ale nejde jen „o děti“, ale jde i o problém mezi samotnými partnery. Pokud by totiž byli ve shodě a táhli za jeden provaz, zřejmě by se takové situaci vyhnuli. To, že jim naopak problém přerůstá přes hlavu, svědčí především o špatné komunikaci. Pokud partner neříká otevřeně, jak se cítí (např. se může cítit finančně zneužíván, nedoceňován, má pocit, že je jím opovrhováno) a skrývá to za pichlavé poznámky, brzy to může vztah zcela pohřbít, stejně tak jako když žena jeho pocity ignoruje.
Dá se řešit situace, když partner nemá rád mé děti?
Dobrý způsob, jak by žena měla řešit chování svého partnera které, jí vadí je to, že mu upřímně řekne, co se v ní děje, a jaké to v ní vyvolává frustrace. Oba by se měli snažit navzájem zjistit, co se odehrává pod povrchem toho druhého. Toho mohou ovšem dosáhnout jen upřímnou komunikací. Jen v takovém případě pak mohou odhalit příčinu, která vyvolává neustálé střety ohledně dětí a také ji úspěšně odstranit.
Partner může také, ať již vědomě či nevědomě, brát děti jako konkurenci, třebaže samozřejmě tomu tak ve skutečnosti není. Pokud se ale žena chová více jako matka, než partnerka, straní v každé situaci svým potomkům, může se pak snadno takový muž cítit na druhé koleji. Samozřejmě tím spíše, že děti nejsou jeho vlastními potomky.
Vše ovšem nakonec opět směřuje k tomu, že děti jsou pouze lakmusovým papírkem, nebo-li ukazatelem toho, jak na tom vztah ve skutečnosti je. Problémem nejsou totiž ve většině případů vlastně děti, ale jde pouze o zástupný problém toho, že vztah dobře nefunguje.
Nemusí být úplně nejlehčí takovou situaci zvládnout svépomocí, především pokud se jeden z partnerů uzavřel před druhým nebo není schopen ani sobě přiznat, kde je skutečné jádro problému. Situace je tedy řešitelná, ale vyžaduje zájem řešit na obou stranách, protože pátrat po skutečné příčině nemusí být vůbec jednoduché (škála příčin je opravdu široká a zde jsem nastínila jen pár možností) a tak je nezbytná mnohdy i pomoc odborníka.
Pokud se vás týká situace, kdy máte s partnerem stálé neshody kvůli vašim dětem, neváhejte mě kontaktovat v sekci konzultace, který má s takovým případy bohaté zkušenosti a je schopen s vámi takový problém probrat a vyřešit – Konzultace.
Dobrý den, mám problém dcera 12 let, musím uznat je dost živá puberťačka, všechno znám všechno vím. Klasický postoj, když jsem začala s přítelem byla ještě malá, víc si sním rozuměla než syn. Hráli si spolu, visela na něm do slova. Jen se odstěhoval, holka se změnila. Lhaní, jedna krádež. Na školu kašlala. Po pár měsících se ozval přítel a chtěl nás u sebe. Přes 450km jsme se stěhovaly. Dokonce s nehody udělala u psycholožky grotesku. Pustila slzy. Teď přítel vypadá jako by ji nepatřičně trestal. Přeje si abychom se rozešly. Vypadá to že dělá podobný chyby které dělal on v mládí a ještě horší. Dle nás to dělá neboť přítel je ten přísnější, ona by si dělala vše dle sebe. Nevím jak to vyřešit
Dobrý den, Soňo, klíčové je, aby vás s partnerem tato situace nerozdělovala. Jakmile něco zvenčí, třetí strana prověřuje vaše spojení a vy selháváte, přestáváte být s dcerou schopní problém řešit. Tudíž se zaměřte mimo jiné na to, jak se v problému každý sám za sebe cítíte, co se ve vás děje, a to potřebujete přenést jeden na druhého, abyste se vzájemně nezraňovali, neoslabovali. Pak budete schopni lépe čelit tomu, co se děje s dcerou. Přikládám odkaz na článek o větší schopnosti se podpořit: https://www.partnerske-vztahy.eu/naslouchani-ve-vztahu/.
Dobrý deň!všetky príbehy sú podobné tomu môjmu ale mňa by zaujímalo aký vplyv také správanie môjho partnera má na môjho 11rocneho syna! Všetko to trvá 4roky.dakujem
Dobrý den, Jano, to je velmi dobrá otázka. Nicméně se to nedá paušalizovat. Může to být od malých drobných a pro budoucnost syna nevýznamných věcí až po velmi zásadní zranění. Ta pak budou ovlivňovat vztahy syna.
Dobrý den, jsme spolu půl roku,ale čím dál častěji mluví rozchodu-důvod je můj syn(3r). Resp.přítelův strach,že to je a bude těžké- mnohem víc než vztahy,které zná-bez dětí.Že ho má sice rád,ale ne tolik,aby např.zvládl jeho přítomnost dlouhodobě.Když jsme spolu sami,tak je vše dobrý,prý pokud bych byla sama,tak by nebylo co řešit.Takhle ale neví-střídavě to chce zkusit,a pak zase radši preventivně utéct,že radši ted,nez později a ublížil nám tak ještě víc.S dětmi nemá žádnou zkušenost,takže má i nereálné představy o tom,jak se deti chovají,posledni dobou s ním jsem s nim radši jen sama,takže ale málo.Chtěl by se mnou bydlet,což ale znamená i se synem a toho se bojí.Může si to časem sednout?
Dobrý den, Aleno, může a nemusí si to sednout. Nicméně z toho mála, co čtu, bych si vsadil na to, že se to bude zhoršovat. Naději bych viděl v práci s jeho strachy. Ty mají svou příčinu. Měli byste opakovaně a detailně diskuzí rozkrývat, co je na pozadí jeho prožívání. Nebo k tomuto účelu vyhledat odbornou pomoc.
Jsem s partnerem již 13 let, vždy skřípal vztah s mým synem, teď mu bude 30 let. Dcera je také dospělá, s tou nemá problem.Ani jeden s námi nebydlí. Když přijede syn, je tady napnutá atmosféra. Syn příteli neodporuje, poslední výměna slov, hádka proběhla před rokem.Téma politika je zakázáno mnou, jine nazory.Jedeme společně všichni na vodu, hory. Syn pracuje, neustále se vzdělává, bydlí 300 km tak se nevidíme tak často. Trápí mě partnerovi poznámky na syna, že je mazánek,já to tak nevidím. Se svýmii dětmi se x let nebaví, matkou také ne.Otec nežije, také se nestýkali. Naše rodina se celá stýká, on se také účastní. Chtěla bych vztah nějak zlepšit, je možné že by žárlil na syna?
Dobrý den, přirozeně je možné, že žárlí. Část mysli, která ovládá tyto věci, se vůbec nezabývá tím, zda je to syn, nevlastní syn nebo soused. Nicméně partner si toho nemusí být vědom a bude racionalizovat, proč se tak chová, a tvrdit, že kdyby se syn choval jinak a lépe, tak on by s ním problém neměl. Bohužel jedině oni dva mohou situaci zlepšit a musí to chtít. Vy můžete jen vyslovit své přání, že chcete, aby s tím něco dělali.
Dobrý den prosim co mam delat muj pritel je vuci memu synovi tak averzni ze ho hned neposlechne pritom on vi ze ze na toto ditko musíte jinak všechno mu vadi vse mu zakazuje ukazuje mu jak moc ho nenavidi, je agresivni vůči synovi, mame spolu 14mesicni a toho zboznuje, hadame se kazdy den, já uz prostě to psichycky. Nedavam, ponizuje i me ze jsem magor, debilka ze nemam vychovaný deti a pritom on je ten co neumi ani obycejnou nasobilku, jen on je ten.nej a my sme podle nej magori on je dokonaly mi sme jen pitomci
Dobrý den, toto by bylo ideální řešit v rodinné poradně. Potřebujete třetí nezaujatou stranu. Vy sami mezi sebou budete bojovat a nikam se při snaze něco vyřešit neposunete.
Dobrý den,nechci se věnovat synovi své přítelkyně.Je mu 11let,Kdyz jsme šli na procházku tak kluk jel na kole před máma byl kopec a on už dole začal dělat zcený že nemůže že je unaveny slezl z kola a tlačil ho tím způsobem že udělal tři kroky a stal odpočíval div si s kolem nelehl na silnici.Kdyz jsme spolu sami tak mi vykládá jak se zlepšil ve své fizičce jak se zlepšil ve skákání na trampolíně a td.Chce pome slyšet pochvalu ale já vím že proto aby byl v ničem lepší musí něco udělat,tak mlčím a změním téma.Nebo máma ho pošle k babičce s něčím a on ji řekne že si dvě hodiny odpočine že je unavené a pak půjde.Vadi mi jeho lenost a proto se mu nechci věnovat.Co mám dělat abych ho měl rád.
Dobrý den, nechápete ho. On na sebe svým chováním upozorňuje. Chce, abyste ho pochopil, podpořil, abyste ho přijal takový, jaký je. Dokud ho nebudete přijímat, tak ho ani nemůžete rozvíjet. Vy si k němu máte hledat cestu, ne on k vám, když je to dítě.
Dobrý den
Jsem vážně v konci s přítelem jsem 4roky máme spolu 18timesicni mimi a z predealyho vztahu mám syna 8let který často navštěvuje svého otce pokaždé když se od sat vrátí tak je k němu pritel hnusný nebaví se a ním a schválně si hraje se svým synem o když se pohadame tak mi ubližuje schválně tím že se se synem schválně nebaví ignoruje ho a on ho má syn tak moc rád prostě ví že mi tím moc ubližuje a tak k tomu mého syna používá děkuji za radu už sem mu to i říkala že jestli se to nezmění tak půjde z bytu ach jo
Dobrý den, asi žárlí na vašeho ex-partnera, a navíc si skrze syna s vámi vyřizuje účty. Abyste se pohnuli směrem k lepšímu soužití, musíte být oba ochotní bavit se o tom, co se ve vás emocionálně děje. Tedy partner by měl popsat, jak se cítí, co prožívá, když se syn vrátí od otce. Tyto debaty ze své podstaty musí bolet, budou vás zraňovat, ale to musíte přijmout, pokud se k sobě chcete přiblížit. Smyslem debat je uvolnit negativní náboj, poradit se, jak postupovat, aby se to nedělo.
Dobrý den, jsem už zoufalá můj přítel se chová osklive k mým dvoum synům. 8,11 let. Jsme spolu asi prez rok s občasnýmy přestávkami, několikrát jsem od něho právě kvůli dětem odešla. Ale opět se vrátila. Doufala jsem že se to změní, věděl proč jsem odešla, tak jsem si myslela, že teď už se ke klukům bude chovat jinak. Ale bohužel. Neustále na nich něco vidí, porat je sekyruje, hlídá jejich pokojíček zda mají vše uklizeno, srovnané věci atd.. Chytá je za slova co řeknou, cítím že mu prostě vadej. Jeho dvě straší děti, když k nám jednou za 14 dní přijedou na víkend, tak to je úplně jiné chování k nim. Je k nim milý, pozorný, nic mu nevadí, ani bordel. Hadame se porat kvůli tomu.
Dobrý den, Lenko, asi na ně žárlí, vidí je jako nějakou přítěž vašeho vztahu. Může tam být i něco jiného, co mu nevyhovuje, ale to nejde takto na dálku říct. Každopádně je nutné to vidět tak, že děti jsou jakýmsi testem vašeho vztahu. Vašich slabin osobností a vztahových kompetencí. Na dětech se ty nedostatky ukazují, ale ve skutečnosti budou jen zástupným problémem. Je tedy nutné zkusit se opakovaně a hlavně velmi otevřeně bavit o tom, co je pravou příčinou jeho nálad. Pokud bude odmítat se o tom bavit, tak se nic nezmění a dává vám najevo, že o váš vztah nemá až takový zájem.
Z novým přítelem mám miminko a od té doby nenávidí mého syna z před.vztahu.Syn se nemůže na malou ani podívat, pohladit, promluvit na ni.Neustale ho okřikuje a nebo si stoupne před něho aby na něj malá neviděla.Jsem z toho už zničená a hrozně mě to trápí.I když jsem o tom s ním mluvila už hodnekrat své chování nezměnil. Příští rok máme mít svatbu a jeho chování k mému synovi vygradovalo natolik že jsem mu řekla že pokud se nezmění tak si ho nevezmu a on mi jen suše odpověděl že se teda raději nevezmeme.Ja ho miluji a rodinu s ním chci ale můj syn je pro mě důležitý a takové chování mi hrozně vadí.Myslite že jde udělat něco aby se to změnilo nebo je jedina možnost se rozejít.
Dobrý den, Dagmar, na pozadí jeho chování něco je, nějaké emoce. O těch je nutné mluvit, obecně to bude strach. Je ale otázkou, zda se vám bude chtít otevřít, protože to jistě bude považovat za slabost. Zkuste ho tedy požádat o to, zda se můžete o tomto tématu bavit a najít, co se na pozadí jeho mysli děje. Pokud to bude odmítat, nezmění se u vás nic
Můj partner mého syna miluje stejné jako svoje 3 vlastní děti. Já s jeho dvěma dětmi problém nemám, ale s nejmladším ano.Dříve jsem se hodne snazila a nemusela se přetvařovat.Nyní naopak.Jeho syn si tátu usurpuje pro sebe,každý den ve stejnou dobu volá, jezdí k nám kdykoli si řekne, program se vždy přizpůsobuje jemu.Musi s nim dokonce spat v pokoji.Máme s přítelem třeba něco v plánu,ale téměř pokaždé se to změní kvůli jeho synovi-9let.Musím říct, že jsem z toho někdy zoufalá, někdy to vzdám,někdy potaji brečím. Potaji proto,ze jsem to samozřejmě příteli řekla,ale on mi prostě odpoví,ze děti jsou na prvním místě a ať neprehanim.Přiznávám se,ze už vlastně žárlím a nemám jeho syna ráda.
Dobrý den, Zuzko, jeho syn vás „prověřuje“ a vy s tím neumíte zacházet. Problém je mezi vámi s mužem. Pokud vám řekne, že přeháníte, je jasné, že si nerozumíte a neumíte sdílet to, co každého z vás trápí. Nemáte dostatečnou psychickou blízkost, nechápete jedinečnost každého z vás. Takže řešením je zaměřit se na to, abyste si uměli vysvětlit a respektovat to, co každý z vás cítí. Musíte tedy muže požádat, abyste si opakovaně sedli a tyto věci řešili. Neřešte přitom ale syna a co s tou situací udělat. To můžete, až si bude blíže psychicky. V tento moment jde o popis toho, co kdo z vás cítí a žije. Jde o to dokázat respektovat to, co vám druhý řekne.
Často je situace, že nový partner se nechce podílet na výchově dětí partnerky a i včetně financí, ale očekává, že se jeho nová partnerka podřídí jemu, jeho dětem a vnoučatům. Muži mi obecně přijdou sobečtí a někteří obzvlášť. Mám kamarádku, která se přistěhovala do bytu svého přítele, ve svém bytě nechala svého dvacetiletého syna, který byl již samostatný a syna jezdila navštěvovat skoro každý druhý den. Přítel očekával, že se ona začne naplno věnovat jeho dospělým dětem a jeho vnoučatům. Protože přítel odmítl podílení se na životě jejího syna, tak ona odmítla po čase jeho rodinu celou a věnuje se výhradně svému synovi a s přítelem tráví čas, jen když se jí chce. Co si o tom myslíte?
Dobrý den, Majko, nesouhlasím s takovýmto paušalizováním. Každý člověk i každá situace jsou jiné. Navíc to, že vám kamarádka říká, jak to vidí ona, je jen 50 % celku a pán by určitě řekl svou verzi, která bude jiná. Na situaci se podílí oba a nikdo kromě nich samotných neví, na čem se dohodli, co si dělají, kdo se v čem cítí ukřivděný, atd. Naopak bych se zaměřil na vaše vyjádření o mužích. Proč vy je skrze svou osobnost takto vnímáte.
Můj bývalý partner také neměl rád moje děti, především proto, že vůbec existovaly. Vždy se k němu chovaly slušně. Narozdíl od jeho dospělých dětí, kteří si z něj dělali jen dojnou kravičku. Svým dětem hrnul po milionech a mým dětem koupil jen malý vánoční balíček. Očekával, že budu štěstím bez sebe, když si jeho děti přivedou své děti-jeho vnoučata a budou mě chtít včlenit do jejich rodiny. Ani se nezeptali, jestli mohou přijít, vtrhli do bytu a..starejte se. Párkrát jsem udělala kyselý ksicht, přítelovi řekla, že se mi jejich chování nelíbí. Pak jsem vždy odešla, když oni přišli. Došlo všechno tak daleko, že jsem se starala výhradně o ty své a po čase od něj odešla. Sobecký chlap už nee.
Dobrý den, Januše, když to takto napíšete, vypadá to jasně. Nicméně mé zkušenosti s klienty jsou takové, že právě tyto zdánlivě jasné situace jsou často úplně o něčem jiném. Tím nechci říct, že se tak, jak píšete, nechoval. Určitě ano. Ale jde o to, co on z vaší strany cítil a prožíval. Ve vztahu jsou vždy dva a oba něco ve svém psychickém světě žijí. A je prospěšné, pokud to jde zjistit, proč se protějšek chová tak, že to tomu druhému nevyhovuje. Jaké k tomu má důvody.