Často se ve své poradně setkávám s klienty, kteří mi kladou otázku, zda by měli ve vztahu zůstat, nebo zda by z něj měli odejít. Nebo často také říkají, že si myslí, že s partnerem je to hrozné, že se nic stejně nezmění, že si nejsou jisti, jestli je nějaká šance na změnu. Ale zároveň si říkají, co když je všechno úplně jinak, než jak to oni na první pohled vidí.

A velmi často to úplně jinak je. Vztah totiž většinou vidíme jen ze svého úhlu pohledu. Ze svého subjektivního vnímání situace.

Pokud nejde o nějaký velmi vážný problém, vždy klientům radím, ať se pokusí na vztahu ještě zapracovat. Alespoň do té doby, než si uvědomí, co dělali špatně oni, co partner a co oba dva. Teprve pak poznají, jestli ten vztah má cenu, nebo ne.

Zásadní je, proč si klienti kladou otázku, zda má jejich vztah cenu. O čem tato otázka vypovídá?

Lidé nevědí, kde se v tom vztahu nachází, co se v něm děje a co by měli dělat.

To je problém nejenom pro současný vztah, ale pokud dojde k rozchodu i pro případné budoucí vztahy. Mnoho lidí řeší problémy ve vztahu rozchodem a pak se diví, že se jejich problémy neustále opakují a naráží na stejné komplikace, i když si najdou někoho jiného.

Je třeba si uvědomit, že když jdeme do nového vztahu, jsme to stále my se svou hlavou, zkušenostmi a nastavením. Jestliže vztah došel do nejistoty a vy nevíte proč, tak je jisté, že si neuvědomujete, co bylo špatně. Každá taková situace, kdy se dostanete ve vztahu do krize či nejistoty, je souběhem vašeho a partnerova myšlení, vašich nedostatků a způsobů, jakými budujete či nebudujete vztah. A pokud se v tom neorientujete, pak jste se nic nenaučili a hrozí, že se stejná situace bude opakovat.

Názorný příběh z praxe:

Chodí ke mně dva partneři, který řeší právě tento problém mají se rozejít, nebo spolu zůstat? Žena je mnohem aktivnější a snaží se vztah zachránit, muž je spíše mlčenlivější až trochu submisivní.

Nejprve jsem se setkal pouze se ženou. Když jsem se poté setkal v poradně s oběma, nemohl jsem si nevšimnout, jak na svého muže tlačila. Chtěla okamžitě a jasně znát odpovědi na různé otázky, jako například kdy si udělají čas, sednou si a budou to řešit. On jí odpovídal způsobem, ze kterého bylo na první pohled jasné, že mu je to nepříjemné. Z neverbální komunikace, ze změny postoje těla bylo vidět, že mu takováto komunikace nevyhovuje.

Když jsem se poté viděl se ženou na samostatném sezení bez muže, upozornil jsem ji na to. Ona byla překvapená, vůbec si toho nebyla vědoma. Je třeba říci, že klientka mi pozorně naslouchala a byla nakloněná všemu, co by jim pomohlo zachránit vztah. Její způsob, jakým věci řešila, jí přišel normální. Vůbec jí nepřišlo, že by příliš tlačila na pilu. Dokonce se mě ptala, jestli její muž vůbec má na to zachránit vztah, jestli to vůbec chce, protože na ni působí tak, že se na změně nechce podílet.

Vše bylo doopravdy úplně jinak.

Je třeba si uvědomit, že se vztahu se oba dva ovlivňují navzájem. Je tedy vždy otázkou, zda je partner opravdu sám od sebe takový, jak ho subjektivně vidíte, nebo jestli se na tom náhodou také nepodílíte. Pokud se na tom podílíte i vy sami, nemůže dojít ke změně chování partnera dříve, dokud nedojde ke změně u vás a tím odblokování situace.

Ženě z příkladu jsem poradil, aby na svého muže méně tlačila a dávala mu více prostoru. Přestože se někdy jevil jako méně rozhodný člověk, který nechce nic řešit, protože nebyl schopen jasně odpovídat na otázky, vnímal jsem v něm člověka, který problém chce řešit. Ale za jiných podmínek. A to si nedokázali vysvětlit.

Takže jsem poradil, aby na muže méně tlačila a ptala se více transparentně. Když nebude muž ihned schopen odpovědět, je třeba mu dát dostatek času a případně se později připomenout. Prostě mu dát více prostoru.

Žena své chování nevnímala jako problém, ale muž z ní cítil nutkavou potřebu mít vše pod kontrolou. Aniž by si to uvědomila, příliš na něj tlačila.

Postupem času jsme si to vše vysvětlili. Ona hodně zmírnila svoji potřebu kontroly a velmi omezila tlak na muže. Brzy zjistila, že se sama v tom vztahu cítí lépe. A jako třešnička na dortu, muž jí šel více naproti, byl více aktivní a vztah se nám podařilo zachránit.

Z tohoto příkladu plyne, že když si někdy ve vztahu nejste jisti, jestli to má cenu nebo ne, měli byste sami nebo s něčí pomocí zjistit, zda se na tom, jak vnímáte svého partnera, nepodílíte i vy tím, jak se k němu chováte.

Muž, který nerad věci řešil, se cítil být tlačen. Žena zase měla potřebu věci vědět jasně a ihned. Až když se ona začala zbavovat svého strachu mít vše pod kontrolou, tak se posunula dál, byla spokojenější, on jí jako bonus šel naproti.

Žena se mě také ptala, jak pozná, že na svého muže příliš tlačí. Jak pozná, jestli už jde o její strach. Chtěla vědět, jak pozná tu hranici. Existuje jednoduchá pomůcka. Poradil jsem jí, aby se zeptala sama sebe, co by udělala, kdyby se nebála. Ona pak byla schopná jednoduše poznat, jestli to, co po něm chce, je založeno na faktech, nebo jestli jde o její strach.

Také zrovna přemýšlíte, jestli ve vztahu zůstat, nebo jestli by pro vás nebylo lepší partnera či partnerku opustit a hledat jinde? Vyzkoušejte výše popsaný postup a snažte se objevit, v čem je ta pravá podstata vašich potíží. Pokud ji totiž nenajdete a neodstraníte, s velkou pravděpodobností na stejné problémy narazíte i v novém vztahu. Pokud se vám to samotným nedaří, kontaktujte mě a společně nalezneme pravé příčiny vaší krize.

autor článku: Karel Chába