V článku se dočtete, k čemu nevěru používáme, od toho se pak pokusíme odvodit, zda je normální.
Ze společenského hlediska je nevěra spíše normální
Na úvod musím přiznat, že při přemýšlení nad strukturou článku jsem dlouho váhal, na kterou stranu se přiklonit a zda si mohu dovolit říct, že nevěra je normální, či nikoliv. V tomto ohledu se totiž nabízí minimálně dvě roviny.
První rovinou je rovina sociologická a platí tady, že společnost jako celek jedná spíše tak, že nevěra normální je. Lidé v práci, partě, vrstevníci, kamarádi… jeden druhého v nevěře často podporují a považují ji za něco, co je opravdu vcelku normální. Je to trochu jako s alkoholem: i když je poměrně velkým problémem, nezdá se, že by se vůči němu společnost nějakým zásadním způsobem vymezovala. Stejně tak je tomu s nevěrou v rovině sociologické, kde společnost skupinu lidí, jež nevěrní jsou, nijak zásadně neomezuje. Pokud bychom totiž skutečně žili ve společnosti, která by nevěru odsuzovala, dalo by se předpokládat, že by nebyla tak běžná, jak je tomu v tomto okamžiku.
Dotaz, zda je ze sociologického hlediska nevěra normální, si samozřejmě každý může zodpovědět sám, můj názor je, že je ve společnosti bohužel až normou.
Je nevěra normální? Zjistěte, k čemu ji používáme
Druhou rovinou, na které můžeme posuzovat, zda je nevěra normální, je rovina psychologická. Abychom si v tomto případně mohli na otázku odpovědět, musíme se nejprve zaměřit na to, k čemu nevěru vlastně používáme.
Podíváme-li se na nejčastější příčiny nevěry, souvisí často s řešením osobní nebo vztahové krize. Nevěru ale používáme také k řešení vlastních nedostatků, to znamená, že si jí dokazujeme, že máme hodnotu, že o nás někdo má zájem, že nás někdo ocení apod. Nevěru samozřejmě využíváme i k věcem, jako je pomsta našemu protějšku za to, že nám on sám byl nevěrný. Nakonec může nevěra souviset i s poruchou osobnosti, v tomto případě bývá často chronická.
Uvést bychom si mohli celou řadu dalších příkladů, všechny ale mají jedno společné: nevěra až velmi často vychází z toho, že je člověk, který se jí dopouští, ve vnitřní psychické nerovnováze. Kdykoliv se do takového stavu dostaneme a náš organizmus není v optimálním stavu, mluvíme v psychologii o opaku normality. Z toho vyplývá, že by se dalo říci, že z psychologického hlediska nevěra normální není: má své vnitřní příčiny a vychází z rozkolísanosti či nerovnováhy nevěrného člověka.
Ať už je nevěra normální, či nikoliv, je vždy lepší jí předcházet
Zkušenost s klienty mě vede k tomu, abych řekl, že nevěře je většině případů lepší předcházet, a to ne nutně proto, že je morální nebo amorální (na to si koneckonců musí každý odpovědět sám a podle toho se k nevěře postavit). Tvrdím to z toho důvodu, že vím, jaké škody nevěra dokáže napáchat: za prvé u nevěrného, u něhož většinou vůbec neřeší příčiny, ale jen důsledky (nevěrný tedy může být nevěrným donekonečna a příčiny stejně nikdy nevyřeší), za druhé u podvedeného. U toho dochází často k velmi silnému narcisistickému zranění a pocit jeho vlastní hodnoty se velmi snižuje: podvedený někdy dokonce říká, že o svoji hodnotu a sebevědomí přišel úplně.
Právě z toho důvodu, že nevěra je ve většině případů používána způsobem, který dlouhodobě nic neřeší, a zároveň velmi ubližuje, se na ni díváme tak, jak se na ni díváme. Když se netýká nás samotných, až na výjimky se vůči ní nevymezujeme (například u kamarádů nebo blízkých): tím ale nezmenšujeme pole působnosti těch, kteří ji páchají. Nezamýšlíme se zkrátka nijak nad hlubšími důsledky toho, co nevěra může způsobit.
Já sám za sebe můžu říct, že nevěru sice nedoporučuji, zároveň ji ale neodsuzuji: možná to překvapí, ale ve své praxi se setkávám se situacemi, u nichž si říkám, že nevěra byla tím nejlepším, co daný člověk mohl udělat. Snažím se vždy chápat hlubší příčiny toho, proč je člověk nevěrný, možná i proto se zdráhám jednoznačně tvrdit, že nevěra není normální.
Na to, zda je nevěra normální, jsme se pokusili podívat ze dvou rovin – sociologické a psychologické. Pokud si s tématem lámete hlavu i po přečtení článku, nezoufejte. Vyberte si některou z konzultací, které nabízím, rád vám pomohu.
autor článku: Karel Chába
Související články: Jak nebýt nevěrný a Vyplatí se nevěra
