Proč jsou pro nás vztahy tak důležité a proč nám někdy partner chybí tak hrozně, že prožíváme emocionální bolest? Jaké jsou možnosti a co se dá dělat, když nám partner chybí? O tom je následující článek.

Každý z nás vstupuje do vztahu proto, aby byly naplňovány naše potřeby.  V lepším případě samozřejmě i proto, abychom naplňovali potřeby našeho protějšku. Každý si  prošel nějakou výchovou, a vyrůstal mezi nějakými vychovateli, nejčastěji samozřejmě rodiči.  Pocházíme z rozličného prostředí, které nás naformovalo k tomu, jak v dospělosti budeme vztahy prožívat.

Naše výchova nás naprogramovala a vytvořila naši osobnost.  Od té se samozřejmě odvíjí to, do jaké míry budeme potřebovat, aby naše potřeby naplňoval náš partner, manžel nebo manželka, a do jaké míry si je dokážeme naplnit sami.

Chybí mi, protože nejsou naplněny moje potřeby

Dvě nejzákladnější potřeby, které každý z nás má, jsou potřeba bezpečí a potřeba potvrzování naší hodnoty. Každý má jinou základní míru toho, jak v sobě máme tyto dvě základní potřeby vybudovány. Od toho se pak samozřejmě odvíjí také to, do jaké míry nám partner chybí. A to jak po rozchodu nebo když dlouhodobě žijeme sami, nebo když se nevidíme třeba jen o víkendu.

To, jak hodně nám partner chybí, nezbytně nevypovídá o jeho kvalitách. Úroveň utrpení, že nám chybí protějšek, a to přímo ve vztahu nebo po rozchodu, hodně vypovídá o tom, jak jsme nastaveni.  Jak moc potřebujeme, aby nám někdo dodával pocit jistoty, a jak moc si ho umíme dát sami.

Jsou lidé, kteří říkají, že si absolutně neumí představit, že by žili bez partnera. Jsou lidé, kteří vždy šli ze vtahu do vztahu a teoreticky víceméně od doby, co odešli od rodičů, nikdy nezažili svobodný život. Nezažili ho ne proto, že by všichni partneři, které kdy potkali, byli tak úžasní, že by se bez nich nedalo žít. Nezažili ho proto, že sami za sebe žít neumí, neumí snášet samotu, která se pak transformuje do pocitu, že jim chybí někdo blízký.

Mám s ním vztah, stejně mi ale chybí

Lidé, kteří žijí ve vztahu, kde jim partner ubližuje (nebo oni to tak vidí), si pak mohou připadat a cítit se sami. Chybí někdo blízký, někdo, ke komu by se mohli přivinout, někdo, kdo by se o ně zajímal.

To, že nám někdo blízký chybí, tedy není jen výsadou lidí, kteří jsou čerstvě opuštění nebo dlouhodobě žijí sami. Pocity samoty, respektive pocity toho, že nám chybí někdo, kdo nám naši vlastní osobnost zpevní, kdo nám dodá pocit důležitosti, bohužel zažívá i sousta z nás v manželství.

Chybí mi… je to ještě zdravé nebo je to už moc?

Je obtížné říci – a je to otázka spousty klientů -, kde je pomyslná hranice. Pokud jsme v manželství, kdy by se o potřebu, abychom se necítili tak, že nám partner chybí, abychom si nepřipadali moc vzdálení, měl postarat nás protějšek. Kdy bychom se už měli snažit sami za sebe dělat něco se svou osobností, abychom si nepřipadali tak zranitelní.  Abychom si nepřipadali tak sami, abychom neměli pocit, že nám chybí někdo blízký.

Tyto pocity samozřejmě ve vztahu mohou způsobovat – a často také způsobují – spoustu hádek a dohadů o tom, kdo má pravdu, kde je hranice.  Do jaké míry by se partner měl angažovat a do jaké míry je pocit, že mi protějšek chybí, přirozený.

Tato pomyslná zdravá hranice může být definována tak, že i když mi chybí, umím být sám, nejsem na svém protějšku nezbytně závislý.  Dokážu si užít samotu, a to jak ve vztahu, tak i když vztah nemám. Ta nezdravá pak může být vnímána tak, že si prostě nedokážu představit, že bych byl buď zcela bez partnera, nebo když bez partnera jsem, tak mi chybí. Trpím, mám úzkosti, někdy i deprese, nutkavě myslím na to, jaké by to bylo, kdybych protějšek měl.  Nebo mám nutkavé představy, že si prostě partnera najít musím, jinak nemůžu být spokojený.

Když mi chybí každé tři minuty

Pokud se jedná o případ vztahu, někdo už začíná mít pocit, že mu druhý chybí, ve chvíli, kdy si třeba v pracovní době nenapíšou, nezavolají. Často to bývá důvod k tomu, aby si jeden druhému stěžoval, že ho protějšek nemá rád a že na něho kašle.

Hranicí, za kterou se to, že nám protějšek chybí, dostává do nezdravé polohy, je v okamžiku, kdy se v běžném pracovním dni nevidíme, tak jak je normálním zvykem, několik hodin, a přesto už zažíváme pocity úzkosti. Dalším příkladem může být třeba to, když manželka odjede s dětmi k tchýni na víkend a muž to nemůže vydržet. Neustále se ji snaží telefonicky kontaktovat nebo jí píše, vyžaduje si pozornost. Toto už je tedy ta nezdravá část hranice.

Samozřejmě za problém to můžeme považovat až ve chvíli, kdy to jednomu z páru vadí a hádají se kvůli tomu. Pokud si někdo píše každé tři minuty, protože si vzájemně chybí, a vyhovuje jim to, pak je to naprosto v pořádku. Problém to, že vám chybí, začíná být ve chvíli, kdy to ve vztahu začne způsobovat rozbroje.

Chybí mi – kdy to živí vztah a kdy ho to naopak zabíjí

Tuto hranici jsem definoval mimo jiné proto, aby bylo zřejmé, kdy považovat, že mi druhý chybí, za svůj hendikep. Abyste věděli, kdy máte na sobě začít pracovat, a kdy se bavit s partnerem, jak by vám měl pomáhat.  Abyste si vzájemně vyhověli v naplňování potřeb, abychom si tolik, nebo dokonce vůbec nechyběli.

Samozřejmě není ani úplně ideální, pokud nám druhý nikdy nechybí. Určitá dávka toho, že se nám po druhém stýská, že nám chybí, je v pořádku. Dokonce to živí sexualitu a zdravou chuť na sebe, co se týče intimity a sexu.

Chybí vám a zhoršuje se to? Vyhledejte pomoc

Pakliže máte tento problém, a nejedná se o to, že jste se rozešli a jste sami, ale jste ve vztahu, pak byste se měli zajímat o to, jak si vzájemně naplnit potřeby.  Tak, abyste si nechyběli, samozřejmě ideálně ve zdravé míře. K tomu vám doporučují článek Partnerská dohoda.

Chybí-li vám partner, protože jste se rozešli, a jste už nějakou dobu sami, tak je naprosto přirozené, že vám druhý chybí. Po bolestivém rozchodu se potřebujete vyrovnat s tím, že jste se rozešli, a odtruchlit ho v řádu měsíců, půl roku, pro někoho až rok.

Zhoršuje-li se, ale vaše situace s přibývajícím časem, kdy jste sami, zhoršovala, a zažíváte pořád negativnější emoce, propadali jste se do stavů deprese, pak je samozřejmě řešením najít si vztah. Pokud by vám to dělalo problémy nebo se tento problém u vás opakoval, pak potřebujete pomoc odborníka. Doporučuji vám, abyste se na mě obrátili. Vybrat si můžete některou z konzultací, které nabízím zde.

autor článku: Karel Chába