Možná se váš vztah nyní nachází ve fázi, kdy vaše city vůči partnerovi nejsou zrovna nejvřelejší. Nebo naopak, váš partner vám neprojevuje své city. Nejpravděpodobněji u vás došlo k citovému chladu. Proč dochází k citovému chladu ve vztahu? Jak mu předcházet, a co dělat, když už k němu dojde? To vše se dočtete v dnešním článku.

Co to je citová vazba ve vztahu?

Základem drtivé většiny vztahu je citová vazba. Citová vazba stojí za tím, že k sobě cítíme přitažlivost, silné emoce, a že nám na druhém záleží. Citová vazba stojí za pocitem, že můžeme druhému věřit, že věříme, že když nám nebudete dobře, budeme cítit úzkost, tak se na partnera můžeme obrátit a on pro nás bude emocionálně dostupný. Na citovou vazbu jsme si jednoduše řečeno navykli v prvních měsících a letech našeho života. Tomu se tak stane automaticky, protože bez pocitu, že je nám matka dostupná, a že nás ochrání, bychom nemohli přežít. To ale neplatí jen pro dětství. Toto si neseme sebou v pozměněné podobě i do romantických, tedy dospělých vztahů. 

Jinými slovy, od svého partnera automaticky očekáváme, že nás bude podporovat, když to budeme potřebovat. Očekáváme, že náš partner pro nás bude dostupný, že nás bude chránit, že pro něj budeme jedineční, a že nám bude zvyšovat pocit naší sebehodnoty. Každý z nás s citovou vazbou nakládá jinak. Pro každého je také jinak důležitá. A v neposlední řadě, každý projevuje svému protějšku své city v jiné podobě a jinak intenzivně.

I proto je velmi podstatné, co si každý z nás pod pojmem „cit“ představuje. Ve vztahu bychom měli s partnerem opakovaně o citech hovořit, abychom věděli, jak druhého podporovat, jak ho udržovat v bezpečí a jakým způsobem naplňovat jeho představy a potřeby spjaté s city. City a citová vazba jsou tedy pro každého z nás nepostradatelnou složkou vztahu a základním stavebním kamenem vztahu. Přesto většina z nás, hlavně muži, tuto citovou složku vztahu zásadně podceňují. 

Citovou vazbu ve vztahu můžete ničit nezájmem o partnera

Nejvíce citovou vazbu ničíme vytvářením citového chladu mezi sebou. To se děje zejména, když si nejsme ochotni pravidelně povídat a vzájemně si vysvětlovat, co se v každém z nás na hlubší úrovni děje. Tím mám na mysli, co se děje v naší mysli, na co myslíme, jaké máme pocity. Bohužel toto je opět častější případ u mužů, že nechtějí se svou partnerkou takto komunikovat. Je až zarážející, kolik klientů, kteří ke mně přijdou, o sobě vlastně nic pořádně nevědí. 

Tím nemám na mysli, že víte jaké jídlo má rád váš partner, jaké filmy, jaký sport ho baví a podobně. Mám na mysli, že byste o partnerovi měli vědět a komunikovat s ním o věcech, které jsou často i nepříjemné a zraňující. Jsou to citová témata, která se týkají našich slabin a našeho strachu. Témata, která bychom vlastně nejradši před sebou i před druhými ukryli, protože si připadáme zranitelní a špatní. Máme i pocit, že když se druhému svěříme, může nám to jednou pomyslně vrátit. Bojíme se, že tyto informace proti nám může použít a má tím nad námi moc.

Ze strachu o své soukromí se o sebe do hloubky nezajímáme. V mnoha případech si ani vzájemně nenaplňujeme své potřeby a vlastně jen žijeme vedle sebe. Takto můžeme žít  i relativně spokojeně, ale pomalu v našem vztahu dochází k tomu, že vzniká citový chlad. Pokud se dostaneme za určitou hranici, kterou má samozřejmě každý jinak nastavenou, už se nám nemusí podařit proti citovému chladu ve vztahu bojovat. 

Tato hranice je často popisována, že partner už je nám absolutně lhostejný, je nám jedno, co dělá, vlastně jsme už na náš vztah a partnera rezignovali. Bohužel je nám i jedno, kde je a s kým je a co s kým dělá. Často v tomto období citového chladu myslíme na jiného, imaginárního partnera a představujeme si, jaké by to bylo s někým jiným. Někdo to popisuje i tak, že se mu partner hnusí, a že si už neumí představit, že by s ním ještě někdy měl být. Může to být až tak vyostřené, že se dotyčný ani netěší domů, že se mu příčí i představa, že partner sedí vedle něj na gauči.

Náprava vztahu, kde došlo k „ochlazení“ citů mezi partnery

Pokud mezi vámi ve vašem vztahu došlo k citovému chladu, máte šanci to zvládnout a pokusit se o nápravu. Neexistuje ovšem žádná zaručená metoda, jak předem poznat, zda máte naději na obnovu citové vazby, nebo zda je vaše odcizení a ochlazení vztahu definitivní. Čím více je vám druhý lhostejný, tím méně si samozřejmě dokážete představit, že byste s ním ještě něco měli mít. Tím se vaše šance zásadně zmenšují.

Pokud jste ve stavu, kdy jeden nebo oba dva prožíváte citový chlad ve vašem vztahu, ale ještě byste se chtěli pokusit s tím něco udělat, musíte být ochotni na vztahu pracovat. Nejlépe si dvakrát týdně spolu sednout a začít si odhalovat do hloubky, co kdo z vás prožívá. Tato činnost je náročná, jak pro toho, kdo se má svěřit, tak pro toho, kdo má poslouchat. Ten, kdo se bude svěřovat, musí popsat opravdu, co ho trápí. Musí co nejdetailněji popsat, co prožívá a odhalit své bolesti, traumata a komplexy. 

Při těchto debatách byste měli mluvit pouze o sobě a neměli byste poukazovat na druhého, jako, co vám druhý dělá apod. Mluvit byste měli pouze v první osobě, tedy „Já prožívám, já cítím atd.“. Naopak druhý by se měl snažit respektovat, co říkáte, jako vaší pravdu, váš prožitek. Proti tomuto by se neměl nijak vymezovat. Je možné, že některé věci druhého zraní. V tom případě je nutné, aby si to on sám v sobě zpracoval, aby na vás neútočil a neuzavíral se sám do sebe „jen proto“, že jste mu řekli něco bolestivého. Základem této dovednosti, kdy se k sobě máte psychicky přiblížit, je ochota každého z vás měnit svou osobnost. 

Je nutné se nastavit na společnou diskuzi tak, že druhého chcete respektovat, že na něho nechcete útočit, a že se opravdu společně někam chcete posunout. Musíte být ochotni pracovat s tím, co se mezi vámi děje. To můžete zvládnout jedině tak, že se nebudete chtít vymezovat vůči druhému nebo se mstít, pokud se vás něco dotkne. Naopak musíte chtít přijmout za své pocity zodpovědnost a zpracovat si je v sobě. Zároveň myslete dostatečně i na druhého, abyste mu pomáhali a podporovali ho v jeho snaze o obnovu citové vazby mezi vámi.

Správnou komunikací můžete obnovit vaše citové vazby

Doporučuji vám též, abyste se učili základním dovednostem, jako je komunikace. Podrobný návod najdete v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Další dovedností si pak osvojíte, jak pracovat s partnerskými potřebami. Vše najdete v článku Partnerská dohoda.

Pokud začnete s těmito činnostmi, nečekejte ale, že se partner ze dne na den zlepší, že partner bude vydávat více energie a bude aktivnější, než vy. Netlačte na partnera, aby dělal věci podle vaší představy. Tak byste se bohužel nepropracovali ani k druhému dni vaší společné práce na obnově citové vazby ve vašem vztahu, který ochladl.

Z vaší snahy může vzejít, že mezi sebou opravdu oživíte city nebo naopak zjistíte, že partner cokoliv odmítá a vůbec do tohoto procesu obnovy nenastoupíte. Nicméně pak máte alespoň naprostou jistotu, že se nic zlepšit nemůže. Případně, když se budete o odstranění chladu z vašeho vztahu snažit, zjistíte, že už city mezi vámi obnovit nejdou. V tom případě je dobré se zamyslet každý sám nad sebou a společně si popovídat, zda za těchto okolností spolu ještě chcete zůstat.

Pokud se nacházíte v obdobné situaci a stále si nevíte rady, jak tuto situaci řešit, nejste si jistí ani po přečtení tohoto článku, pak se na mě neváhejte obrátit. V odkazu si můžete vybrat jednu z možných konzultací – konzultace.

autor článku: Karel Chába