To je otázka, na kterou se mě velmi často ptají lidé, jejichž vztah se ocitl v krizi, lidé, kteří se odcizili nebo si prošli nevěrou, lidé, kteří jsou ze svého vztahu už vyčerpaní a ztrácejí i poslední zbytky naděje. Ptají se: má vůbec ještě cenu pokoušet se situaci, do které se náš vztah dostal, napravit?

Nesvalujte vinu na druhého, začněte sami u sebe

Co mají společného všichni ti, kteří si pokládají otázku „Má to ještě cenu“? Jsou to jednak lidé vyčerpaní, kteří si myslí, že už zkusili všechny možnosti, jak svoji krizi vyřešit, a kteří mají pocit, že jsou v tom sami a jejich partner jim nijak nepomáhá.

Mnohdy jsou to ale zároveň lidé, kteří vidí problém jen v tom druhém, přehazují vše na něj a jejich podmínkou vyřešení vztahu je to, že nejdříve musí chtít partner a pokud on nezačne, tak to nemá cenu a oni nic dělat nebudou. Partner je ten, kdo je zklamal, kdo něco udělal nebo naopak neudělal, podvedl je, dlouhodobě vztah kazí, a oni, pokud neuvidí snahu z druhé strany, a důkaz, že se protějšek opravdu mění, žádnou aktivitu vyvíjet nebudou.

Přestaňte být sebestřední, pak to bude mít cenu

Je samozřejmě pravda, že pokud ten druhý nechce, nedá se vztah napravovat. Velmi často je však situace taková, že oba partneři jsou sebestřední a oba dva se nacházejí ve stavu, kdy si myslí, že jejich protějšek dělá něco, co jim nevyhovuje, nedělá něco, co by naopak chtěli, a všechno kazí. Jejich sebestřednost často spočívá v tom, že mají pocit, že jejich bolest je větší a akutnější a že by se tedy nejprve měli zabývat jimi samými a až následně tím, co cítí jejich partner.

Dost často jsou lidé ve své sebestřednosti přesvědčeni o tom, že to, co oni prožívají, je důležitější. Většinou si ale také myslí, že oni mají pravdu, že situace je taková, jak ji vidí oni, a že to ten druhý přece musí vidět a chápat stejně. Jenomže jednu a tutéž věc nikdy dva lidé stejně nevidí, to není možné. Každý máme jiné psyché, jiné zkušenosti a názory. Když do hry navíc vstoupí to, že jednou osobou je žena a tou druhou muž, jsou hned na světě dvě kompletně odlišná chápání světa.

Má to cenu, když nebudete pasivní

Často ke mně přicházejí lidé, kteří mi říkají, že by ještě na vztahu chtěli pracovat, že by chtěli něco změnit. Ptají se, zda to má ale ještě vůbec cenu, když partner se k tomu staví pasivně.

Za prvé: každý musí začít vždy sám u sebe. Dokud ve vztahu přehazujeme odpovědnost na toho druhého a jsme přesvědčeni o tom, že začít by měl ten druhý, případně že ten druhý za situaci může víc, pak se samozřejmě nemůžeme nikam posunout. Takto totiž situaci pravděpodobně vidí oba dva partneři a oba následkem toho zaujmou pasivní roli: bojí se do vztahu, kterému nevěří, investovat, aby náhodou o něco nepřišli. Je to sice pochopitelné, ale takto to bohužel nefunguje.

Nejste-li zásadně rozdílní, cenu to má vždy

Jste-li tedy v situaci, kdy si nevíte rady a ptáte se, zda má cenu se ještě snažit, dál ve vztahu setrvávat a bojovat, mám pro vás jednoduchou odpověď. Cenu to má vždy, jsou-li splněny dvě podmínky. Tou první je, že ve vašem vztahu neexistuje nic, v čem byste byli s partnerem tak zásadně rozdílní, že i kdybyste se chtěli domluvit a věděli jak, stejně by to nešlo. Příkladem mohou být dva lidé, z nichž jeden chce velkou rodinu a tomu druhému při vyslovení slova „děti“ naskakuje husí kůže. Nebo třeba lidé, z nichž jeden chce žít v přírodě na samotě, daleko od civilizace, a ten druhý ve velkoměstě, kde každý den vyrazí mezi lidi a bude se socializovat.

Není-li tedy mezi vámi a partnerem nic podobně zásadního, pak je třeba splnit už jen jednu další podmínku, a to, že se sami chcete ve vztahu něco naučit.

Začněte se učit, pracujte na sobě

Každá krize ve vztahu, a to ať je jakéhokoliv druhu, má to specifikum, že abyste se z ní mohli dostat, musíte se chtít sami za sebe posouvat, projít si určitým druhem sebeosobnostního rozvoje. Abyste se mohli posunout, musíte se na to dívat tak, že se něčemu chcete učit, že se ve své hlavě chcete pomyslně někam přemístit, že se chcete naučit komunikovat, odstranit své strachy a bloky, chcete se stát klidnějšími, sebevědomějšími, zkušenějšími nebo rozhodnějšími.

Dát vztahu druhou šanci má tedy cenu vždy, pokud mezi vámi neexistují zásadní neshody a zároveň se na věc díváte tak, že situaci chcete řešit především kvůli sobě. Mnoho lidí mi v tomto okamžiku asi bude oponovat a řekne, že to je přece špatné a sobecké. To ale není pravda.

Investujte do sebe, dáte vztahu větší šanci

Pokud se na svůj vztah v krizi dokážete dívat tak, že jste ochotni a schopni mu v tomto okamžiku dát energii a něčemu se přiučit a posunout se, pak je to pro vás jen investice, která se vám v budoucnu vrátí. Je to investice časová, emocionální a mnohdy i finanční, ale to, co se naučíte, si s sebou odnesete do případného dalšího vztahu. Člověk, který se na věc dívá tímto způsobem, má mnohem větší šanci problém vyřešit, než ten, který si od počátku myslí, že to vůbec žádnou cenu nemá – nevěří totiž tomu, že by se v jeho stávajícím vztahu mohlo něco změnit.

Má to cenu, i když spolu nezůstanete

Většina lidí poté, co ukončí svůj stávající vztah, dříve nebo později vstoupí do vztahu nového. Vstoupí do něj bohužel i se svými starými zkušenostmi a dovednostmi, kterých je, co se týče vztahové oblasti, mnohdy velmi málo. Svůj nový vztah zahájí ale také se svými strachy a bloky ze vztahu předešlého, a tím nové partnerství hned od samého počátku hendikepují.

Proto je důležité, abyste se, rozhodnete-li se pracovat na svém vztahu, začali v prvé řadě osobnostně rozvíjet. Na začátku se po určitou dobu, dva nebo tři měsíce, přestaňte na věc dívat tak, že záleží na tom druhém (vždy samozřejmě záleží na obou dvou, to je jasné) a na tom, co dělá nebo jak se tváří, ale jen a jen na vás. Stejně to totiž funguje například i s poradcem: abyste se dokázali naučit vztahové komunikaci, nemusíte si být nezbytně nutně jistí, že zůstanete ve stávajícím vztahu.

Pokud se na věc budou tímto způsobem dívat oba partneři, začnou se ve velké většině případů opravdu posouvat. To ale neznamená, že spolu vždy zůstanou. Tím, jak se učí, se ale stávají silnějšími, jsou schopni do budoucna vyvarovat se chyb, které opakovali, a pokud dojde na rozchod, zvládají ho většinou mnohem lépe a pak s menším strachem vstupují do nového vztahu.

Neohlížejte se na partnera, pracujte sami na sobě

Cenu pracovat na vztahu má tedy ve chvíli, kdy se přestanete ohlížet na to, zda ten druhý chce více či méně, jestli se chová tak nebo onak. Spousta lidí se od samého začátku velmi soustředí na to, jak se protějšek chová, a odvozuje si z toho, že nechce. To ale často není pravda, mnohdy má zájem na zlepšení situace i ten druhý. Partneři však mezi sebou tak válčí a jsou tak zranění, že věc vnímají tak, že jejich protějšek se vůbec nesnaží. A protože se bojí, spoléhají příliš na toho druhého a dívají se na věc tak, že dokud oni neuvidí nebo neucítí, že partner pro ně něco udělal, nezačnou sami na vztahu pracovat. Pokud to ale tímto způsobem vidí oba dva, nemá se vztah šanci nikam posunout, oni stojí na místě a nemůžou se hnout.

Když se však s partnerem dokážete na situaci podívat tak, že nezáleží na tom, jak váš vztah vypadá teď, ale na tom, co mu chcete dát, má to určitě cenu a máte velkou šanci svoji krizi překonat. Rozhodnete-li se, že se sami chcete osobnostně rozvíjet bez ohledu na to, jak dopadne váš stávající vztah, a že to, co se naučíte, si odnesete a zásadně tak sami sobě prospějete, budete mít větší šanci dosáhnout svého cíle. Pokud vám tedy nejde jen o to vyřešit stávající krizi, ale dlouhodobě zlepšovat svůj život a snažit se pořád být neustále spokojenější, má to vždy smysl zkoušet.

Nefunguje váš vztah, jak jste si představovali, a vy se ptáte, jestli to má ještě vůbec cenu? Nejste si ani po přečtení článku úplně jistí, jak dál postupovat, abyste se s partnerem někam posunuli? Rád vám pomůžu prostřednictvím některé z konzultací. Typy konzultací, které nabízím, najdete pod odkazem Konzultace.

autor článku: Karel Chába