Páry, které se rozcházejí, mají často děti. Ty pak častěji zůstávají v péči matky a s otcem se pak stýkají o víkendech. Setkávají se tak i s novou partnerkou otce.  Jak si poradit s tím, když to s partnerovým dítětem zrovna neklape, se dočtete v tomto článku.

Sára přiznává, že nesnáší partnerovu dceru

Kamarádka Sára zatím děti nemá, ale brzy se bude vdávat. Její přítel už ženatý byl a má 13-ti letou dceru. A zrovna tady začíná problém. Sára nesnáší partnerovu dceru.   Sára se sice  ze začátku chvíli snažila zaujmout dceru svého přítele  a dokonce to nějaký čas fungovalo.  Bohužel pouze v době kdy spolu nebydleli a Sára byla jen v roli tatínkovy kamarádky, kdy se spolu jen scházeli ale společně nebydleli.

Když Sára s partnerem spolu začali bydlet a bylo jasné, že je Sára tatínkova partnerka, tak se vztah mezi Sárou a partnerovou dcerou rázem zhoršil. Dcera odmítla do jejich domácnosti na víkend chodit.  Sára si myslí, že nevlastní dceru popichuje její matka.  Pokud společně vyjeli s partnerem na výlet, tak ji dcerka prý schválně neposlouchala, Sára to vnímala, že jí to dělala naschvál.

Mohou negativní emoce k partnerově dítěti narušit váš vztah?

O víkendech tedy odjíždí přítel na výlety sám s dcerkou. Sára zůstává naštvaná doma. Sára si navíc stěžuje, že partner „skáče jak dcerka píská“, a mnohdy to naruší jejich denní program.  Partner prý hned běží, když dcerka zavolá (například něco potřebuje).  Na otázku, proč to partner nějak neřeší, nenastaví nějaká pravidla, se dozvídám, že má strach. Bojí se, že když dceři vždy nevyhoví, mohl by jí ztratit.  Což by Sáře ale nejenže vůbec nevadilo, ale jak sama řekla, byla by nakonec ráda, protože nesnáší, jak se nevlastní dcera chová.

Sáře už také dost vadí, že partner se podřizuje jen přáním dcery a nebere ohledy na ni. Jenže přítel Sáry svoji dcerku miluje, chce jí vychovávat a chce s ní trávit čas, stejně jako ona potřebuje svého otce.  Je přirozené, že se své dcery vzdát nechce. Vztah Sáry a jejího partnera začíná mít značně napjatou atmosféru. On cítí, že ona nesnáší jeho dítě, ona je naštvaná, že on nebere ohledy na ní.

Je opravdu problém v partnerově dítěti?

Sára bohužel od začátku bere partnerovu dceru jako něco, co musí přetrpět. Doufá, že se to samo nějak vyřeší, třeba narozením společného dítěte a tím, že se pak přítel upne víc na něj. Bylo by lepší, kdyby od začátku vnímala partnerovu dceru jako součást muže, kterého si vybrala a zamilovala. Místo toho ale  poukazuje, že je partnerova dcera při kontaktu s ní vždy protivná, a že se s ní  v takovém případě stýkat také nemusí.

Jelikož si Sára sama s partnerem přeje děti, vidí v dceři z minulého vztahu tak trochu konkurenční mládě. V hlavě se jí promítají různé domněnky ve vztahu k biologické matce, o kterých ovšem s partnerem nehovoří. Myslí si totiž, že bývalá manželka proti ní partnerovu dceru poštvává. Tyto domněnky v sobě živí, aniž by se o jejich pravdivosti nějak přesvědčila.

Co dělat, když nesnášíte partnerovo dítě?

Je dobré si přiznat, že ve vtahu k partnerovu dítěti nemáte zrovna láskyplné pocity.  Je dobré se zamyslet, zda vás ovlivňují negativní emoce (např. vůči matce i dceři vyplývající z představy, jak vás vidí její matka apod.). Je dobré si tyto pocity uvědomit. Určitě nic nepředstírejte, dítě to většinou stejně pozná. Zkuste popřemýšlet i o tom, že tohle dítě to také nemá zrovna jednoduché. Také se musí vyrovnat se spoustou věcí včetně přijetí nových partnerů svých rodičů.

Zamyslete se nad tím, kolik toho víte o vnitřním světě partnerova dítěte. Jeho chování může být totiž ovlivněno i nezdary ve škole, doma, tím co prožilo, může mít nějaké trápení. Nemusí z jeho strany tedy jít o žádné naschvály ve vztahu k vám. Partnerovo dítě může mít také různé  obavy, že svého rodiče ztratí, že už jej nebude mít tak rád. Zkuste v danou chvíli akceptovat dítě jaké je, třeba, že je zrovna protivné. Máte pak větší šanci, že se vám zcela neuzavře.

Nefunguje ani snaha některých  rodičů kupovat si partnerovo dítě drahými dárky,  nebo se mu snažit za každou cenu zavděčit. Můžete se ale snažit si získat důvěru dítěte přátelským chováním, snažit se vše pozorovat s větším klidem a odstupem. Jste to nakonec vy, kdo je dospělý a má tak větší kapacitu se nad celou věcí zamýšlet. Dítě se samo od sebe empaticky vciťovat do dospělých ani mnohdy ještě nedokáže.

Pokud to mezi vámi a partnerovým dítětem neklape, zkuste pro začátek také spíše podpořit vztah partnera s jeho dítětem. Nebojte se nechat jim čas jen pro sebe a vy si klidně naplánujte svůj program. Vyhněte se žárlivým projevům. Pokud dítě pochopí, že jeho vztah s rodičem podporujete a nechcete jej s ním rozdělit, bude na vás reagovat daleko lépe.

Nastavte si pravidla i ve vztahu k partnerově dítěti

Domluvte se na pravidlech. Je dobré, aby se jak rodiče, tak nový partner domluvili alespoň na pár určitých pravidlech, které ve vztahu k dítěti budou uplatňovat. Důsledným dodržováním těchto pravidel ve vztahu k dítěti je pak jistota, že budete postupovat jednotně, a vyhnete se tak mnoha nedorozuměním.  Zároveň dítě pochopí, že musí u všech dodržovat pravidla stejně. Bude pak vědět, že když jeden něco zakáže, tak druhý to za chvíli nepovolí. Potáhnete zkrátka všichni za jeden provaz.

Nezapomínejte ani na váš partnerský vztah. Partner by se měl chovat i k vám zodpovědně, dodržovat slovo a neměnit plány z hodiny na hodinu. Výjimkou může být jen mimořádná událost, kdy jej bývalá rodina opravdu nutně potřebuje. Používejte  pravidla komunikace a vytvořte si partnerskou dohodu, kde si můžete i dohodnout, kdy se budete věnovat řešení problémů partnerových dětí.

Je dobré věnovat dostatek času a pozornosti budování dobrého vztahu s dítětem. To jistě vyžaduje značnou chuť a energii jít s nevlastním dítětem do opravdového kontaktu. V rámci vyváženosti je stejně důležité věnovat se prohlubování partnerského vztahu a nezanedbávat jej.  Když dítě uvidí, že vztah jeho rodiče s nevlastním funguje, že se  podporují, je to pro něj dobrým znamením i příkladem.

Být nevlastním rodičem partnerova dítěte není vůbec jednoduché

Být nevlastním rodičem není vůbec snadná role. Nejdůležitější je porozumění a komunikace v rodině. To ovšem mnohdy nefunguje ani v klasických rodinách. Neobviňujte se za to, že partnerovo dítě zrovna nemilujete. Vše chce čas, musíte si oboustranně na sebe zvyknout a naučit se spolu komunikovat. Situace se může rovněž změnit narozením společného dítěte, ale spíše proto, že si mnohé věci ujasní právě nevlastní matka, do té doby bezdětná.

Snažte se s partnerovým dítětem budovat přátelský vztah, založený na důvěře a vzájemném respektu. Časem dokonce můžete začít mít ráda partnerovo dítě a ono vás. To je ovšem věc, která se nedá naučit nebo vynutit ani na jedné straně. Důležité je na nic zbytečně nespěchat a obrnit se notnou dávkou trpělivosti, aby se vše ustálilo a nevlastní dítě vás začalo brát.

Pokud jste se přece jen dostali do situace, která nepříjemně zasahuje do vašeho partnerského vztahu, ovládají vás nepříjemné pocity, se kterými si třeba nevíte rady, neváhejte mě kontaktovat. Kontakt na konzultace.