Pro vztahy, které trvají déle než 8 let, je bohužel odcizení velmi typické. Stává se ale samozřejmě, že se lidé navzájem odcizí, i když jejich je jejich vztah mnohem kratší. K odcizení dojde často tak, že si partneři ve vztahu začnou žít každý víceméně svůj vlastní život. Přesto, že spolu sdílejí jednu domácnost a mají společnou rodinu, rozdělí si úkoly, přijmou roli muže a ženy, jejich každodenní životy se oddělí a oni už se v rámci nich prakticky vůbec nesetkávají.

Psychické odcizení je vážnější než fyzické

Dochází-li ve vztahu k odcizení, oddělí se život muže a ženy nejen fyzicky – tak, že se žena stará o domácnost a o děti a muž buduje kariéru a snaží se rodinu co nejlépe zabezpečit -, ale především psychicky. A právě v tom je ten největší problém.

Každý z partnerů do společného vztahu přináší svou psychiku, každý si ve své hlavě vytváří svůj vlastní vnitřní svět. Čím více jsou činnosti, kterými se zabývají, odděleny, čím více se každý stará jen a jen o svoje povinnosti, tím méně spolu lidé sdílejí. A tak dochází k tomu, že si mnohem užší vztah, než mají se svým partnerem, vytváří muž např. s kolegyní z práce nebo žena s kolegou. S nimi za prvé tráví mnohem více času, za druhé vůči nim necítí některé negativní pocity, které jsou typické pro vztah s jejich protějškem.

Od vztahu očekáváme mnoho

Když muž vstupuje do vztahu se ženou nebo žena s mužem, mají od svého partnera velká očekávání. Mezi ně patří samozřejmě sdílení, podpora, pochopení, pochvala a jiné emocionální záležitosti. Toto ani zdaleka tolik neočekáváme od kolegyně nebo kolegy, jako od partnerky nebo partnera. V případě, že nám to ale oni přesto začnou dávat, má to většinou velkou hodnotu, která – pokud se nám těchto věcí dlouhodobě nedostává – pro nás může mnoho znamenat.

Striktní vymezení rolí může vést k odcizení

K odcizení ve vztahu může dojít z mnoha různých důvodů a většinou jde o kombinaci několika z nich. Jedním z častých důvodů, proč odcizení nastává, je také to, že role, které si mezi sebou muž a žena rozdělí, nepřesahují hranici toho, co by ten který jednotlivec měl dělat.

Buďme konkrétní: spousta mužů si myslí, že mateřská dovolená je skutečnou dovolenou, kterou si žena užívá, zatímco oni musí chodit do práce. Z toho důvodu nabývají pocitu, že jediné, o co by se měli starat oni, je kariéra. To, že by měli ženě pomáhat také s dětmi, často pak už nevidí. Pozitivní je, že tento přístup se v dnešní době už pomalu mění a muži se do rodinného života zapojují stále víc.

Bavte se o pocitech, předejdete odcizení

Co se ale děje pořád velmi zřídka je, že si muž najde čas na to, aby se ženou sdílel její emoce, aby si s ní povídal, aby ji podporoval, aby ji vyslechnul. A to je právě to, co ženy často velmi potřebují. U žen je pak často problém v tom, že se uzavírají samy do sebe, a to proto, že jim manžel nepomáhá. Na druhou stranu většinou nedokážou pochopit, že když přijde domů z práce, potřebuje muž jako první půlhodinu ticha a klidu. Není to proto, že by se na rodinu netěšil. Důvodem je to, že potřebuje uzavřít pracovní blok a postupně se přesměrovat na blok rodinný, na blok, kdy se zase dostává do úplně nového světa.

Komunikací proti odcizení

Abyste mohli úspěšně bojovat s odcizením, začněte tím, že spolu budete komunikovat. V článcích, v online poradně i při osobních sezeních s klienty pořád opakuji, že komunikací vše začíná. Zároveň je to však záležitost, kterou lidé ve vztazích často podceňují. Někteří tvrdí, že mluví často, někteří pak nemluví vůbec. Mluvení je každopádně záležitost velmi odlišná od komunikace. Lépe vše pochopit vám může pomoci například článek „Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace“.

Máte-li pocit, že si s partnerem ve vztahu žijete každý svůj vlastní život – a to nejen fyzicky, ale i psychicky -, první věc, kterou byste měli udělat, je vyvolat debatu. V té tomu druhému osvětlíte, jak váš vztah vlastně vnímáte, a že cítíte, jak se vzájemně odcizujete. Jeden z partnerů samozřejmě může problém pociťovat více než ten druhý, proto nemá cenu bez předchozí komunikace s partnerem začít podnikat jakékoli kroky. Ty pak často nejsou vnímány pozitivně, ale právě naopak jako signál, že se snažíte toho druhého ve vztahu ovlivňovat nebo dokonce ovládat. Z toho důvodu je třeba si spolu celou věc nejprve pořádně vykomunikovat.

Otevřete partnerovi svůj vnitřní svět

Samozřejmě nemá cenu slibovat si, že všechno bude lepší. Někteří lidé jdou ještě dál, přejdou až k fyzické stránce problému a začnou spolu trávit více času. Ani tady se však ještě pořád nedotýkají emocionální stránky odcizení, která spočívá ve sdílení – světa, starostí, strachů i negativních přesvědčení, který každý máme ve své hlavě, – se svým protějškem.

Každý na základě toho, jak o sobě smýšlíme a co během dne děláme a na čem pracujeme, neustále vedeme vnitřní monolog, neustále o sobě přemýšlíme. Mnohé z těchto věcí, které se uvnitř nás odehrávají, bychom přitom měli být schopni svému protějšku sdělit.

Sedněte si jednou týdně na půlhodinu až hodinu se svým partnerem a navzájem si řekněte, jak se cítíte. Jste-li právě ten, který něco sděluje, nezatahujte svého partnera nijak do svého povídání, mluvte jen o sobě. Pokud jste v roli posluchače, nerozporujte partnerova slova, nekomentujte je, nenegujte. Svoji podporu vyjádřete tak, že budete mlčky naslouchat, obejmete ho, chytnete za ruku a zamyslíte se nad tím, co jste vyslechli.

Domněnky posilují pocit odcizení

Komunikace s partnerem je velmi důležitá proto, abyste si dokázali dát věci do souvislostí. Ruku v ruce s postupným odcizováním ve vztahu jde totiž i to, že si lidé vytváří domněnky. Často jsou to přitom domněnky typu „partner o mě nemá zájem, už nejsem tak atraktivní“ a podobně. Vinou toho, že si tyto domněnky, které ve většině případů vůbec nejsou pravdivé, upevňujete, se s partnerem odcizujete víc a víc.

Když díky komunikaci začnete od partnera získávat informace, přijdete na to, že spousta z toho, co jste si mysleli a co jste předpokládali, vůbec nebyla pravda. Uleví se vám a umožní vám to zase se k sobě přiblížit.

Máte-li pocit, že jste se s partnerem vzájemně odcizili, a ani po prostudování tohoto článku si nevíte rady, neváhejte se na mě obrátit. Rád vám pomůžu. Typy konzultací, které nabízím, najdete pod odkazem Konzultace.

autor článku: Karel Chába