„Partner se mnou odmítá komunikovat“ píše Renata. „Navíc je to čím dál tím horší, protože před rokem jsme spolu alespoň trochu komunikovali, jenže skoro vždy se pohádali. Teď pro změnou se mnou přítel odmítá komunikovat úplně.“

Jenže možná si Renata neuvědomuje, že vlastně se svým partnerem nikdy moc nekomunikovali nebo to dělali špatně. Pouze oba mluvili něco směrem k tomu druhému nebo pouze ventilovali svoje frustrace a zlost na toho druhého. Pokud taková „komunikace“ nevedla k ničemu dobrému, klidně se mohlo stát, že partner na komunikaci prostě rezignoval, ba přímo zanevřel. Základem je totiž naučit se komunikovat správně.

Musíte se naučit komunikovat a přestat mluvit

U mnoha článků zde na webu je doporučován párům, které mají problémy s komunikací článek Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Věřím, že někteří si jej přečtou, někteří ale ne. Mnoho z nás si totiž myslí, že přece nepotřebujeme nějakou komunikační šablonu. Komunikovat přece umíme, jde nám to hladce. Především jsme přesvědčeni, že nemáme problém komunikovat s lidmi se kterými žijeme, které dobře známe.

Nyní se zkuste zamyslet nad vaší poslední komunikací se svým partnerem. Dosáhli jste komunikací toho, čeho jste chtěli? A na druhou stranu byl i partner spokojený s tím, co s vámi komunikací vyřešil? Jestli ano, tak blahopřeji. Jestli se to někde zadrhlo, tak nezoufejte, děje se to většině partnerských dvojic. Je to bohužel vidět všude.

Lidé spolu mnohdy navzájem mluví, ale téměř vůbec je nezajímá ten druhý. Děje se to v zaměstnání, mezi přáteli, i v diskuzích internetu. Lidé říkají a píšou, jak to mají a vidí oni. Partneři chtějí co nejvíce říci tomu druhému o sobě, co jim dělá, chtějí mít za každou cenu pravdu , už ale moc nechtějí naslouchat protějšku, nepřipouštějí, že to může partner vnímat vše jinak. U cizích lidí jsme pak schopni možná jiný pohled připustit, u partnera jsme si ale téměř jisti, že smýšlí úplně stejně, jako my.

Jdete a opravdu se učte komunikaci s pomocí článku  Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.  Nic za to nedáte a můžete hodně získat.

Zkuste říct partnerovi, že bude dobré spolu komunikovat jinak. Podle pravidel se dohodnete, kdy a kde spolu budete komunikovat a dohodnete se, ať třeba mluví jen on. Ať vám řekne, jak se cítí, co jej trápí, co mu vadí. Bude zřejmě překvapen, když nebudete vstupovat do jeho hovoru obvyklým „tak to nebylo, to si přece nemůžeš myslet a takto se cítit“ a budete prostě jen poslouchat.

Pokud se partner k takové komunikaci zdráhá, klidně začněte vy. Budete partnerovi bez obviňování vyprávět, jak se cítíte v určitých situacích vy, co vás trápí, a z čeho máte strach. Všimněte si, že při řešení problému bez pravidel komunikace, má člověk často tendenci mluvit (především negativně) víc o tom druhém, než aby mluvil především o sobě.

Proč komunikujeme špatně?

Problémem bývá – jak je napsáno v doporučeném článku o komunikaci především v tom, že když s druhým mluvíme, myslíme si, že vlastně už komunikujeme. Přitom jsme často naprosto uzavřeni ve svých přesvědčeních, názorech a postojích. To, co nám řekne partner, často buď vůbec neposloucháme, nevnímáme, nebo to smeteme ze stolu, či se ho snažíme přesvědčit o tom, že jeho názor je chybný.

Mluvit jsme se naučili v dětství, ale kámen úrazu je v tom, že nás nikdo neupozornil na to, že mluvení má mnoho nedostatků. Tím, že se jich dopouští všichni kolem nás si jich nejsme vědomi. Nevíme, co děláme špatně a co nevíme. Komunikovat se tedy musíme učit v dospělosti, když nás to do teď nikdo nenaučil.

Musím říct, že mě „pravidla komunikace“ přišla ze začátku také divná. Říkala jsem si, že přece nebudu sedět naproti partnerovi a podle nějakého návodu s ním mluvit. Přišlo mi to spíše legrační, než, že by to mohlo něčemu pomoci. Jenže pokud řešíte s partnerem nějaký problém a začnete se motat v kruhu, a ani hodinové debaty nevedou k žádnému výsledku, pak připustíte, že asi něco děláte stále špatně.

Zkuste se držet pravidel komunikace

Možná zjistíte, že správně komunikovat s partnerem není vůbec tak jednoduché, jako se to může zdát, když si o tom jen čtete. Poprvé se budete muset možná značně držet, abyste nevstupovali nijak do monologu svého protějšku, ale budete se muset ovládnout. Doporučuji si dělat poznámky, protože jinak je možné, že část toho, co vám partner řekl, zapomenete.

Nezapomínejte rovněž, že komunikace není jen slovní vyjadřování. To, že nic neříkáte, neznamená, že nekomunikujete. Pokud vám partner něco říká, a vy přitom začnete obracet oči v sloup nebo se šklebit, pak nemusíte vyslovit jediné slovo, a přesto dáváte najevo nějaký postoj.

Pokud tedy budete komunikovat podle pravidel komunikace, měl by ten, který naslouchá se zdržet nejen slov, ale také neverbální komunikace, která by působila rušivě. Doporučovala bych v případě, že chcete, pouze mírně souhlasně přikyvovat a také projevit mimikou například pochopení. To na partnera bude dobře působit.

Dejte si navzájem prostor

Vy i partner byste měli mít svůj prostor pro vyjádření. Poté si dejte čas, abyste se zamysleli nad slovy svého protějšku, a ne je zpochybňovali. Druhá věc je, že během komunikace možná neovládnete své emoce. Může se samozřejmě stát, že vás to, co slyšíte třeba rozzlobí, či rozpláče. V takovém případě je vhodné počkat, až se uklidníte a budete schopni znovu partnera poslouchat.

Tím, že si pak dáte opravdu čas, kdy zpracujete to, co jste slyšeli, získáte aspoň částečný odstup. Pak se musíte naučit připustit, že váš blízký ne-li nejbližší člověk může některé věci vnímat jinak než vy. Často totiž automaticky předpokládáme, že partner to má stejně nebo podobně jako my.

Myslíme si pak, že co se nedotýká nás, se nemůže dotýkat ani partnera, co nám přijde důležité může druhý považovat za nepodstatné. Pokud budete každý sám v klidu několik dnů přemýšlet nad tím, co vám vyjádřil ten druhý, začnete být možná k němu daleko více empatičtí.

Proto je zde vlastně komunikace mezi partnery. Vyjasnit si, jak to kdo má. Ale hlavně naučit se přijmout a nerozporovat to, že to ten druhý může mít jinak. Nechtít ho přesvědčit, že takto to mít nemůže, neargumentovat stylem „všichni normální lidé to takto mají“.

V komunikaci podle pravidel jde o to, naučit se respektovat a tolerovat partnera. Když partner pochopí, že ten druhý nerozporujete jako obvykle to, co říká, je možné, že se časem začne otvírat daleko více než před tím. A je jedno, jak dlouho jste spolu. Naučit se správně komunikovat můžete i po dvaceti letech manželství.

Co takovou komunikací získáte?

S nevětší pravděpodobností se značně zkvalitní váš vztah, začnete být k sobě více otevření. Nebudete mít ani jeden obavy upřímně hovořit, protože přestanete mít strach, že vás druhý bude okřikovat, rozporovat to, co říkáte, či dokonce zesměšňovat. Vaše komunikace se dostane na vyšší stupeň, bude v ní více úcty a respektu k tomu druhému.

Pokud se potýkáte s problémy ať ve vztahu, či týkající se vás či partnera v souvislosti se vztahem, neváhejte mě kontaktovat  a vybrat si jednu z možných konzultací zde.