Proč někdo potřebuje ve vztahu cítit bezpečí více než jiný a jak pocitu bezpečí dosáhnout, se dočtete na následujících řádcích.
S potřebou bezpečí se rodíme
Každý z nás se rodíme s potřebou, abychom se ve světě a mezi lidmi, se kterými žijeme, cítili co nejlépe, co nejhodnotněji a také co nejbezpečněji. Každý si v sobě neseme jakési nastavení, jež určuje, jak moc sami sobě věříme. Jak moc vidíme druhé jako ty, kteří jsou svým způsobem bezpeční nebo ohrožující. K tomuto základnímu nastavení pocitu bezpečí jsme samozřejmě přišli v dětství, díky rodičům, respektive vychovatelům.
Někteří lidé ale vlastního pocitu bezpečí nemají dostatek a jsou do jisté míry ustrašení, úzkostní. Se vším si lámou hlavu, neustále od druhých potřebují potvrzení toho, že jsou hodnotní… Čím méně pocitu bezpečí ve vztahu cítíme, tím více se dá obecně říci, že ho nedokážeme dosáhnout sami.
Nedostatek pocitu bezpečí ve vztahu? Reakce jsou dvě
Na nedostatek pocitu bezpečí ve vztahu reagujeme dvěma způsoby.
První je, že se od druhého začneme odtahovat. Myslíme si, že nám dostatek pocitu bezpečí nedává, nebo se bojíme, že bychom na něm mohli být závislí. Druhá varianta je, že na druhého tlačíme, aby nám pocit bezpečí zajistil. Každý z nás se samozřejmě k pocitu bezpečí dopracováváme jinak: někdo získává pocit bezpečí skrze objetí, jiný prostřednictvím dostatku peněz a hmotných statků. Další třeba tím, že s ním partner tráví veškerý volný čas, s nikým jiným si nepíše, nemá sociální sítě a podobně.
Často to funguje tak, že ten, kdo se ve vztahu necítí bezpečně a od svého protějšku se proto odtahuje, je přirozeně vystavován tomu, že partner se k němu zase snaží co nejvíce přiblížit. A tím se roztáčí spirála toho, že ten z partnerů, který se necítí dostatečně bezpečně, je ještě vyhýbavější a odtahuje se víc a víc.
Funguje to ale i obráceně: ten, kdo nemá vyvinutý pocit bezpečí, může na svůj protějšek neustále tlačit, a tím vzniká další začarovaný kruh: partnerovi je to nepříjemné a víc a víc se odcizuje. Úzkostný jedinec, který potřebuje větší blízkost, si takové chování často vykládá právě jako potvrzení toho, že není dostatečně dobrý. A proto si nezaslouží nic jiného, než aby se od něj druhý odtahoval.
Jak získat pocit bezpečí? Pracujte se sebou i s partnerem
Pojďme se podívat na to, jak se k pocitu bezpečí dostat. Existují dvě základní roviny. Pokud sami sebe vnímáte jako někoho, kdo je obecně spíše úzkostný, uzavřený, kdo se se sebou nedokáže cítit dlouhodobě spokojený, pak vyhledejte psychoterapii. Začněte se hlouběji zajímat o to, kdo uvnitř sebe jste a jak se můžete posílit. To je samozřejmě ten nejlepší způsob, jak s nedostatkem pocitu bezpečí ve vztahu pracovat, protože jste závislí čistě a jen na sobě.
Druhá forma, jak získat pocit spokojenosti a bezpečí ve vztahu, je pracovat na tom se svým protějškem. To nicméně vždy vyžaduje ochotu vás obou a to, abyste na tomto úsilí spolupracovali. K tomu, abyste mohli spolupracovat účinně, potřebujete nástroj, bez něhož se neobejdete. Tím nástrojem je funkční komunikace.
Funkční komunikací k pocitu bezpečí ve vztahu
Abyste mohli ve vztahu dosáhnout pocitu bezpečí, musíte správně komunikovat. Musíte si chtít vzájemně sdělit obsah, tedy to, čeho se bojíte a co považujete za příčiny oslabení vaší osobnosti. Budete tedy muset mluvit o věcech nepříjemných a zraňujících. Aby na jedné straně mohl vysílač vysílat to, co je mu nepříjemné a čeho se bojí, musí z druhé strany (od přijímače) cítit podporu. Musí cítit právě pocit bezpečí.
Druhou částí celku je forma komunikace. Než se začnete zabývat posilováním pocitu bezpečí ve vztahu, je velmi důležité, abyste se domluvili na formě, na tom, jak spolu budete komunikovat. Budete-li chtít každý komunikovat po svém, tak jak jste se to naučili v dětství, s největší pravděpodobností se nikdy nemůžete posunout a váš pocit bezpečí bude naopak ještě oslabován.
Chcete posílit pocit bezpečí ve vztahu? Klíčová je forma komunikace
Přirozeně vás neohrožuje jen samotné téma a to, co vás trápí, ale také to, jaký máte pocit z interakce se svým parterem. Buď se můžete cítit zraňovaní, nechápaní a nepodporovaní. Anebo se naopak díky správné formě komunikace budete cítit tak, že o vás partner má zájem, dává vám energii, chce vás podpořit, jako člověka vás respektuje i s vašimi chybami a chce vám pomoci. Tím se samozřejmě pocit bezpečí zvyšuje.
Pokud nastavíte správnou formu, kdy budete z partnera cítit, že mu opravdu můžete věřit, a zároveň vyřešíte příčiny, tedy obsah a důvod toho, proč se necítíte dobře, pak se pocit bezpečí mezi vámi dvěma bude zvyšovat.
Chcete-li se v tématu dokonale zorientovat, doporučuji vám, abyste si přečetli články Chyby v komunikaci s partnerem a Jak změnit komunikaci ve vztahu. Dozvíte se v nich další informace o pravidlech a chybách v komunikaci mezi partnery.
Necítíte ve vztahu pocit bezpečí? Chyba není jen v partnerovi
Pojďme se ale věnovat ještě jedné věci. A to tomu, že řada lidí, kteří se sami se sebou nebo ve vztahu necítí dostatečně bezpečně, to svádí na svůj protějšek. Jak vyplývá z toho, co jsme si uvedli na začátku článku, v žádném případě to není tak, že za váš špatný pocit může jen váš protějšek.
Už jsem zmiňoval obsah a formu. Obsah, tedy to, co vás vnitřně zraňuje, je to, co jste si většinou do vztahu přinesli. Tím vás váš partner nemůže zraňovat, on to do vás nevkládá, nepodporuje tím váš nepříjemný pocit, on jenom na nedostatky, které v sobě už máte, upozorňuje. Bohužel často nevhodnou formou. To, čím vás zraňuje váš protějšek, pokud se necítíte dobře, je forma. A na té se podílíte oba dva.
Neměli byste se tedy k partnerovi chovat tak, že za všechno může jen on. Pak totiž nemáte žádnou naději na změnu. Chcete-li dosáhnout zlepšení, musíte s nedostatkem pocitu bezpečí ve vztahu naopak začít sami u sebe. Musíte chtít problém řešit, třeba i na individuální terapii (pokud se nebude chtít partner na řešení podílet), v opačném případě není šance na zlepšení.
Nevíte si ani po přečtení článku rady s tím, jak vyřešit nedostatečný pocit bezpečí ve vztahu? Neváhejte se na mě obrátit, rád vám pomohu. Vyberte si z konzultací tu, která vám bude nejlépe vyhovovat.
autor článku: Karel Chába
