Pokud se právě nacházíte v situaci, kdy se zamýšlíte, zda-li ještě se svým partnerem zůstat nebo vztah opustit, přečtěte si následující řádky. V dnešním článku se zaměřím právě na tuto situaci a dozvíte se, kdy má smysl ještě o vztah bojovat a kdy je naopak lepší ho opustit.
Základem pro každý vztah je citová vazba, jakási zdravá, ale někdy bohužel i nezdravá závislost, jakési lepidlo vztahu. Tato závislost nám dává smysl vydržet ve vztahu a udržuje nás ve stavu, kdy se svým partnerem chceme být a vztah nechceme opustit. Díky této závislosti partnera bereme jako tu nejbližší a nejdůležitější osobu. Pokud je ale citová vazba zásadním způsobem oslabená nebo úplně odumře, už se na svého partnera znovu nedokážeme navázat a nedokážeme ho mít rádi.
Při ztrátě citové vazby je lepší vztah opustit
Mnohdy v této fázi už s partnerem nedokážeme prožívat uspokojivou intimitu. Nebo se nám dokonce partner hnusí a cítíme k němu odpor či nám je lhostejný. V takovém případě je určitě čas ze vztahu odejít. V této chvíli už se opravdu do vašeho vztahu nemůže vrátit citovost, která v něm byla dříve. Tato citovost je samozřejmě pro vztah klíčová a nepostradatelná.
Dalšími zásadními důvody, kdy vztah opustit, je samozřejmě násilí partnera směrem k vám nebo jeho závislosti. Může to být i stav, kdy vás partner jen využívá a nechává se živit, přestože by mohl pracovat. Ale nejčastějším důvodem proč opustit vztah je, když s vámi partner odmítá řešit vaše problémy nebo krizi vztahu. Je to situace, kdy se s vámi partner nechce podílet na zlepšování vztahu a donekonečna jen slibuje nápravu. Případně se neustále na něco vymlouvá.
Takovýto partner je silně sebestředný. Podmiňuje si svůj aktivitu a svůj přínos, aby se začal podílet na zlepšování vztahu tím, že nejdříve musíte s něčím začít vy. Pak teprve začne on. Toto se sice dá řešit tím, že můžete jít za vztahovým poradcem, ale partner by to také musel sám chtít. Tím chci říci, že někdy je partner zraněný a bojí se, že byste ho mohli zklamat a takto se pouze brání.
Pokud partner nechce do vztahu investovat, je čas vztah opustit
Partner se může bránit zklamání tím, že se nechce spolupodílet na vytváření nebo na opravě vztahu. To je něco, co se nedá asi lehce pochopit. Ale měli byste přijmout, že se partner může bát. Proto nechce citově investovat do nápravy vztahu. Nicméně taková situace se dá řešit jedině tím, že se vydáte za třetí neutrální osobou, za odborníkem. Pokud toto partner odmítá, pak opravdu nemůžete mít donekonečna pochopení pro jeho chování. A může to být důvod k tomu, abyste vztah opustili.
K tomu se vztahuje i to, že mnoho vztahů se v krizi dostane do situace, kdy už vztah jako dřív nefunguje. Vztah neplní svou funkci a partnery již nenaplňuje. Tedy jinými slovy došlo k jakémusi vypovězení pomyslné smlouvy mezi vámi dvěma. Vypovězení toho, co vás spojovalo a je potřeba se zabývat tím, jak vztah předělat, resp. přenastavit do jiné podoby. To musí chtít samozřejmě oba dva, jinak je opět lepší vztah opustit.
Může se stát, že i navzdory tomu, že váš protějšek může chtít se situací něco dělat a chce zabránit, abyste opustili váš vztah, tak můžete tzv. zamrznout. Nemusíte se nikam posouvat. Například se může stát, že se partner chce vrátit a pracovat na vztahu jen za podmínky, že se vrátíte k tomu, co bylo dřív a co dřív fungovalo. Jinak se odmítá zúčastňovat na změnách, protože nechce něco nového.
Opustit vztah, pokud se vztah nevyvíjí?
Zde bychom se samozřejmě mohli dohadovat, kdo z vás je v právu, a zda požadovat změnu je správné. Tedy zda je v právu navrhovatel nového nebo obránce starého. Pravda je ale taková, že lidská osobnost se vyvíjí směrem dopředu. Pokud jednomu z vás přestalo vyhovovat to, jaké uspořádání vztahu bylo doteď, je prakticky nemožné se vracet ke starým pořádkům a je lepší vztah opustit.
Jako příklad mohu uvést pár, který byl velmi uzavřený. Partneři žili jen sami pro sebe. Až po několika letech došlo ke změně, kdy jeden z partnerů se chtěl začít více socializovat. Navrhovatel chtěl, aby se socializovali oba společně, a aby tím obohatili svůj vztah. Nejlépe, aby si našli nějakou partu lidí, se kterými budou sdílet své koníčky. Obránce to ovšem odmítal. Vyčítal a stěžoval si, že navrhovatel je zrádce. Problém je v tom, že navrhovatel objevil nový svět, osobnostně se posunul a přirozeně tedy nebyl schopen udělat několik kroků nazpět a mohl tak jedině vztah opustit.
Problém u obránce byl ten, že se cítil ohrožen a znevýhodněn. A zároveň si neuvědomoval, že vztahy jsou zde od toho, aby nás posouvaly. Mají nám ukazovat, kde máme své slabiny. Vůbec si neuvědomoval, že ho ve skutečnosti ohrožuje jen jeho vlastní strach. Jediným způsobem, jak takovéto zásadní věci ve vztahu změnit, je ochota obou partnerů na situaci pracovat. Posouvat svou vlastní emoční inteligenci. Partneři musí chtít řešit vlastní slabiny své osobnosti a učit se novým dovednostem. Například partnerské komunikaci -podrobný návod najdete v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.
Partner nechce spolupracovat, nezbývá než vztah opustit
Pokud tedy váš partner nechce akceptovat, že sám musí růst, a že se musíte ve vztahu posouvat, pak je to opravdu důvod, abyste vztah opustili. V tomto případě si totiž můžete být jistí, že budete mít ve vašem vztahu i nadále jen nedorozumění. Budete se jen hádat a nikam se neposunete. Bez práce na vztahu vás obou se totiž nemůže nic samo od sebe změnit.
Nemůžeme opomenout ani případy, kdy se k rozdílným názorům oba dva stavíte přátelsky a v klidu a věcně o tom komunikujete. Mohlo dojít k tomu, že se zásadně změnily vaše priority a jeden z vás chce založit rodinu a druhý chce jen budovat kariéru. Nebo jeden z vás se chce odstěhovat na venkov, ale druhý chce žít v centru města a socializovat se či podobně. V takovém případě je samozřejmě opět lepší se spolu dohodnout a vztah opustit.
Pokud si stále nejste jisti, zda máte váš vztah opustit, pak se na mě neváhejte obrátit prostřednictvím konzultace, která vám bude nejlépe vyhovovat. Pomohu vám se zorientovat a vše probereme a zjistíme, jestli máte ještě nějaké možnosti váš vztah zachránit.
autor článku: Karel Chába
Krasny den preji,
s partnerem jsme spolu od svych 18 let. Jsme spolu 4 roky.
Kazdopadne jsme se momentalne rozesli. Rozchazime se celkem casto.
Jde o to, ze je pritel hrozny flegmatik a pasivni clovek co se tyce jeho osobnich veci tak i naseho vztahu.
Cely vztah s nim resim problem ohledne sexu. Spime spolu 1x za 2 tydny a to je pro me hrozne malo. Snazila jsem se to resit pomuckami, oblecenim, domluvila jsem nas k terapeutovi, do poradny, ale on nechtel. Na zaklade tohoto se rozchazime porad.
Kdyz se s nim rozejdu, tak se ani nesnazi a ja se k nemu vzdy vratim.
Obecne se mame ale neskutecne radi, jsme si oporou, rozumime si, ale ta jeho lenost je neresitelna.
Dekuji
Dobrý den, Jano, nevím, na co se ptáte. Nicméně pokud partner nebude chtít se situací něco dělat, nic se nemůže zlepšit. Vy si sama pro sebe musíte ujasnit, jak dlouho ještě chcete čekat a doufat, kolikrát se ještě chcete rozejít, abyste si řekla, že už to takto dál nechcete. Pokud se ale budete odvolávat na to, že vy o vztah máte zájem a on nechce problémy řešit, budete žít v ustrnulém vztahu. Tím chci říct, že do nekonečna tvrdit, že problém je v něm, vám změnu nepřinese. Vaše možnosti řešení jsou právě v tom, že přijmete sama za sebe odpovědnost.
S partnerem jsme skoro 2 roky, hned jsme spolu začaly žít, já se k němu nastěhovala. Předtím jsme se znali, sem tam zašli někam na rande,když jsem se nastěhovala měsíc byl jako v pohádce, pak se mnou partner skoro přestal spát,nevěděla jsem co se děje a začla si v hlavě domýšlet plno věcí, nevěru atd, ale říkala jsem si, že je to v mé hlavě a snažila se uklidnit tím, že je určitě unaven z práce.Za celou tu dobu jsem si celkem zvykla, ale chybí mi ve vztahu vášeň. Když se s partnerem snažím řešit různé naše problémy, vždy se urazí a nebaví se semnou i týden. Nedávno mi řekl, že mám zhubnout, že jsem tlustá, dost mě to ranilo, mám nahoře tak 4 kg od doby seznámení, nevím jak se dál rozhodnout
Dobrý den, Renato, přirozeně vztah dělají dva a oba, pokud něco není v pořádku, se musí angažovat v tom, aby se vztah mohl zlepšit. Partner je evidentně citlivý a bere si to, co mu říkáte, hodně osobně. Proto bych se nejdříve zaměřil na formu. Jakým způsobem spolu máte mluvit, aby byl ochotný jít více do hloubky a chtěl věci řešit konstruktivně. Teprve až se shodnete na formě, má smysl se zabývat obsahem, tím, co přesně vás trápí. Přikládám odkazy na články, kde píši více o možnostech, jak komunikovat, jaké jsou možnosti formy: https://www.partnerske-vztahy.eu/komunikace-mezi-manzeli/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/naslouchani-ve-vztahu/.
Dobrý den, řeším velké dilema a nevím, jak dál. V poslední době jsem zjistila, že mi partner lže a skrývá přede mnou některé věci. Prý z důvodu, abych nebyla naštvaná. To, že jsem pak naštvaná kvůli tomu, že mi lže, asi tolik neřeší… Bohužel, i když lež odhalím, křičí na mě a zarputile tvrdí, že z něj jen dělám lháře. Až po chvíli se přizná, že mám vlastně pravdu a on si vymýšlí. Důvěra k němu není z mé strany skoro žádná, ale láska k němu stále trvá… Má cenu ve vztahu zůstávat nebo odejít? Mé city k němu mi bohužel moc nepomáhají v rozhodování… Jsme spolu jen 3 roky.
Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, pokud k němu máte ještě city, má smysl se pokusit o vztah bojovat. Za jeho chováním jsou nějaké příčiny. Pokud bude ochoten je řešit, situace není beznadějná. Neřešte s ním nyní to, že vám opakovaně lže. Zaměřte se na to, jak spolu komunikovat, abyste byli schopni se bavit o choulostivých věcech. On musí cítit, že ho respektujete i přesto, že dělá něco amorálního. Potřebuje od vás podporu, vědět, že jste s ním v týmu a že mu/vám chcete pomoci. Více přikládám v článcích pod odkazy : https://www.partnerske-vztahy.eu/kdyz-partner-lze%ef%bb%bf/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/narusena-duvera-ve-vztahu/.
S manželem jsme 25 let. Pár krizí jsme překonali. Poslední půlrok bere antidepresiva a začal mne ignorovat. Chce žít pro sebe. Na manželství pracovat nechce, rpryl mne už nemiluje. Odstěhovat se odmítá kvůli dětem 14,18 a prý aby nás mohl podporovat. Domluvili jsme se na kamarádství. S tím rád souhlasil a prý bude dělat vše pro to, aby to fungovalo. Jemu se ulevilo, ale pro mne je to hrozně těžký. Je ochotný, veselý, skvělý. Chtěla bych se odmilovat, aby mi na něm tolik nezáleželo a mohlo to fungovat. Máme pravidla, která občas ze zoufalství poruším a je to nepříjemné. Děkuji za radu.
Dobrý den, Ilono, dokud spolu budete žít, nemusí se vám podařit se od něho odpoutat. Dejte tomu půl roku až rok. Pokud se to nebude posouvat, musíte zvážit, zda tento model žití chcete dál držte. Citům se nedá poroučet a tento styl života není pro každého.
Dobrý den, v minulosti jsem partnerce více krát ublížil mým nezájmem, a mnohdy špatným chováním k její rodině. Vyvrcholilo to když jsem se po 2 měsících z prac. cesty vrazil domu a chtěl mít svůj klid. Partnerka se sebrala a po 3 dnech se vrátila s tím že tomu dáme ještě šanci. Od té doby se snažím fungovat na 100% a vycházet ji vstříc a řekl bych že byla i dost spokojena. Pak jednoho dne přišla od přátel a prý si uvědomila že není šťastná. Od té doby není jako dříve a je dosti chladná a neví co s nama bude. Myslíte že už je pozdě na záchranu nebo to chce jen čas ukázat, že už budu fungovat jako dříve? Děkuji
Dobrý den, nemohu to vědět, nic o vás nevím. Problém vidím ale v tom, že se nemůže na nápravě vztahu podílet jen jeden. I když partnerka může žít s pocitem, že za vše špatné můžete vy, tak i ona musí chtít přiložit ruku k dílu. Potřebujete vztah posunout do další etapy. Do té předešlé už se nevrátíte – vztah už nebude žít z toho, co bylo dřív, a je nutné ho postavit na něčem jiném. A na tom se ona musí chtít účastnit. Začít byste měli od toho, že se budete učit základům komunikace a naplňování potřeb. K tomu přikládám odkazy, kde o tom píši více: https://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/.
Zdravím. Již dva roky mám vztah. Je mi 42 let, jsem vdaná, děti 17 a 10 let. Příteli je 49, ženatý, synové 26 a 9 let. Nejstarší syn mu před 10 lety tragicky zemřel, byli na sebe velmi fixováni. S nejmladším synem jsou na sobě také velmi závislí. Chtěli bychom spolu bydlet, jenže přítel odmítá jít bydlet do bytu, rozhodl se postavit dřevostavbu na své zahradě, která nepřímo sousedí s domem, ve kterém nyní bydlí. Dřevo na stavbu už má. Jenže stavba bude trvat minimálně dva roky, zatím se ani nerozvádí, zatímco já ano. Já řekla o svém vztahu manželovi měsíc od začátku, nechtěla jsem s ním spát. Přítel nikdy naplno vztah se mnou ženě nepřiznal. Nechává ji v nejistotě. Jaký je váš názor? Děkuji
Dobrý den, mohu posuzovat jen z toho mála, co mi píšete, a bez jeho vyjádření. Takto to vypadá, že se mu nechce do toho opravdu se odpoutat od místa, kdy žije, od ženy ani od dětí, jak by bylo nutné pro to, abyste měli vztah, do kterého nebudou zasahovat jiné vlivy.
Dobrý den, partner se po narozeni dcery začal chovat chladně, řekla bych, že se uzavřel úplně do sebe, postupně se to stupnovalo. Teď je dceři 15 měsíců a jsme ve fázi, kdy už s námi nebydlí, říká, že potřebuje být sám a dát si pauzu. Jsme spolu 12 let a já už čekám 8 měsíců, nic se nelepší, máte zkušenost, že by to někomu pomohlo? Nechce o tom vůbec mluvit a u odborníka jsem byla jen já, cokoliv na zlepšení jsem navrhla, tak odmítl vyzkoušet, ze začátku prý žárlil na dceru a poté, že ochladl jeho vztah ke mě, že měl málo pozornosti. Děkuji za názor
Dobrý den, to, co píšete ohledně jeho žárlení a ochladnutí vůči vám, není bohužel nic výjimečného. Hlavní je ale to, že nechce problém řešit s odborníkem. Nemusí být totiž schopen sám zpracovat emoce, které v sobě ve spojení s vaší situací řeší, a tudíž už se nemusí vrátit. Doba, po kterou to řeší, ukazuje na to, že to sám nezvládá a nemá cenu moc doufat v to, že když nevyhledá pomoc, zásadně se to změní.
Dobrý den. S bývalým jsme se dali po letech opět dohromady. Oběma nám je kolem 30. Bohužel to chce neustále držet v tajnosti. Prý je to z důvodu, že by mu všichni to rozmlouvali včetně rodiny a rozmlouvali mu to. Vleče se to již několik měsíců. V osobním životě se chová jako partner – výlety, sex, společné večeře, trávení času. Říká jak mě má rád, nestýká se s jinými. Já mu pomáhám s úklidem, on mě s opravami. Pro něj to ale není ,,zas tak vážný vztah,,. Myslite, že se to může vyvinout? Mám pocit že důvody rozchodu pominuly nebo na nich úspěšně pracujeme. Nebo je lepší odejít? Všichni mi radí odejít, ale zajímal by mě pohled muze.
Dobrý den, toto není o pohledu muže nebo ženy. Je to o tom, co se v něm děje. Čeho se bojí, z čeho má případně ve spojení s vaším vztahem úzkost. Je jasné, že se v té věci k sobě neumíte přiblížit dostatečně na to, abyste si řekli, co komu vadí, co kdo prožívá = co se ve vás děje na úrovni negativních prožitků a emocí. Toto si vzájemně odhalit a podpořit se v tom je ve vaší situaci klíčové. Nemá žádnou cenu ho za to odsuzovat. Naopak má smysl se bavit o tom, proč se jeden druhému neotevřete tak, abyste si mohli pomoci. Pokud si nejste vědoma pravé příčiny jeho chování, pak ho neznáte a neumíte se podpořit. Ani on nezná vás. To je to, na čem potřebujete pracovat.
Dobrý den, chtěl bych od vás pomoci (chtěli bychom) se situací ve vztahu já osobně se nechci hádat s člověkem kterého mám rád ale považuji už svoji přítelkyni za psychopata který mi dokáže tak naštvat a donutit k věcem které mě samotnému jsou proti srsti.. Hadame se hlavně kvůli tomu že bydlíme u přítelkyně a já jsem ve znamení lva tak to těžce nesu pac to dostávám sežrat platím nájem přesahující náklady na byt ale beru dávám peníze na jídlo ale jídlo nikde a rád bych proplacel účtenky ale přítelkyni se to zdá málo a nehodlá mi nosit účtenky plus je samozřejmě v tom jak kdo tráví volný čas ale už jsem se 2x odstěhoval zase jsme spolu a teď je to už do třetice a opravdu už nevím jak dál.
Dobrý den, normální je to, na čem se vy dva shodnete, co vám oběma vyhovuje. Nemá cenu řídit se tím (ani to nefunguje), jak to mají jinde. U vás je klasicky základní problém v komunikaci. Bavíte se o věcné/hmotné rovině, ale bavit se máte o té emoční. O tom, co prožíváte, tématu, které řešíte, a co vás vede k tomu, že oba chcete právě to, co po druhém požadujete. Základ je tedy v tom, abyste se nejdříve bavili o tom, jakou „hru“ chcete hrát – šachy, nebo pexeso. Pak se dohodnout, jaká pravidla bude hra mít. Teprve pak se můžete bavit o konkrétním obsahu vašeho problému. Vy nemáte ještě dohodu o hře a pravidlech a už „hrajete“. To nemůže fungovat.