Mnoho párů se v dnešní době rozchází zbytečně. Neuvědomují si mnohdy, že na vině je jejich „přechozený vztah“.

Proč je dnes tolik přechozených vztahů?

Lidé se v dnešní době nehrnou do svatby ani do plození potomků, jak tomu bylo za našich maminek a babiček. Tam byl vývoj vztahu jasně daný. Lidé spolu začali chodit, pak nastala svatba, dítě, popřípadě častěji těhotenství a s ním spojená rychlá svatba. Dnes je situace jiná. Lidé mají více možností k cestování, studiu, kariérnímu růstu. Vztah, který pak mnohdy bez vážnějších problémů trval roky, se najednou dostává do fáze, kdy začne stagnovat.

Bývá to většinou v období, kdy pár už spolu i nějaký ten rok žije. Partneři pak v něm mnohdy setrvávají už jen setrvačností, z důvodu zvyku, či že „je jim blbé“ se jen tak pro ni za nic rozejít. Z vnějšku vše vypadá v pořádku, okolí pár považuje za harmonický a bezproblémový. Jenže většinou se po čase u jednoho či obou z nich začínají objevovat určité varovné signály.

Tyto signály mohou být ve formě určité nespokojenosti – což často dotyčný či dotyčná v sobě zadusí, protože má pocit, že když nic důležitého ve vztahu nechybí, tak je vlastně vše v pořádku. Ve chvíli, kdy zjišťuje, že jí či jej přestává partner přitahovat, se už mnohdy situace stává neúnosnou.

Problémem dnešních vztahů je, že se odkládá jak založení rodiny, tak svatba. Vztahu tedy může chybět potřebná dynamika, změny, které jej mohou někdy sice i poškodit, ale také chybí změny, které jej udržují při životě. Dlouhodobě neměnný stav vztahu, kdy chybí nové podněty pak samozřejmě vedou ke stereotypu a únavě vztahu.

Varovné signály, že můžeme být v přechozeném vztahu

Čím dál tím častěji se objevuje nespokojenost se životem především ve spojitosti se vztahem. Převládá pocit, že vztah nikam nevede, nikam se neposouvá. Mnohdy se s partnerem začínáme hádat, často se zdá, že nevíme, co chceme.

Partner či partnerka již pro nás nejsou přitažliví. Marně přemýšlíme, co jsme na něm či na ní viděli na začátku vztahu. Vyhýbáme se sexu s partnerem.

Kritizujeme partnera, přemýšlíme často nad rozchodem.

Připadají nám atraktivní jiní muži či jiné ženy více než náš protějšek .

Touha po svobodě. Najednou zase toužíme chodit do společnosti bez partnera.

Pomyšlení na vztah nám nepřináší už radost.

Pomůže přechozenému vztahu svatba?

Někdy právě proto, že už to není ono, začne jeden z partnerů (většinou ten na vztahu závislejší) přemýšlet o svatbě. Většinou proto, že má pocit, že to vztah zachrání (protože cítí, že mu partner začíná unikat), ale někdy také proto, že doufá, že nový impuls bude pro vztah vzpruhou. Na to se ovšem nedá spoléhat.

Vzít si pak nakonec svého partnera či partnerku jen proto, že by se už tak nějak mělo, ale ve chvíli, kdy se už moc nepřitahujeme, není samozřejmě nejvhodnější volbou. Takové manželství pak také nemusí nejlépe dopadnout. Někdy se také stane, že jeden z partnerů „náhodou“ potká někoho jiného, a bude se muset rozhodnout s kým chce být.(Většinou to není náhoda, protože podvědomě už někoho potkat nějakou dobu zřejmě toužil).

Rozhodování pak mnohdy vůbec není jednoduché, protože především rodina často tlačí na takového partnera stylem: „Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.“ Původní letitý partner nás už sice moc nepřitahuje, ale víme, co od něj máme čekat. Rozhodnutí, zda zůstat a snažit se nějak vzkřísit přechozený vztah, či se raději rozejít, je pak jen na nás.

Pokud chceme zachránit přechozený vztah, potřebujeme především vztah oživit. Každý vztah by měl směřovat ke společnému cíli, mít nějakou společnou vizi a tu naplňovat. Dobré je také mít společný  projekt. Něco, co by vás spojilo.  Společné cíle dávají vztahu dynamiku.

Vše začíná samozřejmě u komunikace. Je tedy dobré začít spolu komunikovat, například podle článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.

Důležité je si především ujasnit:

• Co každý z vás do budoucna od vztahu očekává

• Zda-li je v očekáváních jednoho i druhého možná slučitelnost (někdy bohužel pochopíte, že řešením je rozchod)

• Pokud zjistíte, že máte oba zájem vztah zachovat a pracovat na něm, musíte si vytyčit určitý plán, jak začít věci dělat jinak (to nemusí být vůbec snadné)

• Říci si, co a jak budete dělat, aby se nejen vztah dostal z krize, ale také abyste se posunuli dále

• Dohodněte se, že v krizi nebudete dělat zásadní rozhodnutí (nechtít zachránit vztah pomocí svatby nebo dítěte). Toto odložte až na dobu, kdy bude krize za vámi a budete si vztahem jistí.

Pokud se potýkáte s problémy ať ve vztahu, či týkající se vás či partnera v souvislosti se vztahem, neváhejte mě kontaktovat a vybrat si jednu z možných konzultací zde.

Související články: Přechozený vztah