Jste spolu se svým manželem již dlouhé roky, možná desítky let. Nechová se k vám špatně, stará se dobře o rodinu, je všímavý a hodný. Přesto ale nejste spokojená a už nějakou dobu zvažujete, že od svého manžela odejdete a půjdete hledat štěstí jinam.
Je vám tento příběh trochu povědomý?
Není to nic až tak vzácného. Podobné problémy trápí mnoho žen. Často jsou to ženy, které svého manžela potkaly relativně brzy, kolem střední školy či na začátku vysoké. Byly s ním spokojené, možná navíc začaly očekávat dítě, tak neviděly nejmenší důvod, proč se nevdát. S manželem žily více méně spokojeně. Vychovávali spolu děti, chodili do práce, prostě byli normální rodina.
Po jisté době, obvykle poté, co děti odejdou z domova, začne ženám něco chybět. Přestože si racionálně žena uvědomuje, že se nevdala špatně, že se o ni její manžel stará, že mu na ní záleží a že není nejmenší logický důvod od něj odejít, tak má pocit, že jí něco uniklo. Že se ke svému muži zavázala příliš brzo a že si vlastně pořádně nestihla užít. Může mít pocit, že dosud se věnovala pouze dětem a o své touhy moc nedbala, takže teď je čas to napravit. Možná dokonce byl její manžel jejím prvním a tedy jediným sexuálním partnerem. Nyní začíná uvažovat, jestli o něco nepřišla tím, že zůstává jen s ním. Ve vztahu se nudí, manžel, který již dost možná nevypadá tak dobře jako za mlada, ji přestává přitahovat a vztah ji nenaplňuje. Má pocit, že se potřebuje najít. Její manžel není špatný, ale už v ní nevzbuzuje tu touhu, nadšení a uspokojení jako tehdy.
Odejít, nebo zůstat?
V první řadě je důležité si přiznat, že máte ve vztahu problém. Takovéto myšlenky nejsou ve zdravém vztahu úplně běžné a napovídají o hlubší nespokojenosti.
Otázkou, kterou byste si měla teď pokládat, není, zda zůstat, nebo odejít. Ale proč se cítíte nespokojená. Co vám chybí? Umíte to konkrétně pojmenovat, nebo máte jenom takové nejasné tušení, že někde jinde by vám mohlo být lépe?
Položte si otázku, od kdy máte takovéto pocity a myšlenky. Co se tou dobou ve vašem změnilo? Co bylo tím spouštěčem? Často to bývá například odchod dětí na vysokou školu v jiném městě nebo když děti zakládají vlastní rodinu. Žena dříve věnovala většinu svého času svým dětem. Nyní má tento čas volný a začíná přemýšlet, čím ho naplnit.
Ženy často tvrdí, že jejich manžel je velice hodný, starostlivý a úžasný otec, přesto ale zvažují, že od něj odejdou. To samo o sobě vypovídá, že pravý důvod nespokojenosti se nebude skrývat v manželovi, ale v ženě samotné.
Ženy, které se rozhodnou řešit to rozchodem, si pak obvykle krátkodobě užívají nově nabyté svobody a volného času, často se jim ale vrátí přesně ty pocity, kvůli kterým od manžela odešly, a jsou nespokojené i nadále.
To je proto, že se svůj problém rozhodly řešit tak, že před ním utekly a odsunuly ho někam do pozadí. Nevyřešený problém ve vlastní mysli se však po čase opět dostal na povrch.
Nejlépe se najdete v dobrém vztahu
Mnoho žen má pocit, že aby mohly objevit své pravé já, musí od manžela odejít. Tak to ale není, nejlepší podmínky k objevování sebe sama a k řešení problémů máte v dobrém vztahu, kde vás podporuje milující partner. Samotným odchodem z manželství se vaše nespokojenost nevyřeší.
Co dělat?
V prvé řadě si v klidu se svým partnerem sedněte a svěřte se mu se svými problémy. Řekněte mu, co vás trápí a společně se pokuste zjistit, z čeho tyto vaše pocity pramení. Společně se dohodněte jak budete postupovat dále, udělejte spolu partnerskou dohodu s jasnými mantinely, které budete dodržovat.
Snažte se zapracovat sama na sobě. Pokud teď máte více času, nepromrhávejte ho přemýšlením o nějaké smyšlené realitě, že odchodem se vaše problémy vyřeší. Věnujte se svým koníčkům, prozkoumejte své touhy, plňte si své sny. Nemusíte do všeho nutně zapojovat i svého manžela, ale vyhraďte si také nějaký čas, který budete trávit společnou aktivitou. Naučte se něco nového, navštivte zajímavé kurzy a podobně.
Pokud i poté vám bude připadat, že jste stále nespokojená, a budete uvažovat o odchodu, obraťte se nejprve na odborníka. Byla by přeci škoda zahodit něco pěkného, co jste s manželem dlouhá léta budovali, jen kvůli nějakému mlhavě lepšímu životu bez něj, který dost možná vůbec neexistuje.
autor článku: Karel Chába
Ahoj,
tohle vše nějak nechápu. On je hodný, on se stará, on je dobrý, ale ta paní chce odejít.
Můj manžel je zlý, sobecký, nestará se, nezajímám ho, nebere na mě ohledy, neustupuje, nestará se o mě, je drzý….. přesto s ním musím být. Ano, musím. Nemám kam jít. Nemám nic. Moji rodiče tutlají, chtějí náš vztah udržet, na mě jim taky moc nezáleží. Máme 2 malé děti. Nejsem šťastná. Přežívám. Měla bych odejít, chtěla bych. Ale co dál? Manžel je zlý, všehoschopný. Má za sebou svoji rodinu. Lže. Je mu vše jedno. Úplně by mě zničil. Zneužívání, tak bych nazvala jeho postoj ke mně. Já chtěla a snažila se o manželství. S ním nehnu ani podobrém. Prosila jsem ho, žádala, vysvětlovala,nic platné
Dobrý den, Jitko, myslím, že vám nejlépe odpoví na vaši polemiku mé dva články, které přikládám v podobě odkazů: https://www.partnerske-vztahy.eu/milujeme-ty-kteri-nas-odmitaji-a-odmitame-ty-kteri-nas-miluji-priciny/
https://www.partnerske-vztahy.eu/milujeme-ty-kteri-nas-odmitaji-a-odmitame-ty-kteri-nas-miluji-dusledky/
Jitka Březen 19, 2018
Děkuji Vám za odpověď, odkazy. Ale jinak byste přemýšlel, kdybyste nebyl ve vztahu sám, ale měl malé děti atd. Mí rodiče měli těžký život, především musí nyní držet nad vodou moji nemocnou sestru. Na mě prostě už nemají tolik času atd. A já beru ohledy, chápete. Nebudu blízké zatěžovat, aby mi brzy zemřeli, trápili se. A jak by vypadal můj život dál? Manžel je drzý, stojí za ním silně jeho intrikující rodina, je jim vše jedno… Je to složitější. Detaily psát nebudu.
Děkuji Vám za snahu mi poradit. Není to tak jednoduché.
Jsem s manželem spolu deset let máme věkový rozdíl sem o dvacet let mladší mi je29let.a poslední dva roky je manžel zcela odcizen.ztratil jakoby zájem vůbec si mě mě nevšímá nepotřebuje komunikovat a připadá mi ze když už sem mu dala dvě děti tak si myslí že mě má jistou a mysli si že už nemá tu potřebu se pěkně chovat. A vylozene zneužívá toho.navíc mi neprojevuje sebemenší náklonnost jako by jsme ani nebyly spolu mám pocit že sem pro něj nepřítel kterého chce jen cepovat ale ty hezké věci ve vztahu ty že nemusí projevit a takhle se to táhne nějakou dobu a je to čím dál horší a čím víc se snažím být na něj vstřícnějsi tak tím je to horší navíc jsem atraktivní blondýna děkuji za radu
Dobrý den, tak jako všechno, tak i vztahy se mění a vyvíjí. Je tedy nutné na to reagovat. Musíte si sednout a říci si, kdo co chce a za jakých podmínek. Více zde https://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/. Pokud ale i nadále nebude chtít nic řešit, tak se nemůžete nikam posunout a vy byste pak mněla zvážit, zda vám to stojí i nadále setrvat ve vztahu za to.