Zůstat nebo odejít ze vztahu s žárlivcem?

Žijete se žárlivým/vou partnerem/kou? Už déle si kladete otázku, zda to někdy bude lepší? Nevíte, jestli je možné, aby se změnil/a? Přemýšlíte o odchodu ze vztahu, ale nevíte, zda děláte dobře? Pokud se ptáte na tyto a podobné otázky, tak čtěte dál a dozvíte se, jaké máte možnosti.

Kdy se vztah nezlepší

  • partner/ka neuznává, že má problém se žárlivostí. Chybu vidí jen ve vás. Obviňuje vás z nevěry, nelásky a přitom nemá žádný důvod o důkazech ani nemluvě. V tento moment je vyhlídka na lepší vztah a budoucnost nulová. Pokud někdo nepřipustí, že je nemocný, tak se nemůže začít léčit a nutit dotyčného nejde. Jestliže jste v této situaci, tak doporučuji vztah ukončit.
  • partner/ka uznává, že má problém, nicméně jen slibuje, že se to už nestane. Nedokáže navrhnout, jak by se problém řešil. Vždy se po žárlivé scéně omluví, ale změna je v nedohlednu.
  • partner/ka sice chodí k nějakému odborníkovi, ale jen kvůli tomu, že to chcete vy. Uznávám, že nějaká šance na zlepšení je, ale jen malá. Je tomu tak proto, že důležité pro úspěšné zvládnutí problému je, aby dotyčný/á chtěl/a sám/a. Tedy, aby motivace byla primární a ne sekundární. Pokud se máte v něčem změnit (a to není někdy vůbec jednoduché) musíte mít vůli a chuť to dělat hlavně kvůli sobě.

O tom, že by docházelo k fyzickému násilí, týrání, omezování osobní svobody a vydírání ani nemluvím. V takovém případě od partnera odejděte hned. Pokud mu/jí přeci jen chcete dát šanci, tak ale jen z povzdálí a mimo společnou domácnost.

Nemalujte si vzdušné zámky, že se to může samo zlepšit. Neomlouvejte takové chování jen proto, že je to nemoc. Nevymlouvejte se na děti. Že díky nim nemůžete odejít. Život dětí v rodině, kde jeden z rodičů chronicky žárlí, může být velmi škodlivý pro jejich budoucí návyky. Navíc když delší dobu žijí v takovém prostředí, tak mohou takové chování považovat za normální a budou se tak chovat k partnerovi/ce v budoucnosti v dospělém věku. Nebojte se oslovit odborníka na vztahy a svůj problém konzultovat. Není nic horšího ve vztahu něž nejistota. Řešte problém každopádně a to s partnerem/kou nebo bez. Vždy máte nějaké možnosti. Když do zvládli jiní, tak vy také můžete. Držím vám palce a přeji mnoho úspěchů v řešení takto složité věci. autor článku: Karel Chába Související články: Žárlivost Jak pomoci partnerovi, který žárlí? Žárlivost a jak s jí zbavit?

Novinky
na váš e-mail.:

Jak zvládat partnerské vztahy

Informace o zpracování osobních údajů
Zadat váš email

Zaslat na email

vytisknout

6 komentářů u „Zůstat nebo odejít ze vztahu s žárlivcem?

    Jiri Srpen 7, 2017

    Dobry den.jsem s moji pritelkyni asi 3 roky a zarli,ale nema na co.porad si vymysli a terorizuje me.a ja uz nemuzu asi se zblaznim co mam delat?dekuji
      Karel Chába Srpen 7, 2017

      Dobrý den, vaše partnerka potřebuje terapii. Pokud nezačne docházet k odborníkovi, nic se na jejím chování nezmění.
        Jiri Srpen 13, 2017

        Ale ona si to nechce pripustit.jeden den si me chce vzit a druhy den ji podvadim je to hrozny pripadam si ja jako blazen uz k tomu nemam daleko a sesipu se.ona se umi dokonale pretvarovat a umi i dobre lhat.porad me citove vydira.co mam delat?dekuji jiri jo a je o 11 let starsi nez ja
          Karel Chába Srpen 13, 2017

          Dobrý den, z pochopitelných důvodů nemohu opakovaně reagovat na váš dotaz. Po každé mé odpovědi nejspíše budou následovat další vaše dotazy, a tak to půjde dál a dál. On-line poradna je jen obecně návodná, ukazující směr. Váš problém nevznikl přes noc a nemůžete si myslet, že ho vyřešíte jen tak jednoduše (i když bych vám to přál). Pokud chcete svůj problém opravdu řešit, tak využijte této služby – https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/pisemna-konzultace/. Detailně vám popíši, co máte krok po kroku dělat, a vysvětlím vám, proč jste se do situace dostali, abyste to už neopakovali.
    H. Září 15, 2018

    Dobrý den. Je mi jen 15 let. Mám přítele 2 roky. Jsem šíleně žárlivá, dokážu žárlit i na filmové postavy. Když mám největší záchvat žárlivosti, začnu se dusit a zhroutím se, chce se mi zvracet, nadávám a křičím. Jsem hodně nesebevědomá, nemám kamarády, nejsem sociálně „chytrá“ a mám pocit, že jsou všichni lepší než já. Úplně všichni. Co mám dělat? Trvá to už skoro rok, přítel je skvělý a pomáhá mi, ale já se nedokážu ovládat a bývám až agresivní. Nechci to dělat. Nechci mu ubližovat, nezaslouží si to, vždy mě to mrzí. Pomohla by mi terapie? Bral by mě vůbec terapeut vážně v mém věku? Děkuju moc.
      Karel Chába Září 18, 2018

      Dobrý den, s tím, jak to popisujete, není pochyb o tom, že nic jiného než terapie, pokud se chcete posunout, vám nezbývá. Určitě doporučuji problém řešit s odborníkem. Vůbec se nezabývejte tak irelevantními myšlenkami, jako že věk rozhoduje o tom, zda vám terapeut bude věřit, a najděte si ho co nejdříve.
Omlouváme se, komentáře a poradna jsou dočasně vypnuté. V případě, že potřebujete vyřešit svůj partnerský problém, můžete využít služby písemné konzultace. Pro více informací klikněte zde.