Abyste mohl/a dobře vyřešit situaci, kdy váš partner neví, jestli s vámi chce být, potřebujete vědět, jak v této situaci přemýšlí, co můžete a co byste neměl/a dělat. To vše se dočtete v následujícím článku.
Jak váš partner uvažuje, když neví, jestli s vámi chce být
Především bych vás chtěl upozornit na to, že si to v drtivé většině případů váš partner nevymýšlí. Chápu, že můžete být zaskočen/a tím, že ještě možná „včera“ vám partner říkal, jak vás má rád, plánoval s vámi budoucnost, a dnes vám oznamuje, že neví, co bude dál.
Tím, že partner neví, jestli s vámi chce být, se nachází v klasickém psychologickém konfliktu. To znamená, že jedna část jeho mysli by s vámi chtěla zůstat a ta druhá z jakýchkoliv důvodů chce ze vztahu odejít. Část mysli vašeho partnera, která se stará o naplňování potřeb, se domnívá, že s vámi své potřeby, plány a touhy nemůže naplnit. Je to ta část mysli, která je zcela sobecká a naprosto iracionální. Ta se stará pouze a jen o naplnění potřeb. Tato část mysli nezná vinu a neví, co to je kompromis.
Naproti tomu část, která je zodpovědná za morálku, se ho snaží ve vašem vztahu udržet. Moralizuje. Problém není ale jenom v tom, že je partner v konfliktu svých dvou částí mysli, ale i v tom, že pořádně neví, co chce, co by jeho nespokojenost vyřešilo. Nejde tedy jen o to, že neví, zda má dát přednost sobě, nebo zda chce být s vámi.
U člověka, který prožívá takto svůj vnitřní konflikt, se mění nálady doslova z minuty na minutu. Dokáže vám každou chvilku říkat, že chce něco jiného. V jednu chvíli je schopen vám říct, že s vámi zůstane a že všechno bude dobré, a za pár minut přichází s tím, že musí odejít, že to nemůže vydržet.
Tento způsob chování partnera vás přirozeně musí zraňovat. Nicméně vám doporučuji na základě toho, co si přečtete v článku, abyste se nad jeho chování co nejvíce povznesl/a. Jak už bylo napsáno, partner vám to nedělá schválně a dochází u něj ke klasickým psychologickým procesům, které prožívají všichni, kdo se nachází v situaci, kdy jsou frustrováni z nějakých nenaplněných potřeb a nevědí, jak tyto své potřeby naplnit. Sám postižený vnitřním konfliktem trpí, trpí tím, že neví, jestli s vámi chce být.
K frustraci dochází na základě nenaplněných potřeb, které se buď týkají přímo vztahu a vás, nebo nějakých jiných oblastí partnerova života. Pokud jde o vás a vztah, partner asi cítí pocit zmaru z nenaplněných očekávání, která na vás měl. Zde je na vaši obranu nutné podotknout, že to mohu být nereálná očekávání anebo že vy dva neumíte dostatečně dobře komunikovat. Partner ale nevidí problém v komunikaci, vidí ho vinou takzvaného přenosu ve vás. Přenos je další z psychologických procesů, který používají všichni. Abyste zjistil/a, jaký je rozdíl mezi komunikací a mluvením, doporučuji článek, Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace kde to vysvětluji.
V jiném případě si partner může myslet, že jste překážkou, že s vámi nedokáže naplnit své potřeby, týkající se třeba práce, a proto je tak silně nerozhodný a neví, zda s vámi chce být.
Co můžete udělat, aby partner zjistil, jestli s vámi chce být
Především na partnera v tento moment, v této situaci a v tomto období nesmíte tlačit. Pokuste se partnerovi dát čas a prostor, aby si mohl srovnat své myšlenky a aby měl pocit, že je při svém rozhodování svobodný. Doporučuji vám, abyste si sedli a v klidu bez emocí si promluvili o tom, kolik času bude váš partner potřebovat na to, aby si rozmyslel, co chce. Dále se dohodněte, jak se k sobě v tomto přechodném období budete chovat. Je velmi důležité, abyste se zbytečně nehádali, aby partner nemohl být ještě více frustrovaný a nedocházelo u něho k přesvědčení, že bude lepší, když se spolu rozejdete. Už tato dohoda vám může pomoci k tomu, že partner uvěří, že společně jeho problémy zvládnete.
Vy sám/a byste si měl/a najít někoho, na koho se můžete obrátit. Dobrou přítelkyni, přítele nebo partnerského poradce, abyste se mohl/a svěřovat s tím, co prožíváte, abyste si na celou situaci nepřipadal/a sám/a. V tomto období není totiž rozumné s tímto zatěžovat svůj protějšek, který sám neví, co chce, a mohlo by to u něj/ní vzbuzovat velké pocity viny. Tyto pocity v protějšku mohou vyvolávat stav, že by bylo lepší odejít a netrápit vás. Může cítit silný stud, že není schopen se rozhodnout, jestli s vámi chce být.
Co byste neměl/a dělat, když váš partner neví, jestli s vámi chce být
Nevyhrožujte partnerovi, jak už bylo řečeno, zbytečně ho nezatěžujte tím, jak tuto situaci negativně sám/a prožíváte. Nedělejte žádná unáhlená rozhodnutí. Tím byste jen partnera utvrzoval/a v tom, že se má sám okamžitě rozhodnut, a to většinou k tomu, že chce odejít. Chce utéct ze vztahu, kde má pocit, že vám ubližuje.
Už jsem se zmiňoval o tom, že jedna z částí mysli partnera vyvolává pocity viny. Říká mu, jak je špatný tím, že se k vám takhle chová. A to může být pro někoho tak neúnosné, že chce odejít, aby si ulevil. A to i přesto, že můžete namítat, že váš partner žádné pocity viny podle toho, jak se k vám chová, nemá. Doporučuji vám, abyste se na svého partnera díval/a jako na „nemocného“ a chápal/a, že situace, ve které se nachází, není něčím, co by si vymýšlel pro svou zábavu.
Co by měl udělat ten, kdo neví, jestli chce být se svým protějškem
Pokud nevíte, jestli chcete být se svým protějškem, pak ideální stav je pracovat na tom, abyste se v sobě lépe vyznal/a. Jsou dva způsoby, jak se můžete snažit situaci vyřešit. První způsob je pasivní. Budete jenom čekat, snažit se sám/a přemýšlet o tom, co byste chtěl/a a jak to máte udělat. Budete doufat, že to zvládnete. Nevýhodou s největší pravděpodobností bude, že stále dokola budete opakovat způsob myšlení, který jste praktikoval/a dosud. A tento způsob myšlení vás zatím přivedl jenom do problémů.
Naopak aktivní způsoby řešení situace nejlépe s odbornou pomocí povedou k tomu, že se začnete učit o sobě přemýšlet jinak. To vám dovolí se na sebe kouknout z jiných úhlů pohledu, než dosud. Pokud vstoupíte do terapie, začnete se zabývat hlubšími obsahy svojí mysli. Budete se zabývat právě tou částí mysli, která je v konfliktu s částí, která ve vás vyvolává pocity viny. Budete se zabývat tou částí mysli, která je nespokojená a chce po vás, abyste začal/a naplňovat své potřeby, abyste začal/a žít, říká vám, že máte právo na to, abyste byl/a spokojený/á.
Pokud pochopíte hlubší obsahy nevědomé mysli, pokud pochopíte principy toho, jak jste doteď přemýšlel/a, mnohem lépe se v sobě vyznáte a budete schopný/á se lépe rozhodnout, co máte dělat.
Pakliže i po přečtení tohoto článku stále nevíte, nejste si jist/á, jak byste měl/a postupovat, rád/a byste celou situaci pro jistotu probral/a s někým, kdo tomu rozumí, neváhejte a obraťte se na mě. Zde najdete možnosti konzultací.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den. S partnerem jsme 10let, máme 8letou dcerku. Nedávno jsem se dozvěděla, ze mě podvedl. Vše ukončil a vysvětlil mi, ze byl na dne, ze neustále poslouchal, jak je špatný. Jsem rozhodnuta a vyrovnaná mu to odpustit, ale on teď nevi co chce. Rika, ze chce byt s námi, ze mě miluje, ale ze v sobě má momentálně blok. Nevím co mám dělat, jak se chovat. Hodně to bolí.
Dobrý den, doporučuji vám společně se zaměřit na ten blok, na to, že se už před nevěrou cítil jako ten špatný. Asi se totiž bojí, že se vše z vaší strany bude opakovat, že se k němu zase nebudete chovat dobře. Váš problém mezi vámi není určitě vyřešen a nebyl by ani tehdy, kdyby on už teď byl v pohodě. Vy neřešíte příčiny toho, proč jste se do krize dostali. A to je nutné.
Dobrý den, s přítelem jsme byli skoro 2 roky. Před 2 měsíci mi řekl, že se rozcházíme, i když jsme se i poté neustále scházeli, avšak psali jsme si s jinýma, chodili na rande s jinými. Vznikl z toho takový volný vztah. Já nepotřebovala takovou změnu. Je mu 24 let a jsem jeho první vážný vztah, tak se chce vyblbnout. Poznal i další slečnu, se kterou dá se říct randí a do toho se ještě shází se mnou a ještě si dopisuje s jednou, se kterou se má také sejít. Mě tvrdí, jak neví co chce, že by se mnou chtěl být, ale i nechtěl, že chce zažít ještě jiný vztahy. Je zmatený. Přitom vím, že s oběma slečnami by vztah se vším všudy ani nešel. On si však dost věcí neuvědomuje nebo až za dlouho.
Dobrý den, Evo, bohužel netuším, na co se ptáte. Nicméně z toho, co píšete, vyplývá, že pokud chcete zachovat naději na to, že by mohl být jen s vámi, pak ho musíte nechat, aby si ujasnil, co chce, respektive prožil to, po čem tak touží. Pokud mu v tom budete bránit, o to více to bude chtít.
Dobrý den, s přítelem jsme žili 14 let a máme spolu 4 letého syna.Vše bylo hezké, dovolené, trávili jsme spolu veškerý čas a vše si říkali.Před rokem jsem se seznámila s jiným mužem a sblížili se, pouze kafe a pokec, byla to změna i doma jsem začala být jiná a od přítele se oddálila. Poznal to a já to ukončila, ale letos na jaře si přitel našel nové přátele a začal s nimi trávit večery beze mě a pořád byl na mobilu.Řekla jsem, že to zkusíme spravit, řekl, že neví, zda ještě on to chce a odstěhoval se k rodičům, kde je už dva měsíce. Syna si bere, ale prý to zatím necháme jak to je, chce čas. Komunikujeme jen ohledně syna. Začal i sportovat, mám obavu, že je v tom i jiná.Děkuji za odpověď.
Dobrý den, Petro, ano, bohužel to tak v těchto případech často bývá, že je v tom někdo třetí. Obávám se, že když na něho zatlačíte, bude to ještě horší, a proto v tento moment nezbývá, než mu nechat prostor. Pakliže ho budete chtít přitáhnout, bude to mít jen opačný efekt a on se od vás bude vzdalovat. Snažte se tedy udržovat kontakt skrze syna a nic ohledně vztahu nezačínejte řešit jako první.
Děkuji vám za rychlou odpověď, zkusím tedy vyčkat a dát mu prostor na přemýšlení.
Dobrý den, článek přesně o tom co zažívám. S partnerem jsme přes 3 roky a máme 10 měsíční dceru. Po porodu už jsme na sebe neměli tolik času, do toho jeho změna práce a stavíme dům, takže spousta starostí. S tím mu neumím moc pomoct. Už asi půl roku spíme odděleně kvůli dcery. Řekl mi, že už mě nemiluje, ale má mě rád. Na otázky co bude dál, jestli se bude se snažit ke mně vrátit nebo chce být sám, neumí odpovědět. Strašně mě to trápí a pořád brečím. Moc na něj tlačím a nevím jak to neřešit a dát mu prostor. Zatím, podle článku, jsem dělala vše špatně. Jen chci aby zas spal v ložnici a snažil se ke mně chovat trochu jak dřív. A miloval mě. Věřím, že někde v hloubi duše to tam je. Děkuji moc.
Dobrý den, s přítelem budeme v září 4 roky a za poslední rok se stalo mnoho věcí, díky kterým přemýšlím , zda to má smysl. První přišel s tím,že se mnou chce být, ale chtěl vyzkoušet něco jiného (to trvalo tak pul roku). Psal i na inzerát a byl i na seznamce za mými zády. Pak přišel s tím, že neví jestli se mnou chce být s tím, že za týden zase říkal že chce a byl i na terapii. Teď tvrdí, že chce a že je jiný člověk, ale po všem mám problém s důvěrou a navíc o té seznamce mi lhal do očí s tím, že říkal, že nikam nepsal a došla jsem na to sama, když měl otevřený email. Jinak by mi to asi ani neřekl. Děkuji za odpověď
Dobrý den, osobně se mi moc nezdá, že by mu terapie pomohla tak rychle, ale nevylučuji to. Z vašeho psaní je jasné, že mnoho věcí je u vás nejasných anebo zastíraných, a proto musíte začít u toho, že si vyjasníte, za jakých podmínek byste byli oba ochotni se druhému více otevřít. Bez toho se neposunete. Teprve pak má smysl se bavit o konkrétních problémech. Klíčové je nakládat s informacemi, které si vzájemně řeknete, tak, že je nebudete proti druhému používat a negovat je.
Dobrý den,
s přítelkyní jsme spolu cca 4 roky. Tedy jak se to vezme. Před 9 měsíci jsme se rozstěhovali, od té doby jsme beztak spolu trávili většinu času, vyjma intimností, na ty poprvé došlo po 6 měsících, od té doby už ne. Opakuje mi, že nejsme partneři a že neví jestli se mnou chce být, že potřebuje prostor a cítí se jako když mne jen využívá. Dohodli jsme se před týdnem na tom, že si dáme vzájemně prostor. Od té doby čekám, zda se ozve. Nestanovili jsme si žádý termín ani datum, žiji si po svém, věnuji se sportu a svým aktivitám, ale opravdu mi chybí. Tuším, že aktivně nemohu udělat vůbec nic. Jaký je Váš názor, jak dlouhé období je nutné na „rozmyšlení“? Co dál?
Dobrý den, Roberte, záleží hodně na tom, zda to bude aktivní nebo pasivní rozmyšlení. Zda tedy vyhledá odbornou pomoc, anebo bude jen čekat, co se jí „urodí“ v hlavě. Pokud se k tomu bude stavět pasivně, může to trvat měsíce a stejně to nikam nepovede.
Nemám žádnou možnost a asi nechci jí v tomto ovlivňovat, musí se nějak rozhodnout sama. Za tu dobu jsme spolu jednou byli na celoodpoledním obědě. Nicméně poté, co zjistila, že jsem komunikoval s její kamarádkou už žádná komunikace nebyla (domýšlím). Teď je to aktuálně týden absolutně bez komunikace. Nevím o ní nic a připadá mi dost křehké se zeptat. Jak dlouho mám počkat, než ji zkusím například pozvat na kávu? Vím, že je to vždy individuální a nelze napsat návod, ale protože pořád věřím, že to dopadne, tak i malý střípek potěší.
Dobrý den, z pochopitelných důvodů nemohu opakovaně reagovat na Váš dotaz. Po každé mé odpovědi nejspíše budou následovat další Vaše dotazy a tak to půjde dál a dál. Online poradna je jen obecně návodná, ukazuje směr. Váš problém nevznikl přes noc a nemůžete si myslet, že ho vyřešíte jen tak jednoduše (i když bych Vám to samozřejmě přál). Pokud chcete svůj problém opravdu řešit, využijte, prosím, této služby – https://www.partnerske-vztahy.eu/konzultace/pisemna-konzultace/. Detailně Vám popíši, co máte krok po kroku dělat, a vysvětlím Vám, proč jste se do situace dostali, abyste to už neopakovali.
Dobrý den, s partnerem jsme spolu 8 let, z toho 2 roky spolu bydlíme. Partner mi nedávno řekl, že má pocit, že vše vyprchalo, nic necítí, netěší se na mě už a nedovede si se mnou představit budoucnost. Říkal,že se snažil s tím něco dělat, ale já moc ten pocit nemam. Ve vztahu nám jinak vše klapalo, proto to nechápu. Je možné na tom nějak zapracovat? Opravdu o něho nechci přijít, on se nyní rozmyšlí, co dál. Děkuji Vám za radu.
Dobrý den, Petro, z jeho strany jde o citové pouto k vám. To se bohužel posiluje velmi složitě, když už se takto oslabilo. Určitě je teď podstatné na něho netlačit, dát mu čas a prostor, aby měl pocit, že se může svobodně rozhodnout. Pokud se dostane do stavu, kdy už s vámi bude chtít situaci řešit, respektive bude chtít vztah udržet, pak se bavte o tom, jak se posunout.
Dobrý den, Miroslave, čekat, že se rozhodne, byste neměl. Věc má dvě roviny. Tu faktickou (dostavba domu) a tu emocionální. Když teď nejde řešit tu faktickou, musíte posílit emocionální stránku. Tedy je nutné pracovat na tom, abyste se k sobě psychicky více přiblížili, abyste spolu více sdíleli, co kdo prožívá ve vztahu s tím, že spolu teď nebydlíte, a jak se podpořit, abyste to ustáli.
1/2 Dobrý den pane Chába dost čtu vaše články a spoustu z nich mi hodně pomohlo. Ale teď jsem v hrozné situaci. S přítelkyní jsme 5 let. Náš vztah je dost hádavý zřejmě proto,že jsme oba velké osobnosti a musíme mít oba pravdu. Nebyl jsem nikdy dobrý přítel, podvedl jsem ji lhal a dělal věci za jejími zády respektive dělal něco a když se nezeptala co jsem dělal nic jsem ji neřekl. Asi před dvěma lety jsme se rozhodli že koupíme pozemek. Požádal jsem ji o ruku a měsíc na to mi prolezla mobil a zjistila že si píšu s jinou. Nechala mě ,vrátili jsme se k sobě a i když tvrdí že mi odpustila dokáže to po dvou letech v hádce vytáhnout. Myslím že mi chtěla odpustit ale asi ji to nejde.
Dobrý den,s přítelem se známe 7m. 3 m. ve vztahu,rozvádí se,nechtěla jsem chlapa s nevyřešenou minulostí,sama jsem si tím prošla před 4 lety.Netlačil na mě,stačilo mu že mě vidí.Tím si mě získal,zná i moje děti,dostal teď syna do péče 15 let,synovo přání.Vídáme se málo jen pár hodin o víkendu,vše bylo fajn,než jeho syn projevil emoce,cítí se sám,vše na něj padlo.Chápu to já se synem jsem to taky prožívala.Jen jsem s ním chtěla mluvit,co cítím,on mi napsal,že teď chce věnovat čas synovi,že nezvládá teď dělat dvě věci a obě špatně.Že mi věnuje málo času .Řekla jsem,že to nemusí řešit rozchodem,prý jinak teď nemůže,ale má mě rád.Vím že potřebuje čas,proč hned rozchod?mám to brát jako konec?
Dobrý den, Renato, cítí pocity viny vůči synovi i vůči vám. Pocit viny může být tak silný, že člověk udělá cokoli, aby se ho zbavil. On zvolil tuto variantu, protože ho úplně zbavuje pocitu, že by se vám měl jakkoli, i jen třeba hodinu týdně věnovat. Nemohu vědět, zda je to konec, nicméně pokud jste to sama zažila a stojíte o něj, zkuste mu dát čas a prostor, aby si to vše u něho sedlo. A to bych mu i napsal.
Dobry den, s pritelem prochazime krizi, kdy on tvrdi ze nevi co chce. Myslim ze nejsem pricinou, ale on to asi vnima jinak- jiz podruhe v kratke dobe meni praci…vzdy za celkem vypjatych okolnosti-novou nema, chodi odmitave odpovedi atd…
jsou dny kdy o tom dokazeme celkem rozume mluvit, byly dny kdy jsme se hadali kriceli breceli. pred nekolika mesici jsme se pokouseli o miminko – to nyni neprichazi vubec v uvahu-ani ho priteli nepripominam, ale on ho vzdy zmini. rikam mu ze ted musime resit nas, jeho praci o diteti si promluvime pozdeji.
pravdepodobne je ted pod tlakem. Myslite ze treba pauza je vhodnym nastrojem? atmosfera doma neni 100% ale snese se 🙂 z odlouceni mam obavu zase ja.
Dobrý den, jde o to, co má pauza přinést. Většinou nepřinese nic, protože lidé se v pauze chovají pasivně = čekají, co se v jejich mysli urodí. Pauza má smysl, pokud má vytvořit atmosféru pro aktivní řešení problému. Tedy, že dotyčný vyhledá třeba kouče a snaží se přijít na to, co se v něm děje a co by mu pomohlo.
Dobrý den, mám přítele, jsme spolu 4 roky. Je to u nás trochu složitější. Jsem dost úzkostná a hodně se bojím, že o něj přijdu apod., stačí aby se zachoval jinak než obvykle a já už jsem úplně mimo. Teď na mě právě toto období přišlo, zase se dost hádáme, pořád brečím a bojím se, že si najde jinou. On mi pořád dokola tvrdí, že se nemám čeho bát, že mě má rád, chce se mnou být a jinou žádnou nemá a nechce. Bohužel přítel tyhle moje období nesnáší nejlíp a vždycky o nás začne pochybovat, už jednou jsme si kvůli tomu na měsíc dali pauzu. Teď mi zase řekl, že neví. Myslíte, že se to spraví, pokud přestanu mít tyhle stavy? Nebo se na to jen vymlouvá? Plánuji docházet na psychoterapii.
Děkuji.
Dobrý den, Michaelo, určitě vám doporučuji, abyste chodila na psychoterapii, jinak riskujete, že se váš stav bude zhoršovat, a tím budete ničit i vztah. Ano, dá se předpokládat, že váš vztah bude v pořádku a partner bude spokojený, když svůj problém vyřešíte.
Děkuji za odpověď! Ano, nás vztah se kvůli mně bohužel zhoršuje a proto jsem se rozhodla jednat. Doufám, že jsem to jeste úplně nepokazila.
Dobrý den,
mám přítele – resp. abych vysvětlila celou situaci, cca měsíc spolu oficiálně schodíme, po cca půlročním „tahání“. Dnes jsem zjistila, že má ještě jednu ženu, se kterou je o poznání déle. Co mám dělat? Již jsem ho konfrontovala s tím, že ví, že o tom vím… říkal, že se mnou chce mluvit, omluvil se po sms. Já ale nevím, jestli ho chci znovu vidět. Resp. jedna moje část ano, nejradši by ho přivítala s otevřenou náručí, ta druhá se především bojí. Může se stát, že bude chtít být se mnou?
Děkuju mnohokrát T.
Dobrý den, Terezo, musíte počítat s tím, že doteď nebyl situaci schopen řešit, a to může trvat i nadále. Přirozeně tím, že to prasklo, může dojít k tomu, že to vyřeší, a to poznáte tak, že se bude chovat transparentně a že bude přicházet s jasnými návrhy, co a jak udělá, a opravdu to tak bude. Zjistěte, co vám chce a jak to chce řešit, a uvidíte, jaký z toho všeho budete mít pocit.
Dobrý den s přítelkyní jsme spolu již 9let teď to semnou skončila po rozchodu 14dni byly takové že jsme se málem zabili, nicméně teď mi říká že neví jestli semnou chce byt,nebo ne že to chce čas aby poznala.Kdyz ji řeknu že bych v létě jel například snimi k vodě řekla uvidíme to je daleko.A že neví co bude do budoucna a ať furt nic neřeším a netlacim ji do něčeho co zatím nechce že mi nebude lhát a že poznáme jestli ji budu chybět až se odstehuje tak nevím co si mám o všem myslet a jak to mám teda řešit.
Dobrý den. S přítelem jsme 6 let. Plánovali jsme mnoho věcí do budoucnosti. Ze dne na den přišel s tím, že chce být asi sám. Řekla jsem mu ať si tedy vezme pár věcí a odejde k rodičům, kde bude mít čas si promyslet co chce. Po týdnu mi napsal, že zůstává u nich a chce být sám. Odstěhoval si tedy všechny věci. Kamarádům vykládá, že chce být sám, aby si koupil auto, což jsme v plánu měli a že už se nehodlá vrátit. Že by jen frajerské řeči? Přesně tohle ale udělal před 3 lety a pak za měsíc přišel a chtěl se vrátit. Že pochopil, co ztratil a ze beze mě nemůže být. Jsem z toho zmatená, nevím, zda mám čekat, že se vrátí nebo jestli je to tentokrát opravdu konec.
Dobrý den, obávám se, že ani on v tento moment netuší, jak to bude a zda se ještě vrátí. Ze zkušenosti s jinými klienty si myslím, že hned na něho nezapomenete a po nějakou dobu na něho tedy čekat budete. Tomu se nedá v hlavě zabránit. Spíše byste si měla dát nějaký horizont, do kdy „čekat“ budete, a pokud se do té doby nevrátí, tak pak to sama v sobě ukončit. To funguje.
Dobrý den. Jsem s přítelem tři roky. Vše bylo naprosto v pořádku do doby kdy nastoupil do nové práce. Tam se seznámil s ženou ktera se do něj zamilovala.Teď jsou to dva měsíce. On tvrdí že stále milujexistuje mne ale s ní si stále píše a volá. Vůbec nevím jak mám postupovat dále. Nehledě na to, že jsem zjistila že jsem těhotná. Partner to ví. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, Aleno, bohužel to bude asi tak, že i on k ní cítí nějaké city anebo minimálně mu dělá hodně dobře to, co ona cítí k němu. V tento moment hodně záleží na tom, jak blízko jste k sobě po celou dobu vztahu měli, respektive na tom, co vše je vám ochoten říct. Jistě jste mu zkusila říct, co prožíváte vinou jeho chování, a on nereaguje. Takže doporučuji mu dát čas a prostor, aby si mohl uvědomit, co dělá. Pokud vás teď neslyší a vy na něho budete tlačit, odtáhne se od vás.
Dobry den, jsem s pritelem (42let) 2.5 roku. Mne je 31. On je cizinec zijici v CR 10 let. Ja bych chtela zalozit rodinu. Kdyz jsem toto tema otevrela uplne se vydesil, ze ted ne a ze na manzelstvi vubec nemysli. Rekl mi, ze ma fobii ze zavazku a ze mit dite mu pripada jako strasne finalni. Dale mi rekl, ze uz mezi nami neciti tu jiskru jako na zacatku vztahu a ze ma treba nekolik dni, kdy si rika, ze se mniu tu budoucnost chce a pak nekolik dni, kdy tu ne..boji se, ze nam to nevyjde..vymysli katastroficke scenare..vyhledal psychologickou pomoc a snazi se dojit k rozhodnuti, ale nikam to nevede. Uz je to takhle pres dva mesice. Mne to nici. Miliju ho a fokazu si s nim predstavit zbytek zivot
Dobrý den, Hedviko, nevím, kam přesně chodí ohledně pomoci, nicméně toto by chtělo řešit na psychoterapii. Na pozadí toho, o čem se s ním bavíte, jsou strachy, se kterými si neví rady. Je potřeba za pomoci terapie hledat příčiny těch strachů a vyřešit je v sobě. Pak se teprve může posunout. Nicméně upozorňuji, že to může trvat měsíce.
Dobry den, Karle, dekuji za odpoved. Pritel momentalne dochazi k psychologovi, ale zatim to nema zadne ucinky. Rika, ze se diky tomu diva na veci pozitivneji, ale to je vse. Vcera jsme meli jeden z nasich hovoru a on mi rekl, ze se mnou nedokaze momentalne planovat budoucnost, koupi bytu, rodinu,.. oba jsme plakali a neseme to oba velice spatne, ale on rika, ze ma proste takovy vnitrni pocit, ktery mu v tom brani. Vice meme jsme se tedy vcera rozesli, ale porad se objimame a placeme. Nikdy v zivote mi nebylo tak spatne jako ted. Nevim, jestli dava smysl s nim zustat a doufat, ze jednou bude schopen zavazku… videl jste nekdy nekoho, kdo to nakonec dokazal? Dekuji
…ano, přirozeně, že jsou i lidé, kteří to zvládnou.
Dobry den, budu s pritelkyni rok a pote co se vratila z vyletu z hor se skolou mi rekla ze nevi jestli me miluje samozrejme je to pro me bolestive a nyni cekam skoro 14 dni na jeji vyjadreni. Stale se obcas vydame ale prijde mi, ze se neudal zadny pokrok. Co mam delat ?
Dobrý den, Martine, něco takového si někteří lidé nedokážou rozmyslet ani za půl roku. Není to tak jednoduché, černé nebo bílé, jak se může na první pohled zdát. Zkuste se jí zeptat, zda by byla ochotná se vám více otevřít a probrat s vámi větší podrobnosti toho, co se děje. Bez toho vám zbývá jen čekat.
Dobry den, po precteni clanku se vidim, jak kdyby jste psal primo o me, co se ve me odehrava. Js. s pritelem tri roky a stale nevim zda s nim chci byt. Jednou ano, pak zase ne. Nekdy si rikam ze mi ma intuice rika, odejdi ze vztahu, kdyz to priteli reknu ze nechci pokracovat, pak me to boli. Muze to byt i zavislot svym zpusobem si rikam. Asi abych nebyla sama. Asi srovnavam, ze predesly muz mi vyhovoval vice, byla s nim zabava, tesila jsem se na nej, byla rada s nim. Ale, podvedl me a lhal mi. Dalsi muz take. Ted jsem z nekterych veci u pritele zklamana, ano, mela jsem vetsi ocekavani, nudim se s nim, moc nekomunikuje o problemech. On tri roky tvrdi to same, ze me miluje a chce se mnou byt.
Dobrý den, Iveto, vlastně popisujete, že díky tomu, jak vám ublížili předešlí partneři, jste si našla takového, kterému můžete věřit, ale zase nemá tu energii, jako partneři předešlí. Problém je ve vás a ve vašem nastavení a jen vy to můžete pomocí terapie změnit. Doporučuji psychoterapii. Tam si uvědomíte, co chcete a proč se vám ve vztazích děje to, co vám nevyhovuje.
Dobrý den, s partnerem jsme pul roku. Od zacatku vedel ze se lecim s uzkosti u psychiatra. Dokud se to nedozvedela jeho rodina byl v klidu. Ale potom u nej nastala panika. Jeho maminka mu rekla, jak je strasne zit s clovekem ktery ma depresi. Zdravotni sestra, ktera nerozumi ze uzkost a deprese jsou odlisne diagnozy. Partner se toho chytil. Od te doby pochybuje prestal me vnímat. Vnímá jenom nemoc a to podotýkám, ze to na me neni poznat. Netrpim, zadnymi atakami. Nechci se obhajovat. Mám tendenci na nej tlacit. Byli jsme v poradne i u mé psycholozky zbyva jen psychiatr. Je mi z toho zle, protoze za svou „nemoc“ nemohu. Nevím jak to ustojím. Cítím, ze uz pro nej prestavam mit pochopeni.
Dobrý den, Moniko, problém má i on, pokud na to takto reaguje. Tedy myslím si, že k posunu by neuškodilo, kdyby chodil na terapie. Sám se toho strachu z života s vámi jen těžko zbaví.
Jsem s přítelkyní teprve chvíli. Už jsme plánovali společnou budoucnost a zničehonic ze dne na den řekla, že neví jestli se mnou chce být. U nás je problém, že máme vztah na dálku a když jsem navrhnul že bych za ní přijel, abychom si mohli v klidu o tom promluvit, tak řekla, že teď by byla raději kdyby jsem nejezdil.
Přemýšlím, jestli jsem udělal někde chybu, nebo co se vůbec děje. Sice toto stadium trvá „pouhé“ 3 dny, tak mě to ubíjí. Za nejistota co se bude dít, jelikož jsem se dostal do fáze, že se bojím, že mě opustí, ale já o ní nechci přijít. Co myslíte že bych měl dělat. Dále čekat? Nebo použít jiný postup
Dobrý den, Jakube, chápu, že se bojíte a cítíte nejistotu, nicméně zde není žádná univerzální rada, co přesně udělat, respektive co zaručeně funguje. Může fungovat to, že jí dáte prostor a čas, stejně tak to, že za ní pojedete. Neznám ji, takže se to nedá říct. Já bych jí vyšel vstříc a nejezdil bych za ní. Dal bych jí čas asi dva týdny a pak bych to znova otevřel.