Abyste mohl/a dobře vyřešit situaci, kdy váš partner neví, jestli s vámi chce být, potřebujete vědět, jak v této situaci přemýšlí, co můžete a co byste neměl/a dělat. To vše se dočtete v následujícím článku.
Jak váš partner uvažuje, když neví, jestli s vámi chce být
Především bych vás chtěl upozornit na to, že si to v drtivé většině případů váš partner nevymýšlí. Chápu, že můžete být zaskočen/a tím, že ještě možná „včera“ vám partner říkal, jak vás má rád, plánoval s vámi budoucnost, a dnes vám oznamuje, že neví, co bude dál.
Tím, že partner neví, jestli s vámi chce být, se nachází v klasickém psychologickém konfliktu. To znamená, že jedna část jeho mysli by s vámi chtěla zůstat a ta druhá z jakýchkoliv důvodů chce ze vztahu odejít. Část mysli vašeho partnera, která se stará o naplňování potřeb, se domnívá, že s vámi své potřeby, plány a touhy nemůže naplnit. Je to ta část mysli, která je zcela sobecká a naprosto iracionální. Ta se stará pouze a jen o naplnění potřeb. Tato část mysli nezná vinu a neví, co to je kompromis.
Naproti tomu část, která je zodpovědná za morálku, se ho snaží ve vašem vztahu udržet. Moralizuje. Problém není ale jenom v tom, že je partner v konfliktu svých dvou částí mysli, ale i v tom, že pořádně neví, co chce, co by jeho nespokojenost vyřešilo. Nejde tedy jen o to, že neví, zda má dát přednost sobě, nebo zda chce být s vámi.
U člověka, který prožívá takto svůj vnitřní konflikt, se mění nálady doslova z minuty na minutu. Dokáže vám každou chvilku říkat, že chce něco jiného. V jednu chvíli je schopen vám říct, že s vámi zůstane a že všechno bude dobré, a za pár minut přichází s tím, že musí odejít, že to nemůže vydržet.
Tento způsob chování partnera vás přirozeně musí zraňovat. Nicméně vám doporučuji na základě toho, co si přečtete v článku, abyste se nad jeho chování co nejvíce povznesl/a. Jak už bylo napsáno, partner vám to nedělá schválně a dochází u něj ke klasickým psychologickým procesům, které prožívají všichni, kdo se nachází v situaci, kdy jsou frustrováni z nějakých nenaplněných potřeb a nevědí, jak tyto své potřeby naplnit. Sám postižený vnitřním konfliktem trpí, trpí tím, že neví, jestli s vámi chce být.
K frustraci dochází na základě nenaplněných potřeb, které se buď týkají přímo vztahu a vás, nebo nějakých jiných oblastí partnerova života. Pokud jde o vás a vztah, partner asi cítí pocit zmaru z nenaplněných očekávání, která na vás měl. Zde je na vaši obranu nutné podotknout, že to mohu být nereálná očekávání anebo že vy dva neumíte dostatečně dobře komunikovat. Partner ale nevidí problém v komunikaci, vidí ho vinou takzvaného přenosu ve vás. Přenos je další z psychologických procesů, který používají všichni. Abyste zjistil/a, jaký je rozdíl mezi komunikací a mluvením, doporučuji článek, Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace kde to vysvětluji.
V jiném případě si partner může myslet, že jste překážkou, že s vámi nedokáže naplnit své potřeby, týkající se třeba práce, a proto je tak silně nerozhodný a neví, zda s vámi chce být.
Co můžete udělat, aby partner zjistil, jestli s vámi chce být
Především na partnera v tento moment, v této situaci a v tomto období nesmíte tlačit. Pokuste se partnerovi dát čas a prostor, aby si mohl srovnat své myšlenky a aby měl pocit, že je při svém rozhodování svobodný. Doporučuji vám, abyste si sedli a v klidu bez emocí si promluvili o tom, kolik času bude váš partner potřebovat na to, aby si rozmyslel, co chce. Dále se dohodněte, jak se k sobě v tomto přechodném období budete chovat. Je velmi důležité, abyste se zbytečně nehádali, aby partner nemohl být ještě více frustrovaný a nedocházelo u něho k přesvědčení, že bude lepší, když se spolu rozejdete. Už tato dohoda vám může pomoci k tomu, že partner uvěří, že společně jeho problémy zvládnete.
Vy sám/a byste si měl/a najít někoho, na koho se můžete obrátit. Dobrou přítelkyni, přítele nebo partnerského poradce, abyste se mohl/a svěřovat s tím, co prožíváte, abyste si na celou situaci nepřipadal/a sám/a. V tomto období není totiž rozumné s tímto zatěžovat svůj protějšek, který sám neví, co chce, a mohlo by to u něj/ní vzbuzovat velké pocity viny. Tyto pocity v protějšku mohou vyvolávat stav, že by bylo lepší odejít a netrápit vás. Může cítit silný stud, že není schopen se rozhodnout, jestli s vámi chce být.
Co byste neměl/a dělat, když váš partner neví, jestli s vámi chce být
Nevyhrožujte partnerovi, jak už bylo řečeno, zbytečně ho nezatěžujte tím, jak tuto situaci negativně sám/a prožíváte. Nedělejte žádná unáhlená rozhodnutí. Tím byste jen partnera utvrzoval/a v tom, že se má sám okamžitě rozhodnut, a to většinou k tomu, že chce odejít. Chce utéct ze vztahu, kde má pocit, že vám ubližuje.
Už jsem se zmiňoval o tom, že jedna z částí mysli partnera vyvolává pocity viny. Říká mu, jak je špatný tím, že se k vám takhle chová. A to může být pro někoho tak neúnosné, že chce odejít, aby si ulevil. A to i přesto, že můžete namítat, že váš partner žádné pocity viny podle toho, jak se k vám chová, nemá. Doporučuji vám, abyste se na svého partnera díval/a jako na „nemocného“ a chápal/a, že situace, ve které se nachází, není něčím, co by si vymýšlel pro svou zábavu.
Co by měl udělat ten, kdo neví, jestli chce být se svým protějškem
Pokud nevíte, jestli chcete být se svým protějškem, pak ideální stav je pracovat na tom, abyste se v sobě lépe vyznal/a. Jsou dva způsoby, jak se můžete snažit situaci vyřešit. První způsob je pasivní. Budete jenom čekat, snažit se sám/a přemýšlet o tom, co byste chtěl/a a jak to máte udělat. Budete doufat, že to zvládnete. Nevýhodou s největší pravděpodobností bude, že stále dokola budete opakovat způsob myšlení, který jste praktikoval/a dosud. A tento způsob myšlení vás zatím přivedl jenom do problémů.
Naopak aktivní způsoby řešení situace nejlépe s odbornou pomocí povedou k tomu, že se začnete učit o sobě přemýšlet jinak. To vám dovolí se na sebe kouknout z jiných úhlů pohledu, než dosud. Pokud vstoupíte do terapie, začnete se zabývat hlubšími obsahy svojí mysli. Budete se zabývat právě tou částí mysli, která je v konfliktu s částí, která ve vás vyvolává pocity viny. Budete se zabývat tou částí mysli, která je nespokojená a chce po vás, abyste začal/a naplňovat své potřeby, abyste začal/a žít, říká vám, že máte právo na to, abyste byl/a spokojený/á.
Pokud pochopíte hlubší obsahy nevědomé mysli, pokud pochopíte principy toho, jak jste doteď přemýšlel/a, mnohem lépe se v sobě vyznáte a budete schopný/á se lépe rozhodnout, co máte dělat.
Pakliže i po přečtení tohoto článku stále nevíte, nejste si jist/á, jak byste měl/a postupovat, rád/a byste celou situaci pro jistotu probral/a s někým, kdo tomu rozumí, neváhejte a obraťte se na mě. Zde najdete možnosti konzultací.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den,s partnerem jsme měli ze začátku dobrý vztah,ale po par měsících se u nej zacla objevovat nejistota,zda se mnou chce byt,zda to zvládne (mám dítě),aby nám neublížil atd.Strachy možná oprávněné,ale zbytečně predbihajici problémy,které ještě nenastaly.Objevovalo se to čím dal casteji,až to radši ukončil s tím,ze ho to mrzí,ale ze si mysli,ze to pro nás všechny bude lepší.Po par dnech se ale vrátil a vše opět dobře fungovalo.Ale po par tydnech je to zpět-začíná mi vyčítat i napr.moje dětství-dávnou minulost-ze si svoji partnerku vysnil jinak -ne aktuální podobu,ale i včetně minulosti.Sam byl driv ve vztahu dost zklamaný a od te doby z kazdeho radši brzo utekl.Co dělat,aby z našeho ne?
Dobrý den, Aleno, váš partner potřebuje jít na psychoterapii. Bohužel věří, že za jeho problémy mohou partnerky. Cítí se ohrožený, nepřiměřeně si idealizuje ženy a pak je zklamaný. Musí být. Idealizace je obrana. Něčeho se silně bojí a neuvědomuje si čeho. K tomu mu musí pomoci terapie. Pokud na sobě nebude pracovat, bude stále vnímat problém mimo sebe a pak je to neřešitelné, vše se bude opakovat stále dokola.
Dobrý den. S manželem jsem 26let ale je to manželství jak horská dráha. Už po 2 letech se chtěl rozvést, doteď nevím proč. ale kvůli dceři si to rozmyslel. Byly chvíle kdy mě vyhazoval z bytu a pak jsme vyjeli mimo domov, něco hezkého prožili a usmířili se. Teď jsem se sešla po 30 letech se svoji větší první láskou s kterým jsem byla 2 roky / 15let jsme v příležitostném písemném kontaktu/ a zjistila sem, že ho pořád miluji, máme až.moc společných zájmu . On taky není šťastný a chtěli bychom být spolu ale oba máme stejný problém opustit po tolika letech své partnery. K manželovi nic necítím ale “ hlava “ mi pořád říká ať s ním zůstanu. Jak si v tom rozhodování mohu pomoci?
Dobrý den, jste v klasickém vnitřním konfliktu. Ideální by bylo vyhledat psychoterapii, protože zmiňovaný konflikt nemá dvě strany, ale tři. Ta třetí je vám zastřena a potřebujete k jejímu zvědomění pomoci.
Děkuji za odpověď. Mohl byste alespoň naznačit řešení bez psychologa? Jak tu třetí stranu zvědomit?
Dobrý den, s přítelem jsme se před 5 měsíci rozešli. A před 2 měsíci se mi z ničeho nic ozval. Později se chtěl i sejít a já řekla ano. Začali od něj různé náznaky, začal mi psát narážky na naše první rande, obejmul mě vždy při rozloučení, při odchodu řekl že jsem jeho prdelka, stále psal různé pozitivní vzpomínky co se nám kdy stalo. Mě to začalo motat hlavu, tak jsem jednoho dne šla narovinu s tím, že se mi city obnovily a že to stále v sobě nemám ukončené. On mi na to odpověděl že také. Když jsem se zepta, zda to tedy chce semnou zkusit pomalu znovu nebo zda si to oba ukončíme provždy, odpověděl:“já nevím, dej mi čas.“ Je to 14 dnů a zatím nic.Chce vztah?Chce být kamarád?Co mohu dělat já?
Po 3 letech mi pritelkyne rekla ze neni spokojena. Jsem rozvedeny a mam 2 deti, jedno v peci a druhe ve stridave peci. Pritelkyne celou dobu hledala duvody proc nebyt doma stastna a i kdyz jsem se snazil co jsem mohl, vzdY pretrvaval pocit ze to neni ono a ze neni doma a deti jsou jen moje atd.po 3 letech se odstehovala k babicce o kterou se chtela starat a pomoci ji. Bohuzel se ukazalo, ze u ni ma jeste mene soukromi a volneho casu nez doma s detmi, coz i uznala, ale oznamila mi ze nevi co chce a ze se mnou nebude stastna. Vim ze me miluje a ze je ji z toho spatne, ale nevim co mam delat. 14 dni jsme se v podstate nevideli a jen si obvas psali. Co s tim?
Dobrý den, problém vaší partnerky bude hlubší. Určitě nejde jen o to, že máte děti. Dle mě se vámi cítila nepochopená. Tím nemyslím, že byste pro ni měl udělat vše, ale mluvím o respektu k tomu, co prožívá, že se u vás nedokáže cítit jako doma, že se neumí vyrovnat s tím, že je ze svého pohledu pro vás až za dětmi. Pokud se má váš vztah zlepšit, musíte se zaměřit právě na přijetí toho, jak každý z vás vidí a prožívá to, co se mezi vámi děje.
Dobrý den, jsem s přítelem 4.5 let. Na začátku vztahu to bylo nádherné, pak jsem jej začala podezřívat, neboť, v práci je kolem něj hodně kolegyň…několikrát předtím jsem nadávala, řekla jsem mu, co jsem asi neměla…nyní to tohle již nedělám, ale i přesto jej neustále podezřívám…několikrát tvrdil, že už to nedává, ty moje žárlivé scény, že mně nevěří, že to již dělat v budoucnu nebudu, to raději bude prý sám. Včera mně řekl, že neví, co se to s ním opět děje, ale chce být sám, neví, jak dlouho…ty minulé vzpomínky že si musí z hlavy dát pryč…co myslíte, je tady ještě nějaká šance, aby se to povedlo tenhle vztah dát do pořádku? Pořád mu chci něco vysvětlovat a vztah zachránit? Děkuji.
Dobrý den, pokud to, z čeho ho opakovaně podezíráte, je na základě vašich fantazií (ke kterým si hledáte důkazy), tak byste měla začít chodit na psychoterapii. Bojí se, že se to vše bude opakovat, a je nutné mu dát jasně najevo, že s tím chcete skoncovat. Tomu už nebude věřit jen na základě slibů. Pokud jsou vaše obavy oprávněné, pak se musíte bavit o tom, co se v něm děje, co mu chybí, s čím v sobě bojuje atd. Shrnu-li to, je potřeba zabývat se příčinami vašich problémů a jen neslibovat a nedoufat, že to bude dobré nějak samo od sebe. Jako první krok byste se měli dohodnout na tom, co nyní (ne)dělat, aby měl prostor se uklidnit. Pokud na něho budete tlačit dál, může se stát, že se k vám už nevrátí.
Dobrý den, jsem v situaci, kdy jsem jsem zamilovaná do člověka, který neví, co chce. Opustila jsem kvůli němu (i jiným důvodům) vztah, on je ve vztahu/nevztahu, ze kterého zatím neodešel – prý jí to hodně ublíží. Nicméně se téměř již nevídají, tráví většinu volných chvil se mnou, z jeho gest, chování vím, že mě má opravdu rád. Neví, jestli je „typ do vztahu“. Zkrátka nechává si všechna vrátka otevřené. Situace trvá již přes půl roku, netlačím na něj, zbytečně se neptám, je vidět, že je na nějaké „životní křižovatce“. Nicméně ptám se sama sebe, do kdy ten prostor nechávat a kdy je již čas se té naděje na bytí s ním pustit? Vnitřně mě to ničí a chci myslet také na sebe. Velice děkuji.
Dobrý den, každý je jiný, nejde přesně definovat, od kdy už je nesmyslné doufat. Hodně záleží na tom, co chcete, jaký máte cíl, kolik máte ještě energie, ale také na tom, co si tím, že v takovém vztahu jste, řešíte atd. Pokud vás to ale ničí a budu vycházet z toho, co píšete, myslím si, že se dál budete trápit a on bude sedět na dvou židlích.
Dobrý den jsem s manželem 17 let stoho 5 let svoji jednou mě tak vyprovokoval že jsem mu zbalila věci odešel ke své mamce byl tam 3 dny chtěl přijít si promluvít tak jsem souhlasila ptal se mě jestli chci aby se vrátil já řekla že ano omluvila jsem se mu a řekla že zato můžeme oba dva a on že jsem mu ublizila a tě bude lepší když spolu už nebudem pak jeden den přišel opilý a řekl my že mě šíleně moc miluje ale že chce abych o něj bojovala což nechápu jak to myslel svůj názor měnil každý 5 min jednou řekl ty se ne snažíš jsem tu k vůli dětem a druhý den my řekl miláčku vtira se my ale za čím si pořád stojí je ať na něj nesaham a že chce svou deku vůbec mu už nerozumím. Děkuji
Dobry den,pritelem jsme spolu dva roky.Po 3 mesicich vztahu onemocnel artritidou po celem tele a tim padem vsechno ho boli a je unaveny. Ze zacatku jsem se o nej starala coz delam na dale ale cim dal vic odstrkuju sama sebe. Nespisme spolu prtz nemuze a uz jsme se tak vzdalili ze ho na me stve snad uplne vse a me na nem.Nevim zda s nim chci byt ale nerekla jsme to, on to rekl za me. Vubec nevim zda mam jeste cekat ze se zacne snazit a nebo odejit. Ja zkusila vse, promluvit si a tak a on ze chape ale neprijde mi to ze to chape a nebo ze by me respektoval. Pomaha mi penezne I s vizama jelikoz zijeme v Kanade, ale neprijde mi ze pravy vztah je o penezich ale o tom jak se lidi spolu citi.Dekuji
Dobrý den, vaše situace je velmi složitá v tom ohledu, že se nesmíte nechat úplně ušlapat vlastním morálním kreditem. Musíte přirozeně trpět tím, že není správné někoho jako on opustit. Nicméně každý má právo na život podle svých představ, a je tedy jen na vás, jak se rozhodnete. Nenechte se vydírat sama sebou a udělejte to, co považujete za dlouhodobě prospěšné sama pro sebe.
Dekuji vam moc
Dobrý den pane doktore, mám téměř 6 let partnera, po krátké době vztahu jsem otěhotněla a máme téměř 5letou dcerku. Problémy jsou u nás často, partner mi teď už vyčítá, že jsem neměla ukončený předchozí vztah (měla), že jsem ho chtěla jen pro dítě, že se se mnou 5 let trápil, že ho nepodpořím, že je pro mě až na 16.místě a že dávám přednost ostatním a nemá ve mě oporu. Vím, že některé věci nedělám úplně dobře, a jsem zoufalá, protože on pro mě prioritou. Jen někdy s jeho názory nesouhlasím a nejsem schopná ho podpořit. Teď mi řekl, že rezignuje, našel si novou slečnu, která mu dává pocit, že je chlap, ale odejít od nás nechce. Dlouho to nevydržím. Děkuji.
Dobrý den, vaši situaci je možné brát i tak, že si našel jinou ženou proto, aby byl schopen vydržet ve vztahu s vámi. Prožívá úzkost, se kterou se tímto způsobem vyrovnává. Ideální by bylo, kdybyste byli ochotni si sednout a začít věci řešit. Myslím tím to, co je mezi vámi. Ne tu milenku. Váš hlavní problém bude v tom, že se neumíte pochopit, více spolu splynout i u těch témat, na kterých spolu nesouhlasíte. Nesouhlas ale nevylučuje respekt, a tam bude podle mého problém. Zaměřte se tedy na to, co popsat, co kdo z vás v daném problému prožívá s cílem respektovat, že to tak druhý má. Není důvod to druhému negovat a vymezovat se. Musíte být ale ochotní pracovat s vlastním odporem vůči tomu, co se vám nelíbí, že druhý říká.
Dobrý den,
Mám problém. Rozešli jsem se s přítelkyní. Po 4 měsící jsme se k sobě začali chovat blíže a blíže. Ted jsme ve stádiu, kdy zkoušíme obnovení vztahu, ale přítelkyně je v módu pracovním (zakládá firmu) a nedokáže mi dát to co bych chtěl. A že neví jak dlouho jí bude trvat, než zase bude fungovat normálně. Jak mám postupovat? Dostali jsem se do fáze, že mi řekla, “ cítím se provinile, že ti nemůžu teď dát co by jsi chtěl a nechci tě okrádat o čas” nevím co jí na to odpovědět a jak se chovat.
Děkuji
Dobrý den.
S přítelkyní sme měli půl roční intenzivní vztah na dálku.já to pak pokazil,protože jsem jí nevěřil a pak pořád vypisoval a dolejzal.trvá to už přez měsíc . Pak řekla , že má blok a že neví co chce.prý nám chce dát šanci ale neví jestli to zvládne.už4x řekla , že je konec ale pořád pak dávala(naděje)v neděli mi dá vědět jak se rozhodla definitivně ikdyž pořád neví co chce ale já nevím zda chci znovu číst , že je konec.miluju jí ale ona neví co cítí a má strach z dalšího ublížení.řekl jsem jí,že jsem ochotný pro náš vztah chodit na terapie.ale nevím, aby jí to víc neodradilo.sám nevím co teď dělat.chci odpověď ale bojím se ,že bude opět stejná.prosím poraďte co dělat,jsem zlomený.
Dobrý den, Davide, vše se bude opět opakovat, pokud se k sobě jen vrátíte a nebudete pracovat na změně vašich osobností. Pokud tedy nebude chtít chodit na společnou terapii, nevěřte tomu, že vám bude dlouhodobě dobře.
Poznal jsem skvělou ženu pomáhám ji s barákem zahradou povídáme si o všem vždy abych ji udělal radost donesu kytičky provedu nejakou lumpárnu jsem romantická duše po čase jsem se zamiloval ona to poznala jednou mě ale pozvala na pivo a řekla že budem jen kamaradi od té chvíle jezdíme po vyletech pozvala mě na vánoce silvestr chodíme do kina vždy se ke mě tulí položí hlavu na rameno co mám dělat??můžu ji ještě ziskat??ona 14let žila v ponižování s alkoholikem který doma nic neudělal nemůže to být tento důvod??
Dobrý den, Pepo, ano, může to být i ten důvod. Je možné, že se intimního vztahu bojí, aby nebyla zase zraněná jako v minulosti. Smysl má o těch věcech mluvit. Je ale otázkou, když je nejspíše tak moc úzkostná, zda bude ochotná o tom diskutovat. Šel bych tou cestou, že bych s ní nejdříve řešil, za jakých podmínek by se o tom chtěla bavit, pokud tedy vůbec. Jestliže nebude chtít, buď to musíte přijmout, vztah ukončit, anebo dál doufat, že to v sobě zlomí.
Dobrý den,
s přítelkyní jsme spolu rok a půl, ale bohužel jsme se poslední dobou hodně hádali z důvodu lhaní z její strany a já z toho byl na prášky a začal ji neustále kontrolovat.Teď jí to začalo lézt na nervy a řekla, že bychom si měli dát pauzu a že neví jestli se mnou chce být a jestli mě miluje..prej má rodinné problémy a snaží se soustředit na studium a práci. Chvíli jsme se neviděli, ale poté mi řekla že jí to nestačilo a že se ještě nechce vídat a z toho jsem už byl špatný a začal na ní tlačit..začali jsme se o tom hádat a ona začala chodit do klubů a i když jsem se snažil tak řekla že se nechce vídat několik měsíců.Tak nevím jestli chce být sama a nebo si našla někoho jiného
Děkuji
Dobrý den, René, vypadá to, že s vámi být nechce, že to vidí tak, že ji omezujete. Chce si žít podle svého a možná s někým jiným. Takto to vnímá z vašeho popisu. Bohužel my lidé se nechováme jen podle toho, co je pravda (nejde tedy o to, že lhala), ale podle toho, co si myslíme, že nám náleží a že je naše subjektivní pravda. Proto se tak často chováme iracionálně.
Dobrý den,
mám takový obrovský problém.
Našel jsem vdanou paní, která má děti. S manželem je nešťastná. Chce se rozvést. Chce zůstat v rodinném domě.
Problém je v tom, že mě velmi miluje, a ja ji také miluji, ale ona chce, abych se k ní nastěhoval a žil s ní a pomáhal jí.
Studují VŠ a pracuji. Řekl jsem ji, že potřebuji uzavřít etapy svého života, jako je škola, práce, apod, a že nevylučuji tuto možnost později v budoucnu. Řekl jsem jí, že potřebuji čas, ale ona mi to vytkla a řekla mi, že s ní jednoduše nepočítám do života.
Prosím o radu, co mám dělat, jsem z toho zoufalý. Miluji ji, a nechci ji ztratit, ale cítím, že bych na to neměl. Nevím.
Dobrý den, pokud cítíte, že byste na to neměl, nedělejte to. Nemá smysl se do toho nechat natlačit a pak trpět. Paní by si sama měla nejdříve vyřešit své problémy a pak po vás chtít, abyste podnikal takovéto kroky.
Dobry den,s přítelem jsme prozili krasny pul rok,stejne vize do budoucna,stejny vkus,stejny humor,rozumeli jsme si ve vsem.O sve ex se kterou neni 3r nemluvil prilis hezky a vzdy rekl,ty jsi uzasna,to by ex nikdy neudelala.Mesic jsem byla pracovne pryc,chodili mi sms,ze to beze me nevydrzi,ze uz mu nesmim takto odjet,jak me miluje,ale obcas napsal i ze by mel byt radeji sam,ze se tam urcite s nekym schazim a stale o mych byvalych.Kdyz jsem se vratila bylo vse krasne,citila jsem ze je to ono a planovali jsme budoucnoust.Jeden vecer mi rekl,ze jde do kina s kolegy a ja mu neverila,pak priznal ze se sesel s ex a ze nevi co delat,ze se chce vratit.Dva dny na to me opustil,ze se pul r keme vratí.
Dobrý den, vypadá to, jako by se bál velkého splynutí s vámi. Bojí se, že by vás mohl mít příliš rád, že byste ho mohla silně ranit, když byste ho třeba podvedla nebo opustila, a tak se v rámci obranných reakcí chová takto. Pokud by s tímto problémem nepracoval s pomocí odborníka, obávám se, že se to bude stále opakovat.
Dobrý den,děkuji Vám za odpověď.Je to již týdny a já se stále trápím.Začal mi vyčítat úplné nesmysly,být zlý a urážet mě.Že se tak rozhodl a dost mu k tomu pomohlo mé chování-věděla jsem,ze mi lze a tak jsem na to reagovala a byla nespokojena.Vycítal a podezrival me vlastne z toho co dělal on sám.Jsem opravdu nešťastná a nedokážu se od toho odpoutat,tolik jsme plánovali budoucnost.
Děkuji
Dobrý den,jsme s manželem 2 roky svoji a 6let spolu.Postavili jsme dům (tedy spíš díky jemu) a bydlíme v něm půl roku.Před měsícem se začal chovat kriticky a při naší komunikaci mi řekl, že neví co chce.Má pocity omezení, říkal, že jakoby se vrátil do doby předtím než mě potkal a viní sám sebe, že si nic neužil.Prý chce být sám a není to moje vina.Měli jsme vždy hezký a harmonický vztah.Ale po svatbě a dostavením domu mi řekl,že si uvědomil, že se stal tak samostatným,že dům není to, co vždy chtěl a ani to vše co nyní má (včetně mě).Pak přijdou dny,kdy je ke mě milý a vypadá to,že mě má stále rád.Nechápu, jak rychle se změnili jeho hlediska.Nechci o něj přijít.Co prosím dělat? Děkuji za radu
Dobrý den, Renato, myslím si, že rád vás má pořád. Nicméně je z něčeho frustrovaný a výsledkem je, že neví, co má dělat. V takovémto případě by bylo moudré, aby vyhledal pomoc psychologa a začal aktivně řešit, co se v něm děje. Řada lidí tyto problémy není schopna vyřešit sama a dlouhodobě se v tom plácá.
Dobrý den
Jsme s přítelem 2,5 roku máme miminko které za 2 měsíce bude mít rok a přestáváme si úplně rozumět pořád se jen hádáme kvůli malickostem dnes mi přítel už po několikáté řekl že neví co se mnou bude dál mám na něj pár dní nemluvit a nechat ho přemýšlet a přemýšlet také? Protože už jsem taky měla takové pocity a mám pocit že mě nemá rád mám si dát přestávku od slov s ním a nechat ho být v klidu?
Dobrý den, ano, určitě mu dejte čas, o který žádá, aby si vše v sobě mohl urovnat. Je prospěšné, když bude mít pocit, že má právo si vše promyslet.
Dobry den Karle,
mám situaci kdy jsme se rozešly a daly dohromady ale ja jsem jeste k tomu v cizině ale pracuju na plánu se vrátit.Je mi 42 a partnerce32.Problém je v tom ze když jsme spolu tak se chová jako nomalní patnerka ale jak odjedu se chová jinak ,píše mi jako kamarádka a dokonce si není jistá jestli mě miluje ale sama napsala že je to prřechodný,že až přijedu zase se vráti k normalu.Otázka je jak mám jeji chovaní chápat a jak ji můžu pomoct a i sobě ale o mě tolik nejde i když mě to dost trapi ale chci pomoct hlavně ji.Jak se k ni mám chovat nebo udělat aby neměla takové pochyby.Snazím se k ni být klidný a vyrovnaný,vyznávat lásku atd.Děkuji za vaši radu.Jirka
Dobrý den, Jirko, odhaduji, že když se od ní vzdálíte, tak prožívá úzkost, necítí se bezpečně a viní z toho vás. Nemusí si ale těchto stavů být vědoma. Je tedy důležité se začít opakovaně bavit o tom, co je na pozadí toho, že začne pochybovat. To je cesta. Musí si uvědomit, co ji do těch stavů dostává a že vy jste jí oporou. K tomu se propracujete tím, že o těch věcech budete mluvit. I vy byste se jí měl více otevírat a popisovat jí, co se ve vás děje.
Dobrý den, s partnerem jsem něco okolo půl roku a můj partner měl bývalou přítelkyni, která mu blbě řečeno zníčila důvěru k holkám tím že mu byla nevěrná. Snažila jsem se mu tu důvěru opět nějak vrátit a dařilo se to dokud nepřišel jeho kamarád, kterýmu vadilo že se mnou tráví hodně času a na něj moc čas nemá. Jeho kamarád mu řekl do hlavy, že se scházím s jinými a řekl to i jeho rodině díky němu jsme se rozhádali a on zase přestal věřit holkám úplně. Po čase se ukázala pravda, že se s muži nescházím, ale bojí se jít znovu do toho našeho vztahu jelikož jsme si díky tomu dali menší pauzu a já teď nevím co mám dělat? Za radu budu vděčná děkuji
Dobrý den, Kateřino, problém vašeho partnera se nedatuje do období, kdy ho ex podvedla. Jeho celkové nastavení a to, jak věří lidem, bude slabší. Tím chci říci, že i když se budete snažit, vždy se časem najde něco, co ho bude trápit. Ideální by tedy bylo, aby začal chodit na psychoterapii. Dále vy dva byste se spolu měli začít učit základům, které jsou pro vztah nutné. Tím se i propojíte a budete budovat více důvěru. Přikládám odkazy na články, kde najdete více: https://www.partnerske-vztahy.eu/partnerska-dohoda/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/proc-by-mel-mit-kazdy-vztah-pravidla-komunikace/.
Dobrý den. S partnerem jsme byli rok, oba jsme šli ze vztahu do vztahu. Před měsícem a půl mi řekl, že v našem vztahu nevidí budoucnost, má strach z hypotéky, a raději odešel. Po třech týdnech přijel, že jsem mu chyběla, že mě má pod kůží. A 4 dny na to zase řekl, že si myslí, že se nic nezmění. Dva týdny na to jsme spolu jeli na koncert, že tomu necháme volný průběh a uvidíme. Bylo to super, užili jsme si to, bavili se, ale po tom zase přišlo vystřízlivění. O víkendu to ukončil. Když jsem mu teda řekla, že to po tom všem nechápu, s obavou volal, zda už je to pro mě taky definitivní. Řekla jsem mu, že počkám, až se rozhodne, co chce. Nyní jsme bez komunikace, aby se rozhodl. Nevím, co dál?
Dobrý den, Lucie, nemůže dělat nic jiného, než mu dát čas a prostor. On neví, co chce, a to je způsobené tím, že na hlubších úrovních mysli se bojí. Mluví o hypotéce, ale budou za tím nějaké pochyby sama o sobě. Dokud si neuvědomí celé to řetězení tématu a nevypořádá se s tím, čemu teď nedokáže čelit, bude se stále opakovat to, co popisujete. Měl by to řešit aktivně, tedy za pomoci psychologa, který mu pomůže se do sebe více „podívat“ a pochopit, co se v něm opravu děje. Sám na to vůbec nemusí být schopen přijít a budete se trápit oba.
Krásný den, ano… Sama nevidím na pomoci psychologa nic špatného, ale on to odmítá. Prý vše zvládne sám. Dnes mě kontaktoval kvůli bývalé práci a pak se ptal, zda pro mě ten telefonát něco změnil. Řekla jsem mu, ať si na to odpoví sám a že pro mě je stanovisko stále stejné. Osočil se, že má teda o všem rozhodovat sám. Jenže já přeci nejsem ta, co řeší, co chce? Já vím, že chci jeho a ještě jsem ochotna čekat. Nevím, co to znamená, co po mě žádá, co by rád… Dávám mu prostor.. a pak toto..