Pár (ona 29, on 32) mě požádali o pomoc v otázce komunikace. Vztah trvá cca 2 roky.
Zkrácený rozbor historie komunikace obou členů páru
- on vyrůstal jako jedináček a vše se mu podřizovalo
- byl zvyklý, že může své rodiče okřikovat a skákat jim do řeči
- jako dítě se nesetkával s tím, že by mu rodiče nevyhověli
- ona vyrůstala v rodině, kde se názory vyjadřovali jen velmi zřídka
- komunikace v její rodině byla povětšinou vedena submisivně všemi členy rodiny a nikdo se příliš nesnažil prosazovat své názory ad.
Důsledek
- pár trpěl neschopností se velmi často domluvit
- hádali se i na veřejnosti a tím si dělali ostudu u kamarádů
- pomalu se začali odcizovat a dokonce ona přiznala, že uvažuje o ukončení vztahu pokud se situace nezmění
- cca třikrát týdně měli tichou domácnost neb ona se urážela ad.
Příčina
- on byl přesvědčen, že vždy musí být po jeho, neb tak byl zvyklý už od dětství
- skákání do řeči a silové protlačování svého názoru považoval za nutnost, jinak by nebyl opravdový muž
- ona se domnívala, že když jí nechce vyhovět a prosazuje své názory, tak jí nemá rád ad.
Výsledek naší spolupráce
- změnili jsme přesvědčení obou viz příčina + jsem jim vysvětlil, jaký dopad má na jejich vztah prostředí, ve kterém vyrůstali
- obrátili jsme role a jeden druhému popsal své pocity a ukázal jak vidí chování a komunikaci svého partnera svou „optikou“
- vydefinovali jsme pravidla komunikace
- naučil jsem pár, jak má dávat ZV (zpětnou vazbu) svému protějšku a jak mají vzájemně jeden druhému naplnit potřeby, které jsou nutné pro setrvání ve spokojeném vztahu.
PS: O šest měsíců později jsem byl velmi spokojeným párem pozván na svatbu.
