Pokud se často hádáte s partnerem kvůli malichernostem, reagujete na sebe často podrážděně, je možné, že se skutečným motivem hádky je úplně něco jiného, než proč hádka vznikla.

Naučme se správně komunikovat a hlavně umět ovládat své emoční rozpoložení.

Není to tak, že jistě všichni chceme sice ovládat své emoční rozpoložení, ale někdy nám to při nejlepší vůli nejde? Jestli to nebude tím, že mnohdy vlastně ani nevíme, které emoce a proč v nás vyvolají takový hněv, který pak vede k hádce.

V první řadě k tomu, abychom mohli své emoční rozpoložení ovládat, jej musíme nejdříve poznat a pochopit kde se bere. Tedy je zřejmé, že za hádkou kvůli pohozenému oblečení partnera na židli, nebo kvůli jeho pátečnímu večernímu odchodu s kamarády na jedno, dvě piva, se tak mohou skrývat především naše niternější negativní pocity.

Je pak mnohdy jasné, že nás nevytáčí do ruda to, že partner vzorně neuklidil oblečení, anebo nebude jeden večer doma. Je tedy možné, že ve skutečnosti jde vlastně o něco jiného? Co nás vlastně tak opravdu štve, že bouchneme jak saze? Bohužel se často stydíme nebo bojíme říci partnerovi celou pravdu o příčině našeho hněvu. A dost možná si ani sami nejsme ochotni pravou příčinu přiznat.

Pravý důvod hádky

Možná se vám někdy stalo, že jste se kvůli něčemu pohádali. Nakonec jste se ale dohodli, došlo ke kompromisu nebo jeden z vás ustoupil. Vše se tedy zdálo super. Ale stejně jste se po chvíli začali opět hádat. Jablkem sváru pak ale byla většinou již zcela jiná věc. Jak je to možné? Většinou jde o to, že se málokdy hádáme kvůli důvodu, o kterém se domníváme, že je důvodem hádky. Daleko častěji se vlastně hádáme proto, že máme pocit, že nás ten druhý dostatečně nemiluje, nemáme jeho podporu nebo je k nám nevšímavý.

Cítíme se partnerem přehlížení, nedoceňování, máme pocit, že některé věci dělá proto, aby nám ukázal, jak mu na nás nezáleží. Proto vyřešení hádky nevede k žádnému výsledku. Neřeší totiž skutečnou příčinu vašeho špatného pocitu, a tedy důvodu, proč se hádáte. Každá hádka nebo napětí, které pociťujeme, se totiž většinou dotýká našich vnitřních, hluboko zasunutých bolístek, zranění a slabých míst.

Láska a důvěra je základem, který vytváří zdravý vztah. Když některý z partnerů cítí nedostatek lásky nebo důvěry ve vztahu, reaguje jeho mozek mnohdy jako by byl v ohrožení života a to automaticky způsobem bojuj nebo uteč. Toto způsobuje většinou nevědomý proces, protože ve skutečnosti většinou žádný z partnerů nechce vytvářet ve vztahu více napětí. Avšak v takové chvíli se zapojí do hry limbický systém – oblast mozku primárně zodpovědná za zpracování emocí a ukládání vzpomínek. Tato oblast mozku také spouští primitivní a impulzivní jednání.

Amygdala (část limbického systému) je obzvláště náchylná k emočním reakcím strachu a hněvu, které jsou úzce spjaty s reakcemi boje nebo útěku. Jinými slovy, když se cítí jeden z partnerů nemilovaný a nejistý, je limbický systém aktivován a emocionální bolest jej přiměje k nepřiměřené reakci. Takže se vlastně začneme pohybovat v začarovaném kruhu a svým jednáním zvyšujeme napětí ve vztahu, přestože si přejeme pravý opak.

Místo hádky říkejte celou pravdu

Je velmi důležité říkat partnerovi celou pravdu. Jenže jak celou pravdu říkat, když se mnohdy nevyznáme sami v sobě? Musíme tedy začít v první řadě u sebe. Vůbec prvním krokem je si uvědomit, co vlastně cítíme. Často totiž tajíme pravdu nejen před jinými, ale mnohdy i před sebou. Projevuje se to třeba tak, že například nepřiznáváme lidem, když se na ně zlobíme, nebo třeba často reagujeme sarkasticky.

Snaha komunikovat a říkat partnerovi, že se třeba cítíme špatně, a proto se s ním hádáme, bohužel nestačí. Je samozřejmě vhodné, pokud se třeba cítíme rozčarovaní nebo nespokojení, že se pokoušíme svému partnerovi sdělit, jak se cítíme. Tím, co říkáme, totiž často odhalíme jen vrchní slupku problému. Totéž pak většinou udělá náš partner. Bohužel si tím často vůbec neodkryjeme skutečné příčiny této nespokojenosti a frustrace.

Stydíme se říci právě tu syrovou pravdu. Třeba, že máme pocit, že nás partner už nemá rád, že se pak cítíme odmítáni, nemilováni, že máme pocit, že mu už na nás nezáleží. Ženy tak často skrývají třeba právě za svým peskováním partnerů to, že potřebují od něj více lásky. Také třeba to, že si partner jde vyrazit s kamarády, vnímá žena někdy jako ohrožení vztahu a má strach, že už pro muže není dostatečně přitažlivá.

Může mít pocit, že už nechce tolik času trávit s ní, už ho to s ní nebaví, že je raději ve společnosti někoho jiného. Za negativními pocity mužů se pak může skrývat obava, že není třeba dobrým živitelem rodiny. Může mít také mnohdy pocit, že není tak úspěšný, jak by si žena představovala, že selhal jako muž. To, že žena partnera peskuje, pak on vnímá tak, že s ním není stále spokojena a ona má zase pocit, že jí nemá rád, a tak se stále více odcizují.

Chováme se tak k partnerovi tedy spíše podle našich vnitřních nastavení, než abychom reagovali na to, co partner opravdu dělá. To se pak týká především našeho individuálního vnitřního nastavení, hlavně pak našeho sebevědomí. Pokud máme nízké sebevědomí, můžeme mít často pocit, že si nezasloužíme být milovaní.

Pravým důvodem hádek je tedy mnohdy to, že se nám nedostává takové množství lásky a podpory, kterou potřebujeme a po které toužíme. Z toho důvodu se pak s partnerem hádáme a snažíme se v něm vyvolat jakoukoliv emoci. Bohužel to vše vede spíše jen k dalšímu neporozumění. Máme v sobě totiž mnohdy potlačené křivdy a emoce, a ty se při hádce vynořují a mění hádku na něco daleko horšího, než vlastně je.

Jak si emocionálně uklidit v hlavě

Přiznejte sami sobě, že máte negativní pocity, a že se jich chcete zbavit.

Zkoumejte své pocity. Jestliže máte takové negativní pocity, hledejte pravdou podstatu těchto pocitů. Vyjmenujte si všechny možné, které vás napadají. Ten, který ve vás vyvolává nejvíc úzkostné stavy, bude tím, který vás nejvíc ovlivňuje.
Odhalte svoje pocity svému partnerovi včetně konkrétní příčiny.
S ohledem na příčinu vašeho negativního pocitu si ujasněte, čeho v této situaci chcete dosáhnout.
K vyjadřování celé pravdy motivujte i partnera a láskyplně ho v tom podporujte.

Pokud si totiž přiznáte, že vaše pocity často vychází z vašeho vlastního negativního hodnocení sebe sama (pocit nemilovanosti, strach z opuštění apod.), třeba si uvědomíte, že mnohé věci, které partnerovi vyčítáte, se nevztahují k vám a nemusíte si je tedy brát osobně. Často jde prostě jen o zlozvyk či slabost partnera. Pokud partner po sobě neuklízí, není to tím, že by už mu na vás nezáleželo, ale mnohdy je to tím, že je prostě jen nepořádný.

Dostanete se tak k jádru problému a přestanete řešit malichernosti, o které většinou stejně vůbec nejde. Říkat si pak ve vztahu celou pravdu a odhalit svá slabá místa, vyžaduje mnohdy značnou odvahu. Pokud se však nebudete bát otevřeně vyjádřit o svých obavách a pocitech, může se váš vztah posunout na úplně novou úroveň. Pokud si totiž začnete sdělovat své skutečné pocity, budete se cítit oba lépe už jen proto, že mezi vámi zmizí emocionální napětí a vytvoří se daleko bližší vztah.

Pokud váš vztah ohrožují hádky a nevíte si rady se svými nebo partnerovými emocemi, nedokážete je rozklíčovat nebo s nimi následně pracovat, neváhejte mě oslovit  v sekci Konzultace.