Na následujících řádcích se dočtete, kdy je rozchod kvůli nevěře teoreticky správným řešením a kdy je lepší se ve vztahu posunout a nevěru zkusit zvládnout.

Rozchod kvůli nevěře: není tak častý, jak by se mohlo zdát

Hned na úvod bych vás chtěl uklidnit tím, že prozradím, že rozchod kvůli nevěře není tak častý, jak si lidé ve skutečnosti myslí. I statistiky a moje osobní zkušenost jednoznačně potvrzují, že kvůli nevěře se nerozcházíme tak často jako z jiných důvodů.

V článku se zaměříme na dvě možná vyústění nevěry: na jedné straně na to, kdy je lepší se kvůli nevěře rozejít. A na druhé na to, kdy by spíše stálo za to vztah budovat, protože existuje naděje na to, že nevěru neukončíte rozchodem, ale zůstanete spolu.

Rozchod kvůli nevěře ano, pokud jde o opakovanou nevěru

Nejprve se podívejme na to, kdy se lidé kvůli nevěře často rozejdou a kdy to je tak svým způsobem i lepší.

Určitě je lepší se rozejít – a děje se to tak v mnoha případech – kvůli nevěře opakované. Opakovanou nevěru totiž můžeme vnímat jako něco, co je příčinou rozpadu vztahu. Mnozí chroničtí nevěrníci přiznávají, že jsou ve vztahu, ve svém manželství spokojení, teoreticky si ale neumí pomoct a jsou opakovaně nevěrní. V takovém případě, pokud se chronický nevěrník nezačne doslova léčit, jsou vaše naděje na to, že byste ve vztahu mohli být spokojení, velmi malé.

Rozchod kvůli nevěře i když jde o nevěru jednorázovou

Existují ale situace, kdy sice nevěra může být jednorázová, ale i tak se lidé rozejdou. Nejčastěji je to z toho důvodu, že podvedeného nevěrný partner tak zklamal a zranil, že ve vztahu s ním není schopen zůstat. Podvedený se v takovém případě s nevěrou svého protějšku nedokáže vyrovnat. 

V takové situaci se často ocitají lidé, kteří mají obecně dispozice k tomu, aby takové a podobné životní situace snášeli velice špatně. Takový člověk, než se se svým nevěrným partnerem rozejde, by se měl nejprve pokusit chodit do terapie a pracovat na tom, aby posílil svou psychiku. Nicméně to se často neděje, protože lidé, kteří takto negativně nevěru vnímají, vidí rozchod jako jedinou možnost. Jako jasného viníka situace vnímají svůj nevěrný protějšek. Se sebou samými nechtějí nic dělat a tak volí jako řešení rozchod kvůli nevěře partnera. 

Rozchod kvůli nevěře, když přijdete o intimitu

Třetím nejčastějším důvodem, kdy se lidé kvůli nevěře často rozejdou, je to, že už nedokáží navázat na předešlou uspokojivou intimu. Jak emocionální, tak sexuální. Rozcházejí se, nebo by se teoreticky měli rozejít lidé, kteří si myslí, že už spolu nedokáží žít uspokojivě tak, aby ke svému partnerovi něco cítili.  Aby se měli rádi, aby se jeden o druhého zajímali.

Když je nevěra důsledek, snažte se vztah zachránit 

Nyní se podívejme na situace, kdy se lidé kvůli nevěře rozcházejí méně než ve výše uvedených případech, a zároveň se v nich doporučuje, aby se vztah pokusili zachránit. 

Obecně určitě můžeme říct, že pokud došlo k jednorázové nevěře, kterou vnímáte jako důsledek, neměli byste se hned rozcházet a měli byste se pokusit na vztahu pracovat. Myšleno tím je to, že (v lepším případě) oba dva uznáte, že rozchod kvůli nevěře není ideální, protože nevěra není příčinou, ale důsledkem. Důsledkem v tom smyslu, že ve vašem vztahu něco, na čem jste se oba dva podíleli. Před nevěrou něco nefungovalo a bylo to řešeno sice nešťastně (právě zmíněnou nevěrou), ale přece. Obecně jde v takových případech vždy o nenaplněné potřeby, případně špatnou komunikaci mezi partnery. 

Abyste se kvůli takové nevěře nemuseli rozcházet, je velmi důležité, abyste oba dva na vztahu chtěli pracovat. Zaměřte se přitom právě na práci s potřebami (k tomu můžete využít například článek Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace) a na komunikaci ve vztahu (k tomu vám doporučuji článek Komunikace mezi manželi).

Kdy a jak zůstat s chronickým nevěrníkem

I ve skupině, kdy rozchod nemusí být výsledkem nevěry partnera, jsou ale situace, kdy jde o nevěru opakovanou. 

Žijete-li s chronickým nevěrníkem, a i tak máte motivaci a chcete ve vztahu zůstat, bylo by ideální, kdyby partner vyhledal odbornou pomoc. Pokud to odmítá a vy přesto chcete vztah zachovat, protože k tomu máte své důvody, zkuste se nezabývat tím, proč vás partner podvádí a že vás podvádí, snažte se to nevnímat. 

Rozejít se kvůli nevěře? Rozhodnutí je na vás

Podob nevěr je samozřejmě mnohem víc, než jsme si popsali. Zároveň každý člověk je jedinečný a může mít své vlastní důvody k tomu, proč chce ve vztahu i po nevěře zůstat. Těžko tedy můžeme paušalizovat, kdy je lepší se kvůli nevěře rozejít a kdy ne, to si musí posoudit každý sám.

Jste-li v situaci, kdy vám byl nevěrný protějšek nebo jste byli nevěrní vy sami a rozhodujete se, jestli má cenu ve vztahu zůstat, to nejlepší, co můžete udělat, je dát si čas a dobře si rozmyslet, jak chcete dál pokračovat. Rozejdete se kvůli vlastní nebo partnerově nevěře, protože vám ukazuje, že jste došli na konec etapy vztahu a další už s partnerem nechcete prožívat, nebo ve vztahu zůstanete? 

Když chcete po nevěře zůstat, určete si priority 

Rozhodnete-li se pro druhou variantu, měli byste si stanovit priority. Už jsme si říkali, že někteří lidé zůstanou, i pokud žijí s chronickým nevěrníkem, který se odmítá léčit a nic se sebou dělat nebude. Pak je lepší si zvolit prioritu a soustředit se na ni. Zůstáváte-li ve vztahu například kvůli dětem, soustřeďte se na ně a nevšímejte si toho, co váš nevěrný partner dělá, protože by vás to zbytečně rozrušovalo.

Bez ohledu na to, zda po nevěře ve vztahu zůstanete nebo se kvůli ní rozejdete, je velmi důležité, abyste si celou věc sami za sebe dobře rozmysleli, aby to bylo vaše rozhodnutí. Bude-li to vaše rozhodnutí a budete-li vnímat, že vám dává smysl, dokážete si za ním stát. Vyhnete se neustálým psychickým propadům, jimž často čelí lidé, kteří zůstává se svým nevěrným protějškem, od něhož očekávají zlepšení vztahu, které jim ale on nechce nebo není schopen dopřát. 

Nejste si ani po přečtení článku jistí, zda máte ve vztahu po nevěře zůstat nebo z něho odejít? Nevěšte hlavu a obraťte se na mě, rád vám pomůžu prostřednictvím některé z konzultací, které nabízím.

autor článku: Karel Chába