Hádky ve vztahu

V průběhu své praxe jsem se setkal s mnoha páry, které se i přes svou velkou snahu odbourat hádky ve vztahu nakonec rozešly. Já jsem však velmi silně přesvědčen o tom, že tito lidé spolu mohli být dál, že se k sobě hodili a že neexistovaly žádné významné důvody, které by byly neslučitelné s dobře fungujícím vztahem.

Příčina hádek ve vztahu? Jsme rozdílní a nekomunikujeme

Přirozená rozdílnost každého z nás, zásadní rozdíl v myšlení a chápání světa mezi mužem a ženou a to, že velmi často podceňujeme vzájemnou komunikaci, však dovedly tyto lidi až do stavu, kdy po neustále se opakujících hádkách zcela uvěřili tomu, co prožívají, co si myslí o svém protějšku a o situaci, v jaké se jejich vztah nachází.

Kombinace těchto tří zásadních věcí je zavedla až do situace, kdy už neměli sílu a víru, kdy v jejich vztahu převládalo to negativní a oni už nemohli přijít na jediný pozitivní důvod, proč by spolu měli zůstat.

Hádky neznamenají, že vztah je špatný

Většina lidí si myslí, že hádky ve vztahu jsou něco špatného. Že ukazují na to, že vztah nebo protějšek jsou špatné. Že znamenají, že jim jejich partner nechce v ničem vyhovět a nechce jim rozumět. A že negativní energie, která kvůli neustálým hádkám vzniká, je potvrzením všeho záporného, k čemu oni ve své vlastní mysli dospěli.

To, že se lidé hádají, nicméně neznačí, že jeden, druhý nebo oba partneři jsou špatní nebo že se nemají rádi. Neznamená to ani to, že se vztahem už nejde nic dělat. Hádka je bohužel potvrzením toho, že lidé neumí ovládat své emoce a především – že spolu neumí komunikovat.

Mluvením se hádek nezbavíte, začněte komunikovat

Většina klientů, se kterými jsem se kdy setkal a se kterými jsem rozebíral komunikaci a upozornil je při té příležitosti na to, že komunikovat neumí, reagovala obdobným způsobem. Tvrdili, že komunikovat umí, respektive že o problému, který ve vztahu mají, mluví často. A přesto, že už situaci rozebírali mnohokrát, pořád se hádají a nejsou si schopni vyhovět.

Rozdíl mezi komunikací a mluvením je ovšem jako rozdíl mezi fotbalovým zápasem bez pravidel a s pravidly. Jak by to dopadlo, kdyby hra neměla žádná pravidla, si asi všichni dokážeme dobře představit.

Nehádejte se o jedinou pravdu, žádná neexistuje

Pokud jste se rozhodli, že s hádkami ve vztahu chcete začít něco dělat, uvědomte si v první řadě, že problémem nejste vy nebo váš partner, ale to, jak spolu komunikujete. Komunikace má v zásadě dvě úrovně. Tou první je způsob, jakým si sdělujete informace. Druhou potom váš přístup a přesvědčení, tedy to, jak jste odhodláni vyhovět tomu druhému, zda jste ochotni ho chápat a v něčem mu ustoupit.

Součástí druhé roviny je ale také to, zda jste připraveni přijmout fakt, že žádná jedna pravda ve vztahu neexistuje, že každý máte tu svoji. Tyto dvě pravdy jsou od sebe zpravidla velmi odlišné – důvod je nasnadě: jste muž a žena, tedy každý z jiné planety.

Změňte hádky v konstruktivní debaty

Přijmete-li tedy tato fakta, začněte se spolu učit komunikovat. Pomoct vám v tom může například článek „Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace“. Pokuste se akceptovat, že každý z vás má svou realitu a že každý vnímá svět jinak. Snažte se (a to je jen otázka osobního rozhodnutí a přístupu) s vaším partnerem vyjít a pochopit ho. Pracujte na kompromisu: protože synonymem vztahu je kompromis a snaha o jeho dosažení je prakticky nekonečná. Uvidíte, že se vaše hádky začnou velmi brzy měnit v konstruktivní debaty a hádek jako takových bude ubývat.

I když se pohádáte – což se stane i lidem, kteří spolu komunikovat umí a naplňují základní principy komunikace -, zdaleka nebudete z hádek vyvozovat takové důsledky jako předtím. Nebudete je vnímat tak negativně a brát je tak, že vás ten druhý nemá rád.

Pozor na jednostrannost: na vztahu musíte pracovat oba

Avšak pozor na velmi častou chybu. Mnoho lidí, kteří si přečtou můj článek nebo jakýkoli jiný text na webu, se o změnu začne pokoušet samo, jednostranně. Když si s těmito lidmi povídám o tom, jak tato metoda fungovala v jejich vztahu, potvrzují, že se situace, ve které se nacházeli, paradoxně ještě zhoršila. Není to přitom nic překvapivého: nastartujete-li ve svém vztahu jakékoli změny, aniž byste s nimi váš protějšek seznámili, váš partner samozřejmě nebude chápat, co se děje a co se po něm chce. Věc může dopadnout tak, že vaši snahu bude vnímat jako povyšování se nebo dokonce jako manipulaci. Ve vztahu zkrátka nedošlo ke shodě, jak situaci řešit a jak se posouvat dál.

Shodněte se na tom, že hádky ve vztahu chcete řešit

Než se tedy pustíte do jakýchkoli radikálních změn, přečtěte si článek o komunikaci oba dva. Sedněte si a dohodněte se na tom, že s ním souhlasíte a že oba chcete jít touto cestou. Abyste se totiž mohli posouvat, musíte se nejdřív shodnout na cestě, jakou budete postupovat. Pokud se dohodnete, že chcete svůj vztah oprostit od hádek a že se společně chcete někam posunout, pusťte se do toho. Začněte se učit komunikaci a vysvětlujte si problémy, které ve vztahu máte.

Manželské hádky

O čem vypovídá, když se hádáte, a proč jsou manželské hádky vlastně lepší než mlčení nebo to, že spolu vůbec nic neřešíte?

Hádky v manželství. Rozhodně lepší než mlčení

Zde vysvětlím, proč je vlastně pozitivní, že se hádáme. Pokud se v manželství hádáme, je to dobrým ukazatelem toho, že na svůj protějšek máme nějaké požadavky. A to je hodně důležité.

Pokud bychom totiž na partnera žádné požadavky neměli, znamenalo by to buď, že jsme absolutně spokojení (a to v lidském životě dlouhodobě prakticky není reálné), tudíž to může ukazovat na to, že si své potřeby neuvědomujeme nebo je neprosazujeme. Případně, že nás ovládla lhostejnost. Tedy že už po svém protějšku vůbec nic nechceme a nemáme o něj zájem. Nezajímá nás, co dělá, ale ani od něj nechceme naplňovat žádné naše potřeby a nemáme ani touhu obracet se na něj s jakoukoliv žádostí.

Opakem lásky je právě lhostejnost. Není to tak, že opakem lásky je nenávist, jak si spousta lidí myslí. Nenávist patří k manželským hádkám a ukazuje na to, že jsme něčím frustrovaní a že nejsou naplňovány nějaké naše potřeby, a proto se je snažíme prosadit.

Hádáte se? Pak vám na vztahu ještě záleží

Mnozí klienti, kteří ke mně přijdou a popíší mi, co se mezi nimi děje (a také mi někdy názorně ukáží, jak se spolu dokážou hádat), mi řeknou: „Poté, co jste tady viděl a slyšel, nám asi řeknete, že spolu nemáme být.“ Jsou pak někdy překvapení tím, jak zareaguji: myslím si totiž, že by spolu naopak být měli. Je totiž vidět, že jim na vztahu záleží a že si chtějí něco prosadit.

A to znamená, že je pořád o co bojovat, že jim na něčem záleží, a proto se hádají. Hádají se proto, že si chtějí něco prosadit způsobem, který ale nefunguje. To je jedna rovina, která by se samozřejmě měla zlepšit, aby se tolik hádat nemuseli a dokázali se domluvit. Druhá rovina ale je ta, že manželské hádky jsou vždy lepší než mlčení.

Mlčení je často začátkem konce manželství

Proč je tomu tak? Protože když mlčíme a necháváme si věci pro sebe, nemůže se protějšek dozvědět, co potřebujeme a co se v nás děje. A jestliže se to nemůže dozvědět, buď si myslí, že je vše v pořádku, a tudíž se ani ničím nezabývá, anebo sice ví, že něco v pořádku není, ale stejně to zlepšit nemůže, protože my to s ním neřešíme.

Pokud dlouhodobě věci neřešíte, tedy se ani nehádáte, dochází k přetlaku, kdy v sobě frustraci neustále hromadíte. Pak dojde k obrovskému výbuchu, při kterém se může stát prakticky cokoliv. Nebo výbuch sice nenastane, ale protože už to člověk nemůže vydržet, rozhodne se pro nevěru nebo (a to není u lidí, kteří vše polykají, nic neobvyklého) se sebere a ze vztahu nebo manželství úplně odejde.

Z toho důvodu je vždy lepší, abyste se hádali, a to proto, abyste upouštěli páru. Agresi, která se pojí s frustrací z nenaplněných potřeb a cílů. Ale také proto, aby se od vás partner mohl něco dozvědět nebo abyste mu mohli něco sdělit.

Kdy jsou hádky v manželství problém

Tím, co jsem dosud popsal, ale nechci říci, že manželské hádky jsou pouze a jen v pořádku. Pokud dlouhodobě dochází k řešení problémů a frustrací mezi manželi pouze tím, že se hádají, nemohou nic vyřešit, a to je také špatně. Hádky by tedy měly vést k tomu, abyste si uvědomili, že na sebe máte nějaké požadavky. Nicméně nevolíte správnou formu komunikace, abyste si tyto požadavky mohli vzájemně uspokojovat.

Poté, co si jeden nebo oba dva uvědomíte, že se příliš často hádáte a nedochází k dostatečnému řešení problému, měli byste se spolu dohodnout na tom, že se situací začnete něco dělat. Jinými slovy pokud se občas pohádáte, ale zároveň spolu umíte problémy řešit, umíte si vysvětlit, co kdo potřebujete, a umíte své potřeby naplňovat, pak je to svým způsobem v pořádku. Teoreticky s tím nemusíte nic zásadního dělat. Pokud ale dochází k tomu, že je převaha situací, kdy se hádáte a nikam se neposouváte, a manželské hádky naopak přináší další frustrace, bolesti, zklamání, a hlavně odcizování, měli byste situaci začít řešit.

Jak řešit manželské hádky

To, jak řešit hádky v manželství, se dozvíte v článku 6 způsobů, jak zachránit vztah. Zaměřuji se v něm na to, že je třeba začít od sebe, že si nemáte nic podmiňovat tím, že se nejprve musí snažit a změnit partner, a na to, jak ovládnout očekávání.

Dalšími články, které byste si měli přečíst, jsou Komunikace mezi manželi, kde se dočtete, co touto komunikací vlastně myslím, a Naslouchání ve vztahu.

Chcete manželské hádky řešit? Nejprve se dohodněte s partnerem

Chcete-li manželské hádky například právě prostřednictvím zmíněných článků řešit, doporučuji vám, abyste se s protějškem nejprve dohodli na tom, že se situací začnete něco dělat. Je totiž velmi obvyklé, že se jeden z partnerů snaží, nicméně to nikam nevede, protože svoji představu o tom, jak něco změnit, nesdílí s druhým. Ten to pak často vnímá spíše tak, že si manžel nebo manželka zase něco vymýšlí, nebo že nějakým způsobem taktizuje, což je často přijímáno velmi negativně. Opravdu si tedy dejte práci s tím, abyste svůj protějšek přesvědčili a vysvětlili mu, o co vám jde, co tím chcete získat a jak byste v těchto věcech chtěli postupovat.

Na hněv a hádky v manželství se dívejte jako na něco, co je důkazem toho, že ve vztahu chcete být a že od sebe něco chcete. Dívejte se na ně jako na potvrzení toho, že vy i váš partner máte zájem ve vztahu být, ale potřebujete si něco prosadit, něco vyřešit nebo se zbavit nějakého nedostatku či přetlaku. Nedívejte se na manželské hádky jako na něco špatného, ale snažte se je naopak využít k tomu, abyste se někam posunuli.

Hádky s manželem

Hádky s manželem můžou být hodně nepříjemné. Často nám berou energii a čas. Nic nevyřešíme, cítíme se po hádce ještě hůř než před ní. Naše frustrace v manželství roste a můžeme si začít tvořit dojem, že manželství je nefunkční a pomalu končí.

Proč se tedy s manželem hádáte? K těm nejčastějším důvodům patří:

• NESPOKOJENOST VE VZTAHU

S něčím jste v manželství nespokojeni. Dlouhodobě upozorňujete na vaši nespokojenost, ale nejste vyslyšeni. Padáte do frustrace, protože se vám nedaří naplňovat vaše potřeby, které v manželství máte. Ať už se jedná o cokoliv, nejste schopni se domluvit a vždy to skončí hádkou s manželem.

• CHYBÍ VÁM PSYCHICKÁ BLÍZKOST

V manželství nejste zvyklí na to, že si upřímně povídáte o vašich citech. Vstoupili jste do manželství a nyní to vnímáte tak, že vše je jisté. Přestáváte společně sdílet zážitky, manželství začíná být rutinou a oba se od sebe vzdalujete. Vaše nespokojenost a odcizení vzrůstá a projevuje se hádkami v manželství. Ztrácíte energii. Naděje, že se něco změní, je v nedohlednu.

• NEUMÍTE KOMUNIKOVAT

Největším problémem nejen v manželství, ale i ve vztahu dvou lidí, je právě komunikace. Na komunikaci vše začíná a vše končí. Pokud vám v manželství nefunguje komunikace, často se s manželem hádáte.

Při hádkách dochází k tomu, že se po nich cítíte ještě hůře než předtím. Nic nevyřešíte, roste ve vás pocit, že jste ve špatném manželství a nejraději byste jej ukončili. Pokud umíte komunikovat, k věcem se nevracíte, ale nacházíte řešení. Dokážete mluvit otevřeně o svých pocitech.

I přesto, že se s manželem hádáte, může to být dobré znamení. Je tam pořád energie, kterou můžete využít pro vybudování dobrého manželství. Neberte tedy hádky s manželem jako špatné. Možná je ve vztahu něco špatně, ale neznamená to konec. Abyste se přestali ve vztahu s manželem hádat, je důležité se vzájemně dohodnout, že chcete na vztahu pracovat.

Začněte se učit komunikaci

O tom, proč je komunikace důležitá a jak na ni, si můžete přečíst v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Jakmile se naučíte ve vztahu komunikovat, začnete se k sobě přibližovat. Psychická blízkost se začne zvětšovat. Budete se dostávat do pozice, kdy si vzájemně budete rozumět, chápat jeden druhého. Hádky pomalu začnou mizet a vy zjistíte, že se po vašem rozhovoru cítíte lépe než před ním.

Tento druh komunikace má svoje pravidla. Ten, který povídá, mluví jen o sobě, o svých pocitech, to, jak vnímá vztah. V žádném případě do svého povídání „nezatahuje“ druhého. Ten, kdo poslouchá, přijímá pouze informace. Nic nehodnotí, nekritizuje. Při tomto druhu komunikace nedochází k hádkám. Pokud by se k hádce schylovalo, je důležité komunikaci přerušit, vstřebat potřebné informace a znovu pokračovat.

Zamysleli jste se sami nad sebou?

Pokud se hádky v manželství objevují často, je důležité být k sobě upřímný. Každý sám za sebe by se měl zamyslet nad tím, jak velký podíl na hádce má. Zda se nechová nepřiměřeně, zda nepřiměřeně nevyčítá, nekritizuje, atd.

Každý by se měl zamyslet nad tím, co může pro vztah a manželství udělat ze své strany. Pokud mám nízké sebevědomí, nejsem si jistý v manželství, můžou to být důvody, proč vyvolávám hádky. Toužím po utěšování, ujišťování, že mě ten druhý má rád. Pak se hádky v manželství můžou objevovat častěji, ale nic se neřeší.

Takoví lidé by měli pracovat sami na sobě. Budovat ve vztahu komunikaci. Mluvit o svých pocitech, aby jim druhý porozuměl, pochopil je. Tím se buduje důvěra ve vztahu, prohlubuje se porozumění a touha být druhému podporou. Důležité je, aby se oba partneři domluvili, že dané informace, které se o sobě dozvědí, nebudou zneužívat proti sobě, jinak to nebude fungovat a důvěra ve vztahu se postupně vytratí.

Hádky na začátku vztahu

Začátek vztahu si většina lidí představuje jako období zalité sluncem, kdy se neřeší žádné problémy a kdy se na sebe partneři jen těší a mají pocit, že jeden bez druhého nemůžou být. Pravda je nicméně taková, že spousta párů se začne hádat a narážet na sebe v podstatě už od samého začátku vztahu nebo po velmi krátké době – v řádu několika málo dnů nebo týdnů. Tito lidé se mě pak často ptají, zda to znamená, že se k sobě nehodí, zda je jejich vztah špatný a zda se mají rozejít.

Když skončí zamilovanost, nastoupí hádky

To, že se lidé začnou hádat už po pár dnech od seznámení, většinou znamená, že si období zamilovanosti odbyli mnohem rychleji než jiní. Lidé se dokážou zamilovat bez jakýchkoli skrupulí už během hodiny. Někoho potkají, dají se do řeči a už po pár minutách začnou mít pocit, že je to člověk, kterého hledali, který jim vyhovuje a na kterého celý život čekali. Pokud se k tomu navíc ještě přidá silná fyzická přitažlivost, zamilovanost je na světě.

Ovšem stejně tak rychle jako se dokážou zamilovat, se někteří lidé jako lusknutím prstu dokážou i „odmilovat“. Je to samovolný proces, který se odehrává v našem mozku, a kterému nedokážeme nijak poručit. Lidé, kteří jsou schopni odmilovat se ze dne na den, jsou většinou ti, kteří mají od svého protějšku velká očekávání, jež jsou možná jen velmi těžko naplnit. Tito lidé si nenaplnění svých tužeb často berou osobně: mají pocit, že je protějšek zklamal, že dělá něco, co jim ubližuje. A tak už na samém začátku vztahu nastupují hádky.

Hádky nutně neznamenají špatný vztah

Na tom, že se někteří lidé začnou velmi brzy po seznámení hádat, není nic divného. Neznamená to, že by se měli hned rozejít a že by jejich vztah měl skončit. Značí to pouze, že si velmi rychle odbyli první fázi vztahu, dostali se do druhé, respektive přecházejí do té třetí.

Ve druhé fázi vztahu lidé zjišťují, že je spousta věcí, které jim nevyhovují, a se kterými nesouhlasí. Vůči druhé straně se začínají více projevovat, chtějí ovlivňovat svůj protějšek a vztah s ním nějakým způsobem upravovat, což často vede k hádkám. Je to situace naprosto přirozená, která dříve nebo později čeká naprostou většinu párů. Určitě to není žádná tragédie a neznamená to, že celý vztah je od samého začátku špatný.

Řešte hádky ve vztahu komunikací

Pokud období hádek ve vašem vztahu nastane, místo toho, abyste hned začali hledat vinu v druhém a přemýšlet o rozchodu, zkuste spolu začít komunikovat. Komunikace vede k vyjasňování věcí. Pomůže vašemu partnerovi poznat, co si myslíte, co cítíte, co vás trápí, co a jak byste od toho druhého očekávali. Komunikace je naprosto přirozená cesta, jak si ve vztahu věci vyříkat a jak je urovnat.

Praxe u nás je bohužel taková, že nás dovednostem komunikace nikdo neučí. V době, kdy je to pro člověka přirozené, okolo dvou let věku, se tak jen naučíme mluvit. Tím, jak vyrůstáme mezi ostatními lidmi, kteří se komunikovat také nenaučili, osvojíme si způsob mluvení, o němž se domníváme, že je dostatečný pro to, abychom s partnerem hádky urovnali a ve vztahu se někam posouvali. Pravdou ovšem je, že to je velký omyl.

Mluvení vztahu nepomůže, naučte se spolu komunikovat

Rozdíl mezi mluvením a komunikací je zásadní. Představte si, že hrajete fotbal nebo jakýkoli jiný kolektivní sport bez pravidel a rozhodčího. S protivníky se pravděpodobně budete neustále dohadovat a ze hry nebude nikdo nic mít. Mluvení je právě taková hra bez pravidel. Naproti tomu komunikace pravidla má. Pokud spolu lidé komunikují, znamená to, že tato pravidla ctí a dodržují a mohou se tak dobrat výsledku, který obě strany uznávají a respektují.

Začnete-li se tedy na začátku svého vztahu hádat, nepropadejte skepsi a nepřemýšlejte hned o tom, jestli je chyba ve vás nebo v tom druhém a jestli se raději nerozejít. Místo toho, abyste se okamžitě stáhli do sebe nebo byli sebestřední a mysleli si, že vám ten druhý škodí a ubližuje, přesměrujte všechnu energii, kterou byste věnovali těmto věcem, do toho, že se ve vztahu začnete učit partnerské komunikaci.

Partnerská komunikace jako pomocník při řešení hádek na začátku vztahu

K tomu, jak spolu ve vztahu komunikovat a vyřešit hádky na samém jeho začátku, vám může pomoci také článek „Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace“. Domluvte se na tom, že si oba tento článek přečtete a že se minimálně dvakrát týdně půl hodiny až hodinu budete věnovat jednotlivým principům, které jsou v něm nastíněné.

Až si tyto principy dobře osvojíte, vytvořte si seznam bodů, které byste si s partnerem chtěli vyříkat, vyřešit, vysvětlit a sdělit a začněte na tom pracovat. Nejen, že tak vyřešíte spoustu nesrovnalostí a váš vztah se posune, ale jeden v druhém také začnete získávat větší důvěru. Když totiž na svém vztahu budete pracovat oba, budete už od začátku vědět, že jste s člověkem, který má zájem s vámi něco tvořit a který tak za to stojí.

Přestaňte se hádat, řekněte si o svých potřebách

Jakmile spolu začnete komunikovat a přestanete se hádat, zkuste se posunout ještě dál a říct si o svých potřebách. Prostudujte si článek „Partnerská dohoda“, vypište si své potřeby, jejichž naplnění od vztahu očekáváte a s partnerem si je navzájem sdělte.

Časté hádky ve vztahu

Hádáte se s partnerem často? Vadí vám to nebo to berete jako součást vztahu? Jaký může být pohled na hádky ve vztahu?

Tentokrát se zaměřím na to, jaké jsou důvody toho, že se ve vztahu vyskytují časté hádky a co s tím můžete udělat.

Časté hádky ve vztahu jako norma

Jsou páry, u kterých jsou časté hádky ve vztahu přirozenou součástí vztahu. Můžou patřit do skupiny lidí, kteří to ve vztahu neumí jinak, než že se často s druhým hádají. Je to jejich způsob projevu, jak řeší věci, jak ventilují svoje emoce a pocity.

Časté hádky ve vztahu vnímají způsobem, že je to úplně normální se s druhým hádat. Žijí ve svém vlastním světě, že je to pro ně norma, jak můžou tvořit vztah s druhým. Neznají žádný jiný způsob, jak věci řešit než hádkou. Pokud takoví lidé nemají motivaci a druhá strana jim tohle chování toleruje, protože je nastavená podobně, pak i když se ve vztahu budou často hádat, v podstatě můžou být takoví lidé spokojení a může jim to vyhovovat.

Neustálé hádky ve vztahu pak nemusejí být na obtíž pro oba dva z páru, kteří jsou nastaveni podobně, že je v pořádku, když se se svým protějškem hádají. Je to pro ně naopak bezpečný prostor. V momentě, kdyby se jeden z páru přestal hádat, tak by se druhý mohl cítit ohrožený, že se něco ve vztahu děje. A krize je na světě.

Pokud vnímáte časté hádky ve vztahu tak, že je v pořádku se hádat, protože to vlastně ani jinak neumíte, nevadí vám to a partner to má stejně, pak je vše relativně v pořádku. Může se ale stát, že se problémy nahromadí a jeden z vás už nebude schopen toto snášet. A pak vás dožene to, že neumíte komunikovat, řešit problém. Takže i když teď můžete mít pocit, že hádky jsou normální, doporučuji vám číst dál.

Časté hádky ve vztahu jako blesk z čistého nebe

Pokud máte vztah a probíhal víceméně poklidně a najednou se ve vašem vztahu objevují čím dál častěji hádky, pak zbystřete. Hádky nám něco ukazují, něčemu nás učí. Časté hádky ve vztahu nepřicházejí jen tak samy od sebe. Něco se ve vašem vztahu děje.

Nejčastější důvody, proč se zvyšuje množství hádek ve vztahu:

• Váš partner je z něčeho frustrovaný a nedokáže to řešit jinak než tak, že svoji frustraci ventiluje tímto způsobem.
• Váš partner se něčeho bojí, když má tendence se často ve vztahu hádat. Pokud jsme někým zatlačeni do kouta, bojíme se, že o něco nebo někoho přijdeme nebo se bojíme udělat nový krok vpřed a nutně to nemusí souviset s partnerem, příp. se cítíme ve vztahu utlačováni, pak se to odrazí na naší psychice a jedna z reakcí je ta, že se s druhým často začneme hádat.
• Váš partner je ve vztahu s něčím nespokojený. Možná vám to x-krát říkal, možná vás o něco prosil, ale nebyl vyslyšen. Jestliže vyzkoušel z jeho pohledu už cokoliv a jeho nespokojenost není řešena, pak se snadno stane, že při sebemenším podráždění vystřelí jako čert z krabičky a časté hádky ve vztahu můžou být na denním pořádku.

Jak rozpoznat příčinu častých hádek ve vztahu?

Pokud jste druhá skupina lidí, kdy se ve vašem vztahu časté hádky objevily a dříve tam nebyly, pak byste se měli zastavit a popřemýšlet nad několika věcmi.

• Jak dlouho se hádáte? Zkuste se zamyslet nad tím, kdy hádky ve vztahu začaly. Co se předtím ve vašem vztahu či životě vás a vašeho partnera stalo?

Např. mohli jste něco změnit ve vztahu, v osobním životě nebo v práci. Mohli jste možná změnit i práci, najít si nové přátele, začít nový koníček, atd. To stejné mohl zažít i partner. Zapátrejte v paměti, co tam může být. Už jen tím, že nad tím začnete přemýšlet, dáváte si šanci objevit to, co za častými hádkami stojí.

• O čem se často hádáte ve vztahu? Jaká častá témata se objevují v hádce? Co je vám vyčítáno či co vyčítáte druhému vy? Témat může být více, ale když budete aktivně naslouchat i mezi řádky, můžete se mnohé dozvědět.

Např. můžete slyšet od partnera, jak je nešťastný, jak ho trápí to či ono. Pokud vám bude říkat něco ve smyslu toho, že ho nechápete, pak se může cítit bezradný v tom, jak vám má vysvětlit to, co právě prožívá v daném situaci. Učte se poslouchat nejen ušima, ale především i srdcem. Co je za pocity na pozadí vašich hádek?

• Jak časté hádky ve vztahu končí? Pokud se často ve vztahu hádáte, pak se po hádce něco děje. Hádky skončí a vy něco děláte. Co to je? Jak se chováte po hádce? Jste uraženi? Cítíte se poníženi? Máte pocit bezmocnosti? Stáhnete se do sebe a už s druhým dny nekomunikujete? Nebo začnete na všechno a všechny nadávat a stěžovat si na život, vztah a partnera?

Tohle vše možná může stát za častými hádkami ve vašem vztahu. Možná časté hádky nejsou o tom, o co se hádáte, ale o vašem způsobu chování a jednání v rámci vašeho vztahu. Zamyslete se nad tím!

Pokud se vám z výše položených otázek podaří objevit možnou příčinu toho, proč jsou ve vašem vztahu časté hádky, ještě nemáte vyhráno. Nyní nastává chvíle, kdy se o tomto tématu potřebujete s partnerem pobavit. Otevřít téma, o kterém si myslíte, že by mohlo být zdrojem hádek a citlivě o tom komunikovat. Jak kvalitně komunikovat s tím druhým se můžete dočíst v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Pokud spolu chcete najít řešení a dohodnout se co a jak dál, pak vám může pomoci článek Partnerská dohoda.

Hádky ve vztahu aneb komu by mělo být vyhověno

Na nějaké ty neshody občas dojde v každém vztahu. Na tom není nic zvláštního. Každý člověk je prostě jedinečný. Pokud se ale s partnerem či partnerkou hádáte často a zároveň vám dělá velký problém v rozepři nějak relevantně rozhodnout, komu z vás dvou bude v této chvíli vyhověno, můžete mít zaděláno na velký problém. Z opakujících se hádek vznikají další křivdy a dlouhodobé problémy, partneři se kvůli tomu od sebe zbytečně vzdalují.

Jak taková hádka může vypadat? Uvedu jeden příklad ze své praxe.

Muž chtěl jít do kina na hororový film. Žena na horor v žádném případě nechtěla, protože z děsivých filmů mívá několik dalších nocí špatné sny, celkově se necítí dobře a sama v noci doma se bojí.

V čem je často příčina těchto hádek?

Tento problém jde často mnohem více do hloubky, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedním z hlavních důvodů je způsob, jakým funguje náš lidský mozek. Mozek, který obdrží novou informaci, vyhodnocuje její smysluplnost. Pokud mozek této informaci neporozumí, tak se brání a odmítá se touto věcí zabývat.

Když tedy partnerka odmítá jít do kina, protože se hororů bojí, muž to nedokáže pochopit. Pro něj takový strach nedává smysl, on se nebojí.

Samozřejmě, že na to nelze svádět vše, ale částečně za hádkami tedy stojí náš mozek. Nechápe to nebo to mozku přijde jako malicherné, nehodné pozornosti.

Proto se také často stává, že čím více se snažíme partnerovi podávat logické argumenty pro svoji stranu hádky, tím méně dokážeme posoudit, kdo z nás by měl “vyhrát”. Druhá strana pouze obtížně tyto argumenty zvažuje a těžko se dobírá řešení.

Problém v těchto situacích je totiž často na emoční úrovni. Každý to cítíme nějak. Mnoho lidí prostě řekne “Já to cítím tak a tak, a proto to chci tak a onak.” To je hlavním důvodem, proč mají dva lidé často problém se domluvit. Subjektivně něco cítí, ale snaží se to tomu druhému podat a zdůvodnit logicky.

Máte v podstatě 3 možnosti řešení:

1. Jeden z vás ustoupí. Ovšem je důležité, aby tento ústupek nebral jako prohru, ale naopak jako svůj vklad do vztahu. A bude doufat, že mu to protějšek dříve či později vrátí.
2. Když o nic nejde a na rozhodnutí nic moc nezáleží, hoďte si korunou. Vítěz vybírá řešení, ale s tím, že druhý bude toto jeho rozhodnutí plně podporovat bez dalších bojů.
3. Pokusíte se jeden druhému popsat, jak to vlastně cítíte. Mělo by vždy jít jen o popis vlastních pocitů. Nikdy se nesnažte popisovat vlastnosti toho druhého nebo dokonce dedukovat, že něco dělá či nedělá z nějakého důvodu. Zaměřte se na své vlastní pocity.

Když se vrátíme k příkladu ze začátku článku, muž se pokusí své ženě popsat, proč je pro něj na úrovni cítění a prožitků důležité jít do kina na horor. A naopak žena svému muži na úrovni emocí a prožitků popíše, jaký dopad by na ni mělo sledování hororu.

Pokud člověk pochopí, jak se jeho protějšek cítí a jaký to na něj bude mít dopad, má mnohem větší tendenci vyhovět a nemá takový pocit, že jde o jakýsi souboj.

Když pochopíte, co váš protějšek prožívá a cítí, nebudete už mít pocit, že je jeho argument hloupý, bezpředmětný či něco jiného.

Hádáme se každý den

Ve vašem vztahu jste se dostali až do fáze, kdy se neustále a denně hádáte. Ptáte se sami sebe, zda váš vztah má vůbec cenu. Proč se vlastně hádáte každý den? Jak se z této situace dostat?

Hádky ve vztahu ukazují i váš zájem o partnera

Pro začátek bych vás chtěl alespoň trošku uklidnit. Tím, že se s partnerem každý den hádáte a dáváte tolik energie do svých hádek, vlastně ukazujete, že s partnerem stále chcete být. Vaše hádky také ukazují, že o partnera stojíte a máte o něj zájem. To je přirozeně opakem lhostejnosti, kdy naopak zájem partnerů ze vztahu už vyprchal. Každodenní hádky svým způsobem potvrzují, že váš vztah má pro vás stále smysl, stále máte motivaci a energii o věci se svým partnerem bojovat.

Jsou dokonce páry, které svým způsobem bez každodenních hádek nemůžou žít. Je jich sice menšina, ale jsou to páry, které každodenní hádky berou svým způsobem jako přirozenou součást jejich partnerského života. Tyto páry, navzdory tomu, že se každý den hádají, nepřemýšlejí o konci vztahu, nebo že by si našli někoho jiného. Ani nepřemýšlí, že by jim možná bylo lépe samotným. Těchto párů je ale mnohem méně, než těch u kterých hádky postupně oslabují city a citovou vazbu ve vztahu.

V konečném důsledku každodenní hádky mohou vést právě k absolutní lhostejnosti ve vztahu. Což pak znamená vážně konec vztahu, resp. citu ve vztahu. Pro většinu párů jsou hádky jistým ukazatelem, že spolu neumí komunikovat. Dále to poukazuje na spoustu nespokojenosti a nedostatků ve vztahu. Tyto nedostatky spolu ale partneři neumí vyřešit díky špatné nebo žádné komunikaci. Každodenní hádky většinou znamenají, že pár má krizi.

Jak se denně nehádat?

Pokud chcete se svým vztahem něco dělat a chcete se přestat hádat na každodenní úrovni, musíte spolu začít spolupracovat. Hádky každý den ukazují na nespokojenost obou partnerů a ta se dá řešit jen za předpokladu, že se na nápravě budou podílet oba dva. Musíte tedy začít tím, že nebudete řešit jednotlivá témata, ale budete se radit, co chcete se vztahem udělat, kam se chcete posunout. Základním předpokladem ale je, abyste toto chtěli oba dva. Pokud by to bylo přání pouze jednoho z vás, máte velmi malou šanci na nějaký posun.

Jak tedy začít a přestat se denně hádat? Udělejte si na sebe pravidelně po nějakou dobu čas. V tomto vyhrazeném čase se budete společně učit komunikovat. Podrobný návod, jak na to, najdete v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. V tomto článku se dočtete jak postupovat, abyste se základům komunikace zdárně sami naučili. Dále byste se měli také zajímat, co se děje v mysli každého z vás. Měli byste se začít hlouběji zajímat o to, co váš partner prožívá, na co myslí, čeho se bojí, co ho trápí a co by před vámi nejradši schoval, za co se stydí a co považuje za své slabiny.

Právě díky těmto negativním věcem na pozadí se často hádáme každý den, protože vlastně před svým partnerem něco schováváme. Není vůbec výjimkou, že spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že něco takového dělá. Vůbec netuší, že něco před partnerem schovávají. V naší mysli se toto děje naprosto automaticky.

Každodenní hádky jsou odrazem našich vnitřních trápení

Je zcela přirozené, že osobnost nikoho z nás není dokonalá a každý máme v mysli své vnitřní obsahy a trápení, která bychom nejraději před sebou a před světem schovali. Nejlépe si mé tvrzení každý sám za sebe ověříte, když si vezmete tužku a papír a sepíšete si, co je na pozadí vaší mysli ohledně vaší poslední hádky. Nezabývejte se přitom do detailu jen faktickou stránkou věci. Zkuste se zaměřit na emocionální obsah. Své úvahy zaměřte jen na sebe, nezabývejte se partnerem, jen sami sebou.

Přemýšlejte tedy jen o vás samých, co se dělo ve vaší mysli a co opravdu bylo na pozadí vaší hádky, čeho jste se opravdu báli a co se vás opravdu dotklo, čemu jste se chtěli vyhnout a proč jste se tomu chtěli vyhnout. Bez takového rozboru není možné pochopit, co se skrývá v hlubších úrovních vaší mysli a nebudete schopni s hádkami přestat. Jen pravidla komunikace vám nepomohou. Musíte být oba dva ochotni takto rozebrat co se skrývá pod povrchem a vyjít s tím ven na světlo.

Je zjevné, že se musíte stát tzv. parťáky, kteří nebudou využívat toho, co jejich protějšek prozradil o svých slabinách. Tyto informace nebudete proti sobě používat. Naopak jeden druhému budete chtít pomoci a podpořit ho, abyste svými slabinami přestali trpět a zabývat se jimi, a abyste vlastně neměli žádný důvod své slabiny schovávat. Jedině tím, že půjdete do hloubky a každý se zaměří sám na sebe a přestane ukazovat na druhého, si každý z vás sám za sebe uvědomí, co se ve vás odehrává při vašich denních hádkách.

Pochopíte, proč hádky vyvoláváte, čeho se bojíte, čemu se chcete vyhnout a co chcete schovat. Takto se ve vašem vztahu můžete zdárně posouvat a váš vztah zlepšit. Zapomeňte na nekonečné debaty o tom, kdo z vás má pravdu, protože pravdu máte ze svého úhlu pohledu oba dva. Snaha jeden druhého přesvědčit, komu by se mělo vyhovět, nikam nevede a jen vás frustruje a dává vám podněty k vašim denním hádkám.

Hádky kvůli maličkostem

Poslední dobou se s partnerem neustále hádáte kvůli maličkostem. Tyto hádky vás vysilují a nikam to vlastně v konci nevede? Jen se s partnerem čím dál tím více odcizujete? Trápí vás to, ale zároveň nevíte jak z toho ven a proč to děláte?

Co může být za vašimi hádkami ve skutečnosti?

Je jen velmi málo klientů, kteří ke mně přijdou do poradny, a neřekli by tuto větu: „ My se většinou hádáme jen kvůli maličkostem a nějakým nepodstatným hloupostem“. Bylo by ale velkou chybou si myslet, že hádky kvůli maličkostem jsou opravdu jen hádkami o nic a vlastně kvůli ničemu. Malými každodenními drobnostmi si totiž ve vztahu dnes a denně dokazujeme své city. To si ale málokdo uvědomuje.

Většina lidí proto považuje hádky kvůli maličkostem za zcela zbytečné a hlavně nepochopitelné. To i z toho důvodu, že nerozumí proč protějšek vůbec takovou banalitu řeší. Zdá se jim, že jsou to věci naprosto nepodstatné a to je ještě více rozčiluje. Důvodem, proč se hádáme o maličkostech a proč nás partner dostává do takového stavu je, že za každou maličkostí je ve skutečnosti ukrytá touha, aby nám partner dokazoval naší hodnotu, aby nás udržoval v bezpečí.

Každý z nás tyto dvě obecné věci, jako je bezpečí a hodnota, převádíme na konkrétní podoby ve vztahu. Pokud se například hádáte o tom, jestli má být jar u dřezu napravo nebo nalevo, ve skutečnosti nejde o to, na které straně jar bude. V hlubším smyslu jde o to, co partnerovi dokazujete, pokud mu nevyhovíte. Partnera totiž ve skutečnosti nefrustruje až tak to, na které straně je jar, respektive jestli ho dáváte na jinou stranu, než chce on. Jeho frustruje fakt, že ho nerespektujete a dokazujete mu tím, že vám na něm nezáleží, a že on nemá moc ve svých rukou, aby to změnil.

Hádky kvůli maličkostem mohou ukazovat na potřebu cítit bezpečí

Toto byl jen příklad takových hádek o maličkosti. Situací může být samozřejmě mnoho. To i proto, že žít spolu v jedné domácnosti každý den, přináší nekonečno možností. Od partnera chceme, aby nám udržoval bezpečí tím, že bude věci dělat přesně tak, jak nám vyhovují. Tím nám bude dokazovat, že pro něj máme dostatečnou hodnotu, že se pro nás obětuje a bude dělat věci tak, jak chceme. Proto je někdy tak těžké být v blízkosti svého protějšku. Aniž bychom si to uvědomovali, neustále si vzájemně narušujeme svůj intimní prostor. A to může některé jedince velmi zúskostňovat.

Pokud se tedy neustále hádáte o maličkostech, vysiluje vás to, oddalujete se od svého protějšku nebo on od vás, věřte že to není jen pro tu samotnou maličkost. Za vašimi hádkami se skrývá podstata vaší nespokojenosti. Abyste mohli zmírnit počet hádek a hlavně zastavit oslabování citové vazby mezi vámi, je potřeba začít pravidelně diskutovat o tom, o co vám ve skutečnosti jde. Co je za zdánlivou maličkostí, kvůli které se hádáte.

Pravidelnou komunikací zkuste předejít hádkám o maličkostech

Toho nejlépe dosáhnete, že se dohodnete na pravidelných sezeních. Na tato sezení si každý z vás připraví své maličkosti, kvůli kterým se hádáte. Svému protějšku budete popisovat, co se na emocionální úrovni skrývá za vaším požadavkem. Tedy například muž, který si neustále vynucuje, aby jar byl na pravé straně dřezu, by měl za prvé vysvětlit své ženě, že se jako pravák cítí pohodlněji, když má jar na pravé straně. Především by ale měl vysvětlit, co si myslí, že mu žena způsobuje, když mu nevyhoví.

Na to by měl navázat, že vysvětlí, jak se toto může pomyslně dotýkat jeho osobnosti, jeho slabin a nedostatků jeho osobnosti. Tyto slabiny by nejraději před svou partnerkou samozřejmě ukryl. Tento způsob sdělování si emoční podstaty vyžaduje od obou z vás ochotu začít mluvit o svých slabinách. Ty se vždy skrývají v každém tématu hádek o maličkostech.

Od toho, kdo se bude svěřovat, se vyžaduje odvaha se svěřit a podívat se hlouběji do sebe. Od druhého, kdo bude informaci přijímat, se vyžaduje absolutní respekt k tomu, co se dozvíte. Nesmíte se svému partnerovi vysmívat, dehonestovat ho nebo tyto informace proti němu někdy použít. Klíčovým parametrem takovéto výměny informací je vzájemná podpora a respekt v tom, co vám partner sdělí za informace s čím se trápí, v čem se cítí být ohrožen nebo slabý.

Práce s hádkami kvůli maličkostem vám mohou pomoci se více sblížit

Diskuse nemá nezbytně vést k tomu, že na jejím konci uděláte dohodu o tom, jak na faktické úrovni něco změnit a dodržovat a nehádat se kvůli maličkostem. Diskuze vám má především pomoci se vzájemně pochopit, přiblížit se k sobě a vyřešit to, co mezi vámi neustále visí. Smyslem takové diskuse je především podpora, pochopení a respekt. Už při této diskuzi dochází k tomu, že vyvoláváte ve svém protějšku pocit bezpečí a jeho hodnoty.

Pokud ale váš protějšek není ochoten takto s vámi spolupracovat, zkuste se bavit o tom, co by se muselo stát, aby svůj názor změnil. Pokuste se od partnera, se kterým se hádáte kvůli maličkostem, zjistit, za jakých podmínek by se s vámi začal učit takto věci řešit. Zkuste pak svému protějšku v jeho návrhu vyhovět. Pakliže se ale váš partner nebude chtít zúčastnit, pak se obávám, že nemáte šanci se v těchto věcech posunout. Představa, že takto začne komunikovat jen jeden z vás, se bohužel bude míjet účinkem a situace se pravděpodobně u vás ještě víc zhorší.

Proč se hádáme?

Jaké motivy k hádkám máte? Jsou dva základní. První – cítíte se být nedocenění, odstrčení, nerespektováni, nepochopeni a nemilováni. Druhý – chcete něco získat, bojíte se ztráty již dříve získaného, máte strach z omezení a kontroly.

Tyto dvě základní větve důvodů vás pohánějí k tomu, abyste se hádali. V hlavní roli je tedy strach. Ten vás v mnoha podobách „nabádá“ k tomu, abyste za každou cenu prosazovali svou.

Co určuje úroveň a vyspělost vaší komunikace? Prostředí, ve kterém jste vyrůstali. Možná si říkáte, jak události v minulosti můžou mít vliv na současnost? Věřte, že zcela zásadně. Osoba, která vyrůstala v rodině, kde komunikace byla hlučná a agresivní, bude komunikovat odlišně od osoby, která vyrůstala v prostředí zcela opačném. Z dětství si nesete do současnosti to, co považujete za normální. Tak jak jste se naučili komunikovat a prosazovat v útlém věku, tak to používáte dnes.

Vztah/komunikace je střed dvou světů. Muže a ženy. Je to místo, kde se potkává rozdílná genetická výbava jedince a jejich zvyky.

Všechny tyto výše popsané aspekty, jejich mix má vliv na to, jak (ne)komunikujete – na vaše hádky.

Hádky jsou ovšem i důkazem, že vztah je vyrovnaný. Ani jeden z partnerů se nechce podřídit, není slabší. Tím ovšem vůbec nechci říci, že je to tak správně. Že hádky do vztahu patří, spíše naopak.

Snažte se pochopit sebe i svého partnera jaksi více do hloubky. Hádky nejsou nic jiného než diskuze o názorech. Chápejte, že partner nechce v principu nic jiného než vy. Nejde o to, abyste omlouvali partnera za způsob komunikace. Jde o to, že když víte, jaké máte motivy k hádkám, tak se dokážete víc oprostit od formy a můžete se soustředit na obsah.

Neberte si tedy chování partnera osobně. Už to vám pomůže předcházet hádkám. Snažte se být otevřený a dokázat mluvit zcela upřímně o svých pocitech.

Manžel mě uráží

Stále se určité množství žen setkává s urážkami od člověka nejbližšího – partnera či manžela. Co se skrývá za takovým nevhodným chováním? Proč někteří manželé urážejí své ženy zcela vědomě a mnohdy i hrubě?

Hrubé urážky od manžela

V nedávném televizním pořadu typu reality show se objevila manželská dvojice na první pohled normálních, inteligentních lidí. Manžel ovšem častoval svoji ženu před kamerou urážkami typu „tlustá kráva“. Na dotaz, proč ji takto označuje řekl, že je to přece pravda. Mohlo by se zdát, že muž se chtěl pouze předvést ve světle kamery a svými siláckými řečmi sám zakrýval svoji vlastní nejistotu.

Jenže tato žena se pak svěřila, že takové urážky slyší od manžela již dlouhý čas. Je tedy spíše pravděpodobné, že v tomto manželství chybí základní slušnost, empatie i lidská laskavost. Bohužel tento případ není ojedinělý, jak by se nám mohlo zdát. Mnohé ženy se setkávají s urážkami ze strany manželů pravidelně.

Proč se lidé navzájem urážejí

Je vždy dobré se zamyslet nad tím, co vede člověka k takovému urážení druhého, navíc blízkého člověka, kterému bychom měli spíše dávat podporu a lásku. V dlouholetém manželství se samozřejmě může stát, že se výjimečně v hádce či v afektu stane, že se neudržíme, ovládnou nás negativní emoce a navzájem se nějak urazíme. Jde ovšem o situaci vyskytující se zcela ojediněle, navíc si své pochybení rychle uvědomíme a omluvíme se.

Také někdy ve skupině, kde se chceme předvést máme tendenci třeba svůj protějšek nějak shodit nebo urazit. Mnohdy si uvědomíme, že toto není vhodné chování a pak se snažíme vše zakamuflovat tím, že šlo jen o vtip.

To, že druhého urazíme, shodíme ho či ponížíme před ostatními nebo o samotě, nemůže nijak zmírnit to, že vše pak označíme za legraci. Mnohdy se ještě snažíme druhého přesvědčit, že je divný on, že naší legraci nerozumí. Urážky totiž nejsou vhodné ani z legrace, protože ubližují naprosto stejně jako urážky míněné vážně.

Některé možné příčiny, že vás manžel uráží

V jeho primární rodině se takové urážlivé chování vyskytovalo a tolerovalo, mohla být zde nízká kultura komunikace. Mohl se tak chovat otec k matce, či se uráželi doma navzájem. Člověku, který byl vychováván v takovém prostředí pak přijde přirozené se chovat stejně, či podobně, je takto primárně nastaven.

Komunikovat ve vztahu i pomoci urážek se naučil partner v primární rodině, proto mu to přijde normální. Přesto tato skutečnost není důvodem takového chování omlouvat. Můžete chápat, že své chování nezmění ze dne na den, ale měl by být z jeho strany zřejmý zájem s urážkami přestat.

V opačném případě, kdy partner na svém chování neshledává nic závadného a vám urážky vadí a ubližují vám, je lepší s takovým mužem ani do manželství nevstupovat. Mnohdy totiž není schopen nějakým způsobem přijmout, že se chová nevhodně a že vám ubližuje.

Za urážkami skrývá člověk mnohdy vlastní pocit méněcennosti. Tito muži urážející například vzhled ženy, a to i v případě, že sami mají k dokonalosti daleko. Muž, který se cítí sám nesebevědomě, nemá o sobě příliš dobré mínění, se může pak tím, že bude poukazovat na nedokonalosti druhého zbavovat pocitu vlastní nedostatečnosti. Jeho vlastní nedokonalost se mu pak bude alespoň dočasně zdát menší.

Někdy se toto chování objevuje i v dlouholetém manželství. Někdy muž nese špatně své vlastní stárnutí (jak vzhledové, tak třeba v úbytku výkonnosti) a paradoxně hledá úlevu tak, že urazí svoji manželku za to, že stárne a její vzhled již není zcela podle jeho představ.

Podobně se může chovat manžel, který se začne cítit z nějakého většinou vnějšího důvodu nedostatečný, a svoji zlost pak obrátí proti manželce. Maskuje tak svoji frustraci nebo své vlastní selhání. Napadá pak svoji manželku pravidelně a používá k tomu kritická, agresivní, vulgární či jinak negativní urážky. To vše s cílem vyvolat v manželce její vlastní pochybnosti o sobě. Manžel se tak jistí, že ho žena neopustí nebo naopak tím utěšuje svědomí, pokud ji chce třeba kvůli jiné ženě (většinou mladší) opustit on.

Nejistí muži se snaží zvýšit závislost své partnerky na nich a k tomu mohou používat tyto manipulativní urážky (beze mne bys byla nula, nikdo by tě nechtěl, podívej se na sebe, jak vypadáš). V některých zvlášť vyhraněných případech může jít o člověka s poruchou osobnosti. Zde se může projevit navíc i agresivní chování nebo je zřejmé, že takový člověk potřebuje ke svému chvilkovému uspokojení způsobit druhému citovou či fyzickou bolest.

Co dělat, když vás váš manžel uráží

Nejlepší rada je takové chování netolerovat a hned na začátku se vyhnout vstupu do manželství s partnerem, který se snižuje k urážkám, agresi a manipulaci.

Pokud již ovšem s takovým partnerem ve vztahu či manželství jste, a dříve se tak nechoval, pokuste se zjistit hlubší jádro problému. Někteří muži se například začnou chovat hrubě když začnou ztrácet pevnou půdu pod nohami, např. přijdou o zaměstnání, začnou mít problémy se zdravím atd. Urážky manželky jsou pak jejich obrannou reakcí. Zde je nutné řešit kromě samotného urážlivého chování i příčinu, která vedla k takové obranné reakci.

Upřímně manželovi řekněte, jak vám jeho urážlivé chování ubližuje, a že jej nebudete nekonečně dlouho tolerovat. V případě, že má zájem něco s problémem dělat, chce pracovat na změně, dejte jemu i sobě určitý časový horizont. Nabídněte mu podporu, můžete mu třeba pomoci vyhledat odbornou pomoc, docházet s ním na společné terapie. Ale především musí chtít na sobě pracovat on sám. Slib, že se bude snažit nějak změnit nepomůže, a za pár let zjistíte, že je vše stále při starém.

Pokud si manžel, který vás uráží uvědomuje, že vás svých chováním zraňuje a nechce s tím nic dělat, pak je rozhodnutí, jak dále naložíte se svým životem zcela na vás. Můžete samozřejmě s takovým partnerem, který vás uráží zůstat. Je si pak možná dobré uvědomit, že i to, že se smiřujete s takovým jednáním svého manžela má nějaké příčiny (strach být sama, malé sebevědomí, závislost na partnerovi). I vy můžete na sobě pracovat, je vhodné se pokusit zvýšit své sebehodnocení, sebevědomí, zbavit se starých vzorců chování.

V případě, že se rozhodnete manžela, který vás uráží opustit, nemusíte mít výčitky svědomí, co bude dělat bez vás. Za dospělého člověka, který se nemá zájem změnit nemůžete přejímat zodpovědnost, nemusíte se cítit špatně. Není vaší povinností žít ve vztahu, kde vás manžel uráží, jen proto, že jste již spolu třeba dlouho. Můžete si zařídit život podle svých představ a také mít vztah, který vás bude více naplňovat.

Partner mi sprostě nadává

Mluví nebo dokonce nadává vám váš partner sprostě? Je vulgární chování partnera pro vztah zničující nebo jde jen o neškodnou ventilaci přetlaku?

Partner Gábiny jí nadává

Gábina vypráví svůj příběh: „Jsme s partnerem spolu pět let a máme tříletého syna. Samozřejmě se s partnerem na všem neshodneme, ale jako zásadní problém vnímám, že partner začne při jakékoliv hádce vždy sprostě nadávat. Nadává mi pak, nazývá mě sprostými slovy a vulgarismy používá bohužel i před synem. U jeho rodičů je to stejné. Jeho otec se chová naprosto stejně vulgárně. Už jsem někdy opravdu zoufalá“.

Proč partner sprostě nadává

Co se týče partnera Gábiny, tak je zjevné, že převzal zcela vzorec chování ze své rodiny a jedná stejně jako jeho otec. Myslí, že je takové hrubé vyjadřování normální, přestože je docela možné, že mu v dětství řvaní a nadávky jeho otce vadily. Bohužel si takový model zažil natolik, že se jinak chovat neumí. Ale to není omluvou pro to, aby se takto k vám choval. Může to být pro něj těžké, ale měl by brát ohled na vás a měl by si uvědomit, že kvalitní vztah na nadávkách a slovním napadání nevybuduje.

Pokud ovšem třeba partner vyrůstal v rodině, kde nadávky nebyly na denním pořádku, je důvod takového chování zřejmě někde jinde. Možností, proč se takto chová je více. Od nízkého sebevědomí a neschopnosti řešit problémy konstruktivně, až po nějakou osobnostní poruchu. Takový hrubě jednající člověk by si měl uvědomit, že sprostými nadávkami a urážením partnera, či sprostými slovy zároveň degraduje nejen sebe, ale i vztah.

Je vhodné mu začít nadávat také?

Pokud se pak v manželství zabydlí způsob komunikace, kdy si nakonec partneři začnou nadávat navzájem, jde často již o zjevnou bezradnost, jak dál. Oba partneři pak používají agresivní a drsné nadávky, pokřikují na sebe a překřikují se navzájem. Je vhodné zmínit, že od slovního napadání bývá již jen krůček k napadání fyzickému.

Je dobré si uvědomit, že v takovém případě jde o zánik úcty a zdvořilosti jednoho k druhému. Pokud partneři svůj postoj a způsob komunikace nezmění, není možné vztah výrazným způsobem zkvalitnit, ale bude spíše neustále hlouběji upadat. Vliv na nezletilé děti může být devastující. Takoví rodiče by si měli uvědomit, jaký komunikační model dávají do vínku svým dětem.

Co dělat, když partner sprostě nadává?

V každém případě je nejdůležitější opět komunikace. Partner by se měl dozvědět, jak velmi nám opravdu vadí jeho sprostá slova a urážky, jak se nás dotýkají, a jak nám ubližují. Je docela dobře možné, že sám má pocit, že upustí páru, a že se vás nadávky nikterak více nedotýkají. Řekněte mu konkrétní případy, které se vás dotkly. On by pak neměl přehlížet to, co vám vadí.

Partnerka může nabídnout pomoc a podporu, zeptat se partnera, co by potřeboval k tomu, aby své chování změnil. Je dobré s ním probrat, jestli mu něco vadí, jestli pro něj můžete vy něco udělat. Někdy může být takové chování obranou partnera nebo výrazem zoufalství. Přesto by měl pochopit, že používat sprosté nadávky v partnerství bez devastujícího vlivu na vztah nelze.

Co může pomoci, když partner sprostě nadává?

Zkuste se spojit a hledat, co přesně vyvolává u partnera potřebu vám sprostě nadávat. Nějaký spouštěč se vždy dá najít. Pak by bylo vhodné se dohodnout na tom, jak spouštěčům předcházet. Jak včas rozpoznat, že to v partnerovi vře a zabránit tomu. Také by vám partner měl říct, co od vás potřebuje, aby se udržel.

Věřte, že když takto začnete spolupracovat, hodně se můžete posunout. Jde totiž i o to, že si dáváte více najevo úctu, podporu a pochopení, a to vždy mírní agresi. Adrese, respektive nadávky, mají vždy základ v negativním pocitu u partnera, který z vás má.

Je možné, že si sám nebude vědět rady a bude potřebovat radu odborníka, popř. rozkrýt, co se opravdu za jeho chováním skrývá na pozadí. Lidé totiž ani často sami neví, co se to s nimi děje, a proč se někdy začnou nevhodně chovat, přestože si několikrát sami slíbí, že už to neudělají. Důležité je, aby partner chtěl změnit své chování. Podporujte jej, zkuste mu přímo říct, jak byste chtěla, aby s vámi mluvil.

Co můžete dělat, když partner nechce řešit, že sprostě nadává?

V případě, že si ale partner není ochoten přiznat, že má nějaký problém se svým chováním, nemáte moc možností. Jednou z nich je, že budete takové chování tolerovat. Otázkou je, jak dlouho budete schopna snášet ponižování bez následků na vaší psychice. V případě, že máte potomky, pak riskujete, že se jednou budou potýkat se stejným problémem.

Možná pak u vašich dětí nastanou problémy ještě dříve, než v partnerství, kdy si takové nevhodné chování budou přenášet i mezi kamarády a do školního kolektivu. Takovým způsobem komunikace pak budou spíše přitahováni ke komunitě jedinců se stejně nevhodným chováním. Máte ale také možnost dát partnerovi najevo, že takové chování tolerovat nebudete.

Čím dříve, tím lépe. Dejte mu najevo, že omlouvat se posléze za nevhodné chování nestačí. Musíte jasně formulovat, co se stane, pokud své chování neusměrní a bude vám stále sprostě nadávat, či sprostě mluvit, přestože jste vyjádřila, jak vás to zraňuje, a jak vám to ubližuje, popř. dalším rodinným příslušníkům.

Za svým postojem si pak musíte stát a dodržet to, co jste řekla. Bude pak jasně vidět, jestli partnerovi stojíte za to, aby se pokusil své nevhodné chování změnit nebo je mu jedno, jak se po jeho sprostých nadávkách cítíte. Pokud partner, na rozdíl od vás, ve svém chování žádný problém nevidí, je dobré popřemýšlet, zda-li opravdu chcete setrvávat v takovém vztahu, kde chybí respekt a úcta k druhému.

Sprosté urážky partnera

„Nechápu, co se stalo. Partner takový nebyl. Čím dál častěji se spolu hádáme. V hádkách padají sprosté urážky, ponižování, že nic nezvládám, nedokážu, že jsem tlustá, atd. Snažím se dělat, co si přeje, cvičím, ale nikdy mu není nic dobré. Jsem zoufalá a nešťastná. Už si ani nevěřím. Máme spolu dvě malé děti, hypotéku a nechci, abychom se rozešli. Nevím, co dělat“, končí svoje vyprávění paní Jana.

S tímto problémem se mnozí terapeuti či psychologové setkávají poměrně často. Sprosté urážky partnera, ponižování či manipulace ze strany partnera jsou jen vyústěním nevyrovnaného partnerského vztahu a něčeho, co je ve vztahu potlačováno a neřešeno.

Paní Jana partnerovi ustupuje, snaží se mu vyhovět, ale pořád je to málo. Chováním paní Jany se vnitřní nespokojenost partnera neřeší, problém se ještě více prohlubuje na obou stranách. Paní Jana trpí čím dál víc, nevěří si. Partner začíná používat čím dál tvrdší výrazy, narůstá jeho nespokojenost, příp. může docházet až k fyzickému násilí. Roztáčí se kolo hádek, urážek, manipulování, nespokojenosti, z kterého se zdá, že není východisko.

Jak tedy řešit sprosté urážky partnera?

Je důležité si uvědomit, že pokud partner používá sprosté urážky, vulgarismy či ponižování, ale dříve se takto nechoval, pravděpodobně si tímto způsobem ventiluje agresivitu či něco, co sám nedokáže a není schopný zvládnout či zpracovat. Jeho chování má tedy nějakou příčinu. Mnozí lidé, kteří se takto chovají, zároveň manipulují se svým okolím.

• OTEVŘETE TOHLE TÉMA

V prvé řadě je důležité dát partnerovi najevo, že s jeho chováním nesouhlasíte. Chovat se k partnerovi, který sprostě uráží tak, že se nic neděje či ustupovat, jen zvyšuje agresi a potlačuje se problém. Ve chvíli, kdy bude partner bez emocí, otevřete diskuzi na tohle téma a požádat jej o vysvětlení jeho chování a omluvu.

• POŽÁDEJTE O RADU ODBORNÍKA

Pokud se urážející chování partnera opakuje, nedokážete se domluvit, sama si s tím již nevíte rady, navrhněte partnerovi návštěvu u partnerského poradce či jiného odborníka. Pokud s vaším návrhem partner nesouhlasí, zajděte tam sama. Budete mít jednu velkou výhodu. S odborníkem proberete vaši situaci a pomůže vám nastavit kroky, které povedou tím správným směrem.

• PRACUJTE NA SOBĚ

Pokud se nacházíte v takové situace, kdy vás partner častuje sprostými urážkami, můžete si tyto věci brát osobně. Je důležité, abyste začala na sobě pracovat, zvyšovat si sebevědomí, nebrat si věci osobně, učila se lépe komunikovat. Dostanete se do pozice, kdy se nebudete před partnerem „hrbit“. Vnitřní síla, kterou objevíte díky práci na sobě, vám může pomoci i v případě, že se rozhodnete vztah ukončit a odejít.

• ZVAŽTE SVOJE MOŽNOSTI

Je také možné, že zjistíte, že partner se nechce měnit, nechce spolupracovat, nestojí o lepší komunikaci s vámi, i přesto, že máte např. děti, hypotéku či jiné závazky. S takovým partnerem se ve vztahu nemůžete posunout. Vztah je vždy o dvou lidech. Pokud jedna strana nechce spolupracovat, zůstává otázkou, zda vám takový vztah opravdu za to stojí.

Nechat se ponižovat, ubíjet sprostými urážkami vám a ani dětem rozhodně nepřispěje. Spousta žen se bojí odejít především z finančních důvodů. Mají strach, že to nezvládnou, že se nepostarají a budou finančně strádat. Proto zvažte možnosti a hledejte to, jak by to mohlo jít, pokud máte pocit, že jste všechny možnosti nápravy vašeho vztahu již vyčerpala. Psychické a fyzické zdraví vás a vašich dětí by měla být pro vás priorita.

Manžel je na mě hrubý a vulgární

Bohužel, to je jedna z nejsmutnějších věcí, která se ve vztahu může dít. A samozřejmě nelze ani popřít tu nerovnováhu, že hrubostí a vulgarit ve vztahu se většinou častěji dopouští muži, kteří bývají silnější a mají nad ženou převahu. Existují 2 základní varianty, jak to s hrubostí muže ve vztahu je. Za prvé, muž takový byl odjakživa. Chová se hrubě a vulgárně v průběhu skoro celého vztahu. S tím, že na začátku vztahu, většinou tak rok nebo dva, se tak nechová. Nicméně po uplynutí nějaké doby začal svoji partnerku vulgárně napadat, psychicky ji trápit nebo se dokonce uchýlil k fyzickému násilí. Více či méně je takové chování v něm. Za druhé, muž se takto začal chovat až mnohem později, třeba po desítkách let společného vztahu.

Proč je třeba hrubost a vulgaritu takto rozlišovat?

V případě první varianty je minimální pravděpodobnost, že muž své chování změní bez toho, aby sám nebo společně se svojí ženou vyhledal odborníka, který by jim poradil a vysvětlil, jak se k sobě mají chovat. Respektive by muž měl vyhledat odborníka, který by mu pomohl jeho problém vyřešit. Ve své praxi se setkávám s tím, že muž má nějaký problém, kdykoliv mu žena nevyhoví, kdykoliv se věci neodehrávají přesně tak, jak by chtěl on. Vše musí být přesně podle jeho představ. Pokud to tak není, muž se cítí ohrožený, nemilovaný a má pocit, že on je ten špatný. Proto na to reaguje tak, jak reaguje. Toto často pramení z primární rodiny, kdy muž sám byl v takovém modelu chování vychováván. Nebo takové chování viděl u svého otce a stalo se pro něj standardem, podle kterého se on sám dnes chová. Pokud je toto váš případ a váš manžel se sebou nehodlá nic dělat, nic měnit, pak nevěřte v žádné opakované sliby, že se jeho chování změní. Pokud váš muž vůbec něco slibuje. Zažil jsem totiž i situace, kdy takovýto muž vůbec nic neslibuje a prostě se chová tak, že jeho chování je v pořádku a nic hrozného se vlastně neděje. Nebo dokonce že si za to může ta žena sama. Že kdyby se ona chovala lépe, i on by se choval jinak. Nacházíte-li se tedy v této situaci, doporučuji vám, abyste se s tímto mužem rozešly nebo rozvedly. V těchto případech je spousta žen, které se bojí někomu svěřit, které se bojí udělat ten krok a rozvést se. Muž jim často vyhrožuje, že jim udělá ostudu doma i v práci, že jim ublíží, sebere děti, nedá jim část majetku, která jim náleží. V této situaci byste měly nejprve najít odvahu a svěřit se někomu blízkému. Případně vyhledat pomoc poradny pro rodinu, odbornou pomoc či pomoc poradny pro mezilidské vztahy. Pokud je to skutečně vážné a muž vás fyzicky napadá, neváhejte informovat policii, aby ho vyhostila z vašeho domu, nebo využijte azylových domů či se přestěhujte ke své rodině.

Začal být hrubý až po desítkách let

Pokud se váš manžel začal takto chovat až po dlouhé době, není to jeho obvyklé chování. Došlo k tomu pravděpodobně až po několika desítkách let relativně spokojeného vztahu. V tomto případě to většinou pramení z určité krize mužství vašeho manžela a z krize vašeho vztahu. Přestože se vám to nemusí ani trochu líbit, zkuste se v první řadě zamyslet nad tím, zda se na tom sama nějakým způsobem nepodílíte. V mnoha případech, které jsem ve své poradně řešil, jsme se dobrali k tomu, že muž se chová hrubě a vulgárně proto, že prochází jistou krizí svého mužství. Má pocit, že už udělal vše, co měl. Že už dosáhl všeho potřebného. Že už nemusí o nic bojovat. Ale zároveň má pocit, že není doma respektován, žena ho již za nic nechválí. Domnívá se, že nikdo doma neuznává to, co on pro svoji rodinu dělá a jak ji zabezpečuje. Vnitřně je zoufalý a objevují se u něj deprese. Padá na něj pocit, že již neví kudy kam. Že neví, jak dál. Že už nic nemá smysl. To se projevuje tím, že ubližuje svému okolí. A jak známo nejsnadněji se ubližuje nejbližším. Což samozřejmě nejbližší vnímají velmi silně, protože intenzita takového chování je nejvyšší, když pochází od někoho, kdo je vám blízký. Když je k vám hrubý někdo, koho neznáte, v klidu to přejdete, ale když to dělá partner, cítíte to mnohem více. Pokud na vás tedy manžel začal být po dlouhé době hrubý a vulgární, nejprve se zamyslete, jak se k tomu muži chováte vy samy. Zamyslete se, jestli samy nenesete část viny. Bohužel to tak velmi často bývá. V takovém případě byste se měly zamyslet, jak svého muže podporovat. Například aby se vrátil zpět ke svým koníčkům, aby opět dělal to, co ho dříve bavilo. Aby se seberealizoval. Dávejte mu najevo lásku, že je pro vás důležitý.

Chcete být pravidelně informováni o nových článcích a videích?

Kromě toho je také důležité, abyste mu řekli, že vám toto jeho chování nevyhovuje. Snažte se řešit nejen to, že vám něco nevyhovuje, ale také to, jak by se k vám měl chovat, abyste spokojené byly. Velmi často se setkávám s tím, že mnoho žen to muži vůbec neřekne, protože se ho bojí. Jsou případy, kdy to ten muž popírá a ignoruje, to je pravda. Ale na druhou stranu jsem zažil, že muž si to tak nějak ani neuvědomoval. Už samotný fakt, že jsme si to v poradně vysvětlili, že pochopil, že to ženě nevyhovuje, mu pomohl, aby mohl své chování změnit. Je dobré si vysvětlit, jak se muž má v takových situacích chovat. Dejte si tu práci s tím, abyste mu řekla, jak si přejete, aby se k vám choval a reagoval. Uzavřete spolu partnerskou dohodu a tu poté dodržujte.

Agresivita při hádce

Proč a jak agresivita při hádce vzniká a co s ní můžete dělat?

V tomto tématu se budu zabývat agresivitou verbální neboli slovní a nebudu se na tomto místě věnovat agresivitě fyzické. Jinými slovy nejde o popis agresivity, kdy jeden z partnerů fyzicky napadne svůj protějšek.

Za agresivitou při hádce hledejte nenaplněné cíle a potřeby

Proč se tedy agrese při hádce děje? Nejčastějším důvodem toho, proč ke slovní agresi dochází, je to, že se jeden nebo oba dva partneři dostali do stavu, kdy mají pocit, že se jim něco nedaří. Mají pocit, že se nemohou dostat k tomu, co si přejí, tedy k nějakému svému cíli. Tímto cílem může být úplně cokoliv. Může to být požadavek na protějšek, aby něco dělal nebo nedělal. Stejně tak, to může to být nějaká představa o tom, jak sami sebe chceme vidět. To znamená, že když se například k partnerovi chováme tak, že si nepřipadá jako hodnotný (a chtěl by se tak vnímat), vyvolává to v něm pocity agrese.

Pocity agrese ve vztahu samozřejmě můžou být způsobeny i čímkoliv jiným, příkladů bychom si mohli dát skutečně mnoho. Obecně ale můžeme říci, že agrese vzniká v okamžiku, kdy nemůžeme naplnit nějaký cíl nebo uspokojit nějakou potřebu. Toto chování se může projevit ve chvíli, kdy nedochází k naplnění jednak fyzického cíle nebo potřeby (tedy že od druhého něco fyzicky získáme, například nám něco podá, protože jsme to po něm chtěli). A také něčeho, co souvisí s naším vnitřním světem (můžeme být frustrováni třeba proto, že to, že nám partner něco nepodal, na nás působí a je pro nás důkazem toho, že nás nemá rád). Jde tedy i o (ne)naplnění našich potřeb citových.

Vyplácí se agresivita ve vztahu? Pak se bude opakovat

Agresivita ve vztahu jde ruku v ruce s frustrací. Všechno, co jsme si výše popsali jak konkrétně, tak obecně, souvisí s tím, že pokud není naplněna nějaká naše potřeba, jsme frustrovaní. Tato frustrace pak vyvolává agresi.

Agresi ale může podporovat i to, že jeden z partnerů zjistí, že se mu agrese vůči druhému vyplácí. Pokud je partner (častěji to bohužel bývají muži) při hádce agresivní a pozná, že to na protějšek funguje, bude to samozřejmě opakovat. Pokud tedy muž tlačí nebo zastrašuje svoji partnerku s cílem, aby něco udělala (nebo naopak něco nedělala), a ona mu vyhoví, on takové chování přirozeně velmi pravděpodobně dříve nebo později zopakuje.

Agresivita při hádce: z frustrace, ne proto, že se nám to líbí

Je potřeba si uvědomit, že ve většině případů se při hádce agresivně nikdo nechová jen proto, že by se mu to líbilo nebo že by ho to bavilo. I když jsme si řekli, že agrese ve vztahu je podporována i tím, že zjistíme, že se nám vyplatí, dochází k ní ve chvíli, kdy máme pocit, že není naplněn náš cíl nebo potřeba.

Nezmiňuji to proto, abychom sebe nebo svůj protějšek za agresivitu omlouvali, ale proto, že se někdy setkávám s tím, že si klienti myslí, že je jejich protějšek při hádce agresivní jen tak a proto, že se mu chce, protože se mu to hodí. O to víc je pak pro ně zraňující, že jim to partner dělá. O to víc pak často mají tendenci na takové chování útočit a neuvědomují si, že za agresí stojí frustrace, tedy nenaplněná potřeba či cíl.

Co s agresivitou při hádce? Vyzkoušejte více technik

Co tedy můžete dělat s tím, když se agrese aktuálně děje? Existuje spousta rad, které kupříkladu říkají, že když je partner agresivní, máte se pokusit zklidnit, abyste ho ještě více neprovokovali. Ano, to někdy platí a můžu to doporučit. Nicméně vždy je třeba si tyto věci vyzkoušet a ověřit, protože někdy naopak to, že se zklidňujete, na partnera působí jako červený hadr na býka. Partner může mít pocit, že ho ignorujete, že chcete situaci ovládnout, že ho chcete ještě více zesměšnit.

Právě tehdy, když je agrese ve vztahu vyvolána frustrací z toho, že si protějšek nepřipadá dostatečně dobrý, a cítí, že nějakým způsobem snižujete jeho hodnotu, některé lidi to, že se zklidňujete, ještě více rozčílí. Vždy je tedy třeba si taktiku vyzkoušet.

Když slovní agrese pomine, začněte s řešením problému

Jakmile se situaci uklidní, je dobré pokusit se s partnerem mluvit o tom, jak takové situace řešit. To stejné se týká i dlouhodobého řešení slovní agresivity při hádce. Vždy je účinnější a máte mnohem větší možnosti, když se o tom, co se děje, budete s partnerem bavit. Je třeba, abyste se proti problému snažili spojit, tedy abyste jej neviděli jeden v druhém, ale abyste se snažili konkrétně zmapovat, co koho k agresivitě vede.

Protože víme, že se do slovní agresivity dostáváme vinou frustrace z nenaplněného cíle, je třeba se na ni dívat jako na něco, co je třeba řešit ve smyslu naplnění cíle nebo uspokojení potřeby. Pokud jste tedy v diskuzích vy nebo vás protějšek opakovaně agresivní, zaměřte se na to, co jste při hádce konkrétně cítili. Co jste si chtěli prosadit, čeho jste chtěli dosáhnout a co nebylo naplněno. Jaké hmotné nebo pocitové roviny nebyly uspokojovány. Následně se pokuste o to, aby uspokojovány byly.

Může jít o to, že vy nebo váš protějšek se v diskuzi cítíte jakýmkoliv způsobem dehonestováni. Kromě toho, o čem se bavíte, tedy o předmětu diskuze (například že partner by chtěl každou neděli k obědu rajskou omáčku s knedlíky), může být problém také s její formou, tedy tím, jak se k sobě vztahujete. A to může být to, co vás frustruje a co byste měli řešit. Zabývejte se tím, jak spolu o věcech diskutovat, aby ani jeden z vás neměl pocit, že je napadán nebo je snižována jeho hodnota.

Hádky před dětmi

Jakékoliv hádky jsou nepříjemné a více či méně každého zraňují. Někdo má tendenci se z hádky velmi rychle „oklepat“, jiný člověk se s hádkou vyrovnává hodiny či dny. Každý se z hádek dostává po svém. Bohužel jsou i lidé, kteří se hádají i před dětmi. Neuvědomují si, že děti hádky vnímají a to je pak velmi ovlivňuje.

Většina mých klientů, kteří se hádají před dětmi, často mají takový názor, že když si něco říkají, případně na sebe křičí, nemá to na děti žádný dopad. Někteří klienti se ještě odvolávají na to, že dítě je kojenec, batole, nerozumí tomu, co si říkají, co se děje. Děti v předškolním věku, i když nejsou schopné pochopit, co se děje, dobře ví, že není něco v pořádku. Pro děti je důležitá rodinná pohoda a i to, jak se k nim rodiče chovají. Vidí v rodičích svoji jistotu a bezpečí.

I když děti nerozumí hádkám svých rodičů, protože jsou malé, dokáží vnímat energii hádek či intenzitu hlasu. Díky těmto podnětům, které děti při hádce dospělých zaznamenají, může docházet u dětí k problémům v psychice a často to vede až ke zdravotním komplikacím.

Atmosféra v rodině má na děti velký vliv

Je spousta studií o tom, že pokud ženy v období těhotenství zažívají více stresu, mají starostí jak doma, tak i v práci či mají hodně hádek s přítelem, manželem, je vyšší procento, že jejich děti budou neurotické, budou mít iracionální strachy, úzkosti, apod. U dětí to může dojít tak daleko, že se počůrávají, mají problémy ve škole, psychické problémy, atd. Velký vliv na dítě má to, v jaké atmosféře vyrůstají, jak se rodiče chovají.

Děti díky hádkám svých rodičů můžou trpět i jiným způsobem, než bylo popsáno výše. Můžou mít pocit toho, že za vše můžou, že by se měli přiklonit na stranu jednoho z rodičů, nebo se vůči jednomu z rodičů vymezovat. Můžou nabývat pocitu, že např. otec matce ubližuje, což vše pak způsobuje nejen problém mezi rodičem a dítětem, ale má to takový dopad, že samotné dítě může mít ve vztazích v dospělosti velké problémy.

Opakujeme chování svých rodičů

Nejednou jsem se setkal ve své praxi s tím, že moji klienti popisují, co ve vztahu prožívají. To, co dělají, jak se hádají, že mají krizi a že tohle všechno přesně zažívali ve svém dětství a viděli u rodičů. Děti totiž mají tendenci opakovat chování rodičů, protože jiné neznají.

Velký omyl vzniká tehdy, když si rodiče vyměňují názory či se hádají razantním a hlasitých způsobem ve chvíli, kdy si myslí, že jejich děti spí a nemohou je slyšet. Děti ví a slyší spoustu věcí. Mnoho z nich se bojí, že se rodiče rozvedou, že si budou muset rozmyslet, s kým zůstat. Děti, které vyrůstají v rodině, kde se často hádají, pak reagují podrážděně, odmlouvají, chovají se velmi podobně jako rodiče k sobě.

Rodiče takových dětí se často diví, proč je jejich dítě zlé a nechápou, že nedělá to, co má. Ve skutečnosti jsou to právě rodiče, kteří naučili svoje děti, aby se chovali tak, jak se chovají.

Pokud už přejdete k hádce před dětmi, měli byste z toho vynechat děti tak, aby byly mimo dosah. K hádkách velmi často nemusí dojít, kdyby se partneři spolu učili komunikovat. Více o komunikaci v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.

Hádky na dovolené

Proč je vlastně dovolená kritickým obdobím, kdy se mohou vyskytnout mezi partnery hádky? Lze se na to nějak předem připravit, a když už k hádkám na dovolené přesto dojde, jak je vyřešit?

Letní období je pro mnohé z nás obdobím zasloužených dovolených, kdy můžeme zregenerovat tělo i mysl a načerpat novou energii. Některé páry opravdu zažijí naprosto harmonickou dovolenou a dokonce taková dovolená může i oživit vztah a značně posílit vaše rodinné vazby. Dosti podstatnou skupinu ale rovněž tvoří páry, které zažijí bohužel na dovolené hádky.

Někdy je ale prostě jednodušší z důvodu naprosto odlišných zájmů a preferencí zvážit, zda-li netrávit dovolenou každý zvlášť. Na oddělených dovolených nic špatného nevidím, pokud se tak partneři domluví. Je spousta dvojic, které oddělenou dovolenou takto praktikují a vyhovuje jim.

Proč vlastně vznikají hádky na dovolené?

Během roku nemáte většinou na sebe tolik času, kolik si přejete. Výjimkou nejsou páry, které se vidí ráno a u večeře, popř. o víkendech. Pokud jsou mezi nimi v běžném životě nějaké problémy, tak se často rozmělní v záplavě domácích povinností, starosti o děti a dalších věcí. Je také důležité, jestli partneři spolu v běžném životě umí komunikovat nebo jim tato dovednost chybí.

Dovolená je jistě příjemným obdobím, ale i tak si je třeba uvědomit, že jsou často narušeny vaše domácí stereotypy, najednou spolu nějakým způsobem prostě komunikovat musíte a také vám můžou chybět způsoby jak tzv. upustit ventil. Doma máte spoustu možností, co udělat, když jste ve stresu a třeba vám partner jde tzv. na nervy.

Na dovolené jsme v celkem jiné situaci, než v domácím prostředí, kde se můžeme jednoduše třeba zavřít v jiné místnosti, odejít do posilovny nebo si jít zaběhat. Jenže na dovolené najednou není před partnerem kam utéct. Teď jste nuceni s partnerem trávit téměř 24 hodin denně, navíc mnohdy v jedné místnosti dovolenkového apartmánu. Toto vše pak vede k tomu, že mohou vznikat hádky na dovolené.

Jak eliminovat hádky na dovolené

• Věnujte nějaký čas tomu, že si s partnerem sednete a předem se dohodnete jak a kde budete tuto dovolenou trávit, především co od ní očekáváte, jak na ní budete trávit společný čas, ale také třeba kolik a za co budete utrácet peněz. Pomoci vám může článek Jak správně komunikovat s partnerem.

• Přestože si vytvoříte plán, na kterém se oba shodnete, může někdy stejně dojít k nedorozuměním. Tato nedorozumění totiž pramení z našich představ o trávení volného času na dovolené, které často zahrnují i dost konkrétní očekávání na chování našeho partnera. Pokud partner tato očekávání nenaplňuje, je vhodné si o tom včas a v klidu promluvit.
• Nemějte přehnaná očekávání. Každá minuta vaší dovolené nemusí být dokonalá a zřejmě nebude.
• Respektujte toho druhého. Je jasné, že společná dovolená je vždy o určitém kompromisu. Nemusíte spolu trávit na dovolené 24 hodin denně. Naplánujte si klidně dopředu sólo aktivity.
• Snažte se i na dovolené, aby se váš partner cítil dobře, pak se budete cítit dobře i vy.
• Pokud víte, že vás často partner vytočí, domluvte si heslo, které když se řekne, tak debata hned končí a pak si dohodněte, kdy se k tématu vrátíte.

Hádky na dovolené mezi partnery nemusí signalizovat nefunkční vztah, ale třeba jen špatnou komunikaci.

Komunikujte se svým partnerem včas a správně. Osvojte si pravidla komunikace – Proč by každý vztah měl mít pravidla komunikace – již nejlépe před dovolenou, vyjadřujte potřeby své a vnímejte potřeby svého partnera, hledejte konstruktivní řešení vhodné pro oba. Máte tak šanci prožít dovolenou bez zbytečných hádek, stresu a naopak si čas spolu můžete opravdu užít a zjistíte, že hádky na dovolené nemusí být pravidlem a můžete je úspěšně eliminovat.

Hádky před svatbou

Hádky v partnerství se můžou občas objevit u každého. Vše záleží na tom, jak každý z nás k hádkám přistupuje. Pro někoho je hádka kořením vztahu, dodává vztahu potřebnou jiskru. Pro jiného je to něco, na čem může vztah skončit. Hádky ho vysilují, berou mu čas a energii. Pokud se objeví hádky před svatbou, o to více to může být znepokojující.

Jak dlouho jste spolu?

Je důležité rozlišit, zda se jedná o hádky před svatbou, kdy vztah trvá 2 až 3 roky nebo 3 a více let.

Pokud vztah trvá 2 až 3 roky a objevují se hádky před svatbou, je to s největší pravděpodobností o tom, že se až tolik dobře neznáme. Snažíme si vymezit vlastní prostor ve vztahu. Chceme, aby byly naplňovány naše potřeby v partnerství, atd.

Pokud jsme spolu již delší dobu, tj. 3 a více let ve vztahu a chceme vstoupit do manželství, protože si myslíme, že svatbou se věci změní, někam se posuneme, budeme se méně hádat, je to mylný názor. Hádky před svatbou, kdy vztah trvá více než 3 roky, ukazuje na to, že ve vztahu něco nefunguje. Není výjimka, kdy spolu partneři žijí 8 či 10 let a vezmou se s nadějí, že bude něco jinak. Po velmi krátké době se jejich manželství začne rozpadat a definitivně skončí.

Ať už se jedná o jakýkoliv případ, hádky před svatbou jsou dobrým znamením. Hádáme se z toho důvodu, že se chceme někam posunout, cítit se lépe. Nejhorší věc, která by se nám mohla stát je ta, že přestaneme mít ve vztahu jeden o druhého zájem, upadneme do apatie, lhostejnosti. Někdy se setkávám s tím, že se mě lidé ptají, zda se mají brát, když se hádají už před svatbou. Chtějí mít o názor víc, aby si zjednodušili rozhodování, jestli se brát. Ale takto to nefunguje.

Energii na hádky využijte na budování vztahu

Spousta lidí si myslí, že když se s partnerem hádají, tak se k sobě nehodí a neměli by být spolu. Vůbec to nemusí být o tom, že se dva lidé k sobě nehodí, pokud se hádají. Znám spoustu párů, kteří za mnou přišli a hádali se kvůli např. nevěře jednoho z páru a říkají, že se předtím nikdy nehádali, že byli v pohodě. U těchto lidí se může projevit to, že pokud se ve vztahu nehádali, neumí si ani vyřešit problémy.

Pokud jsou ve vztahu hádky, je tam energie. Nenechal bych se odradit tím, že kvůli hádkám, ať už před svatbou nebo kdykoliv v jiné fázi vztahu, nemá ten vztah smysl. Energie, která je dávána do hádek, může být využívána na to, aby se vztah zlepšil.

Komunikujte, nehádejte se!

Hádky jsou jedna věc. Nutně nemusí znamenat konec vztahu. Je to o tom, že se lidé ve vztahu chtějí někam posunout, jen neví, jakým způsobem. Hádky vznikají především kvůli frustracím z toho, že jednomu nebo oběma dlouhodobě ve vztahu něco nevyhovuje, nefunguje, připadají si poslední nebo cokoliv jiného. Pak je potřeba naučit se vysvětlit si tyto věci tak, abyste se na konci hádky cítili lépe.

Velmi důležitá je tedy komunikace ve vztahu. Pokud se občas pohádáme, je to pochopitelné. Vyměňujeme si názory způsobem, který není tak efektivní jako komunikace, kterou je důležité se ve vztahu učit. Více o komunikaci v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.

Každý týden bychom si společně měli najít čas a učit se komunikovat. Jeden z páru povídá o sobě, o svých pocitech, nezatahuje do toho druhého. Ten, kdo poslouchá, nezasahuje do povídání a jen přijímá informace. Oba si musíte být ochotni věci vyříkat. Díky tomu, že se spolu naučíte komunikovat, budujete mezi sebou větší důvěru. Hádky před svatbou se objevují méně často a vy ucítíte ve vztahu psychickou blízkost.

Proč se hádáme?

Pokud se často hádáte s partnerem kvůli malichernostem, reagujete na sebe často podrážděně, je možné, že se skutečným motivem hádky je úplně něco jiného, než proč hádka vznikla.

Naučme se správně komunikovat a hlavně umět ovládat své emoční rozpoložení.

Není to tak, že jistě všichni chceme sice ovládat své emoční rozpoložení, ale někdy nám to při nejlepší vůli nejde? Jestli to nebude tím, že mnohdy vlastně ani nevíme, které emoce a proč v nás vyvolají takový hněv, který pak vede k hádce.

V první řadě k tomu, abychom mohli své emoční rozpoložení ovládat, jej musíme nejdříve poznat a pochopit kde se bere. Tedy je zřejmé, že za hádkou kvůli pohozenému oblečení partnera na židli, nebo kvůli jeho pátečnímu večernímu odchodu s kamarády na jedno, dvě piva, se tak mohou skrývat především naše niternější negativní pocity.

Je pak mnohdy jasné, že nás nevytáčí do ruda to, že partner vzorně neuklidil oblečení, anebo nebude jeden večer doma. Je tedy možné, že ve skutečnosti jde vlastně o něco jiného? Co nás vlastně tak opravdu štve, že bouchneme jak saze? Bohužel se často stydíme nebo bojíme říci partnerovi celou pravdu o příčině našeho hněvu. A dost možná si ani sami nejsme ochotni pravou příčinu přiznat.

Pravý důvod hádky

Možná se vám někdy stalo, že jste se kvůli něčemu pohádali. Nakonec jste se ale dohodli, došlo ke kompromisu nebo jeden z vás ustoupil. Vše se tedy zdálo super. Ale stejně jste se po chvíli začali opět hádat. Jablkem sváru pak ale byla většinou již zcela jiná věc. Jak je to možné? Většinou jde o to, že se málokdy hádáme kvůli důvodu, o kterém se domníváme, že je důvodem hádky. Daleko častěji se vlastně hádáme proto, že máme pocit, že nás ten druhý dostatečně nemiluje, nemáme jeho podporu nebo je k nám nevšímavý.

Cítíme se partnerem přehlížení, nedoceňování, máme pocit, že některé věci dělá proto, aby nám ukázal, jak mu na nás nezáleží. Proto vyřešení hádky nevede k žádnému výsledku. Neřeší totiž skutečnou příčinu vašeho špatného pocitu, a tedy důvodu, proč se hádáte. Každá hádka nebo napětí, které pociťujeme, se totiž většinou dotýká našich vnitřních, hluboko zasunutých bolístek, zranění a slabých míst.

Láska a důvěra je základem, který vytváří zdravý vztah. Když některý z partnerů cítí nedostatek lásky nebo důvěry ve vztahu, reaguje jeho mozek mnohdy jako by byl v ohrožení života a to automaticky způsobem bojuj nebo uteč. Toto způsobuje většinou nevědomý proces, protože ve skutečnosti většinou žádný z partnerů nechce vytvářet ve vztahu více napětí. Avšak v takové chvíli se zapojí do hry limbický systém – oblast mozku primárně zodpovědná za zpracování emocí a ukládání vzpomínek. Tato oblast mozku také spouští primitivní a impulzivní jednání.

Amygdala (část limbického systému) je obzvláště náchylná k emočním reakcím strachu a hněvu, které jsou úzce spjaty s reakcemi boje nebo útěku. Jinými slovy, když se cítí jeden z partnerů nemilovaný a nejistý, je limbický systém aktivován a emocionální bolest jej přiměje k nepřiměřené reakci. Takže se vlastně začneme pohybovat v začarovaném kruhu a svým jednáním zvyšujeme napětí ve vztahu, přestože si přejeme pravý opak.

Místo hádky říkejte celou pravdu

Je velmi důležité říkat partnerovi celou pravdu. Jenže jak celou pravdu říkat, když se mnohdy nevyznáme sami v sobě? Musíme tedy začít v první řadě u sebe. Vůbec prvním krokem je si uvědomit, co vlastně cítíme. Často totiž tajíme pravdu nejen před jinými, ale mnohdy i před sebou. Projevuje se to třeba tak, že například nepřiznáváme lidem, když se na ně zlobíme, nebo třeba často reagujeme sarkasticky.

Snaha komunikovat a říkat partnerovi, že se třeba cítíme špatně, a proto se s ním hádáme, bohužel nestačí. Je samozřejmě vhodné, pokud se třeba cítíme rozčarovaní nebo nespokojení, že se pokoušíme svému partnerovi sdělit, jak se cítíme. Tím, co říkáme, totiž často odhalíme jen vrchní slupku problému. Totéž pak většinou udělá náš partner. Bohužel si tím často vůbec neodkryjeme skutečné příčiny této nespokojenosti a frustrace.

Stydíme se říci právě tu syrovou pravdu. Třeba, že máme pocit, že nás partner už nemá rád, že se pak cítíme odmítáni, nemilováni, že máme pocit, že mu už na nás nezáleží. Ženy tak často skrývají třeba právě za svým peskováním partnerů to, že potřebují od něj více lásky. Také třeba to, že si partner jde vyrazit s kamarády, vnímá žena někdy jako ohrožení vztahu a má strach, že už pro muže není dostatečně přitažlivá.

Může mít pocit, že už nechce tolik času trávit s ní, už ho to s ní nebaví, že je raději ve společnosti někoho jiného. Za negativními pocity mužů se pak může skrývat obava, že není třeba dobrým živitelem rodiny. Může mít také mnohdy pocit, že není tak úspěšný, jak by si žena představovala, že selhal jako muž. To, že žena partnera peskuje, pak on vnímá tak, že s ním není stále spokojena a ona má zase pocit, že jí nemá rád, a tak se stále více odcizují.

Chováme se tak k partnerovi tedy spíše podle našich vnitřních nastavení, než abychom reagovali na to, co partner opravdu dělá. To se pak týká především našeho individuálního vnitřního nastavení, hlavně pak našeho sebevědomí. Pokud máme nízké sebevědomí, můžeme mít často pocit, že si nezasloužíme být milovaní.

Pravým důvodem hádek je tedy mnohdy to, že se nám nedostává takové množství lásky a podpory, kterou potřebujeme a po které toužíme. Z toho důvodu se pak s partnerem hádáme a snažíme se v něm vyvolat jakoukoliv emoci. Bohužel to vše vede spíše jen k dalšímu neporozumění. Máme v sobě totiž mnohdy potlačené křivdy a emoce, a ty se při hádce vynořují a mění hádku na něco daleko horšího, než vlastně je.

Jak si emocionálně uklidit v hlavě

Přiznejte sami sobě, že máte negativní pocity, a že se jich chcete zbavit.

Zkoumejte své pocity. Jestliže máte takové negativní pocity, hledejte pravdou podstatu těchto pocitů. Vyjmenujte si všechny možné, které vás napadají. Ten, který ve vás vyvolává nejvíc úzkostné stavy, bude tím, který vás nejvíc ovlivňuje.
Odhalte svoje pocity svému partnerovi včetně konkrétní příčiny.
S ohledem na příčinu vašeho negativního pocitu si ujasněte, čeho v této situaci chcete dosáhnout.
K vyjadřování celé pravdy motivujte i partnera a láskyplně ho v tom podporujte.

Pokud si totiž přiznáte, že vaše pocity často vychází z vašeho vlastního negativního hodnocení sebe sama (pocit nemilovanosti, strach z opuštění apod.), třeba si uvědomíte, že mnohé věci, které partnerovi vyčítáte, se nevztahují k vám a nemusíte si je tedy brát osobně. Často jde prostě jen o zlozvyk či slabost partnera. Pokud partner po sobě neuklízí, není to tím, že by už mu na vás nezáleželo, ale mnohdy je to tím, že je prostě jen nepořádný.

Dostanete se tak k jádru problému a přestanete řešit malichernosti, o které většinou stejně vůbec nejde. Říkat si pak ve vztahu celou pravdu a odhalit svá slabá místa, vyžaduje mnohdy značnou odvahu. Pokud se však nebudete bát otevřeně vyjádřit o svých obavách a pocitech, může se váš vztah posunout na úplně novou úroveň.

Pokud si totiž začnete sdělovat své skutečné pocity, budete se cítit oba lépe už jen proto, že mezi vámi zmizí emocionální napětí a vytvoří se daleko bližší vztah.

Jak předejít hádce?

Je nutné se umět oprostit od některých zažitých přesvědčení. Pokud si myslíte, že máte právo se chovat neurvale, vulgárně a slepě prosazovat svou, tak věřte, že to tak není. Výměna názorů do vztahu patří, ale musí mít určitou úroveň a pravidla.Hádka jako způsob komunikace často pramení z nevědomosti. Neuvědomujete si, že ten, kdo stojí proti vám, má své názory a je jedinečný. Že vám nedělá věci naschvál, jen se snaží si prosadit svou. On/ona nechce nic jiného než vy. Chtějí to, k čemu jsou naprogramování od přírody stejně jako vy. Chtějí získat a udržet si již získané, být milováni a chápáni jako vy.Níže popsané body vám pomohou předejít hádkám. Vycházejí z „obyčejných“ základů psychiky osobnosti a díky nim pochopíte, proč se váš partner/ka chová tak, jak se chová.Pomohou vám oprostit se od negativních přesvědčení, že hádky do vztahu patří.

Dělejte kompromisy

Vztah z dlouhodobého hlediska nemůže být pro obě strany uspokojivý, pokud se snažíte prosazovat jen své názory a řešení. Společné soužití je o dvou lidech a vaše potřeby musí být naplňovány rovnoměrně. Snažte se udělat kompromis – vyděláte na tom. Berte to tak, že když vyjdete partnerovi/ce vstříc, je to vklad, který se vám mnohokrát vrátí.

Chápejte partnera/ku jako dokonalého jednotlivce

Nikdo nevidí jednu věc stejnou optikou jako vy. Oba se díváte na jedno jablko z jiného úhlu. Každý jste vyrůstal v jiném prostředí a máte jiné zkušenosti, podle kterých hodnotíte situace. Chápete věci po svém. Máte jiné myšlenkové pochody a návyky. Nikdo není povinen s vámi pokaždé souhlasit. To prostě není možné.

Chápejte, že zdrojem problému není partner/ka

Nedívejte se na partnera jako na zdroj vaší nespokojenosti. Z předešlého bodu víte, že každý jste jiný. Berte vaši nespokojenost jako příležitost si vyříkat věci a zařídit je k oboustranné spokojenosti. Neprojektujete svou zlobu do partnera. Vysílejte ji ke zdroji vaší frustrace a partnera „používejte“ jako kolegu, který vám pomáhá s vyřešením problému. Cílem je problém vyřešit – ne řvát, urážet a sám být naštvaný, protože se nic nevyřešilo. Pokud vám tedy něco vadí a týká se to partnera pochopte, že ho potřebujete k vyřešení problému, a proto si ho nemůže popouzet proti sobě.

Udržet emoce na uzdě

Každá další hádka má destruktivní dopad na vztah. Udržte emoce na uzdě. Pokud se budete chovat slušně je to jako váš osobní vklad do vaší nádoby důvěry. Čím více se hádáte, tím více z vaší nádoby důvěry ubývá. Její vyčerpání je konec vztahu. Mluvte tedy slušně a neskákejte si do řeči. Chápejte argumenty partnera jako jeho svaté právo na názor. Je to jen názor, nic víc. S vámi to nesouvisí. Neberte si názory druhých osobně – jsou nezbytnou součástí komunikace/výměny názorů.

Pokud je to nutné, přesuňte debatu na později

V případě, že nejste schopni dodržet výše popsané body, odložte debatu na později. Vašim cílem je přece se domluvit a toho nedosáhnete hádkou. Domluvte si heslo a pokud budete mít pocit, že vám situace přerůstá přes hlavu, řekněte ho. To bude signál pro partnera/ku, že máte okamžitě ukončit debatu a vrátit se k ní až emoce vychladnou.Pokud pochopíte, že odlišný názor na věc není špatná vlastnost vašeho partnera a budete se snažit najít kompromis, dosáhnete svého. Nebude vás to stát tolik úsilí a hlavně přestanete ničit svůj vztah. Vztah tvoří vždy dva a je naivní si myslet, že můžete být oba spokojení, když se budete vždy snažit prosadit svou na úkor partnera/ky.

Jak vyřešit hádku

Proč se hádáme, jak hádky ukončovat, ale i na komunikaci samotnou, tedy na její zlepšování?

Ovládají vás emoce? Hádku zastavte a vraťte se k ní později

Jste-li už v samotné hádce, což znamená, že jste pod emocemi, které vás silně ovládají, zhroutila se racionální diskuze. Nejste tedy schopni se jeden druhému správně otevřít a správným způsobem jeden druhého vnímat. A proto byste se měli snažit hádku co nejdříve zastavit.

Doporučuji vám, abyste se ve chvíli, kdy se situace zklidní, k hádce vrátili, ale abyste hned neřešili to, co jste si v jejím průběhu snažili vysvětlit. Zaměřte se nejprve na to, že se dohodnete, jak budete hádky zastavovat, pokud k nim znovu dojde. K tomu můžete použít nějaké slovo, heslo nebo například gesto pro time-out, které je časté ve sportu (prsty a dlaní vytvoříte písmeno T).

Je třeba, abyste se dohodli na tom, že když jeden z vás bude mít pocit, že už to opravdu dál nejde, že byste se jenom hádali, jenom si ubližovali, což se v hádkách často děje, hádku prostě v tu chvíli vyřešíte tím, že ji zastavíte a od tématu půjdete, než se situace zklidní. Toto pravidlo samozřejmě musíte dodržovat oba a nesmíte ho příliš zneužívat.

Uvědomte si, proč hádky vznikají, a budujte „my“

Dále se zaměřte na to, proč hádky vznikají. Děje se to mimochodem proto, že začínáme příliš obhajovat sami sebe. Přespříliš se soustředíme jen na svou osobu a její obranu a už nemáme kapacitu na to, abychom se zaměřovali také na druhého. Z tohoto důvodu hádkám budete nejlépe předcházet, když mezi sebou začnete budovat “my”, tedy něco ve smyslu týmovosti.

Hádky budete nejsnáze řešit tak, že když je klid, budete se bavit o tom, jak si vzájemně vyhovíte a jaká pravidla si nastavíte, aby mluvil jen jeden z vás. A to správným způsobem a jen o sobě, aby neútočil na druhého, aby druhého co nejlépe a empaticky pochopil, aby se do něj vžil a neobhajoval jen sám sebe. „My“ znamená spolupráci, snahu si vyhovět, „my“ je vlastně ochrana sebe sama i našeho protějšku. „My“ znamená zamyslet se nad tím, co prospěje nám oběma, nejen mně.

Dobrá zpráva: když se hádáte, ještě vám na sobě záleží

Chcete-li efektivně řešit hádky, je další důležitou věcí, kterou byste si měli uvědomit, to, proč se vlastně hádáte. Ve většině případů se nehádáme proto, abychom druhému ublížili, ale proto, že od něj něco chceme. Máme nějaký nárok na druhého, což je vlastně dobře, protože to ukazuje na to, že partnera potřebujeme, že je pro nás důležitý. Hádáme se tedy ve skutečnosti z toho důvodu, že se nemůžeme dostat k nějakému svému cíli. Jsme frustrovaní, že nás něco trápí, bolí a že nevíme, jak se situací zacházet.

Myslíme si, že v nás to, co cítíme, vzbuzuje převážně nebo výhradně partner. A přirozeně cítíme-li negativní emoce, protějšek se podle toho chová. Nicméně pravda bývá dost často odlišná od toho, jak ji lidé vnímají, a proto hádky nemohou vyřešit. Většina lidí si zkrátka myslí, že to, co v hádce prožívají – negativní emoce, bolest, zraňování -, jim způsobuje hlavně nebo jen partner. Realita je ale taková, že partner upozorňuje na naše slabiny a v nějaké míře nám také sráží sebevědomí. To, proč se cítíme tak, jak se cítíme, ale samozřejmě vychází hlavně ze základu naší osobnosti.

Chcete-li se o tématu dozvědět více, doporučuji vám přečíst si článek Proč se ve skutečnosti hádáme.

Jak vyřešit hádky? Učte se komunikovat

Další věcí, na kterou byste se měli zaměřit, když chcete vyřešit hádky ve vašem vztahu, je to, že se v rámci společného „my“ (tedy toho, že chcete obhajovat jeden druhého a váš společný vztah) naučíte pravidlům komunikace, která budete oba používat stejně.

Problém bývá totiž také v tom, že každý člověk (stejně tak, jako má jedinečné DNA nebo jedinečné otisky prstů) má svoji jedinečnou osobnost. A to mimo jiné znamená, že každý svým jedinečným způsobem vysílá a přijímá informace. Bohužel hřešíme na to, že si myslíme, že když mluvíme stejným jazykem, rozumíme si, dost často ale nemůžeme být dál od pravdy.

V článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace popisuji základní pravidla, kterých byste se měli držet. V článku Komunikace mezi manželi pak zase to, jak byste měli komunikaci jako koncept chápat. Nakonec vám doporučuji článek Naslouchání ve vztahu, kde zjistíte, jakým způsobem bychom měli informace partnerovi sdělovat a jakým způsobem bychom je od něj měli chtít přijímat.

Právě poslední zmíněný článek je velmi důležitý z toho důvodu, že většina lidí samozřejmě chápe, že když chtějí vyřešit hádky, měli by být vůči svému protějšku empatičtí. Nicméně pokud jsme partnerem zraňováni nebo si tak připadáme, tedy pokud se aktivují naše bolesti z minulosti a ovládají nás emoce, je přirozené, že sami sebe obhajujeme. Když se snažíme zachovat svoji sebeúctu, tedy když se před partnerem obhajujeme, je pro nás velmi obtížné vpustit do sebe informace, které nám sděluje.

Jak vyřešit hádky? Uvědomte si, že slyšet nerovná se vnímat

Tady je třeba rozlišovat mezi tím informaci slyšet a skutečně ji do sebe vpustit. Už jsem zmiňoval, že každý jedinečným způsobem informace nejen vysíláme, ale také je tak přijímáme. Jde o to, že naše mysl si selektivně vybírá, aniž bychom si to uvědomovali, jaké informace od partnera přijmeme a jaké ne, jaké od sebe odrazíme. Selektivně si vybírá to, na co se zaměříme a na co a jakým způsobem budeme reagovat. A to všech je vždy odvislé od toho, jakou máme osobnost, tedy na co vlastně se v životě zaměřujeme. Co je pro nás priorita, jaké máme zkušenosti z předešlých vztahů a samozřejmě z dětství.

Chcete-li tedy vyřešit hádku, musíte opravdu mnohem hlouběji pochopit, co to je vysílat informace. Jak mluvit o sobě, jak se vyznat sami v sobě, abyste partnerovi byli schopni popsat to, co se ve vás ve skutečnosti děje. Zároveň abyste byli schopni přijímat to, co se děje v partnerovi, a nenechali se tím tolik zraňovat.

Jak se uklidnit po hádce?

Zde se zaměříme na vnitřní dialog a na to, abychom co nejlépe pochopili sebe i svůj protějšek.

Chcete se uklidnit po hádce? Zjistěte, co se ve vás odehrává

Je přirozené, že se po hádce necítíme dobře, jsme zranění. Často máme pocit, že partner útočil na naši sebeúctu. Na některá naše práva a že se nechce angažovat v tom, aby nás pochopil. Případně pro nás něco udělal a vyhověl nám. Všechny tyto věci nás samozřejmě nějakým způsobem rozrušují, vytvářejí v nás pocit nejistoty, snižují náš pocit hodnoty.

Aby k tomu v budoucnu nedocházelo tak často nebo aby nás tyto situace tolik nezraňovaly, měli bychom se podívat na to, co se v nás ve skutečnosti odehrává. Vše, co cítíme po hádce, je vlastně součástí naší osobnosti. Není to tedy tak, že to, co partner řekl, udělal nebo neudělal, do nás vložil a pomyslně nás tím zranil. Je jasné, že se partner podílí na tom, jak se cítíme, a je zodpovědný za to, co dělá. Tedy i za to, že nám nějakým způsobem opravdu ubližuje a zraňuje nás. Nicméně to, jak situaci po hádce prožíváme, je vždy odvislé od toho, jak jsme nastavení.

Pracujte s vnitřním dialogem, uklidnit se po hádce zvládnete snáz

Pokud se tedy po hádce chcete uklidnit, měli byste se především pokusit pracovat se svým vnitřním dialogem, se svým vnitřním hlasem. Co tím myslím? Většina lidí si velmi dobře uvědomuje, že sami se sebou komunikují svým tichým vnitřním hlasem – kritizují se, ale také se obhajují, moralizují, snaží se svému protějšku vysvětlit, co jim udělal, vnitřně se omlouvají a tak dále.

Nejčastější variantou ale je, že přímo po hádce, ve které jsme hodně rozčilení, ve velkém stresu a zranění, vnitřně spíláme, nadáváme, zlobíme se na partnera. Všechny tyto věci, co se v nás dějí, jsou ale přímou úměrou toho, jaké máme zkušenosti z minulosti, jak silnou osobnost máme, jak si věříme, co si myslíme o sobě a o druhých.

Nejlepším způsobem, jak se uklidnit, je tedy to, že se budete snažit poctivě pochopit, co se ve vás a ve vašem partnerovi ve skutečnosti stalo. Není to jednoduché, není to příjemné. Jednoduché to není proto, že je vždy příjemnější zlobit se na druhého, vše na něj svádět a chtít po něm, aby to odčinil. Nepříjemné je to z toho důvodu, že si budete muset přiznat, jaké máte slabiny a nedokonalosti. Každý je má, žádný člověk není dokonalý a každý v sobě máme něco, co můžeme považovat za slabinu. Je to lidské, není důvod se za to odsuzovat, i tak to ale děláme.

Když se chcete po hádce uklidnit, ovládněte svůj vnitřní hlas

Zkuste se tedy uklidnit tím, že nedovolíte vnitřnímu hlasu, aby si dělal, co chce, aby rozvíjel vnitřní komunikační strategie tak, jak tomu bylo dosud. Naopak se snažte sami sobě odpovědět například na otázku, proč teď potřebujete na svůj protějšek nadávat, myšleno vnitřně. Samozřejmě že asi nejčastěji a nejdříve přijdou odpovědi typu „protože mi ublížil, protože mi křivdí, protože to, co říká, není pravda. Nebo, protože mi nechce vyhovět, protože mě nemá rád“ a tak dále. Nicméně za těmito pocity a odpověďmi se skrývá něco dalšího, a to už se týká mnohem více vás: a tam se snažte ve svých myšlenkách jít a dostat.

Pokud se tedy opravdu chcete uklidnit, začněte si odpovídat způsobem, který bude více vypovídat o vás. Třeba ve smyslu „zranilo mě to proto, že si ve skutečnosti neumím s touhle situací poradit sám, cítím, že něco neumím vysvětlit, a zlobím se na sebe“ a tak dále. A ptejte se dál. Je to princip jakéhosi sendviče, kde za každou odpovědí můžete najít něco dalšího, co opět směřuje pouze a jen k vám.

Teoreticky byste se měli dostat až někam, kde začnete odpovídat sami sobě ve smyslu já: „já jsem takový, já jsem taková“, „já neumím toto, já se podceňuji v tomhle, já si vyčítám tamto“. Bude to čistě jen o vás, o já. Až se dostanete tak hluboko, až budete při snaze se uklidnit schopni popisovat sebe sama a budete se dotýkat svého já, budete schopni mnohem lépe porozumět tomu, proč hádka vznikla a proč se po ní cítíte tak špatně.

Chce to cvik, hádek ale ubude a vy budete klidnější

Jak se tedy uklidnit po hádce? Zpočátku to dost možná nepůjde, bude to těžké. Ze začátku se vás bude váš vnitřní hlas snažit dál kritizovat a pracovat tak, jak byl zvyklý dosud. Nicméně vnitřní hlas takhle funguje vlastně právě proto, abychom sami sobě nepřiznali, co se v nás doopravdy děje. Proč nás ve skutečnosti situace, případně partner tak zranili.

Je potřeba pracovat s faktem, že partner v nás něco aktivoval, že sice mohl říct něco hrubého, nepříjemného, něco, co není pravda, a samozřejmě se nás tím dotknul a v lepším případě by to neměl dělat. Naše odezva je ale vždy přímo úměrná tomu, co v sobě máme za obsah. Dokud tento obsah nepoznáte a nepochopíte a nebudete schopni sami sobě dát více toho, co byste chtěli, budou vás hádky vždy zraňovat a nebudete se schopni uklidnit.

To, co jsem vám doporučil, je cvik. Je to něco, čemu se musíte učit. To si dobře zapamatujte, protože pokud se chcete opakovaně uklidnit, musíte získat dovednost, jak sami sobě lépe porozumět. A dovednost je něco, čemu se učíme, co musíme x krát zopakovat, abychom s tím uměli zacházet. Pokud jste až dosud nebyli zvyklí zabývat se sami sebou, jít opravdu hluboce do sebe a odpovědět si na to, kdo ve skutečnosti jste, pak se po hádce samozřejmě nemůžete rychle a dobře uklidnit.

Vžijte se do partnera, budete se hádat méně

Tímto způsobem byste se ale také měli snažit zaměřit na partnera a zkusit si skrze to, jak ho znáte, a skrze své fantazie představit, co prožívá. Čím víc budete schopni zaměřit se na to, že i partner se trápí, že i on trpí, i když tomu v tu chvíli nemusíte věřit, tím více se vám může ulevit.

Další velkou výhodou toho, když se budete snažit uklidňovat tímto způsobem, je to, že čím lépe porozumíte sami sobě a svému partnerovi, tím méně bude hádek. Protože když si rozumíme, nepotřebujeme se hádat. Čím lépe budete sami sobě rozumět, tím méně vás bude zraňovat to, co partner říká, a o to méně hádek prožijete, případně budou mít kratší, ne tak hluboký a zraňující průběh, jako tomu bylo dosud. Každý ale musí chtít začít sám od sebe: čím více sami sebe ovládnete a pochopíte, tím méně budete trpět.

Jak se chovat po hádce

Podíváme se společně jak nejlépe postupovat potom, co jste se pohádali, jak se chovat těsně po hádce a čemu se ideálně vyhnout.

Na hádku je třeba se dívat tak, že nám slouží k odreagování afektů nahromaděné negativní energie. To znamená, že hádka má smysl a neměli bychom se na hádku dívat tak, že nám partner chce nezbytně ubližovat. Někdy je to pouze o tom, že se potřebuje odreagovat, že už nemůže vydržet přetlak, který se v něm vytvořil. Některé hádky ve skutečnosti nemusí být nasměrovány vůči vám, ale vy „pouze“ sloužíte k tomu, aby se váš protějšek odreagoval.

Zabývejte se tím, co je na pozadí hádky

Samozřejmě, že negativní energie, kterou partner v hádce vůči vám směřuje, je často přímo namířena vůči vám a souvisí přímo s vámi. V té chvíli se partner domnívá, že na své chování má právo. A to z toho důvodu, že jste mu ublížila, že mu nerozumíte nebo cítí se ukřivděný. Myslí si, že zraňujete, prostě se cítí nějakým způsobem vámi poškozený. Toto je dobré si uvědomit právě proto, abyste věděli, jak se po hádce chovat.

Ať je to jakkoliv, vždy má smysl se zabývat tím, co je na pozadí hádky a co doopravdy hádku vyvolalo. V praxi to znamená, že po odeznění negativních emocí u vás obou, byste se měli k tématu hádky vrátit. V první řadě se s partnerem pobavte o tom, kdy se k tématu hádky nejlépe vrátit. Buď si společně dohodněte, jak poznáte z jeho chování, že už se nezlobí, a že jeho negativní emoce už vyprchaly. Nebo se partnera zeptejte, jestli už je schopen s vámi v klidu a konstruktivně řešit důvody, proč jste se pohádali.

Bohužel ne každý se chce k hádce vracet. Proto byste se nejdříve měli věnovat tomu, za jakých podmínek jste oba dva ochotni se příště vracet k tématům, která vznikla před hádkou. K tématům o kterých jste se hádali. Jde tedy o to dohodnout si, jak se chovat po hádce a jak spolu komunikovat. Abyste oba dva měli odvahu a chuť se k tématu vracet a nezametli jste vše jen pod koberec.

Jak konstruktivně komunikovat a postupovat po hádce?

Nevracejte se hned k tématu hádky, pokud máte zkušenost, že váš protějšek se po hádce k tématu vracet nechce. Nejdříve si nastavte takový rámec chování a komunikace, ve kterém budete oba dva schopni se o problému spolu bavit. Někdy to může vypadat, že partnerovi musíte nejprve v něčem vyhovět. Partner vám třeba řekne, že má pocit, že po hádce se nad ním povyšujete nebo se mu posmíváte. Případně ho neposloucháte a neberete ho vážně. A proto se tedy on s vámi odmítá po hádce o daném tématu bavit.

Až si spolu vyjednáte, za jakých podmínek a jak jste vůbec ochotni se o hádce a tématu hádky bavit, teprve pak se začněte bavit o konkrétním problému. Nejčastějším problémem bývá, že i když se partneři po hádce vrátí k tématu, stejně nic nevyřeší. Neustále se baví o faktické rovině problému. Tzn. že spolu například mluví o tom, že manžel chodí domů pozdě z práce. Manžel tvrdí, že 18. hodina, kdy se vrací, není tak hrozná. Manželka se ale donekonečna pře o to, kdo má pravdu.

Opusťte tento způsob komunikace a bavte se o emocionální rovině na pozadí hádky. To znamená, komunikujte spolu o tom, co žena prožívá, když muž podle ní chodí domů pozdě. Co prožívá muž, když ho podle něj jeho žena omezuje. Je klíčové se snažit chovat a být empatický a pokusit se vžít do druhého. Snažit se pochopit, proč ten druhý požaduje to či ono a proč se mu nelíbí to, co se mu nelíbí.

Vysvětlením si svých emocí snáze pochopíte důvody vašich hádek

U vysvětlování emocí, které jsou na pozadí hádek, byste měli zůstat tak dlouho, dokud vaše vzájemné negativní emoce vůči sobě nezačnou klesat. Dokud vnitřně opravdu nebudete schopni partnera pochopit. Přijmout to, že věci vidí tak, jak je vidí, a že věci prožívá tak, jak je on sám prožívá. Klíčové u tohoto způsobu komunikace je, abyste svému protějšku v žádném případě nevyvraceli, jak se cítí, a co prožívá. Smyslem je protějšek pochopit a přijmout.

Rozhodně nesmíte negovat to, co vám partner sděluje. A to i navzdory tomu, že se vám nemusí líbit vše, co vám partner říká o svém prožitku či o svých emocích. Mnohdy se vás bude dotýkat, co partner řekne. Nesmíte ale na něj útočit ani mu vymlouvat, co prožívá. V této chvíli se snažte sami sebe ovládnout. Snažte se i porozumět tomu, proč vy sami prožíváte tím, co vám partner říká, negativní pocity. Jedině takto je možné pochopit, co opravdu je na pozadí vašich hádek a dle toho si nastavit vaše chování po hádce.

Smyslem této diskuse není dokázat jeden druhému, kdo z vás má pravdu nebo moc nad vztahem. Toho se právě musíte vyvarovat. Smyslem naopak je se k sobě přiblížit a splynout spolu. Smyslem je přijmout, že váš protějšek vidí věci jinak.

Přijmout jeho nedokonalosti a jeho slabiny. Snažit se naopak partnera podpořit, aby své slabiny posílil, a aby se za ně tolik nestyděl, aby ho tolik netrápily a neomezovaly. To je nejlepší způsob, jak rozklíčovat ty pravé důvody vašich hádek.

Zametání většiny hádek pod koberec – děláte to také?

Často jsou pod koberec zametána témata hádek, a těch je většina, o kterých si myslíme, že jsou to jen hlouposti. Mnoho klientů říká, že se hádají většinou jen o hloupostech. Ale to je velké nedorozumění a nepochopení toho, o co ve vztahu jde. Ve vztahu jde právě o to, že dnes a denně se nám dějí malé drobné věci, které ze své podstaty nejsou až tak důležité. Jako třeba zda budou boty v botníku nebo vedle botníku. Ale důležité je právě to, co se těmito drobnými každodenními hádkami vyjadřuje.

Tam se právě skrývá to velké nepochopení většiny z nás. Ochota druhému vyhovět, vyslechnout ho, tím mu vlastně dokazuji své city a lásku. Tím, že jeden druhému vyhoví, mu také dokazuje jeho důležitost, tím že v sobě něco přemůže a udělá dle partnerova přání. Proč je třeba pro ženu důležité, aby boty byly v botníku, proč je pro ní důležité, aby jí v tom muž vyhověl? To je právě to podstatné, oč se tu jedná. Tím, že jí muž vyhoví, jí i dokáže, že ji vnímá a chápe a je pro něj důležitá natolik, aby se jí přizpůsobil.

Nezametejte po hádce pod koberec věci, o kterých si myslíte, že jsou to úplné hlouposti. A nemyslete si, že hádka byla zcela zbytečná. Žádná hádka není zbytečná, protože vám na pozadí ukazuje, co vás trápí. V čem je problém a na čem byste měli pracovat. Pokud většinu hádek zametete pod koberec, nikdy se v tématu neposunete. Budete se tak jen od sebe pomalu a plíživě odcizovat. A to tak dlouho, až dojde k nevěře, rozchodu nebo k velkému ustrnutí vztahu, že vedle sebe jen žijete.

Klíčové je se k tématům hádky vracet. Nejdříve se dohodněte, jak se budete po hádce chovat a jak spolu budete komunikovat, abyste oba dva byli ochotni se o věcech bavit. Mluvte spolu hlavně o emocích na pozadí hádky, o které se bavíte. Teprve ve chvíli, kdy se k sobě opravdu přiblížíte, kdy budete cítit, že negativní emoce, zloba a odpor vůči vašemu protějšku ustoupily, má smysl se začít vracet k rovině faktické. Tedy začít se bavit například o tom, kdy muž začne chodit dříve domů z práce.

Po hádce mě ignoruje

Pokud máte partnera, který se po jakékoliv hádce stáhne do sebe, a navíc se začne chovat, jako když vůbec neexistujete, přečtěte si jaké nejčastější důvody k takovému chování má.

Petra je s Markem asi 3 roky. Poslední rok se bohužel potýká s nepříjemným problémem. Když mezi ní a Markem dojde k výměně názorů, uzavře se okamžitě Marek do sebe. Odmítá s ní pak nejen komunikovat, ale také ji úplně přehlíží.

Někdy dokonce ani partner neodpoví na to, co se jej Petra ptá, a třeba odejde schválně z domu, aniž by jí cokoliv řekl. Petře takové chování vadí čím dál tím více, a neví si rady, co s tím. Pokud si chce o tom s Markem promluvit, skončí to většinou opět hádkou a ignorací ze strany Marka. Petra už začíná vážně uvažovat o rozchodu.

Důvody proč partner po hádce ignoruje druhého

Je možné, že partner nemá rád konflikty, a také neumí konflikty řešit jinak než se uzavřít do sebe.

Z nějakého důvodu (vzorec chování z primární rodiny, zkušenost z předchozího vztahu) má pocit, že hádka nepovede k ničemu dobrému. Začne se cítit ohrožen, a z tohoto důvodu se snaží nějakým způsobem z nastalé situace uniknout. Další možné konfrontaci se pak brání tím, že svůj protějšek ignoruje. Myslí si, že tímto způsobem k dalšímu konfliktu nedojde. Také pak může mít pocit, že je tím situace vlastně vyřešena.

Co s tím? Zkuste probrat pocity partnera, co je na pozadí toho, že se bojí pohádat. Co ho blokuje až tak, že vás ignoruje. Nesmí mluvit o tom, co mu děláte, ale jak se cítí! A dále o tom, co by se mohlo stát nejhoršího. Už samotné sdílení a spolupráce na tomto tématu má pozitivní dopad. V žádném případě nekritizujte partnera za pocity, která vám popíše. To by vás příště ignoroval ještě více. Jeho pocity respektujte i když na věc můžete mít jiný názor. Nespěchejte, budujte takto důvěru a až se důvěra zvedne, vraťte se k tématu o kterém se odmítal bavit.

Pokud se ovšem partner bude chtít za každou cenu vyhnout i tomuto druhu debaty o jeho pocitech a bude vás i nadále ignorovat, měl by za pomoci odborníka najít a zpracovat své strachy. Ty se vždy ukrývají na pozadí. Nejlépe tak, aby hádka pro něj nepředstavovala pocit ohrožení, ale pouhou výměnu názorů. Hádka je normálním jevem a může mnohdy pročistit vzduch a vyjasnit si názory.

Partner vás ignorováním chce potrestat

Mnohdy se může partner po hádce chovat tak, že svůj protějšek ignoruje proto, že jej chce svých chováním potrestat. Myslí si, že si pak ten druhý rozmyslí, zda se s ním bude příště hádat, nebo raději ustoupí. Tito lidé dokáží druhého ignorovat nejen celé dny, ale klidně i týdny. Pokud se snaží např. partnerka ustoupit a nastolit smír, stejně jí ze všeho viní. Takovému člověku přijde samozřejmé a vlastně normální, že by měl přijít s prosíkem ten druhý.

Co s tím? V tomto případě si dávejte pozor, protože za ignorací může být něco hlubšího. Takovým způsobem se mohou chovat lidé s poruchou osobnosti a násilníci. Člověk, který není spokojený, dokud na vás nesvede veškerou vinu všeho, co se nepodaří, nebude tím nejlepším partnerem. Může být po čase dokonce vaší noční můrou. Má totiž mnohdy schopnost svůj protějšek přesvědčit, že je opravdu špatným člověkem a jeho oběť se opravdu často cítí vinna. Své by o tom mohly mluvit jak fyzicky, tak psychicky týrané ženy.

Pokud se vás toto týká neřešte to sami a oba společně vyhledejte odbornou pomoc.

Partner je nezralý, proto používá pasivní agresi

Partner se po hádce místo konstruktivního řešení, možného kompromisu a dohody staví do role uraženého dítěte a používá pasivní agresi. Tímto způsobem se vlastně snaží upoutat pozornost, chce, aby mu ten druhý dokázal, že ho má rád tím, že ho bude svým způsobem „dobývat“.

Co s tím? Partner se může cítit nedostatečně oceněn, má pocit nedostatečné pozornosti a nedokáže to na rovinu říct. Ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat a také o tom třeba vůbec nemluví. Je totiž docela možné, že především muži se o takových věcech stydí mluvit. Nechtějí také vypadat tak, že se bojí hádky.

Tady je důležité se pokusit přijít na to, jak se partner cítí, zkusit mu dát více pozornosti. To se může povést pouze v případě, že spolu budete skutečně komunikovat a nejen mluvit. Jaký je rozdíl mezi mluvením a komunikací se dočtete v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Třeba pak i partner pochopí, že jeho ignorování k ničemu nevede a měl by přímo říct, co by potřeboval a co mu třeba vadí. Opět mluvte ne o tom, co kdo komu dělá, ale jak se v dané situaci cítíte.

Partnerovi na vás nezáleží a hledá důvody pro rozchod

Takové nefér chování se objevuje rovněž u nezralých jedinců. Nemají odvahu vztah ukončit přímo, a proto se tímto chováním snaží svůj protějšek co nejvíc otrávit a znechutit, aby vztah ukončila on. Bohužel se takové chování objevuje i v dlouhodobých partnerstvích a manželstvích, kdy si třeba jeden z partnerů najde mimomanželský poměr a nechce působit třeba před přáteli a rodinou jako ten, kdo vztah rozbil. Považuje hádky za nebezpečné, aby se nic neprovalilo a tak vás ignoruje. Podle hesla „kdo nic neřekne, nic nepokazí“.

Co s tím? V tomto případě asi mnoho nenaděláte. Pokud partner takovým způsobem úmyslně ničí váš vztah, není možné, abyste jej sami zachraňovali. Můžete se pokusit si s partnerem otevřeně pohovořit o tom, že vás jeho ignorování zraňuje, a pokusit se jej přesvědčit, aby se choval k vašemu vztahu čestně.

V případě, že ani tak partner neprojeví jakýkoliv zájem ani snahu přestat vás ignorovat, můžete se pokusit po nějakou dobu pracovat na zlepšení vztahu sami. Je vhodné si ovšem dát určitý časový limit. Pokud se po jeho uplynutí nic nezmění, a partner se nevzpamatuje a bude se chovat stále stejně, možná bude dobré popřemýšlet, zda svoji energii neinvestujete do tohoto vztahu zbytečně.

Po hádce se mnou partner nemluví

Je „nekonfliktní muž“, který po hádce jen mlčí, a to třeba několik dnů pro partnerství výhrou? Nebo jde spíš o časovanou bombu? Jaké má důsledky, když se jeden z partnerů vyhýbá střetům a výměně názorů?

Věrka se svěřuje se svým problémem:

„Mám skvělého přítele, je hodný, se vším mi pomáhá, je úplně nekonfliktní. Nikdy mi nic nevyčetl, protože říká, že mě miluje takovou jaká jsem, i s mými chybami. A tady nastává ten problém. Já se přiznám, jsem trošku výbušnější povaha, ale vedle něj se učím se krotit. Ale samozřejmě mi občas nějaká věc vadí, a já jsem ten typ, co to narovinu řekne, nejsem moc zvyklá v sobě věci dusit.

Jenže přítel se vždycky strašně naštve, že mu pořád něco vyčítám (jednou za měsíc mu něco řeknu), a dokáže pak být hodně nepříjemný. Je schopný se se mnou nebavit tak dlouho, dokud já za ním nepřijdu, klidně týden, což mi vadí.

Bydlíme v docela malém bytě, takže tam pak kolem sebe naštvaně kroužit není nic na mě. Nevím jak ho naučit řešit problém. On mi řekne, že to je moje vina, že já jsem tu hádku vyvolala, že on byl v klidu. Tím pádem nemá důvod se usmiřovat. Ráda bych to nějak vyřešila, tohle je totiž na našem vztahu jediná chyba. Bohužel podle mě docela zásadní“.

Co způsobuje, že partner nemluví o problémech?

Je dobře, že tento problém neberete na lehkou váhu, protože tento nešvar, který popisujete, bude opravdu zásadním způsobem ovlivňovat váš vztah. To jak píšete, ze je váš partner úplně nekonfliktní, tak to bych si dovolila oponovat. On se váš partner spíše konfliktům na oko vyhýbá – jde o tzn. vyhýbavé chování. Takovým vyhýbavým chováním, ale vlastně další a ještě větší konflikt vytváří. V poslední části svého příspěvku popisujete právě jeho konfliktnost i s negativními důsledky pro váš vztah (napjatá atmosféra, nevraživost, nepříjemné chování partnera, nevyřešení problémy).

Partner nemluví, ale používá pasivní agresi

Váš partner neunese, že se vám něco nelíbí, a ihned používá pasivní agresi (doporučuji přečíst článek Pasivní agrese ve vztahu). V článku přesně najdete druhy pasivní agrese, jako je právě mlčení, trucování atd. To, že váš partner nejde do slovního střetu, ale pak vás dny trestá svým nevraživým chováním je typická pasivní agrese.

Je přirozené, že partnerovi ve vašem vztahu také něco vadí, ale jak píšete, on o tom nemluví. Svoji nespokojenost potlačuje, ta nemizí, jen se v něm usazuje. Lidé s tímto nastavením nejsou z primární rodiny navyknutí na to, že se smí projevit. A tak si kritiku toho, co jim nevyhovuje nechávají pro sebe.

Není v našich možnostech být zcela podle partnerových představ, ale je nutné o věcech, které nám vadí hovořit, nezavírat je v sobě. Naučit ho o těchto věcech hovořit, nebude vůbec jednoduché. Nechci se ho zastávat, ale je důležité se zamyslet, zda jste sama nepřispěla k tomu, že raději nic neříká a mlčí. Lidé ve vztahu navzájem ovlivňují. Nikdy to není tak, že jeden je ve vztahu ten dobrý a druhý špatný.

Co dělat, když partner po hádce s vámi nemluví

Pokud se vašeho přítele dotýká jakákoliv kritika, má zřejmě pocit, že na něj útočíte. Postaví se pak samozřejmě do obranného postoje. U něj to znamená právě mlčení, nevšímání si vás. Tím si vlastně vynucuje vaší pozornost. Jak píšete, vy nakonec přijdete, a usmíříte se s ním. Situace připomíná malé dítě, která nakonec matka uchlácholí. Váš partner se opravdu chová v tomto případě nedospěle.

Jak jsem již ovšem psala výše, s největší pravděpodobností i vy budete mít svůj podíl viny na jeho chování. Měli byste se tedy společně začít snažit o změnu takových návyků, které vám pouze ničí vztah. Musíte se partnera ptát, co od vás potřebuje, aby se necítil ohrožen při každé výměně názorů.

Doporučuji se naučit spolu komunikovat tak, že si třeba jednou týdně ve vhodnou dobu vyříkáte to, co vás trápí, co vám vadí bez toho, aby se ten kdo poslouchá naštval (což je jednoduše řekne ale hůře udělá). Pomoci vám může článek Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.

Jinak se vám může stát, že budete veškeré problémy zametat pod koberec, kde se vám budou hromadit. Mluvte každý sám za sebe, snažte se neobviňovat druhého, nepoužívat věty typu „ty vždycky a ty nikdy“ ale být co nejvíce konkrétní třeba. způsobem – „dotýká se mě, cítím se špatně, když je taková situace…

Není jisté, že se vám bude chtít hned otevřít a možná zjistíte, že se bez pomoci někoho z venčí neobejdete. Pokusit se o změnu chování a postojů ve vašem vztahu se můžete také samozřejmě svépomocí. Nejlepší cestou je vždy začít u sebe, bez přílišného očekávání okamžité změny u partnera. Pokud ale partner uvidí změnu u vás, bude mít taková změna vliv i na něj.

Váš partner může mít například problém právě s vaší výbušnosti. Spouští u něj možná procesy, které jsou vám dobře známy – uzavření se, nekomunikace. Právě určení dnu, kdy budete komunikovat podle pravidel může pomoci v tom, že se spíše naučíte ovládat své výbuchy, které partnera zřejmě značně znejišťují.

Ujistěte svého partnera, že jej milujete, přestože mluvíte o tom, že se vám něco nelíbí, není to útok na něj. Pokud ani tak partner nedokáže změnit své vzorce chování, a stále se bude uchylovat k mlčení, nemusí to být proto, že to dělá schválně, ale možná proto, že si neumí pomoc. Pokud má ale sám zájem o změnu, vždy má možnost na změně začít pracovat ať již sám, či s pomocí odborníka a vaší podporou.

Jak začít konverzaci po hádce

Často se hádáte a nikam se nemůžete posunout? Chcete vědět, jak hádku nakonec vyřešit? A jak začít konverzaci po hádce.

Kdy je správný čas po hádce na konverzaci?

Ke konverzaci, kterou jste nevyřešili v hádce, byste se měli vrátit v momentě, kdy na obou stranách vychladnou emoce. Až se budete ochotni spolu dohodnout, zvládnete ovládnout svoje emoce a celou situaci chcete někam posunout. To je základní předpoklad, který by měl naplnit každý z vás. Jen za těchto okolností bude konverzace po hádce produktivní. Někam vás posune, něco vyřešíte a nebudete se dál zraňovat.

Jaká je podstata hádek?

Měli byste se spolu bavit o tom, jestli se už na konverzaci po hádce oba cítíte. Pokud ano, tak se můžete posouvat dál. Každá hádka má dvě roviny. Jedna rovina je faktická a druhá emocionální. Ta faktická často není nejdůležitější, je sekundární. Emocionální rovina je mnohem důležitější, tedy primární.

Faktická rovina je to, co si chcete při hádce dohodnout. Např. jestli pojedete k rodičům manžela nebo jestli se pojedete koupat. Emocionální rovina je to, co je na pozadí, co při hádce prožíváte. Často je to věc, kterou s druhým vůbec nahlas neprobíráte. Emociální rovina se zásadně týká toho, jak se cítíte v konverzaci při hádce s partnerem a hlavně motivace. Toho, proč něco chcete. Navíc v každé diskuzi o nějakém tématu jde na pozadí o vaši hodnotu a váš pocit bezpečí.

Hádky nejsou nepříjemné kvůli tomu, že se nedohodnete na tématu. Jsou nepříjemné proto, že se navzájem zraňujete svým negativním chováním. Neumíte si vyhovět v tom, co potřebujete a chcete. Necítíte se bezpečně. Máte pocit, že vám takto bude při hádce pokaždé. Jak o sobě přemýšlíte a co si myslíte, že si o vás myslí protějšek, ohrožuje vaši hodnotu. Z toho nám vyplývá, jak se ke konverzaci po hádce postavit.

Pravidla konverzace po hádce

Pokud se ke konverzaci po hádce vrátíte, zdržte se jakéhokoli obviňování nebo útoku. Nehodnoťte vašeho partnera. Měli byste se zdržet narážek na jeho dovednosti a schopnosti. Ať už v této konverzaci nebo kdykoliv jindy.

Konverzaci po hádce začněte tak, že se budete chtít bavit o emocionální stránce věci. Nevracejte se k faktické rovině hádky. Nemá cenu vysvětlovat, ač slušnou formou a klidným hlasem, proč by bylo lepší jet k rodičům než na koupaliště. Pokud jste se na tom nebyli schopni dohodnout v první hádce, tak v tuto chvíli se také nedohodnete.

Nedá se měřit, který argument je lepší nebo horší. Zda je výhodnější a logičtější jet na koupaliště, protože je vedro, anebo jestli je důležitější jet k rodičům. Každý na to budete mít jiný názor. Váš názor není porovnáván jen logikou, ale i emocemi na pozadí. Po hádce se v konverzaci nezaměřujte na to, kdo má pravdu, komu z vás by mělo být vyhověno. Začněte se bavit o emocionálním pozadí situace. Zdržte se logických argumentů.

Pokud partner chce jet za svými rodiči, neměl by v konverzaci po hádce říkat, že jste tam nebyli dlouho. Nebo, že má potřebuje tam něco dovézt a že rodiče několik týdnů neviděli vnoučata. Měl by popsat to, co je na pozadí. Strachy, bloky, motivace, přání, atd. Čeho se bojí, co se v něm odehrává a jak celou věc prožívá. Jaký to v něm vyvolává pocit, že se nemůžete dohodnout během hádky. Jak sám sebe vnímá, jestli to v něm vyvolává úzkosti.

V konverzaci po hádce by vám měl popravdě říct, proč si za rodiči přeje jet. Zda si připadá v jejich očích špatný, má pocit, že je zanedbává, zklamává a opětovné prosby, ať přijedete, mu nepřidávají. Zároveň se třeba cítí jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně si připadá jako slaboch před svou ženou, tedy před vámi a na druhé před svými rodiči.

Klíčové je popsat to, co se v nás odehrává. Jedině tak má smysl se vrátit po hádce ke konverzaci. Tyto informace často nechceme sdělovat druhému. Můžou být zraňující, můžeme se za ně stydět, cítit pocit viny. Obecně je považujeme za svoji slabost. Dokud se k sobě nepřiblížíte v tom, co se děje na pozadí v emocionální rovině, nemá cenu se vracet k faktické rovině a řešit, kam pojedete.

Pokud chcete konverzaci po hádce začít správně, zaměřte se na emocionální rovinu. Oba dva popište, co se ve vás děje. Smyslem není porovnávat, zlehčovat nebo vyvracet názory partnera. To je úplně zakázáno. Naopak se snažte do pocitů partnera vžít. Čím více budete empatičtí, tím více se posunete. Nebudete-li schopni jeden druhého přijmout a respektovat, nemá smysl se vracet k rovině faktické. Stále byste se jen bránili tomu, co partner říká a zaujímali byste negativní postoje, které nepůjdou změnit.

Je tedy klíčové se touto formou bavit tak dlouho, dokud se k sobě nepřiblížíte. Pokud budete cítit, že se vám nechce přijmout, co druhý říká, pak jste se po hádce ke konverzaci ještě nepropracovali. Stále mezi vámi ještě něco je a měli byste v konverzaci pokračovat. Neustále platí, že jeden chce mluvit o svých pocitech a druhý mu naslouchá, respektuje ho, neútočí a neuráží.

Je možné se efektivně hádat?

Ano, je to možné. Existuje něco jako konstruktivní hádka, nicméně i ta musí mít svá pravidla.

Přestože klienty nabádám k tomu, aby komunikovali efektivně a nehádali se, někdy je hádka, která má určitá pravidla, ku prospěchu věci. Používají jí především partneři, kteří jsou emotivní a je pro ně problém v sobě emoce tlumit a neventilovat je vůči partnerovi/ce.

V rámci pravidel komunikace, které předkládám svým klientům, mimo jiné doporučuji, aby si chování partnera nebrali osobně. Některým klientům dělá toto pravidlo potíže.

Konstruktivní hádka má za cíl

• vzájemné pochopení obou partnerů a pochvala za to, co se naopak povedlo partnerovi
• zprostředkování vlastních pocitů protějšku
• uznat svou chybu a slíbit nápravu
• buďte konkrétní, aby váš partner věděl, co vám nevyhovuje a čím způsobuje vaše frustrace

Někdy je opravdu efektivní zprostředkovat partnerovi/ce své emoce. Za předpokladu, že vše bude v předem dohodnutých mantinelech.

Jaká jsou pravidla Konstruktivní hádky?

• hádka by se měla konat jen v předem dohodnutém čase a místě, nejlépe beze svědků
• mělo by to být co nejdříve je to možné, po kritické události, která spustila negativní emoce
• před hádkou si ujasněte, čeho chcete dosáhnout
• ventilují se negativní emoce, frustrace a nespokojenost vůči partnerovi/ce, tak jak to cítíte. Jde o vypuštění tlaku, který byste v sobě jinak dusili a později by vedl k nekontrolovanému chování.
• každý by měl mít stejný časový prostor na vyjádření
• následuje sebekritika, co já jsem udělal špatně – pokud něco špatně z mé strany bylo
• na závěr ocenění partnera za to, co udělal dobře
• mluvte jen o svých pocitech, jak se cítíte vy
• nepoukazujete na vlastnosti partnera a nevytahujte staré věci
• neútočte na slabá místa partnera, ničím nevyhrožujte

Modelový příklad, kdy je vhodné použít konstruktivní hádku

Manželé se v rámci manželské dohody/pravidel dohodnou, že muž vždy zavolá, pokud se zpozdí jeho návrat domů oproti předpokládanému termínu. Žena se za to zaváže, že nebude na muže křičet, když jí toto oznámí, neb to je i jeden z důvodů, proč jí muž radši nevolá.

Manžel volá žena a sdělí jí, že se opozdí o dvě hodiny. Žena informaci přijme a telefon položí. Nicméně dusí v sobě šílenou zlost, že připravila romantickou večeři a vše je k ničemu. Manželka má problém se zvládáním svých emocí a velmi jí pomůže, pokud manželovi své frustrace může sdělit. Zároveň, ale při konstruktivní hádce vyzdvihne, že dodržel dohodu a zavolal jí a tím ho motivuje, aby v pozitivním chování pokračoval.

Pokud by žena i muž plnili svůj díl dohody, nicméně žena by v sobě dusila své emoce, je nebezpečí, že by jí problém přerostl ,,přes hlavu,, a došlo by k hádce neřízené a manželská dohoda by mohla jít vniveč.

Jak se přestat hádat

Na světě je jen málo lidí, které hádky baví a kteří je vyhledávají. Přesto hádky bohužel patří do výbavy většiny vztahů a těžko bychom asi hledali někoho, kdo se ve vztahu nikdy nepohádal. To ale neznamená, že když jsou hádky fenomén tak rozšířený, že byste se s nimi měli smířit anebo je dokonce brát jako nutné zlo, které vás vaším vztahem provází. Zároveň byste se na hádky neměli dívat jako na důkaz toho, že se s partnerem nemáte rádi, že spolu nechcete být, že o vás váš protějšek nestojí a že se více zajímá o sebe.

Mluvením hádky nevyřešíte

Smutným faktem, který prostupuje dnešní společností je, že nás nikdo neučí vztahovým dovednostem nebo základům psychologie. Nikdo nás neupozorňuje na to, že bychom se spolu s partnerem měli začít skutečně dorozumívat, abychom se ve vztahu mohli někam posunout. A tak většina lidí bohužel věří, že pokud se svým protějškem mluví a vyměňují si informace, je to všechno, co pro danou situaci mohli a měli udělat. Pokud tento postup nefunguje, myslí si, že je vina na straně partnera.

Mluvit jsme se naučili, když nám byly asi dva roky, a připadá nám to tak samozřejmé jako to, že každý den vyjde slunce. Proto většina z nás nehledá chybu v tom, jakým způsobem si informace předáváme, jak vytváříme atmosféru našeho vztahu a jak se na našeho partnera díváme. Pravda je ale taková, že zatímco všichni umíme mluvit, jen málokdo umí skutečně komunikovat.

Komunikujte spolu, hádky ustanou

Komunikace je nástroj, jehož použití má svá jasně daná pravidla. Každé z těchto pravidel je přitom třeba naplnit, abychom se neodklonili od našeho cíle, kterým je opravdová dohoda s naším partnerem.

Chcete-li mít jasnější představu, o čem je řeč, projděte si článek „Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace“. Než se do něj začtete, a to nejlépe oba dva, je potřeba, abyste si uvědomili několik věcí, podle kterých byste měli postupovat.

Za prvé, změnu musíte chtít oba dva. Oba dva musíte pochopit, že vaše investice – časová, emocionální, energetická – do toho, že se naučíte pravidlům komunikace, má smysl. Tato pravidla vám totiž následně budou pomáhat a ulehčovat každodenní život ve vašem vztahu.

V přechodné době se nehádejte, učte se komunikovat

Dohodněte se na tom – a vzájemně se v tom podporujte -, že od teď začnete něco měnit. Zároveň s tím si stanovte přechodnou dobu, tzv. dobu hájení, která může trvat například 3 měsíce a po kterou se budete učit spolu komunikovat. Po tuto dobu nebudete mít na svůj protějšek žádné nároky. Mnohé mu odpustíte, na mnohé nebudete upozorňovat, kvůli mnohému se na něj pokusíte nezlobit a neurážet se. A hlavně – nebudete se hádat. Změnu zkrátka nemůžete očekávat hned.

Stejně jako jste se v dětství učili mluvit – začínali jste s jedním, ne příliš srozumitelným slovem, a teprve postupně jste si rozšiřovali slovní zásobu a učili se skládat věty -, stejně tak se musíte učit komunikaci. Je to samozřejmě už mnohem jednodušší a rychlejší, ale pořád je to učení a jako k učení k tomu také musíte přistupovat.

Přestaňte se hádat, pracujte na kompromisu

Pokud jste se tedy dohodli na tom, že se začnete učit, a stanovili si přechodné období, začněte se zabývat článkem. Vysvětlete si jednotlivé body, které v něm najdete a pobavte se o tom, jak je chápete. Dohodněte se na tom, že si alespoň dvakrát týdně na půlhodinu až hodinu sednete a budete diskutovat o tom, co jste se z komunikace naučili. Teprve pak se začněte zabývat tím, abyste se dohodli a napříště už se vyhnuli hádkám.

K tomuto všemu přidejte ještě jednu důležitou věc, a to je atmosféra, to, jak se chováte. Nikomu nepomůže, když se naučí pravidla a bude podle nich jednat, ale v bodě, ve kterém máte dosáhnout kompromisu, si zase budete každý stát za tím svým, budete se dohadovat, čí pravda je důležitější a lepší, a na tom se zaseknete.

Jedna pravda neexistuje, nebojujte za ni

K dovednostem komunikace, které se naučíte, je nezbytně nutné osvojit si zásadní pravidlo, které říká, že každý z partnerů má svou vlastní pravdu, své jedinečné psyché, které vnáší do společného vztahu. Každý se na svět dívá ze svého úhlu pohledu, který nikdy není stejný jako ten partnerův.

Vztahy, respektive partnerská komunikace je navíc o to komplikovanější, že v ní proti sobě stojí muž a žena. Jen málokdo si uvědomuje, že svět muže a svět ženy jsou naprosto odlišné. Většina lidí si myslí, že jeho partner vidí svět ze stejného pohledu jako on. To je samozřejmě nesmysl a častý zdroj hádek ve vztahu.

Hádky nepomůžou, komunikace nemá vítěze

Naučit se pravidlům komunikace je základ, ale samo o sobě to nestačí. K tomu, aby se váš vztah posunul, a vy jste se přestali hádat, se mezi sebou musíte chtít domluvit. Naučte se, že komunikace nemá vítěze. Nepřistupujte k věci tak, že chcete vyhrát, že si pro sebe chcete urvat co možná nejvíc. Začněte přemýšlet tak, že zvítězit musíte oba dva.

Bojujete-li sami za sebe, můžete zvítězit maximálně v několika dílčích bitvách, ale válku nevyhrajete. Dlouhodobě váš vztah nebude spokojený a vy se s partnerem nikdy nepřestanete hádat. Pokud vztah nezačnete vnímat jako společnou bitvu, pokud nebudete ochotni z něčeho slevit a pro druhého něco udělat, aniž by nejprve on něco udělal pro vás, nemáte šanci se nikam posunout a hádky budou i nadále vaším každodenním chlebem. Pokud si toto uvědomíte, začnete dělat velké pokroky.

Je vztah s vaším partnerem prostoupený hádkami a vy si ani po přečtení článku nejste úplně jistí, co byste měli podniknout, abyste to změnili? S podobnými situacemi mám mnoho zkušeností. To, že si sami nedokážete poradit nebo to zvládnete jen částečně, neznamená, že spolu nemůžeme najít cestu, jak se posunout dál a dostat váš vztah tam, kde si ho přejete mít. Podívejte se pod odkaz Konzultace, kde najdete druhy konzultací, které nabízím, a neváhejte se na mě obrátit

Jak zabránit hádkám, aby se nedostaly do spirály

Jak často se se svým partnerem či partnerkou hádáte? Pokud nikdy, zřejmě jste dokonalý pár! I když pravděpodobnější bude, že jste se zatím k žádné vážnější neshodě ve vztahu nedostali. Vyměňování a vyjasňování názorů je v každém vztahu normální a do jisté míry zdravá záležitost. Je to součást toho, jak jeden druhého poznáváte a jak spolu umíte žít a nacházet kompromisy. Na druhou stranu, všeho s mírou. Pokud máte doma takřka pravou italskou domácnost a hádáte se každou chvíli kvůli zdánlivým maličkostem, to už je pochopitelně pro vás i pro váš vztah nezdravé. Snadno se totiž může stát, že se vám budou hádky čím dál víc vymykat z rukou, což může znamenat vážné problémy. Vsadím se, že vás ty neustálé hádky také nebaví. A pokud vám na vztahu a vašem partnerovi záleží, měli byste se naučit neshody kontrolovat tak, aby nevedly k dalším a ještě mnohem horším konfliktům.

Ve skutečnosti se hádáte každý o něčem jiném

Často se ve své poradně setkávám s tím, že jsou ve vztahu dva lidé schopni se do krve o něčem hádat. Ale když se jich pak každého zeptám, proč se hádají, tak zjistím, že každému jde trochu o něco jiného. Jeden se například dohaduje, jestli dát syna do jedné nebo do druhé školy. Zatímco ten druhý se hádá, protože má pocit, že jeho hlas nemá ve výchově dětí žádnou sílu. Oba dva pociťují, že jejich protějšek se nezabývá jejich námitkami, ale jede si stále jen tu svoji, což je rozčiluje ještě více a hádku to zhoršuje. Když jim pak ukážu, že se vlastně vůbec nedohadují o tom samém, velmi se diví, ale většinou to pochopí a začnou mnohem víc přemýšlet, proč a o čem se vlastně hádají.

Jak zabránit zhoršování hádky

Když cítíte, že se mezi vámi schyluje k hádce, na chvilku se oba dva zastavte. Dejte si 5 minut a každý si na kousek papíru napište následující: Jasně popište, o čem se vlastně dohadujete. Co je předmětem hádky. Co vám jde na nervy, co vás rozčiluje. Nebuďte obecní, právě naopak, snažte se co nejkonkrétněji popsat, co vám vadí. Pak na papír napište, o čem se podle vás dohaduje váš partner. Co jemu vadí, co ho rozčiluje. Proč je ochoten se kvůli tomu pustit do hádky. Jakmile oba dva dopíšete, ukažte jeden druhému své poznámky a porovnejte je. Pokud jste si každý zapsali něco jiného, dohodněte se, o čem budete diskutovat nyní, nebo se domluvte, že o těchto problémech budete mít 2 různé diskuze. Je důležité, abyste se teď ani jeden nesnažili přesvědčit toho druhého, že vaše poznámky jsou ty správné nebo že se nejprve budete bavit o vašem problému. V průběhu diskuze se za každou cenu držte daného problému, daného tématu. Pokud se vyskytnou jiné problémy, nezačněte je okamžitě řešit. Místo toho si je poznamenejte a nechte je na později, ideálně na jiný den. Jedna velká hádka za den je pro většinu párů až až. Jestliže se do vážných neshod dostáváte často, vždy definujte hned na začátku, co je vlastně předmětem vašeho sporu. Je to mnohem lepší, než se zbytečně hádat a ničit vztah kvůli nedorozumění. Pokud vám tato papírková metoda z jakýchkoliv důvodů nepomáhá nebo váš partner není ochoten ji vyzkoušet, nebojte se obrátit se s žádostí o pomoc na odborníka přes partnerské vztahy. Kontaktujte mě a já vám ukáži, jak správně řešit neshody a vám pomohu zabránit tomu, aby se vaše hádky dostaly do spirály.

Opakované hádky a neschopnost se domluvit na banálních věcech

Pár (ona 29, on 32) mě požádali o pomoc v otázce komunikace. Vztah trvá cca 2 roky.

Zkrácený rozbor historie komunikace obou členů páru

• on vyrůstal jako jedináček a vše se mu podřizovalo
• byl zvyklý, že může své rodiče okřikovat a skákat jim do řeči
• jako dítě se nesetkával s tím, že by mu rodiče nevyhověli
• ona vyrůstala v rodině, kde se názory vyjadřovali jen velmi zřídka
• komunikace v její rodině byla povětšinou vedena submisivně všemi členy rodiny a nikdo se příliš nesnažil prosazovat své názory ad.

Důsledek

• pár trpěl neschopností se velmi často domluvit
• hádali se i na veřejnosti a tím si dělali ostudu u kamarádů
• pomalu se začali odcizovat a dokonce ona přiznala, že uvažuje o ukončení vztahu pokud se situace nezmění
• cca třikrát týdně měli tichou domácnost neb ona se urážela ad.

Příčina

• on byl přesvědčen, že vždy musí být po jeho, neb tak byl zvyklý už od dětství
• skákání do řeči a silové protlačování svého názoru považoval za nutnost, jinak by nebyl opravdový muž
• ona se domnívala, že když jí nechce vyhovět a prosazuje své názory, tak jí nemá rád ad.

Výsledek naší spolupráce

1. změnili jsme přesvědčení obou viz příčina + jsem jim vysvětlil, jaký dopad má na jejich vztah prostředí, ve kterém vyrůstali
2. obrátili jsme role a jeden druhému popsal své pocity a ukázal jak vidí chování a komunikaci svého partnera svou „optikou“
3. vydefinovali jsme pravidla komunikace
4. naučil jsem pár, jak má dávat ZV (zpětnou vazbu) svému protějšku a jak mají vzájemně jeden druhému naplnit potřeby, které jsou nutné pro setrvání ve spokojeném vztahu.

PS: O šest měsíců později jsem byl velmi spokojeným párem pozván na svatbu.

Pokud se potýkáte s problémy, ať ve vztahu, či týkající se vztahu, neváhejte mě kontaktovat  a vybrat si jednu z možných konzultací.