Žádná krize se nestane ze dne na den. Často krizi předchází nevyhovující komunikace a ignorování potřeb partnera a nezřídka i vaše vlastní. V drtivé většině případů na ní mají svůj díl oba. Co tedy dělat, když už krize nastane?
Musíte si ujasnit sami za sebe, že chcete ve vztahu zůstat
To by měl udělat i partner. Při práci s klienty se někdy setkávám s tím, že říkají – partner to se mnou ale vůbec řešit nechce a pochybuji o tom, že si něco bude rozmýšlet, když ho o to požádám. Není to pak jasný signál, že ve vztahu je neefektivní setrvat? Domnívám se že ano, protože na vztah jsou dva a jeden ho tvořit nemůže. Než se pustíte do úvah doporučuji, abyste k sobě byli upřímní a nemalovali si vzdušné zámky. A hlavně oddělte emoce od faktů, jak jen to dokážete!
Pár námětů, jak na to
- Co by mě čekalo, pokud budu chtít ve vztahu setrvat?
- Jaká jsou rizika setrvání?
- Chci opravdu ve vztahu zůstat anebo si jen neumím představit, že si partner/ka najde jinou/jiného atd..?
- Co nás teď spojuje? Splňuje to mé představy o vztahu?
- Je vůbec možné mé představy naplnit s tímto partnerem?
- Už jsme to řešili několikrát a nikam to nevedlo. Proč by se to mělo vydařit teď? Je možné to udělat jinak a lépe?
- Kdybych se mohl/a vrátit na začátek vztahu, šel/šla bych do toho znova?
- Jak často se s partnerem hádám?
- Dodržujeme oba dohody? Je vůbec možné pracovat na obnově vztahu a stanovit dohody?
- Máme společné zájmy? Máme si co říct? Je předpoklad, že se to vůbec může zlepšit?
- Je mezi námi ještě chemie?
- Těším se na partnera/ku, když s ním/ní nejsem?
- Jsem na partnera/ku hrdý? Chci aby naše děti byly jako on/ona?
Pokud jste se rozhodli, že oba zůstanete, tím teprve vše začíná
Jste takzvaně na bodu nula. Setkávám se velice často ve své praxi s tím, že se klienti dohodnou, že ve vztahu zůstanou a tím to končí. Je to fatální chyba, která se vám velmi negativně vrátí. Je nezbytné na vztahu začít konstantně pracovat. Musíte pojmenovat příčiny krize a pracovat na jejich odstranění. Ideální by bylo, pokud si stanovíte pravidla komunikace a uděláte domácí dohodu.
V případě, že jste se rozhodli vztah ukončit na základě důkladného rozboru, tak věřte, že počáteční smutek a bolest pomine. Není nic důležitějšího ve vztahu, než vědět co chcete a to vyžadovat. Jedině tak můžete žít vztah dle svých představ.
Pokud si myslíte, že nejste schopni si ujasnit, zda setrvat anebo odejít a pořád váháte, tak vyhledejte odbornou pomoc. Je velmi důležité, abyste si svým rozhodnutím byli jisti a stáli si za ním.
Související články: Jak vyřešit nevěru? Proč vzniká nevěra?
autor článku: Karel Chába
Dobrý den, s manželem sme spolu 17 let, mě je 34, jemu 39. Nemáme děti. Můj vztah k němu je spíš kamarádský. Už skoro rok spolu nemáme sex. On by chtěl,ale já už dlouhodobě ne, vždycky sem to nějak vydržela,ale asi před rokem sem řekla dost. Manžel je ve vztahu dominantnější,nesnese kritiku. Když chci říct svůj názor a jemu se nelíbí,zvyšuje hlas a to mě ubíjí a už se mi nechce nic řešit. Asi před 4mi lety, sem chtěla odejít, skrze jiného muže, svalila sem na sebe vlnu kritiky od celé rodiny. Neunesla sem to a vrátila se k manželovi. Od té doby vím, že s manželem nechci být, snažila sem se,ale nejde to. Teď chci odejít zase,ale mám strach, co na to řeknou ostatní, že to zase nezvládnu.
Dobrý den, Lído, je zjevné, že je to na vás celé moc těžké, a proto vám doporučuji, abyste si našla nějakého odborníka, který vás celým procesem odchodu provede a bude vám oporou, abyste to unesla.
Dobrý den, s muzem žiji 14 let po narození dcera před 12 lety se náš vztah zhoršil,kdy přibylo práce a stresů okolo dítěte. jen na samem začátku či do svatby projevolal lásku a city a po narození dcery dost ochladl, je arogantní, často má urážlivé „rádoby vtipy, nic laskaého ani slovem ani úsměv ani pohlazení či sex, to bych musela furt chodit já ale už nemůžu když se mi nic nevrací je to moc těžký a cítím se frustrovaná. často mu neco vadí jak dělám a téměř každý den se dohadujeme kvůli malličkostem. To mě ubijí, když chci o tom mluvit, řekne že to je moje chyba a vede monolog kdy mě nenechá domluvit a končí to hádkou, takže to jsem taky vzdala, psala jsem emaily ..prosím poradte co stím.
Dobrý den, Moniko, nejprospěšnější by bylo vyhledat pomoc odborníka. Třetí nezávislá osoba vám může pomoci vás propojit. Sami na to vůbec nemusíte stačit. Méně nadějnou možností je pracovat na vztahu sami doma. Musíte to ale chtít vy oba. Přikládám odkazy, pod kterými najdete články, v nichž píši více informací: https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-obnovit-rozpadly-vztah/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-opravit-nefunkcni-vztah/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-zachranit-vztah/ .
Dobry den,s manzelom sme 10r. Mame 7 a 9r. Deti.Bola som závislá od alkoholu nie tvrdého len piva.schovávala som sa a ničila som si pomaly manželstvo.v dobe korony to bolo ešte horšie. Až nakoniec mi manžel povedal, že odchádza. Odvtedy nepijem a uvedomila som si veľa veci, ktoré som dovtedy robila zle.je 5 mesiacov a chcela by som to manželstvo zachrániť ale on nechce. Povedal prečo som neprestala ked mi to hovoril a ešte dúfal.boji sa sklamania toho že zase začnem piť. Povedal že už nemá žiadne city ku mne,ale tomu neverím.do poradne nechce, lebo v tom nevidí význam a ja už pomaly tiež neviem čo robiť.viem že som mu veľmi ublížila, chcela by som to napraviť ale neviem ako bohužiaľ
Dakujem
Dobrý den, nevím, z čeho vycházíte, když zpochybňujete, že není pravda, že už k vám city nemá. Pokud je to pravda a nic k vám necítí, vztah se nedá zachránit. Možná je tedy nyní problém v tom, že si nechcete přiznat, že je konec. Navíc manžel nechce jít do poradny (možná právě proto, že už nic necítí), a tudíž není, jak se posunout. Měla byste se tedy smířit s tím, že vaše manželství je u konce.
Dakujem za odpoved pán Chába,
ja neverím že ku mne nič necíti, ale on je baran v znamení a veľmi hrdý človek. On radšej bude trpieť sam akoby mal urobiť prvý krok.viem že to sklamanie sa nedá upraviť za 2-3 mesiace.on chcel odo mna cas aby si všetko v hlave dal do poriadku a ja som stále na neho tlačila čo som robila zle ja viem, ale zúfalí človek robí zúfalé ciny. Do poradne ist nechce lebo neverí, ze to pomôže a ze to stojí len peniaze. Záleží mi na našom manželstve a budem robiť všetko aby som mu dokázala ze som sa zmenila, a dúfam ze sa to ešte da napraviť.
Dakujem
A ešte aby som nezabudla, povedal, že už sa nechce znova sklamať a že sa vela stalo a on sam nevie 😔
Je mně 57 let a s manželkou jsme 27 let, vše víceméně klapalo – dost společných zájmů i sex. Děti však dospěly, manželka se začala realizovat v práci a jiných zájmech (se svým bratrem v historických akcích – máme plný byt historických šatů), o společné aktivity již moc nestojí a mně taky „nestojí“ – respektive stojí hodně až do doby, kdy jen leží a mně připadá, že jí sexem obtěžuji. Téměř se nehádáme, jsme k sobě slušní, pomáháme si, vzhledově mne žena přitahuje (je o 10 let mladší a stále hodně hezká), ale duševně spíš starší než já a taková ledová královna. Ani já a zřejmě ani manželka jsme nebyli nevěrní a nikoho nemáme. Náš vztah mně však poslední rok přijde jako spolubydlení.
Dobrý den, Láďo, s vaší situací musíte chtít pracovat oba. Měl byste tedy vyvolat diskuzi, kde si řeknete, jak chcete jít životem dál a za jakých podmínek. Musíte být ochotní si říci i nepříjemné věci. Je tedy klíčové se nejdříve dohodnout na větší otevřenosti, než jaké jste byli schopni dosud. Bez toho vám diskuze k ničemu nebude.
Dobrý den, pane Chábo,
děkuji za rychlou odpověď. Už na tom pracujeme. Je to zřejmě celkem nedorozumění – manželka je prostě po svém otci s přibývajícím věkem takový trochu „jezevec“, který je zalezlý jen u svých koníčků a ani si nevšimne, že druhá polovička má trochu jinou představu – bude to o kompromisech, ale manželka byla překvapená, že mi něco vadí a dost jí to zřejmě mrzí…
S partnerkou 12 let, od jejích 17-ti let. Před tím ona závislá na pervitinu, léčená, dále ve vztahu nebrala, šest let tzv. čistá, pouze konopí sem tam. Před dvěma léty začala tajně užívat, dostalo se to ke mně společně s její cca 2 měsíční nevěrou. Přiznala mi, že užívá občasně, z našeho vztahu prý vyprchala chemie(nesu na tom svoji vinu) a tu si opět nahradila drogou. Trpí absurdním nedostatkem sebevědomí, sex si poslední leta užívala jen na droze, dále pak s jiným mužem pouze na drogách. Tvrdí mi, že ale drogy nehrají zásadní roli, naopak, moje chování (hádky, moje verbálně agresivní výpady) ji k droze vlastně dohnaly. nyní 6 týdnů abstinuje, ale terapii odmítá. Jsem tedy na vině já? Díky
Dobrý den, to si vůbec nemyslím, že byste měl takovou moc, že jste na vině jen vy. Určitě přispíváte k tomu, jak se partnerka psychicky cítí, ale nemůžete být jediný, kdo za to nese odpovědnost. Ta naopak primárně leží na partnerce.
Dobrý den s manželem jsem 7 let máme 5leteho syna mě je 30 jemu 45 let. Od začátku to nefunguje je to řidič kamionu zasekl mě s dluhamy velkýma jsem v inslovenci nikdy mi s ničím nepomohl v pátek přijel a sobotu byl v hospodě vše bylo na mě prosila brečela nic nepomohlo stejně šel a žil svůj život na porod sama zvracení prostě na vše sama on jen hospody. Konečně jsem poznala úžasného chlapa vše nám funguje udělal by pro mě cokoli. Chci teda od manžela odejít ale jako naschvál se teď snaží brečí prosi.nevim co dělat je mi ho líto ale to je vše. Sex spolu za x let stejně moc nemáme a teď si to ani neumim představit. Myslím že když couvnu tak manžel bude zas tak hnusný. Prosím radu děkuji
Dobrý den, váš muž se může změnit jen za předpokladu, že v tom vidí smysl sám pro sebe, respektive pro zlepšení vlastního života. Dá se tedy bohužel předpokládat, že pokud je jeho snaha vyvolána tím, že se bojí, že o vás přijde, tak až strach odezní, bude se chovat stejně jako dříve.
To se právě obávám že až uvidí že mě má zpátky spadne to do starých kolejích. Sice mi tvrdí že si to teď uvědomil a chová se mile ale já si říkám kdyby tak miloval změnil by se dávno už jsem rozvodem vyhrožovala dříve ale nikdy neodešla až teď. Nevím jestli tu šanci dát znovu. Už ho nemiluju je tam víc nenávist ale i lítost a zvyk.
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 2,5 roku, je to můj první vztah. Zamilovala jsem. Ale od začátku jsem i přes růžové brýle viděla všechny nedostatky(s ničím nepomůže, nechce chodit na procházky, tráví na počítači většinu času, rok neměl práci). Ale tím že to je můj první vztah nemám s čím srovnávat, i když vím že je to špatně. Už asi po půl roce to na mě vše dolehlo, začala jsem zvažovat, že od něj odejdu, ale nedokázala jsem to. On pořád sliboval, že se bude snažit, ale dva roky pryč a stále bez změny. Už ho nemiluji, neobejme mě, nedá mi pusu, nespíme spolu. On říká, že mě miluje, ale nechová se tak. Jsem nešťastná, ale jemu je to jedno. Nedokážu udělat ten krok a odejít, asi ze strachu.
Dobrý den, Magdaléno, když víte, že nejste spokojená a chcete odejít, ale bojíte se, tak musíte začít chodit na terapii. Potřebujete posílit svou osobnost. Hledat v sobě to, co je ve vás oslabené, a posílit to. To je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Jděte tedy na psychoterapii.
Dobrý den, s přítelem jsme spolu rok. Travime spolu hodne casu, ale kdykoliv si neco naplanujeme nebo ho poprosim, zda by mi s necim pomohl,pokazde se ozve jeho rodina,ze neco potrebuji a pokazde to ma prednost prede mnou. Tyka se to i ohledne citu, kdyz jsem byla v létě nemocná, tak to ho nezajimalo, s horeckama jsem hodila vencit psy a podobne, ale jak zakaslala jeho sestra, okamzite nasedl do auta a jel ji pomoct, aby se nepredrela… Nevim,co s tim, kdyz neco namitnu, tak hned, ze mu to taky vadi a na to s pocity, tak bud neodpovida, anebo tvrdi, ze to neni pravda.
Dobrý den, Andreo, nejde o to, kdo z vás má pravdu. Každý to vidíte ze svého subjektivního úhlu pohledu. Jde o snahu si vysvětlit, co je na pozadí. Jaké motivy a emoce vás vedou k tomu, co každý z vás chce a jak to každý z vás vidí. Jde o to nepopisovat, co mi druhý (ne)dělá nebo jaký je/není, ale o to, jak v dané věci žiji. Přijímač se musí snažit respektovat, přijímat, aniž by kritizoval a shazoval. Na tomto se musíte dohodnout, že to chcete dělat oba, a musíte být ochotni se tomu učit, protože vám to určitě hned nepůjde.